Vixiene
komentáře u knih
Sága 2
Brian K. Vaughan
Vyloženě mě mrzelo, že mi čtení tak rychle uběhlo. Potřebuju víc! :)
Sága
Brian K. Vaughan
Skvělá kresba, poutavý příběh protkaný vtipem, sexem a smrtí. Sága mě pravděpodobně natahne poměrně spolehlivě ke čtení komiksů ve větším rozsahu :)
Kyvadlo
Jason Dark (p)
Bohužel tragédie. V kuse jsem zvládla číst zhruba na stranu 40, zbytek jsem přeskákala. Moc nedovedu identifikovat, pro jakou sortu čtenářů je toto určeno, ale bylo to až bolestivě jednoduché a do kategorie "horory" je to řazeno neprávem, nejspíše pro zmatení nepřítele :-) Mám doma ještě Hostinec duchů ze série, tak ten ještě přelousknu, ale pak už to nejspíše nebudu chtít nikdy vidět.
Vrána
James O’Barr
Temné a krásné. Emotivní. Kresba přikládala polínka do tíhy, která se na vás snáší s každou další stránkou. Víc psát nebudu, přečtěte si.
Balíček
Sebastian Fitzek
U Sebeastiana Fitzeka máte jistotu, že když sáhnete po jeho knize, dostanete jeho standard. Je potom otázkou, jestli čtenářovi sedne typický autorův styl příběhu, respektive jeho rozuzlení, či nikoli. Já jsem si v příbězích oblibu rozhodně našla. Promyšlené od začátku do konce, když si na konci příběhu promítnete scény ze začátku, vše se vám krásně spojí a vše vám docvakne.
Jako všechny Fitzekovy knihy je i Balíček napsán čtivě a úderně, s krátkými kapitolami a příjemným členěním. A typickou parádní obálku snad ani nemusím zmiňovat :)
Příběh vypráví o psychiatričce Emmě, která je po konferenci znásilněna na svém hotelovém pokoji takzvaným "Holičem", sériovým vrahem, který ohrožuje mladé ženy. Emma narozdíl od těch ostatních však zůstala naživu...
Pokud jste Fitzeka ještě nezkoušeli, doporučuji. Autor si to zcela jistě zaslouží.
S kouzelnickou hůlkou: Magické dospívání filmového čaroděje
Tom Felton
Řadím se mezi ty, kdo tématiku Harryho Pottera milují. Když jsem viděla, že vyšla zrovna tato kniha, nemohla jsem si ji nechat ujít. Četla se naprosto sama a jde z ní cítit taková skromnost a pokora, že jsem se většinu z těch 400 stran jen culila od ucha k uchu, zvlášť když jsem sama sobě přiznala, že herec na mě dříve působil všelijak, jen ne tak, jak se popsal v této autobiografii. Nebudu lhát, občas mi i zvlhlo oko (občas dokonce obě :D). Herec nám povyprávěl o jeho dětství, jak se potýkal s náhlou "slávou" v tak mladém věku a jaké radosti i strasti mu život přichystal. Vyjevil nám i situace, na které zcela jistě není pyšný, a které by jiné celebrity milerády zatajovaly.
Musím říct, že mám sto chutí se podívat od začátku do konce na všechny filmy HP, jen abych si do některých scén promítla Dracovo vyprávění.
Konec Tomova vyprávění mě zahřál u srdíčka a o to víc se nyní těším i na nové Deníky Alana Rickmana, které nás čekají snad již v květnu příštího roku.
Jediná věc, kterou musím vytknout je opravdu velké množství překlepů a dokonce hrubek, které v knize jsou. Kniha korekturu neviděla ani z vlaku, jinak si nedovedu vysvětlit tu šlamastiku, která zde byla napáchána.
Nářek čarodějnice
Bartosz Sztybor
Za mě bohužel asi nejslabší díl. Kresba mi vůbec nesedla, byla poměrně chaotická a hodně temná (barevně), trošku si myslím, že měla podtrhnout temnou atmosféru příběhu, nicméně byla spíše distraktující. Na co jsem si ale nezvykla bylo grafické vyobrazení Zaklínače, nelíbil se mi :D
Příběh mě taky extra neoslnil, ač na čtenáře sedne dusivá a temná atmosféra, tak jsem se místy celkem nudila. Jsem ráda, že komiks nebyl zbytečně natahovaný, výsledkem je poměrně pár stran, které za hodinku přelouskáte dvakrát.
