Johannes Urzidil

česká, 1896 - 1970

Přidat do oblíbených Koupit knihy

Populární knihy

/ všech 11 knih
Goethe v Čechách
Goethe v Čechách
Hry a slzy
Hry a slzy
O české a německé kultuře
O české a německé kultuře
Kde údolí končí
Kde údolí končí

Nové komentáře u autorových knih

Hry a slzy Hry a slzy

„Výbor z povídkového díla Johannese Urzidila, pražského rodáka německé národnosti. Jedná se o povídky se silným autobiografickým nábojem, ovlivněné expresionismem, sociální kritičností a křesťanským humanismem (Urzidil byl praktikujícím katolíkem a tato skutečnost se v povídkách na mnoha místech odráží). Vedle veliké míry autobiografie (postavy v povídkách mají své reálné předlohy) se povídky vyznačují svojí poetičností a tím, že je jejich námětem zhusta pražské prostředí nebo Šumava, odkud pocházela rodina Urzidilova otce. Zajímavostí je také, že v mnoha povídkách je hlavní postavou autor sám, často ukrytý za nějaké alter ego. Sbírka obsahuje povídky, které odráží autorovo dětství a dospívání v Praze (U devíti křížů, Anton odešel, Nevlastní, Novoroční mumraj, Veřejný posluha Kubát, Repetent Bäumel). Urzidil byl synem nemajetného poštovního úředníka, původem ze Šumavy a židovské matky, která zemřela nedlouho po jeho narození. Své vzpomínky na svá studia (gymnázium) ztvárňuje v povídkce Repetent Bäumel, reflexi své vojenské služby za první světové války v povídce Noc hrůzy. V meziválečných dobách působil Urzidil jako novinář (brněnský expresionistický časopis Der Mensch, Prager Tagblatt) a jako tiskový rada německého velvyslanectv (do nástupu nacismu v roce1933). V roce 1939, za dramatických okolností (židovský původ, výrazně antifašistické smýšlení), Československo navždy opouští – svoji reflexy oněch pohnutých událostí podává v povídce Poslední služba. Přes anglický exil se dostává do USA (1941), kde se živí jako vazač knih a postupně opět jako novinář a spisovatel, občanem USA se stává v roce 1946. Vyjma své novinářské a spisovatelské činnosti (jednatel Ochranného svazu německých spisovatelů v Českých zemích, příslušnost k literárnímu spolku okolo kavárny Arco – především Max Brod, Franz Kafka, Franz Werfel a další, činnost v expresionistických a antifašistických spolcích) se Urzidil zabýval také studiem díla významných českých výtvarných umělců (především Václava Hollara, Emilla Filly, Jana Zrzavého, Václava Špály). Tato záležitost je obsažena v povídce o životě Václava Hollara Slonice. Z mého pohledu se jedná o velmi zajímavé, poetické čtení, prodchnuté autorovými ideály křesťanského humanismu a lásce k venkovské přírodě, se sociálně-kritickými prvky. Urzidil těmito povídkami přináší zašlý obraz a genia loci počátku 20. století a tehdejší Prahy. Krásné, poetické a lidské“... celý text
— tomas6658

Kde údolí končí Kde údolí končí

„Soubor Urzidilových autobiografických povídek z Prahy a českých zemí, vzpomínky na jeho mládí a dospívání, se zaměřením na střetávání a prolínání se českého, německého a židovského živlu. Povídky reflektují období od začátku 20. století a postupného rozkladu Rakouského mocnářství, přes události první světové války, následného rozpadu císařství a nastolení Československé republiky, jakožto i život sudetských Němců v odlehlých oblastech šumavského pohraničí, nástup německého nacismu a druhou světovou válku, až po vyhnání sudetských Němců z poválečného Československa. Jedná se o výbor ze tří autorových povídkových sbírek: Die verolorene Geliebte, Die erbeuteten Frauen a Bekenntnisse eines Pedanten. Urzidil, pražský Němec, po matce židovského původu, odráží v povídkách společenské ovzduší dané doby a přidává autobiografické prvky, včetně vzpomínek na své blízké, především na svého svérázného otce a jeho vlivy. Pokrývá také své peripetie jakožto vojáka v první světové válce a svědka vzniku nové republika, i své poválečné zážitky pramenící z pobytů v pohraničí u sudetoněmeckých příbuzných. Reflektuje také následné obsazení Československa nacistickým Německem a jeho dopady na pražské Židy, Němce i Čechy. Povídky jsou psány velmi poetickou a nábožensky-kontemplativní formou, ve které se odráží Urzidilova hluboká celoživotní zbožnost. Skladba povídek postupně graduje, od nostalgických vzpomínek na vlastní dětství a rodinu, přes spíše stále ještě úsměvné vlastní válečné peripetie a následný popis mnohdy obtížných životních osudů venkovských obyvatel Šumavy, přes mezní a dramatické situace spojené s nástupem nacismu a jeho fatálních dopadů na životy sudetských Němců, Čechů i Židů. Vedle zmíněného duchovního a poetického ztvárnění je velmi patrný motiv odsouzení bezpráví a útlaku vůči jakémukoliv z výše zmiňovaných etnik, vyplývající z autorova původu a ze skutečnosti, že byl mimo své silné víry v boha i přesvědčeným humanistou a antifašistou. Mé první a velmi vydařené literární setkání s Urzidilem. Rozhodně ne poslední.“... celý text
— tomas6658

