Vixiene komentáře u knih

Příliš často se mi nestává, že bych bezprostředně po dočtení prvního dílu série pokračovala v druhém. Hra o dědictví mě ale tak nalákala na pokračování, že jsem hned sáhla po Odkazu Hawthornů. Zcela upřímně jsem čekala úpadek - druhé díly bývají většinou výplňkové, natahované a často skoro až zbytečné, zde zklamání ale nenastalo.

Ačkoli mě čtení bavilo, místy mi trošku přišlo, že autorka ztrácí nápady na hádanky, které jsou gró tohoto příběhu a alespoň jednou tam vyřešení hádanky nebylo dokonce nijak vysvětlené.

Áchání a óchání Avery nad Jamesonem a Graysonem je trošku únavné, stejně jako popisy neustále napjatých svalů, ostře řezaných čelistí, či pronikavých očí, ale mhouřím oči, vzhledem k tomu, do jaké kategorie kniha spadá.

Když to vezmu kolem a kolem - za mě stále spokojenost, stejně jako u prvního dílu jsou krátké a svižné kapitoly, které často končí cliffhangerem do kapitoly druhé a autorce se nemůže upřít čtivost. Snad se kvalita udrží i do třetího dílu :-)

1 21.04.2024

Hra o dědictví pro mě byla příjemným překvapením. Po young adult knihách se už snažím sahat s rozvahou, přeci jen už ani zdaleka nespadám do cílové kategorie čtenářů. Upřímně jsem dle anotace čekala mnohem více hádanek, do kterých budou moct být zapojeni i čtenáři, ale z mého pohledu se jednalo o to si spíš domýšlet, což platilo hlavně pro Avery, která se zničehonic stala dědičkou miliard a snažila se zjistit proč. Klasické romantické zápletky a jiskření také nemohlo chybět, z popisu bratrů Hawthornových jsem skoro dostávala cukrovku (narozdíl od Avery, která při každém pohledu na ně dostala nejspíš slintavku).

Když to vezmu kolem a kolem - kniha mě moc bavila, děj utíká, krátké svižné kapitoly, cliffhangery na jejich koncích. Cílovka je z ní jistě nadšená. Konec mě přesvědčil k návštěvě knihkupectví a ke koupi zbylých vydaných dílů :)

2 06.04.2024

Nutno podotknout, že do knih Darcy Coates se zrovna neženu. Duch domu Ashburnů je druhou knihou autorky, do které jsem se pustila a dostala jsem přesně to, co jsem očekávala. Svižně ubíhající příběh, který nemá moc hluchých míst (na 250 stranách pro ně není ani moc prostoru), a který sice slibuje hororový zážitek, nicméně do hororu to má skutečně daleko. Ačkoli musím přiznat, že husí kůže párkrát nastoupila. Doteď se vlastně nedovedu rozhodnout, zda mi rozuzlení příběhu vyhovovalo nebo ne, ale hádám, že toto je prostě autorčin styl a podobně bude končit mnoho jejích děl. Kniha neurazí, nenadchne, za mě to bylo odpočinkové čtení, ke kterému se nejspíše už ale nevrátím.

2 01.04.2024

(SPOILER) V lese visí anděl mě bavila natolik, že jsem se rovnou rozhodla pokračovat Sovou a můžu říct, že opět jsem nadmíru spokojená, severské detektivky mě nejspíš neomrzí.

Co bych tomuto dílu vytkla, je Mia. Rozumím, trauma z minulosti, zemřelá sestra... ALE je to pořád dokola. Mia je šíleně ufňukaná, pořád přemýšlí jestli se teda zabije nebo ne, naštěstí repetetivní "pojď Mio pojď", o kterém se mi v prvním díle snad už i zdálo nebylo už tak časté, ale opravdu bych následně v Cloně ocenila nějaký posun, vývoj (a to nejen její). Moje druhá výtka je, že opět (stejně jako v prvním díle) byla do vyšetřování nějakým způsobem zatažena rodina hlavního vyšetřovatele Muncha. Poprvé dobrý, ale podruhé to už ztrácí uvěřitelnost.