Pokud bude vycházet další díl, tak do něj jdu (sbírám a nepřenesla bych se přes to, že mi chybí v knihovně :D ), ale budu doufat, že úroveň příběhu se zase zvýší.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Po takové době jsem se konečně dostala ke Dvorům. Nebudu lhát, ale tendence S.J.Mass, že každý další díl je tlustší a tlustší mě od čtení neustále odrazovala. Trošku jsem se bála, že mi série nesedne (co si budeme povídat, už úplně nespadám do cílové skupiny čtenářů), ale během čtení prvního dílu mi prostě omládla dušička a byla jsem z toho nadšená. Během pár dnů jsem knížku přelouskala (pracovních dnů, takže toho času moc nebylo, tak je to asi všeříkající :D).
Víly, magie, nestvůry - to všechno dostanete. Feyre jde jednoho dne lovit a zabije vlka. Co nevidět si ji najde nestvůra, která ji odvleče do jiného světa, kde Feyre čeká mnoho nebezpečí. Protlouká se dosud neznámým a zjišťuje, že ne vše může být tak, jak vypadá.
Svět je vykreslený opravdu hezky a ač jsem byla připravena na velké množství krutosti a explicitního sexuálního obsahu, tak ani jedno z toho nebylo až tak markantní (nebo mi to tak aspoň nepřišlo), nicméně musím stále brát v potaz to, že je kniha určena i pro mladší čtenáře a tehdy už to je asi trošičku na hraně.
Nedá se říct, že by mi Feyre byla nějak zvlášť sympatická, ale ostatní postavy mám ráda (ehmehm Rhysand :D). Někde tady na DK jsem v komentářích četla o přirovnání Rhysanda k Damonu Salvatorovi a nemůžu nic jiného, než souhlasit :-D
Doporučuji všemi deseti a jsem ráda, že mám před sebou ještě tolik dílů, ikdyž prokousat se těmi stovkami stran bude asi oříšek :-D
Manželé odvedle
Shari Lapena
2,5/5
Manželé odvedle ve mně zanechali zhruba stejný dojem jako Někdo cizí v domě.
Rodiče nechají své půlroční dítě samotné v domě a odejdou k sousedům na oslavu. Byť chodí kontrolovat své dítě s pravidelností, tak pozdě v noci zjistí, že jim dcerka zmizela. Začíná tedy okamžité vyšetřování a všichni doufají, že se dítě najde a u toho si kladou otázku, proč by chtěl někdo zrovna jim ukrást jejich mimino.
Opět mě u autorky nezklamala čtivost. Typické jednoduché věty, bez složitějších souvětí, krátké kapitoly a poměrně málo postav, ve kterých se člověk neztrácí. Co mi ale opět chybí je propracovanost jednotlivých postav - víceméně o nich nemáme nic moc řečeno a upřímně zrovna v tomto případě mi byli snad všichni tak moc nesympatičtí, že jsem se velice často držela za hlavu :D
Kniha není špatná, ale ničím nepřekvapí ani nenadchne, zápletku odhadnete velice brzy a nějaké velké zvraty bych taky nečekala, nicméně chápu, čím je autorka tak oblíbená v našich čtenářských kruzích. Poslouchala jsem v audioknižní podobě a načtená byla moc hezky a poutavě.
Znamenitá mrtvola
Agustina Bazterrica
Musím říct, že tím jak byla kniha prezentovaná, tak jsem čekala nějaký výživný thriller. Nicméněobsahem knihy je něco krapet jiného. Jedná se spíše o jednoduché vyprávění o tom, jak svět napadl virus, který infikoval všechna zvířata a proto lidé nyní nemají na talíři vepřové, ani kuřecí maso, nýbrž lidské.
"Speciální lidé", jinak také chovné kusy, samice, samci, maso, atd jsou chováni, množeni a následně pojídáni. Knihou nás provází hlavní postava Marcos, který je ředitel mrazíren. Marcos přemítá, zda je aktuální žití tou správnou cestou a postupně se dostává na hranice, které jsou společensky nepřijatelné.
Upřímně si myslím, že kdyby kniha nebyla tak krátká, tak bych ji ani nedočetla. Děj je velice plytký, víceméně celou knihu sledujeme jen vývoj hlavní postavy, avšak je vyprávěna tak, že pokud se snažíte si to promítnou to aktuálního reálného světa, tak máte velice nepříjemný pocit. O postavách se vlastně nic moc nedozvíte, velké mínus má kniha za scénu se štěňaty :/
Úplné zakončení se mi celkem líbilo, ale znovu se do knihy už nepustím.
Myslím, že ten obrovský boom a marketing okolo této knihy jí spíš uškodil, než pomohl. Kdybych neměla tak vysoká očekávání, možná bych si ji užila více, ač se snažím nebrat ohled na vnější vlivy :)
Obr z mlhy
Jérôme Loubry
Po přečtení Útočiště od totožného autora jsem si říkala, že si ROZHODNĚ musím přečíst cokoliv dalšího, co napíše. Obávám se ale, že Jérôme si nasadil příliš vysokou laťku, kterou nebyl schopen Obrem z Mlhy pokořit. V moment, kdy jsem Obra dočetla je již venku jeho další kniha Krvavé stíny, snad tedy u nich to bude lepší.
