Amir Gutfreund

izraelská, 1963 - 2015

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Nové komentáře u autorových knih

Jídlo se nevyhazuje Jídlo se nevyhazuje

„Jednoduše skvěle napsané, trochu záludné, v tom, že vás to jako naláká a pak slabší povahy dostanou pecku. Souhlas s komentářem od "Rade".“
— DědaMráz

Jídlo se nevyhazuje Jídlo se nevyhazuje

„Holocaust zase úplně jinak… Očima poválečné generace, která ho osobně nezažila, přesto je jím poznamenaná. Pro našince holocaust skončil v roce 1945. Pro židy trval pak ještě dlouhá desetiletí. Chvílemi jemně humorné, ve vzpomínání pamětníků kruté a mrazivé. Zvláštní, čím víc jsem toho o holocaustu přečetla, tím víc se mi to zdá hrůzostrašné, neuvěřitelné, nepochopitelné… „U nás se jídlo nevyhazovalo. Vedle ZÁKONA SEMKNUTÍ to byl další základní axiom – JÍDLO SE NEVYHAZUJE. Proč? Proto. Proč proto? Protože JÍDLO SE NEVYHAZUJE. A pravý důvod? Protože lidi umírali kvůli jedné bramboře. Protože děti udávaly vlastní rodiče kvůli hrsti zelí. Protože vězni v Buchenwaldu okusovaly z hladu trámy v barácích. Protože lidi kradli polévku. Protože je tloukli do hlavy, ale oni jedli dál. Protože zmlácené tělo už leželo mrtvé, ale ústa hltala dál. Ale to nám nevysvětlili.“…“... celý text
— Rade

Jídlo se nevyhazuje Jídlo se nevyhazuje

„Po desítkách či stovkách knih, dokladujících, jak jen byly nacistické zločiny potrestány, je tady konečně i jedna, která naplno a s prokazatelnými údaji říká: naprostá většina zvěrstev holocaustu zůstala nepotrestána, naprostá většina viníků vyvázla úplně nebo se směšnými tresty, mnohé tresty byly udělené jen pro bezprostřední zklidnění situace, ale za pár let byli pachatelé propuštěni a žili dál, jako by se nic nestalo. Je tedy zřejmé - neonacismus měl a má na čem stavět. Hodně mě překvapilo, že autor - při svém zaujetí problematikou holocaustu - vůbec neznal projekt Lebensborn, než jsem si uvědomila, že my jej známe jen díky té smutné a strašlivé události, jakou bylo vypálení Lidic a "zařazení" několika lidických dětí do tohoto zvráceného systému. Gutfreundovi patří obdiv za shromáždění informací a jejich přitažlivé literární zpracování.“... celý text
— Koka

Jídlo se nevyhazuje Jídlo se nevyhazuje

„Ako už naznačili niektoré komentáre mojich predchodcov, to nie je kniha z jedného „kusa“ príbehu, toto sú príbehy minimálne dva. Poetické, milo humorné dospievanie Amira a Effi je hravé a hýri farbami. Autor nádherne, priam Hrabalovsky fabuluje. Suchý, miestami čierny, ale vždy originálny zmysel pre humor... Židia v svojej starej domovine...pre čitateľa znalého reálií, už aj táto veta znie ako patafyzika. Len kým Hrabal bol prorokom „novej doby“, kde už nič staré nemá miesto a skončí na smetisku a bizarné postavičky starého sveta nemilosrdne mrzačí a likviduje nový režim, Gutfreund má celkom iné „zadanie“, je to o ľuďoch, ktorých smrteľne a s doživotnými následkami zranila jedna chorá ideológia. O tom ako sa snažia dokazovať, že ešte žijú. Slovami F.Kafku: „Logika je neúprosná, ale touze žít neodolá“. Ale realita je iná, prežili síce holokaust, ale sú už dávno mŕtvi. Druhá časť príbehu je príbehom šiestich miliónov. Dej sa s ľahkosťou prehupne do minulosti, aby bolo jasné, aká je deliaca čiara tenká a ako málo dokáže príjemná súčasnosť ochrániť pred minulosťou. Je to aj o vine, treste a odpustení. Ale ako odpustiť, keď vina bola dokázaná a trest často napriek tomu neprišiel ? A prečo to všetko ? Neviem, azda len preto, aby aj nežidia pochopili, že prežiť nestačí, keď človek vo vnútri je mŕtvy.“... celý text
— newtory

Jídlo se nevyhazuje Jídlo se nevyhazuje

„Zajímavý popis života přeživších holokaustu z pohledu malých dětí a jejich touhy po poznání. Kniha krásně poukazuje na problém škatulkování na my a oni - špatní Němci a hodní Židé, a jak je těžké pro mnohé pochopit motivy lidí zapojených do procesu vyhlazování. Kniha také excelentním zvratem poukazuje na problematiku onálepkování potomků těchto lidí, kteří se podíleli na otázce konečného řešení - jak i několik generací za sebou vláčí např. stín příslušníka SS, velitele tábora apod. V čem mě však kniha šokovala byl výčet osob, jejich pozic a trestu, ke kterému byli odsouzeni. Nevěděla jsem, že osoby, které spáchaly taková zvěrstva a byly odsouzeny na několik desítek let, po několika letech byly z vězení propuštěny. Trest např. snížen z 15 na 5 let. A také, že tyto osoby po odpykání třeba třetinového trestu bezproblémově žily poklidný život a někteří třeba získali státní vyznamenání.....pro mě nepochopitelné.“... celý text
— Zdenik

Přejít na knížky autora