Barbora Markéta Eliášová

česká, 1874 - 1957

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 15 knih
Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule
Rok života mezi Japonci a kolem zeměkoule
Z vlasti samurajů
Z vlasti samurajů
V Japonsku v dobách dobrých i zlých
V Japonsku v dobách dobrých i zlých
Dcery Nipponu
Dcery Nipponu

Nové komentáře u autorových knih

V Japonsku v dobách dobrých i zlých V Japonsku v dobách dobrých i zlých

„O cestě jedné paní, která si zamilovala Japonsko, do Japonska. A jak se tam měla dycky skvěle. Popisuje cestu tam, návštěvy svých známých a přátel, a za poněkud (sice už třetí) ale krátký pobyt odjezd domů do vlasti. Jinak mě opravdu v knize mnoho věcí zarazilo. Proč byli cizinci po zemětřesení ze země hromadně odváženi, proč tam autorka nezůstala, když chtěla? Proč se cizinci v té zemi mezi sebou moc nebavili, proč si země nepomáhali navzájem? Zarazilo mě agresivní chování místních vůči Korejcům, když dokázali využít "chaosu" a ty lidi jít i dokonce (beztrestně) zabíjet ... ale hlavně, že k (k bílým?) cizincům jsou naučeni chovat se uctivě ...“... celý text
— Andi

Japonské pohádky Japonské pohádky

„Tyhle pohádky byly místy dosti podivné a valná většina z nich se mi nijak nezalíbila, ale tři bych ocenila: Jak se myška vdávala - je tu milé porovnávání kdo je jakým způsobem nejmocnější; rodiče krásné dcerušky odmítali jednoho nápadníka za druhým, neboť nebyli nejmocnější; chtěli ji dát nejprve Slunci, které je podle nich nejmocnější, ale pak uznali, že by se dceruška mohla popálit, tak zvolili Měsíc, ale ten vysvětlil, že Mrak je mocnější, protože ho ve chvilce zakryje, Mrak jim vysvětlil, že Vítr ho klidně odfoukne, Vítr řekl, že ho zastaví zeď, a zeď jim vysvětlila, že je mocná jen do té doby, než ji podhryžou myši! Pohádka Čarovné zrcátko je hezká, zrcátko v té dávné době nebylo obvyklou a samozřejmou součástí domácnosti, ale rozhodnutí krásné maminky ukazuje na její nechuť oddávat se slabostem a marnivosti, zatímco může dělat užitečnější věci, a když zrcátko po své smrti odkáže své dceři a ta do něj pohlédne, uvidí sice sama sebe, ale protože zrcátko nezná, myslí, že vidí maminku, takže s ní rozpráví a je jí líp. Třetí pohádka, Tanec s čerty, byla pro mne nejlepší, protože to byl vlastně dobrý vtip. Muž s boulí na tváři se schoval před bouří do dutiny stromu, byl svědkem čertího hodování a tance, který ho vybudil, aby vylezl a také zatančil, protože to on uměl hodně dobře, a když chtěl odejít, čerti ho pozvali i na další večer, ať jim zase zatancuje, muž slíbil, ale musel dát něco do zástavy, že opravdu přijde, a čerti vybrali tu jeho bouli na tváři. Vrátil se domů a byl bez boule hezký a soused, který měl bouli na opačné tváři, se jí chtěl taky zbavit, tak tam šel místo něho, ale neuměl tančit tak hezky, proto mu čerti vrátili bouli, takže soused se vrátil asi hodně smutný! (To je jako ten vtip, který si povídají a ukazují děti o holčičce, která měla jednu ruku chromou a modlila se, aby měla obě ruce stejné!) Tak kvůli téhle třetí pohádce a také kvůli jemným a velmi názorným ilustracím dávám celé knížce 4 hvězdy.“... celý text
— kamibe

Dcery Nipponu Dcery Nipponu

„Pěkné čtení.“
— Lili2

Na stříbrných křídlech mládí Na stříbrných křídlech mládí

„Rozveselila se i paní ministrová, a ukázalo se, že je zcela příjemná a nijak se nesnaží, vynikati nad druhé. Hlavním středem pozornosti byla ovšem Gerta, která měla milé úsměvy a srdečná slova pro každého. Mluvila anglicky, francouzsky, německy, jak si kdo přál, a byla by mohla hovořiti ještě holandsky a malajsky. Oba tyto jazyky nazývala svou mateřštinou, neboť její matka byla Malajka a otec Holanďan. Nejvíce se kolem exotického hosta točil Miloš a jeho jindy pobledlý obličej ztratil dnes svůj znavený výraz a byl oživen novým zájmem. Litoval v duchu, že je zde Jarmilka, jíž se podle matčina příkazu měl věnovat nejvíce. A vůbec dnes měl "službu", jak si s otcem povídali již včera, když byly rozdíleny úlohy, a nemohl se tedy věnovati výhradně své zábavě. Měl zahájiti tanec s paní ministrovou, neboť jeho otec, pan domácí i Karel Kovář nebyli tanečníky. Měl se také postarati o to,aby se dobře bavila dcerka paní ministrové, šestnáctiletá Miluška a její sestřenice Tylda, takové "divoké žáby", jak jim obyčejně říkal. Měl tu ovšem několik kamarádů, kteří byli vydatnou pomocí, ale sám byl přece hlavní osobou a musil se starat, aby se nikdo nenudil, hlavně děvčata, aby se pobavila a podle chuti vytančila. Tak ovšem nemohl být stále tam, kde by býval nejraději - u krásné Gerty. A bylo mu k zlosti, když viděl jak Gerta i Jarmilka se živě baví s Jirkou a jemu se stále do cesty plete "potřeštěná Miluška" , děvče vytáhlé a tak hubené, že při tanci s ní cítil v rukou pouze kosti. Sotva ji na chvíli předal některému kamarádovi a postavil se ke skupině Gertině, už se tu zase před ním objevila a smějíc se čemusi nebo ničemu, táhla jej dokola. Tančila nejraději s ním, protože byl zde nejlepším tanečníkem a sama byla do tance "jako blázen", jak říkala její matka. V románu si autorka vytváří svět, který s ohledem na své dětství nemohla prožít a tak ho alespoň ve fantazii zaznamenané do stránek této milé knížky.“... celý text
— hanavelka