V Detroitu se začínají (znovu) ztrácet děti a detektiv Stan tak zažívá stejné hrůzy, jaké zažíval před 15 lety. Některé jsou posléze nalezeny zavražděné a pachatel je pojmenován jako Obr z mlhy po známé mytické postavě. Zdá se však, že se po Obrovi slehla zem..
Na to, jak je kniha krátká, tak na mě působila hrozně rozvlekle. Nicméně pokud pominu tuto skutečnost, v knize mi chyběly jakékoliv zvraty a nejvíce mi to zabil asi konec. Vyloženě nepotřebuji v knihách nějaké wow konce/wow efekty a nevím co wow všechno, ale tady to bylo tak nudné a předvídatelné, že jsem byla fakt hodně zklamaná. Atmosféru sice hezky dokresluje popis pochmurného a špinavého Detroitu, ale bohužel ani to mi nepomohlo knihu kdovíjak hltat.
Věřím, že své čtenáře si kniha najde, já už se do ní ale bohužel znovu nikdy nepustím.
Horrorstör
Grady Hendrix
Na Horrorstor jsem se nadmíru těšila, kvůli jeho originálnímu zpracování. Díky tomu, v jaké formátu kniha je - obdoba Ikea katalogu - a také tomu, že není plná pouze textu, ale je zde i grafika, tak utíká velmi rychle a máte ji za jeden večer přečtenou.
Nicméně obsah už dle mého není až tak slavný, byť námět se mi líbil a hlavně zezačátku mě kniha fakt bavila, bohužel potom začal být děj dosti repetetivní a ani ne úsměvný, spíš nudný. Dialogy postav mi přišly hodně tlačené na sílu a místy až trapné a ani jsem si vlastně žádnou z postav neoblíbila. Mohlo to být hezky děsivé vyprávění, to mi Horrorstor ale bohužel nakonec vůbec nenabídl.
B-čkové horory mám ráda na koukání, ovšem ne na čtení.
Blackout – Zítra bude pozdě
Marc Elsberg (p)
Po celé Evropě začíná vypadávat elektřina, což s sebou nese řadu problémů, se kterými se všichni musí potýkat.
Blackout pro mě nebyla zrovna nejlepší volba ke čtení. Vše bylo roztahané, mnoho popisů, na můj vkus poměrně hodně politiky a jen málo posunu v ději. Vůbec mi to nepřišlo napínavé, většinu doby jsem si říkala, kdy už se konečně začně něco dít. Náměť mě nadchnul, ale zpracování vůbec, mnoho scén mi přišlo neuvěřitelných. Ale abych jen nehanila, tak mnohdy mi vyprávění přineslo hluboké zamyšlené a husí kůži nad tím, jak hluboce v pr... bychom bez elektřiny byli.
Knihu tedy doporučit bohužel nemohu, nicméně Helix, který od autora mám, tak plánuju ještě vyzkoušet.
Dárek
Sebastian Fitzek
Dárek je v pořadí má čtvrtá kniha od pana Fitzeka (hodlám je postupně pročíst všechny) :)
Opět, jako u všech autorových knih můžete očekávat velkou čtivost, stránky vám ubíhají pod rukama, kapitoly jsou krátké (někdy až moc) a zpracování knihy je opět moc hezké.
Hlavní postavou je Milan, který je analfabet. Jednou při cestě potká auto, kde sedí mladá dívka, vypadá zoufale a tiskne papír s nějakou zprávou na okno. Milanovi to nedá a začne dívku hledat...
Ačkoliv se mi Dárek zatím líbil ze všech Fitzekových knih asi nejméně, i tak jsem ráda, že jsem si jej přečetla - měla by to být autorova prvotina.
Nevýhodou je, že kdo už má od autora něco načteno, tak už zná jeho vzorec psaní a ví, co zhruba může od jaké postav v ději očekávat. Nicméně, ikdyž jsem něco málo odhadla, tak stejně se našly zvraty, které mě velice překvapily.
Barva kouzel
Terry Pratchett
Jméno Terry Pratchett zná asi drtivá většina milovníků fantasy. Mnoho let jsem jej měla v podvědomí, věděla jsem, že si chci od autora zkusit něco přečíst, ale jeho dlouhosáhlá tvorba mě odrazovala. Knih má opravdu spoustu a jen série Úžasná zeměplocha má pár desítek dílů. Konečně jsem si k jeho tvorbě našla ale cestu a odhodlala se ke koupi prvního dílu Zeměplochy a - wow! Terry píše skoro až poeticky, ale ne v tom (pro mě) nudném slova smyslu. Číst tento příběh bylo... nadnášející? Hodně těžko se mi hledají slova a můžu s klidnou duší říct, že nic podobného jsem ještě nečetla. Fascinující a vtipný příběh od rostlin, které zrají až před svým zasazením přes ťapkající Zavazadlo, které je věrnější než pes, až po dychtivého Smrtě. Magično, které se v této knize objevuje a všechna ta roztodivná stvoření snad ani nejdou pořádně vyjádřit, proto doporučuji všemi dvaceti k přečtení.