Jinak hlavní linka se mi samozřejmě líbila, originální zločin, vyšetřování mělo spád, vše dávalo docela smysl, takže prozatím za mě knihy od pana Bjorka velký dobrý :-)

2 29.03.2024

A co ty, nechtěl bys být tady?

Tento příběh toho nabízí tolik. Štěstí, smích, smutek, opovržení, špetku morbidního humoru. Co si vzpomínám, nemám s ničím podobným srovnání, ale po dočtení musím na Dům v blankytně modrém moři neustále myslet. S každou postavou jsem si vytvořila pouto, u čtení jsem se dojatě usmívala (což se moc často neděje :D) a rozhodně chci od autora víc.

Ačkoliv příběh neobsahuje vlastně žádnou akci, bitvy, nečekané zvraty, tak je napsán s takovou lehkostí a vřelostí, že nic z toho nepotřebujete. Pro čtenáře, kteří akci preferují tato kniha nejspíš nebude, nicméně proč to nezkusit.
Atmosféru krásně podtrhuje prostředí, ve kterém se děj odehrává - jako bych sama slyšela narážet vlny do skal s neustálým šuměním oceánu. Jako bych cítila čerstvě zrytou zahradu od šikovné Thalie nebo vůni lesa, který tak miluje víla Phee. A opravdu bych si přála číst pokračování z dospělosti jednotlivých dětí - zůstane v oblibě Chaunceyho nosit kufry? Co se stane s Lucym, vyroste z něj onen obávaný Antikrist s nezkrotnou mocí? Udrží si svůj sveřepý humor? A co Sal, splní si on svoje sny? Jak moc bych chtěla pokračování :-)

6 29.03.2024

(SPOILER) Dlouho oddalovaná, dlouho pochovaná někde na dně knihovničky, přesto poklad. Jelikož holduji příběhům, kde se protínají dva různé světy, nečekala jsem zklamání (byť zde je setkání světů v trošku jiném slova smyslu).

Jelikož si obecně moc nepotrpím na přehnané a zdlouhavé popisování, některé části pro mě byly poměrně nudné a ač mě příběh jako takový bavil, tak nevím čím to bylo, ale obtížně se mi četl (částečně to připisuji právě popisným pasážím). Nebyl napsán kdovíjak náročným jazykem, řekla bych že obraty tam byly jednoduché, ale to, co bych u jiné knihy přečetla za hodinu, tak jsem v tomto případě přečetla za dvojnásobný čas.

Taky nevím proč, ale celou knížku jsem tak nějak čekala, že někdo z Parzivalových přátel bude zrádce, čehož jsem se teda nedočkala (možná trošku zklamání). Na druhou stranu mě potěšilo, že Parzival nebyl schopen vyřešit všechny trable a hádanky sám a často se neobešel bez pomoci přátel, ze začátku na mě totiž působil jako vědomostmi a umem nabušený hlavní hrdina, kterého nic nezastaví (a to by byla nuda) :-)

Bohužel jsem ještě neviděla film, takže nemám srovnání "co je lepší" atd., pokud budu ale hodnotit knihu samu za sebe, tak určitě stojí za přečtení, je to podle mě jedna z těch, která nikdy nezestárne.

5 23.03.2024

Severské krimi, to je moje. Na co vždy můžete vsadit je, že hlavní vyšetřovatelé chlastají/fetují nebo mají životní trauma, to už bude prostě asi nějaká podmínka psaní knih pro severské autory :D

Ačkoli na této detektivce nebylo nic, co by některá jiná neměla, tak jsem s výsledkem opravdu spokojená. Celý příběh je poutavě napsaný, napínavý a jen podstata zápletky mě extra nenadchla (taková témata moc nemusím), ale nevadila mi. Vyšetřovatelé mi sedli, žádná postava mě vyloženě nerozčilovala, konec byl příjemný. Jen nevím čím to je, ale jména postav se mi první x kapitol dost pletla, byť mi nepřišla nějak moc podobná.