Beneš atentátník Beneš atentátník

„Autorsky obsaženi B.M.Eliášová, K.Pergler, J.Dürich, F. Peroutka, V. Dyk, A. Jirák, A. Bouchal, K.Kramář, A.Rašín .... Pane vyslanče ! Nerada píši tento dopis, je však třeba, aby byl napsán jako doplněk toho, co jsem napsala 15 t.m. Pravím nerada - neboť je to cosi jako operace a to vždy bolí. Však, když už jasno, tedy ať je jasno úplně. Mně samé se vyjasnily mnohé věci teprve nyní, po celé té trapné řadě měsíců. Byly tu hned na začátku lži a křivdy a následkem toho se vše vyvíjelo křivě a nesprávně. Lež a křivda se obyčejně skrývají v temnu a tím se stalo, že se tu během doby nahromadilo tolik tmy, že už pak bylo nesnadno rozeznati černé od bílého a bílé od černého. A v takovém ovzduší lidé se snadno stávají zlými.- Byli jsme zlí více či méně méně všichni a všichni jsme tím snad trpěli, neboť v síti lží a klamu nikomu nemůže býti volno. Vzpomínám zejména těch nesprávných skutků, kterých jsem se dopouštěla sama. Bylo to na sklonku léta, kdy mne dr. Reichmann po prvé začal vyprávěti o intrikách,které prý jste kul s Novákem proti ministru Benešovi. Zhrozila jsem se ovšem toho, tím více, že jsem Vás v té době z celé duše nenáviděla. Dr. Reichmann vyzval mne tehdy, abych o tom napsala paní Benešové, on sám že to psal Oličovým. Neučinila jsem zcela podle jeho přání,leč napsala jsem to důvěrné přítelkyni - dovolte mi zde zamlčeti její jméno - a ponechala jsem jí na vůli, chce-li to sděliti paní Benešové nebo ne. Rozhodla se pro a dopis se dostal do rukou ministru Benešovi. Lituji toho, neboť dnes znám ty věci lépe než tehdy a jeví se mi ve zcela jiném světle. Po druhé - bylo to v prosinci - vyzval mne dr.Reichmann , abych napsala též něco ministru Benešovi, aby prý stále sám nepsal. Doznávám, že jsem to napsala nerada. Považovala jsem to za nepříjemný úkol, kterého se musí zhostit. Napsala jsem několik řádek a obvinila Vás,že jednáte nelidsky a nespravedlivě. Vidím nyní, že to by úsudek nespravedlivý a ukvapený - doufám však, že mne omlouvají tehdejší okolnosti. Byla jsem sevřena v tom temném kruhu lží a klamu, sama jsem tím nejvíce trpěla, bylo ve mně mnoho trpkosti nahromaděno a v takových chvílích snadno se činí ukvapené úsudky. Nevím, dostal-li se tento lístek do rukou ministra Beneše. Dr. Pergler sám o věci píše : "Úředníky zahraničního ministerstva byl na mne podniknut po stránce morální přímo vražedný atentát !" Pro vztah Benešův k Reichmannovi jest dokumentární,že tomu intrikánovi, který posílal Benešovi do Prahy denunciace proti svému přímému nadřízenému a který sváděl ostatní personál, aby si počínal také tak, na příklad, aby slečna Eliášová psala paní Benešové, aby toho materiálu bylo více, byl bez vědomí dr. Perglera zvýšen na příkaz Benešův plat právě v době, kdy všem úředníkům, přiděleným tokijské legaci, byly platy sníženy. Beneš později přiznal, že věděl o zločinném založení Nováka i Reichmanna. Přesto je však do Tokia poslal, aby znemožnili dr.Perglera, naprosto se neohlížejte na to, že počínáním těchto lidí bude těžce ohrožen zájem státu, který v Japonsku měli zastupovati. A zase typická benešovština : Pergler si vyžádal od ministerstva dovolenou, aby mohl odjeti do Ameriky za účelem vyřízení svých soukromých záležitostí. Mezitím byl však pro Tokio jmenován jiný velvyslanec, aniž by o tom předem bylo dr.Perglerovi něco sděleno........“... celý text
— hanavelka

Přejít na knížky autora