Upálené
C. J. Tudor
Stejně jako v případě Shari Lapena, tak ani knihy od C.J.Tudor jsem neměla nijak zvlášť v plánu číst, ale boom okolo Upálených mě stáhnul natolik, že jsem si knihu nakonec pořídila a relativně brzy poté přečetla.
Před 30 lety zmizely ve vesnici dvě dívky a nyní se tam přestěhovala nová farářka, jelikož starý farář zemřel, dějí se zde však podivné věci...
Musím uznat, že atmosféra knihy byla velice předsvědčivá a číst některé scény pouze za svitu lampičky v nemocničním pokoji bylo poměrně intenzivní :-D Vesnice byla taktéž vykreslena opravdu dobře, včetně jejích obyvatel - asi si každý dovede představit, jak to chodí v zapadlých, od lidstva trochu odtržených vesničkách.
Každopádně co se týče děje, z toho jsem až tak odvařená nebyla, kniha obsahovala spoustu hluchých míst, kde se nic nedělo, vlastně mě ani nebaví náboženská tematika, která byla knihou protkaná. Na úkor stagnujícího děje byl, jak je u thrillerů tohoto typu zvykem, celkem překotný závěr a rozuzlení, jakoby to autorka chtěla mít už co nejdříve za sebou.
Pro příznivce C.J.Tudor asi dobrá kniha, za mě ale průměrný thriller, který si už nejspíš víckrát nepřečtu.
Samotka
Alexander Gordon Smith
Samotka je druhým dílem povedeného románu Lockdown. Alex se pokouší utéct z Výhně, což je ukrutné vězení pod zemí, odkud se nikdy nikdo nedostal, ale do cesty se mu staví mnoho překážek. Tento díl je plný temnoty, smrti a beznaděje a bavila jsem se u něj stejně dobře jako u prvního dílu.
Nečetli-li jste první díl, určitě jej vyzkoušejte, knihy jsou krátké a svižné a myslím si, že je škoda, že se jim dostává poměrně málo pozornosti a nečetlo je až tolik lidí.
Někdo cizí v domě
Shari Lapena
Manželé, o kterých je toto vyprávění jsou poměrně šťastným párem, ale jednoho dne žena zmizí a objeví se v nemocnici se ztrátou paměti. Po návratu domů má pocit, že v domě je ještě někdo další...
Do knih od Shari Lapena se mi nechtělo vůbec pouštět, ale když jsem měla možnost poslechnout si audioknihu, tak jsem do toho přeci jen šla. Víceméně chápu, proč je autorka u nás docela oblíbená. Krátké kapitoly a čtivý, jednoduchý styl psaní je určitě fajn i pro nečtenáře, navíc pokud moc neholdujete thrillerům (byť bych toto úplně za thriller neoznačila), tak bude nejspíše příjemnou vstupní bránou do tohoto žánru a příběhy se vám budou líbit.
Pokud máte ovšem už něco načteno, nemohu knihu doporučit. Nečekané zvraty, které slibuje anotace vůbec nejsou nečekané a víceméně od poloviny knihy tušíte kdo, co, s kým, proč a za kolik.
Na autorku nejspíše nezanevřu a s odstupem času zkusím ještě něco dalšího, pozitivní názor na její tvorbu ovšem bohužel zatím nemám.
Modrá jako safír
Kerstin Gier
Druhý díl série Drahokamy - Modrá jako safír byl pro mě poměrně zklamáním. Drtivou většinu knihy se vůbec nic nedělo, semtam nějaký rádoby šokující zvrat. Většinu knihy mi přišlo, že autorka zde sází už jen na čtivost knihy, bohužel pro mě byl tento díl typickým výplňovým druhým dílem :-(
Čtení zachraňoval občasný výskyt chrliče Xemeria, který měl celkem vtipné (pro hlavní hrdinku na nervy jdoucí) scény, ale to bylo asi tak vše. Postava Gwendolyn se nikam mentálně neposouvá, mnohdy mi přijde hodně nevyspělá na svůj věk a Gideon mi pomalu ale jistě začíná jít také na nervy.
Od třetího dílu si dám asi odstup, protože na něj díky tomuto nemám náladu, ale budu doufat, že bude lepší.