František Zavřel

česká, 1885 - 1947

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 17 knih
Věčné mládí
Věčné mládí
Za živa pohřben : vlastní životopis
Za živa pohřben : vlastní životopis
Polobozi
Polobozi
Boleslav Ukrutný
Boleslav Ukrutný

Nové komentáře u autorových knih

Fortinbras Fortinbras

„Politickopornografický pamflet Fortinbras od Františka Zavřela je dílo pozoruhodné snad pouze svým politickým vizionářstvím. První díl (a první verze) Fortinbrase vyšel v roce 1930. Autorův jazyk je křečovitě jednoduchý až neumělý, snažící se marně o expresivnost. Jak napsal ve své disertaci o Františku Zavřelovi v roce 2013 Eduard Burget, dnes bychom zřejmě o tomto "románu" nic nevěděli, kdyby jej neproslavila jednak tragická postava jeho autora, kolaborujícího s fašisty a marně se snažícího prosadit se jako dramatik, a jednak zběsilá reakce tehdejších politiků a cenzury. Zavřel totiž - jak to chápali patrně správně cenzoři - ve Fortinbrasovi v postavě mocného oligarchy Viléma Claudyho vylíčil tehdejšího ministra zahraničí Edvarda Beneše. Claudy je monstrum, stvůra, hlava chobotnice, kterou je nutno ostranit pro blaho Československa, píše ve svém spisu Zavřel. Pavel Dan, hlavní postava románu a Claudyho nevlastní syn svého otčíma zavraždí s pomocí Claudyho ženy a své milenky Felicity. "Felicita, Pavel a komorná, předstírajíce úžas, stanuli ve dveřích ložnice. "Co se tu stalo?" vykřikla Felicita spěchajíc k mrtvému těla. "Sebevražda," řekl tajemník dotýkaje se revolveru pevně zasazeného do pravice Claudyovy. "Vražda," zasykl Rosenkranz. "Zavolejte policii!" řekla neznámá osobnost sluhovi, který se objevil ve dveřích." - - - Kostrbatý a přitom emotivně zcela plochý a chudý sloh Fortinbrase, jeho šablonovité postavy a prostoduchý děj svádí k otázce, zda by se stal román svým způsobem vůbec kdy tak kultovním, kdyby jej neproslavily cenzurní zásahy a z nich zpětně plynoucí reklama kterou zavřel sám sobě dělal. První vydání románu bylo z větší části zabaveno, Zavřel pak knihu v duchu československé a později i protektorátní cenzury upravoval, dopisoval a vydával stále znovu. Pouhý první díl Fortinbrase vyšel v roce 1939 už v 8. vydání - alespoň podle údaje na obálce, což ale mohl být jednak reklamní tah a jednak to nemuselo svědčit o velkém nákladu knihy, jejíž každý další tisíc výtisků autor s vydavatelem označovali jako další vydání. Literárně je to nezajímavé, ba svou prázdnotou až odporné, atraktivní možná byly ve své době časté erotické scény a náznaky a příchuť skandálu. Cenzurní štvanice proti Zavřelovi prozrazuje možná nejvíce o paranoii a malé sebejistotě politické reprezentace první republiky, když se tímto žlučovitým pamfletem zabývala. Jak píšu výše, pozoruhodné je však Zavřelovo politické vizionářství. Předpověděl vzestup Mussoliniho, ruský nacionalismus a ve Fortinbrasu I. v roce 1930 především to, co se stalo Československu dne 15. března 1939. Zavřel do svého předčasného penzionování - právě kvůli vydání skandálního románu Fortinbras - pracoval na ministerstvu zahraničí. Zřejmě viděl více pod pokličku a své myšlenky nijak necenzuroval. "Pavel Dan, zavěšen do krásné Felicity, díval se do bouřících ulic. Zdálo se mu, že jejich útočný rytmus se zhušťuje… Pohlédl na kousek papíru, který mu vypadl z novin koupených na rohu ulice. Byla to mapa Budoucího Německa. Rakousko, samozřejmě už připojené k Německu, obklopovalo Čechy ze tří stran. Německé kraje Čech a Moravy byly zakresleny stejnou barvou jako Německo. Zbývala malá ploška uprostřed s pěti šesti městy a potupným názvem: Tschechien." - Zavřelův Fortinbras (tak se jmenoval kníže Norvežský ze Shakespearova Hamleta) je z literárního hlediska bezcenný salát, ale jeho kontexty jsou zajímavé. Proto má smysl jej číst. Četl jsem 1. vydání I. dílu z roku 1930. Vydal L. Mazáč v Praze, knížka má 208 stran. (Pro zájemce odkazuji na výše zmíněnou skvělou dizertaci Eduarda Burgeta, dostupnou na internetu.)“... celý text
— tomasblazek