O české a německé kultuře O české a německé kultuře

„Edičně vzorně připravený počin zpřístupňující čtenářům text zdánlivě marginální, ale přesto plný řady cenných a podnětných postřehů především k osobnosti Franze Kafky, pražskému literárnímu životu doby meziválečné, ale i k obecnější problematice vztahu české a německé literatury, kultury a obou národů. Překvapilo mě, že Peroutka - ač sečtělý, znalý a bystrý člověk - působí ve svých stanoviscích poněkud starosvětsky, řekl bych až přespříliš spjatě s myšlenkovým klimatem první republiky (a skrze ni a ně ještě velmi silně s českým 19. stoletím). A myslím teď především jeho vytrvalé snahy dobrat se skrze rozmanité generalizace k obecninám typu národní duch, charakter národní literatury a tyto záležitosti pak srovnávat na pozadí českého a německého kontextu. Zároveň je z jeho slov patrná bolestná zkušenost se sudetskými Němci, která se v příslušných pasážích přerodila v poměrně nesmiřitelný český nacionalismus, jehož vinou kupř. poněkud umenšuje vinu Čechů na různých zvěrstvech páchaných na našich německých spoluobčanech po skončení války. Ve styku s Urzidilem, který byl taky sudetský Němec a fašistický pohled na svět nejenže nesdílel, ale dost se proti němu vymezoval, to působí (z dnešního pohledu) nemístně a trochu netaktně. Uvědomuju si, že je to do značné míry nezávazný, ležérní rozhovor dvou starých přátel, ale na druhou stranu jej vědomě nahrávali (a následně se vysílal na zahraničních rozhlasových stanicích) a myslím, že by v těchto kategoriích Peroutka uvažoval klidně i při psaní. Urzidil je oproti němu uměřenější a v řadě ohledů uvažuje moderněji, což snad mohlo být - krom jeho rozkročenosti mezi dvěma, resp. třemi kulturami a určitou povahovou smírností, mediátorstvím - způsobeno i tím, že víc cestoval a stýkal se s mladými lidmi na univerzitách, mj. jak sám zmiňuje i v západním Německu. Jakkoli si Peroutky coby osobnosti i autora vážím, v dialogu jsem se klonil spíš k Urzidilovým perspektivám a postojům, navíc na mě působil tak nějak sympatičtěji. Bylo by velice zajímavé poslechnout si originální nahrávku. Člověk by tak mohl třebas posoudit, jak zněla po mnoha letech exilu Peroutkova čeština a - což je ještě pozoruhodnější a obdivuhodnější - jaká byla čeština českého Němce Urzidila. Škoda, že nakladatelství záznam nezpřístupnilo alespoň pro lidi, co si knížku pořídili (třeba skrze nějakým unikátní přístupový kód na internetové úložiště).“... celý text
— V_M

Kde údolí končí Kde údolí končí

„Krásná kniha. Vzpomínky jako živé...člověk čte a před očima se odehrává film. Urzidil dokáže vidět poezii i v těžkých chvílích.“
— Jafe

Hry a slzy Hry a slzy

„Výborné povídky autora, o kterém jsem ani nevěděla že existuje. Jestli se Židé označují za “ Kvas lidstva, bez nichž nikdo chléb neupeče” , “ Vždy na čele pokroku” , tak z tohohle pána cítím spíš pokoru. Určitě neprahnul řídit Zeměkouli k světlým zítřkúm. Z knížky je cítit soucit se slabými, velká pokora a životní moudrost. Zkrátka s panem Urzidilem bych ráda pobyla i na pustém ostrově.“... celý text
— helena8303

Přejít na knížky autora