Chris Pierson
americká
Populární knihy
Nové komentáře u autorových knih
Stopa černého draka
„Do náruče prvního dílu trilogie Taladas mě vehnala pandemie a tento mě s nulovými očekáváními překvapil, ba dokonce navnadil na další pokračování. Což byla zřejmě chyba, neb ke Stopě černého draka jsem přistupoval s nějakými očekáváními, a ta nebyla naplněna.
Ona to není vysloveně špatná kniha. Má mnoho dobrých myšlenek, jako je celý koncept království, ve kterém lidé spolužijí s minotauri, nicméně nevládnou lidé, ale právě minotauři. Hezká byla i až hororová sněžná pasáž, a oceňuji i partyzánské půlčíky.
To, co srazilo mé hodnocení až na dvě hvězdičky, bylo provedení. Kniha je k uzoufání nudná, nezajímavá, plná berliček a oslých můstků. Působí to na mě tak, že hlavouni stojící za celým DragonLance hodili autorovi nápady, co tam má a může použít, a autor rutinér prostě vzal skupinu hrdinů a těmito motivy je bez hlubšího zájmu provedl až do nezáživného finále.
Závěr je tak nějak klasicky špatný. Máme zde záporáka, jehož moc je neustále zdůrazňována, a rovněž je zdůrazňováno, jak nedává smysl, aby naši hrdinové na něj vyzráli. No a ano, naši hrdinové na něj v rámci možností skutečně vyzrají (to není spoiler, že ne, má to přece třetí díl), a ne, nedává to smysl.
Nu což, když už jsem se dostal v Taladasu takto daleko, byla by škoda nezařadit se do elitního klubu 5 lidí, co to tady na databázi vůbec četli celé. Tedy tak do roka mohou všichni fanoušci očekávat (zřejmě rovněž první a jediný) komentář k závěrečnému dílu této zapomenuté série.“... celý text
— Claudius
Tygrovy čepele
„Velmi příjemné překvapení. Ze světa DragonLance jsem už četl Draky podzimního soumraku a ti mě těžce zklamali, znudili a znechutili. Naštěstí místo rozhádaných protivných archetypů se mi dostal poměrně originální příběh, který se překvapivě úspěšně vyhýbá klišé a není ani moc černobílý. Tři hrdinové jsou dostatečně různorodí, jejich linky příjemně odlišné a všichni tři jsou srovnatelně zajímaví a sympatičtí.
Musím bohužel zmínit i pár negativ. Tak zaprvé, český vydavatel tu knížku trestuhodně odfláknul. Obálka je hnusná a rozmazaná, mapka na začátku je nepřehledná, nelogická a hlavně se nikdo neobtěžoval ji přeložit do češtiny, tedy se nad ní skví nadpis "The Continent of Taladas". Zadruhé, práce s magií není úplně tragická, jak u podobných textů bývá zvykem, ale do detailu promyšlená taky úplně není. No a zatřetí, hlavně na konci je pár nelogičností v ději. Jedna z postav je v závěru poměrně vážně zraněná, včetně řezné rány do nohy, a následně bez problému běží několik mil. Pobavila mě scéna, kdy postava škrtne mečem o kamennou zeď, čímž vytvoří jiskry, kterými pak zapálí pochodeň. Nikdy jsem to nezkoušel, ale nejsem si úplně jistý, zda by to fungovalo.
Chápu, že obálka k této knížce moc lidí nepřiláká, proto je zde v podstatě nehodnocená, a když už, tak nízko. Možná i proto se nakonec přikloním ke čtyřem hvězdičkám.“... celý text
— Claudius
Tygrovy čepele
„V době mého hodnocení mají Tygrovy čepele nuzných 56 % (!). Ano, sice se zde hraje převážně s kartami, které už v té či oné podobě byly rozdány někým jiným někde jinde, ale vše funguje velice dobře. Pierson stvořil poutavé fantasy čtení, jehož svět skutečně žije, hrdinové jsou uvěřitelní, mají své vnitřní démony a motivace. Každou z rozvíjených linek jsem si užil a to ať už jde o tažení Čovuka a Hulta skrz promrzlé prérie, pátrání měsíční zlodějky Shedary po tajemné soše, nebo vnitřní souboj zhrzeného válečného veterána Forla. Vše hezky odsýpá a i když zde najdeme provařené tolkienovské motivy nejen v podobě zádumčivých elfů a nerudných trpaslíků, přichází na řadu i atraktivnější armády zuřivých minotaurů, nebo prohnilých goblinů. Možná je pravda, že autor nepřináší nic zásadně nového, jak ostatně naznačují i ostatní komentující, ale se zažitými náměty předvádí zatraceně atraktivní kousky. Už jsem četl daleko klišovitější, hůře napsané a nabubřelé knihy, které zde bez okolků sahají po hranici čtyř hvězd. Zmiňované hodnocení tak možná bude jen anomálií zapříčiněnou velice nízkým počtem hodnocení, ostatně i ve světě Tygrovy čepele sklízí pozitivní ohlasy. Podle mě zaslouženě. 85 %“... celý text
— Yokolobuna
Tygrovy čepele
„Středověká fantasy mám rád. O to více mě lákala tato knížka, která mi mohla otevřít cestu do světa DragonLance, který už je za posledních několik let po světě poměrně profláklý. Možná jsem to ale chytil za špatný konec, protože Tygrovy čepele jsou prostě nuda. Jediná zajímavá postava je, jak říká Terva ve svém komentáři, elfí zlodějka Shedara. Zbytek byl dost zoufalý.“... celý text
— Malarkey
Tygrovy čepele
„Já jsem. Stejně, jako ty jsi.
Dobro a zlo nemají význam.
Sloužím něčemu většímu – času,
dějinám a vzpomínkám.....
V poslední době tvrdím, že fantasy nemá fantasy. Jako-by Tolkien udal směr do Mordoru a zpět a všichni se tím směrem cpou. Něco budeme obléhat, něco dobudeme, cestou seženeme draka, ten něco zničí, přijde i trpaslík a špičatoušatý elf a máme v tom jasno.
Všechno na stejný brďo, jen názvy cest, hlavních hrdinů, sídel a údolí se mění, dle uvážení daného spisovatele.
Malá ochutnávka:
Náčelníkovy chrániče předloktí byly z oceli, uloupené kdysi dávno jeho předky, zatímco ty mladíkovy byly vykované z bronzu. Oba však nosili stejný náhrdelník: šňůry bílých šupin, drápů a tesáků z těl draků, které zabili při svém vstupu do dospělosti.
Jednou jsem se docela i zasmál. A to v případě, kdy se jeden nejmenovaný bojovník probudil po zranění a první věc, která ho zajímala, je: kolik je hodin?
Jediným hrdinou se tak stala hlavní elfská dívka Shedara, Tato zlodějka má nejen talent, ale i jakýsi smysl pro spravedlnost. Její osud mě zajímá a možná proto si koupím druhou knihu a dám této sérii ještě šanci.
Citát: Jest-li přežijeme, pivo je na mě.
….....................................Teval im eosang, shai-unak poralan.............................“... celý text
— Terva
Chris Pierson - knihy
| 2019 |
 Stín plamene |
| 2018 |  Tygrovy čepele |
| 2019 | Stopa černého draka |
Žánry autora
Literatura světová Romány Fantasy
Štítky z knih
Pierson je 1x v oblíbených.