Za mě příjemně strávený čas u knihy :)

5 06.03.2024

Přijde mi, že knihy od S.K. Tremayne nejsou nikde nějak moc vidět a i já jsem na Ledové sestry přišla vyloženě náhodou. Hodnocení zde mě moc nenadchlo, ale snažím se jím moc neřídit a neovlivňovat úsudek.

Ledové sestry mi daly co jsem očekávala - mrazivou temnou atmosféru, kterou fantasticky přikreslovalo divoké skotské podnebí. Hlavní postavy byly názornou ukázkou toxické rodiny, kterou se stali po smrti jedné ze svých dcer, s čímž se nikdy nevyrovnali. Postupně se začínají projevovat divné skutečnosti, přeživší dcera si stojí za tím, že je svou mrtvou sestrou a nikdo neví, co si počít.

Za mě příjemný thriller, určitě sáhnu i po dalších knihách autora.

2 06.03.2024

Komiks jsem si nekupovala s nějaký přehnaným očekáváním, ba naopak jsem byla připravena na "nejhorší". To nejhorší se sice nedostavilo, nicméně počtení nemohu hodnotit pozitivně. Grafické zpracování nebylo špatné, ale postrádala jsem jakýkoliv náboj, který v sobě mají Lovecraftoviny. Možná to bylo až příliš konkrétním ztvárněním monster, možná právě tím, že se jednalo o zkrácenou variantu. K přečtení tedy nějak extra doporučit nemohu, ale pokud se na ni natrefíte v akci za 29 kč jako já, tak proč do ní nejít a nevyzkoušet, třeba vám sedne více :)

2 05.03.2024

Od mojí návštěvy Islandu nemohu tuto zemi vůbec pustit z hlavy. Proto si občas ve volných chvílích nakoukávám videa, čtu články a nedávno jsem narazila na tento knižní skvost. Kniha je napsaná dvěma islandskými děvčaty, proložená nádhernými fotografiemi a dozvíte se spoustu zajímavostí z Islandských tradic, kultury, přírodních zajímavostí. Nečekejte cestopis, kde vám autorky poradí itinerář k vaší dovolené, spíše povídání o zemi jako takové.

Knihou je opravdu radost si i jen tak listovat a rozhodně se k ní budu opakovaně vracet :-)

05.03.2024

Po knize jsem sáhla s nadšením, jelikož dostupných zdrojů na téma Faerských ostrovů mnoho není. Bohužel se ale musím podepsat pod komentář rikke. Kdyby tento průvodce byl jediný zdroj, ze kterého bych čerpala inspiraci na potenciální dovolenou na Faery, tak bych se jim mileráda vyhla. Celé povídání na mě působilo nesmírně negativně, autorka víceméně shazovala celou kulturu, protože "no co jiného chcete na takovém místě dělat", "všecko je zde stejné, pokud vidím útes z tohoto místa, není nutné jet na jiné místo, protože je to jak přes kopírák" atd.

Kromě hmatatelné negativity si autorka mnoho věcí domýšlela a vlastně jsme se nic nedozvěděli - například cestovala kolem "něčeho" co vlastně nevěděla co bylo a místo nějakého drobného researche to v knize zaobalila jako "myslím si, že...".

Kdoví, třeba se po mé nadcházející návštěvě ostrovů pod některý z těchto názorů sama podepíšu, ale upřímně dost pochybuji.