Heroika: Kristus, Hus, Nietzsche Heroika: Kristus, Hus, Nietzsche

„Nuže, nakonec mi to nedalo a „Krista" jsem si přečetla – a nelituji. Zapůsobil na mě o poznání lépe než druhé dvě hry. Některé repliky bych kvůli neobratnosti, naivitě a nadbytečnosti vyškrtla, jiné jsou ale dosti podařené. Někdy se autorovi povede vtipný kontrast pomocí cizomluvů, většinou ale bijí do očí. Nejvíc vyniká v lyrickém popisu; patrně byl lepším prozaikem než dramatikem. Kristus je v tomto dramatu Nadčlověk, nikoli sentimentální viktoriánský beránek, který na sobě nechává štípat dříví. Farizeové jsou naopak pro Zavřela „méně než lidé": do nich vstupuje Satan vypuzený z člověka, a vykoupený syn Adamův nyní může nastoupit cestu nad sebe. ŽENA: Jak ti mám poděkovat? KRISTUS: Tak, jak děkují lidé. SATAN (k dokonávajícímu Kristu): … Věčnost se nemůže měřit s nicotou. Jsou to dvě sféry, které nemají nic společného. SATAN: Jaký pád! Z plamenné věčnosti hvězd do člověkova mozku, a z člověkova mozku – kam? SATAN: Slyšel jsem příliš mnoho o této zemi, než abych nezatoužil poznat ji zblízka. Procestoval jsem ji skrz naskrz. Viděl jsem její města, hory, jezera i pouště. Viděl jsem maličké město na úpatí hor, několik bílých domků svázaných jemnou zelení oliv a palem a prudce modrou klenbu nebes. KRISTUS: Nazareth – SATAN: Viděl jsem jej. Ukázali mi nevelký pahorek, na kterém jsi často prodléval. Vystoupil jsem na něj. Maličké domky zmizely. Nebylo viděti než jemnou zeleň oliv a sytou modř nebes, zrcadlící se stále znovu v kovových plochách maličkých jezer. Z neviditelných domků vystupoval kouř a píseň, k smrti truchlivá píseň, kterou bylo stále slyšeti, byla zpívána jistě také tam. KRISTUS: Nazareth. SATAN: … vrať se k němu! … KRISTUS: … Chci poznat lidi. SATAN: Nedoporučuji. Nestojí za námahu.“... celý text
— JulianaH.

Heroika: Kristus, Hus, Nietzsche Heroika: Kristus, Hus, Nietzsche

„Upřímně řečeno se nedivím Karlu Čapkovi, že jako dramaturg Vinohradského divadla Zavřelovy hry opakovaně odmítal. Opravdu nejsou moc dobré. Hra o Janu Husovi není ani vydařená jako drama, ani myšlenkově originální: kontrast reformátorova konservativismu a renesanční svobodomyslnosti kostnických kardinálů byl zpracován nesčetněkrát už před Zavřelem. Pokud jde o hru o Nietzschem, autor prostě převedl do replik biografickou kapitolu z vydaných přednášek O. Fischera "Friedrich Nietzsche: Kurs šestipřednáškový". Hru o Ježíšovi jsem zatím nečetla celou (a asi se k ní jen tak nevrátím), proto ji nekomentuji. Je mi líto, že Zavřel umrzl na lavičce v parku, ale solidarita s autorovým nešťastným osudem samozřejmě nemůže nic měnit na estetickém hodnocení díla. Pokládám je za sotva průměrné.“... celý text
— JulianaH.

Za živa pohřben : vlastní životopis Za živa pohřben : vlastní životopis

„Tahle kniha mi zničila prázdniny. Jediné pozitivum je, že jsme z ní s Laďou Stýblem dokázali udělat solidní divadelní hru.“
— Premek77

Přejít na knížky autora