Heroika: Kristus, Hus, Nietzsche
František Zavřel
https://www.databazeknih.cz/img/books/40_/406592/mid_heroika-kristus-hus-nietzsche-BY8-406592.jpg
3
1
2
Soubor tří divadelních her Františka Zavřela představuje v titulních postavách tři odlišné typy hrdinství. Protagonisté mají společné to, že ztělesňují autorův ideál nadčlověka.
Přidat komentář
Upřímně řečeno se nedivím Karlu Čapkovi, že jako dramaturg Vinohradského divadla Zavřelovy hry opakovaně odmítal. Opravdu nejsou moc dobré.
Hra o Janu Husovi není ani vydařená jako drama, ani myšlenkově originální: kontrast reformátorova konservativismu a renesanční svobodomyslnosti kostnických kardinálů byl zpracován nesčetněkrát už před Zavřelem. Pokud jde o hru o Nietzschem, autor prostě převedl do replik biografickou kapitolu z vydaných přednášek O. Fischera "Friedrich Nietzsche: Kurs šestipřednáškový". Hru o Ježíšovi jsem zatím nečetla celou (a asi se k ní jen tak nevrátím), proto ji nekomentuji.
Je mi líto, že Zavřel umrzl na lavičce v parku, ale solidarita s autorovým nešťastným osudem samozřejmě nemůže nic měnit na estetickém hodnocení díla. Pokládám je za sotva průměrné.
Štítky knihy
Ježíš Kristus česká literatura divadelní hry Jan Hus, 1370-1415 Friedrich Nietzsche, 1844-1900
Autorovy další knížky
| 1941 |  Fortinbras |
| 1928 |  Hora Venušina |
| 1942 | Za živa pohřben : vlastní životopis |
| 1929 | Věčné mládí |
| 1941 | Polobozi |
Nuže, nakonec mi to nedalo a „Krista" jsem si přečetla – a nelituji. Zapůsobil na mě o poznání lépe než druhé dvě hry.
Některé repliky bych kvůli neobratnosti, naivitě a nadbytečnosti vyškrtla, jiné jsou ale dosti podařené. Někdy se autorovi povede vtipný kontrast pomocí cizomluvů, většinou ale bijí do očí. Nejvíc vyniká v lyrickém popisu; patrně byl lepším prozaikem než dramatikem.
Kristus je v tomto dramatu Nadčlověk, nikoli sentimentální viktoriánský beránek, který na sobě nechává štípat dříví. Farizeové jsou naopak pro Zavřela „méně než lidé": do nich vstupuje Satan vypuzený z člověka, a vykoupený syn Adamův nyní může nastoupit cestu nad sebe.
ŽENA: Jak ti mám poděkovat?
KRISTUS: Tak, jak děkují lidé.
SATAN (k dokonávajícímu Kristu): … Věčnost se nemůže měřit s nicotou. Jsou to dvě sféry, které nemají nic společného.
SATAN: Jaký pád! Z plamenné věčnosti hvězd do člověkova mozku, a z člověkova mozku – kam?
SATAN: Slyšel jsem příliš mnoho o této zemi, než abych nezatoužil poznat ji zblízka. Procestoval jsem ji skrz naskrz. Viděl jsem její města, hory, jezera i pouště. Viděl jsem maličké město na úpatí hor, několik bílých domků svázaných jemnou zelení oliv a palem a prudce modrou klenbu nebes.
KRISTUS: Nazareth –
SATAN: Viděl jsem jej. Ukázali mi nevelký pahorek, na kterém jsi často prodléval. Vystoupil jsem na něj. Maličké domky zmizely. Nebylo viděti než jemnou zeleň oliv a sytou modř nebes, zrcadlící se stále znovu v kovových plochách maličkých jezer. Z neviditelných domků vystupoval kouř a píseň, k smrti truchlivá píseň, kterou bylo stále slyšeti, byla zpívána jistě také tam.
KRISTUS: Nazareth.
SATAN: … vrať se k němu! …
KRISTUS: … Chci poznat lidi.
SATAN: Nedoporučuji. Nestojí za námahu.