Doporučuji tuto brát jako takové vyprávění z deníčku cestovatelky o jednom z výletů, než opravdu regulérní cestopis, či průvodce, který by vám měl něco dát. Protože číst si o tom, kolik má autorka přátel na facebooku, a že nepřijímá žádosti od cizích lidí, atd., o to příliš v cestopise nestojím :-)

14.02.2024

Psí poslání nejspíše už drtivá většina čtenářů zná. Nádherná kniha, ke které jsem dlouho sbírala odvahu. Jelikož jsem viděla film, věděla jsem, že si nejednou pobrečím. Je to knížka pro všechny pejskaře i nepejskaře, napsaná tak krásným způsobem - ze psího pohledu. Co je vlastně posláním každého psa? A co se děje, dokud své poslání nesplní? O tomto vypráví Bruce Cameron a já z celého srdce doporučuji si knihu přečíst.

2 21.01.2024

(SPOILER) Osobně příliš nemusím povídkové knížky, ale co čert nechtěl, odolej tenké a lákavě vypadající knize se slušným hodnocením :D

Musím říct, že mě ani jedna povídka vyloženě nechytla za frak, těšila jsem se na příjemné mrazení, ale to se nedostavilo ani u jedné :( Co ale knížce nemohu upřít je čtivost - malý formát, velké písmo, krátké a úderné kapitoly.

Šedé sako - bavila mě nejvíce, nejdřív jsem trošku převracela oči v sloup, ale pak jsem si říkala, jak děsivé to vlastně je, když jsem si to promítla do reality. Aneb stručně a jasně, co vše je člověk ochoten provést, aby mu nabývaly penízky na účtu :)

Doktor - druhá nejlepší, tady se mi fakt líbila postupná transformace z Doktora na psychopata, aneb ublížit abys uzdravil -> skvělý námět!

Děvčátko - povídka nebyla špatná, strašidelné děti mě děsí. Bohužel toto pro mě postrádalo jakoukoliv jiskru, špetičku něčeho "navíc"

Vítejte v Brownwille - u této jsem se bohužel nudila a za mě nejhorší, tuctová duchařina bez překvápka :(

K přečtení knížku určitě doporučit můžu, každý si v ní najde určitě svou oblíbenou povídku, ale znovu po ní nejspíše už nesáhnu. Ale víte jak se to říká - nikdy neříkej nikdy :)

1 09.01.2024

Přijde mi, že čtenáři se dělí na dva světy: část z nich zbožňuje tvorbu pana Kinga a část z nich nudí k smrti. Musím se přiznat, že já jsem se řadila do druhé kategorie. Snažila jsem se číst několik Kingovek, ale neúspěšně. Nikdy jsem se nezvládla přenést přes sáhodlouhé popisy a (pro mě) nudné začátky. Pak ale přišla kamarádka a podstrčila mi Pohádku s opravdu přesvědčivými argumenty, proč si ji přečíst. Tak jsem se do ní dala a světe div se, hltala jsem ji od začátku do konce. Miluju ten svět, miluju Radar, pana Bowditche, Šárlího. Zbožňuju každého cvrčka v tomto příběhu. Už jen to, že se zde protíná reálný svět v tím pohádkovým byl pro mě dost přesvědčivý argument (vzalo mě to zpět k mému milovanému Nekonečnému příběhu).

Jistě, nedělám si naděje, že jako zázrakem mě bude bavit každé Kingovo dílo, přeci jen se tato kniha vymyká jeho standardu. Nicméně bych řekla, že mě navedla správným směrem a naučila mě pana autora vnímat.

14 08.01.2024

Erebos mi doma ležel pořádně dlouho a já se k němu ne a ne dostat, tak jsem si ji vzala tam, kde jsem se jí už vyhnout nemohla - na dovolenou :D a upřímně mě chytila od první stránky. Mohu říct, že navzdory lehce nezvyklému (většímu) formátu knihy se četla rychle a neměla jsem pocit "nepohodlí" u čtení. Obecně mě hodně baví, když se reálný sen prolíná s fantastičnem nebo něčím podobným, proto jsem si mohla být téměř jistá, že Erebos nebude krokem vedle. Nemá úplně cenu popisovat děj, myslím že mysteriozně napsaná anotace je zcela dostačující a nedoporučuji si zjišťovat nic navíc. Možná bych ocenila trošku víc brutality (dost by mi to tam sedlo), ale to už by koneckonců nemohla mít štítek "pro děti a mládež" a i tak tam byly některé scény, ze kterých lehce zamrazilo :) Doporučuji všemi deseti

