Diane Thomas

Přidat do oblíbených Koupit knihy

americká, 1946

Nové komentáře u autorových knih

V divočině V divočině

„Zajímavý téma, který se mi asi nějakým způsobem uloží v hlavě. Samotnou knížku však hodnotím jako průměr. Byly tam dobrý a zajímavý pasáže, ale taky části, který podle mě za moc nestály. Znovu bych to nečetla.“... celý text
— Any26

V divočině V divočině

„Tato kniha má napínavý příběh o dobrodružství a přežití v divočině. Je to opravdu silný a emotivní příběh. Mně se kniha líbila, na to že nemám ráda moc cestopisné knihy tak tuhle bych doporučila. Hodně tam cestuje, poznává nový lidi, jsou tam hodně napínavý momenty a atd.“... celý text
— Carmela9

V divočině V divočině

„Rok 1966, USA. Smrteľne chorá Katherine sa presťahuje na samotu v horách, kde plánuje stráviť posledné mesiace svojho života. Postupne zisťuje, že v divočine sa skrýva ešte niekto. Psychicky traumatizovaný Danny, mladý veterán z Vietnamu. Z počiatku Katherine len pozoruje, ale neskôr sa pokúsi o bližší kontakt. Vyvinie sa medzi nimi vášnivý vzťah, ktorý sa krôčik za krôčikom mení v nebezpečnú posadnutosť... Moc dobre sa to čítalo. Kontrast ozdravnej sily prírody a tragického osudu psychicky zlomeného človeka. A pritom som celý čas držala obom palce, aby našli svoje šťastie. Žiaľ... Vyústenie Dannyho príbehu mi prišlo neuspokojivé, málo uveriteľné. Autorka sa s tým mohla vyhrať viac. Celkovo však hodnotím tento komorný príbeh veľmi pozitívne. "Nemůže spát, vstane, sedne si na jednu z jeho lavic a podívá se z okna. Nenávidí úplněk za to, že jí ukazuje les, ve kterém není on." "Tvář se jí zkroutí a celé tělo se rychle a tvrdě prohýbá, jako nějaké zvíře sražené na silnici. Prudce otevře oči a zírá na něj, jako by ho klidně zabila, aby z něj dostala všechno, co chce. Tak moc ho chce. Chce Dannyho. A on je ze skla, které se roztříští. Vidí za oknem tu jasnou hvězdu, ví, že musí spadnout, protože uvnitř cítí, jaký opíše oblouk, jak bude hořet. Všechny hvězdy musí spadnout na své místo. Všechny. Teď Hned."“... celý text
— Kaduri

V divočině V divočině

„Nečekaně silný příběh, který mě doslova pohltil. Když jsem pročítala anotaci, ani ve snu by mě nenapadlo, že v téhle knize půjde o tak vážné věci. Domnívala jsem se, že je hlavní hrdinka jen znuděná městským životem, nebo raněná bolestným rozchodem. Že hledá klid a samotu, na utřídění myšlenek. Jenže její rozhodnutí odejít do naprosté izolace mimo civilizaci, má zcela jiný důvod. A návrat z tohoto místa, jaksi není v plánu.... Katherinin příběh mě chytil za srdce. Nedokázala jsem se od čtení odtrhnout. Prožívala jsem s ní každý další vybojovaný den. Každý východ i západ slunce. Každý zelený výhonek, který vyrašil na jejích záhonech. Každou její bolest. Úzkost. Strach. Stesk po lidském hlase a doteku. Její samotu... A když se pak na scéně objevil její "pozorovatel", dokonale jsem rozuměla všemu, co se v ní odehrávalo. Všem jejím pocitům, její bolestné touze. Tomu, že zatoužila znovu ucítit, jaké to je "být milována". Nehledě na okolnosti, a možné následky. Znovu cítit, že žije.... A svým způsobem jsem rozuměla i Dannymu. Chápala tu jeho obsesivní posedlost. Zatmění v jeho traumatizované mysli. Jeho pokroucené vnímání reality. Byl to ještě kluk, když zažil hrůzy Vietnamu. A konec? Asi se dal předvídat. Ale přesto mě hluboce zasáhl :-( Myslím si, že zrovna takováto kniha, si zaslouží nejvyšší hodnocení.“... celý text
— Amitiel76

V divočině V divočině

„Když během čtení začnete snít a představujete si jistý vývoj, dřív nebo později narazíte... A u tohoto románu byl náraz velmi prudký... Rozhodně jsem nečekala, že se do nenápadné knihy s lacinou obálkou tak hluboce zamiluji. Děsí mě představa, jak málo stačilo - jediný pohyb, pošetilé rozhodnutí, a kniha by stále ještě ležela mezi ostatními v polici městské knihovny. Nebo v dlaních jiného čtenáře. Mnou však nepoznána... Příběh ženy nechávající vše za sebou, odcházející do divoké přírody, mě zcela uhranul. Hltala jsem každé slovo. Můj mozek si vytvořil přenádherné místo, které již ve mně zůstane, které už asi nikdy neopustím. Katherine... Její chata. A všednodny. Oáza. A pak tu byl Danny, Gatsbyho dům a posedlost krásnější než hora, na které žil... Zamilovala jsem se do představy, co by z nich mohlo být... Viděla jsem v příběhu jisté paralely se Stmíváním, i když to jistě nebyl autorčin záměr. Jenže ti dva mé úchvatné vize nenaplnili. Nebo ne na moc dlouho... A mě bolelo zjištění, kým ve skutečnosti jsou. Co z nich udělala samota. A divočina. Přesto, že mě to znechutilo, naštvalo a zranilo, přesto je to tak silný příběh - nezapomenutelný příběh, že ani Dannyho vyhladovělá nemocná duše nemohla zničit lásku, kterou ve mně kniha po dlouhé strany vzbouzela. I přes tu hrůzu, která od jisté kapitoly ovládne děj, chci knihu číst znovu... Proto plný počet hvězd. Je nebezpečné plně se oddat knize, má moc vás zranit. Nebo zklamat. Ale jen, když jí to dovolíte. Protože já se přes veškerý odpor stále snažila rozumět, vcítit se... I když to nešlo. I když to bolelo. Jedna z knih, která člověka tvaruje a mění jeho srdce. V divočině zdivočíte... Všemi myslitelnými způsoby. Nelze nevidět tu krásu...“... celý text
— Anna 13

Přejít na knížky autora