2 07.01.2024

Jednoduchý nenáročný thriller, u kterého si čtenář oddechne. Řekla bych že autorka se drží svého standardu a dělá to, co jí funguje - píše příběh s jednoduchým čtivým textem, krátkými kapitolami a drží se témat, které obvykle fungují. Stále z knih Shari Lapena nejsem odvařená a nepřesvědčila mě ani tato, bohužel se mi nepovedlo oblíbit a sympatizovat prakticky ani s jednou z postav. Štvalo mě, jak se autorka snaží docílit toho, aby každý byl podezřelý (snad doslova jen kromě skutečného pachatele). Bohužel už tak v polovině knihy odhadnete, kdo a co, hlavně kvůli stylu vyprávění jednotlivých postav (ani ne jednání, z toho to prostě není možné odhadnout, autorka nedává "nápovědy", které by vedly k odhalení skutečného vraha) - to osobně já nemám ráda.

Pro začínající čtenáře thrillerů nebo pro ty, co nemají rádi thrillery typu Carter atd, tak věřím, že je Shari Lapena značka ideál.

1 13.10.2023

Poslouchala jsem formou audioknihy před pár měsíci a upřímně to bylo jedním uchem tam a druhým ven, proto už si bohužel ani nepamatuji detaily. Vzhledem k tomu, že to je už druhá kniha od autora, která mě nějak zvlášť nenadchla, tak uvidíme, jestli v něm ještě budu pokračovat.

3 16.09.2023

Thrillery už hodně filtruju, protože jestli něčeho vychází přehršel, tak jsou to právě thrillery. Stejně tak štítek "horor" beru u knih s rezervou, protože ač jsem poměrně strašpytel, tak to často bývá hodně nadsazené.

Skrytých obrázků ale rozhodně nelituji. Vše podstatné je řečeno v anotaci, pokud chcete jít vyloženě do neznáma, nečtěte ji :)

Kniha se čte sama a musím přiznat, že mě v mnohých pasážích zamrazilo. Skvělou atmosféru tomu přidávaly i Teddyho obrázky, kterými byla kniha proložena. A ikdyž podstatu rozuzlení tak nějak čicháte už poměrně brzy, tak stejně se dozvíte i něco, co vás překvapí. Rozhodně doporučuji.

2 16.09.2023

Kniha je to bezpochyby čtivá, jedinečná a svým způsobem děsivá. Na mě byla však příliš dlouhá, některé pasáže mě nudily a nedovedla jsem ji patřičně ocenit, konec taky nebyl nic pro mě.

Mám z toho podobné (ikdyž lepší) pocity jako u Zlodějky knih - velké očekávání, které bohužel nebylo naplněno. Je možné, že mi ale nesedl styl psaní, proto se zkusím podívat i na seriál.

3 16.09.2023

U knih paní Mornštajnové ani nečtu anotaci, prostě rovnou kupuji. A opět se potvrdilo, že jsem nesáhla vedle.

Čtení to není rozhodně veselé ani lehké, nedoporučuji lidem, kteří jsou nějak citliví na děti a podobná témata jim nedělají dobře. Celá kniha je protkaná smutkem, zoufalství, bezmocí a já se nemohu rozhodnout, která postava ve mně zanechala negativnější pocity, která byla zkažená nejvíce. Ubližovat je jedna věc, ale nechat ubližovat a úmyslně přehlížet, je věc druhá.

Připravte se na záplavu negativních emocí, rozhodně knihu ale doporučuji.

20 16.09.2023