veriszv komentáře u knih

Je to tak věrohodné, až je z toho člověku úzko. Postavy jsou reálné, tím způsobem, že máte pocit, že každou chvíli vyskočí ze stránky. A celé vás to strhne, že to zhltnete když ne najednou, tak nadvakrát.
Ve vyprávění se střídá matka, náctiletá dcera a mladší syn. Přijde mi fascinující, jak je každý napsaný svým způsobem a přitom to dohromady skvěle funguje.
Možná to oproti starším autorčiným knihám není nic extra nového, ale mě to nijak nevadilo. Pokud totiž někdo umí vystihnout věci přesně tak, jak jsou, je to právě Soukupová a to mě prostě baví!

9 27.01.2023

Šeptuchy, léčitelky a vědmy, i když uvedeny v názvu, v příběhu se pohybují spíše na okraji a zas tak velkou roli tu nehrají. Příběhu ale dodávají atmosféru a dokreslují popis Podlasí, místa na pomezí Polska a Běloruska, zapomenutého a tajemného.

Z počátku jsem byla, přiznám se, trochu zklamaná, protože jsem čekala úplně něco jiného. (Druhý Žítkovský bohyně to prostě nejsou, což vůbec nevadí, jen je člověk nesmí čekat.) Ale potom jsem se do příběhu pomalu dostala a nakonec to bylo skvělý.

Celý příběh vypráví kamarádka Doroty, dcery hrobníka, ale vypráví ho velice odosobněně, takže mi chvíli přišla spíš jako nezávislý pozorovatel, než jako součást příběhu.

Sledujeme osudy lidí v kraji, kde zná každý každého, chování mladých dívek určují křesťanské zásady, místní zvyky a v neposlední řadě články v Bravíčku, protože jsme v krásných devadesátkách.

Je to o lidech, o smrti a o místě, které má prostě atmosféru. Navíc se tu prolíná spousta skvělých myšlenek.
Je to spíš pocitová než dějová kniha, ale okouzlí vás zajisté.

9 07.07.2022

Já romantiku moc nevyhledávám, ale tahle série se asi stane takovým mým guiltypleasure . Jako přidanou hodnotu u těch knih vidím, že krom pohodové oddechovky, si člověk odnese náladu dané destinace, kde se děj odehrává, protože tu umí autorka vystihnout skvěle. Opravdu mám chuť vyrazit do Dánska a nasát něco z jejich dánského štěstí.
Navíc v této knize byly velice sympatické postavy a všechny jsem si je zamilovala, a tak mě jejich osudy prostě bavilo sledovat.
Takže já se určitě zase někdy pustím do další knihy této řady, protože Julie Caplin má talent z knihy u které vlastně víte předem jak dopadne, udělat skvělé čtení.

9 07.07.2022

Téma aktuální až mrazí a příběh, který je čtivý tak, že se na konci budete divit, kam se podělo těch 300 stránek.

Delphine de Vigan napsala knihu, která je vztyčeným prstem pro všechny, kteří mají sociální sítě, obzvláště pak pro ty, kteří na nich dennodenně vystavují světu svoje děti.

Kromě toho, že je ta kniha skvělým psychologickým románem s prvky thrilleru oceňuju to, že se autorka zkusila zamyslet nad tím, kam se to celé posune za pár let, a tohle nahlédnutí do budoucnosti bylo uvěřitelné a ne nijak přitažené za vlasy.

Jediné, co bych vytkla, je taková jakási šablonovitost postavy policejní vyšetřovatelky. Clara je jak přes kopírák všech osamělých knižních policajtů. Ale je pravda, že Mélanie to svojí, vlastně až bizarností, vyvažovala.

Tahle kniha je úplně pro všechny.
Kupte ji všem na Vánoce a doporučujte na potkání.
Smutné je, že ti, co by si ji měli přečíst jako první, se k ní pravděpodobně stejně nikdy nedostanou…

9 09.01.2022

Tohle je výstup z běžné tvorby Radky Třeštíkové, minimálně v rámci jejích knih se jedná, řekla bych až o experimentální kousek.
Dlouhé věty, chaotický proud myšlenek, prolínání minulosti, současnosti,…
U čtení musíte být neustále ve střehu, protože střípky skládačky Vladěnina života vystupují jako z husté mlhy jejích myšlenek. Ale to jak autorka dokázala vykreslit život a pocity jedné ženské je skvělý, ať už si o Vladěně a jejím počínání budete myslet cokoliv…

Není to pro každého, o čemž svědčí ta spousta negativních recenzí, ale pokud vás baví to rýpání se v rozervaných duších a pátrání proč a jak k tomu došlo, tak vás třeba taky chytne…

Nečetla jsem všechny knihy autorky, mám přečteno jen Osm, Bábovky a Veselí, ale zatímco tyto řadím mezi fajn oddechovky, u kterých za chvíli nevím o čem byly, tak myslím, že Foukneš do pěny ve mě chvíli zůstane. Za mě určitě mé nejlepší setkání s autorkou!

9 09.01.2022

Největší přínos této knihy pro mě byl jednoznačně ve vykreslení nám naprosto vzdálené kultury. Mentalita, tradice a život nigerijské rodiny byly podány skvěle.
Stejně tak bolest matky, která nemůže mít dítě nebo o dítě přijde byla podána tak, až mě z toho skutečně bolelo u srdce a bylo mi opravdu těžko.
Příběh jako takový už mě zaujal trochu méně. Čekala jsem asi trochu něco jiného.
Vztah mezi manžely byl dost zvláštní a pro mě vlastně až nepochopitelný (a to teď nemluvím o počtu manželek.) Mnoho věcí mi nesedělo a vlastně jsem kvůli tomu z knihy trochu zklamaná.
Nicméně je to kniha plná zajímavých kontrastů, které nutí k přemýšlení. Vzdělání versus lpění na tradicích, polygamie versus obrovská láska a tak dále.
Sečteno podtrženo jsem ráda, že jsem si knihu přečetla, protože mi dala nahlédnout na jinou kulturu, ale asi z ní nejsem tolik nadšená jako většina čtenářů.

9 04.12.2021

I přesto, že se o rytmus těla a celkově životní styl celkem zajímám, zase jsem se dozvěděla něco nového. Tyhle odbornější knihy většinou vždy poslouchám jako audioknihy, protože v psané formě mám problém u nich vydržet. Ani Cirkadiánní kód nebyl výjimkou.
Hodně věcí zmíněných v knize už vím, ale jak jsem psala, o téma se dlouhodobě zajímám. Nicméně bylo fajn si to připomenout v úhledně zabaleném balíčku. V knize Cirkadiánní kód se mluví hlavně o vlivu spánku, konzumaci jídla v časových oknech a fyzické aktivitě. Dozvíte se, jak nejlépe nastavit tyto věci tak, abyste tělu pomohli co nejlépe využít jejich benefity.
Na můj vkus se tam spoustu věcí opakovalo a trochu bych to zkrátila, ale to už je u mě u těch naučných knih skoro pravidlo.
Pokud vás zajímá víc o rytmu vašeho těla, o tom jak si ho upravit aby skvěle fungoval a o tom, jak ho využít ve svůj prospěch, tahle kniha vám to krásně naservíruje.

9 22.03.2021

Kniha je úžasným náhledem do dětské duše a obdivuji autorku, jak skvěle to dokázala podat. Zároveň je to ukázka i toho, jak občas dospělí dětem nerozumí, protože už tak nějak zapomněli, jaké je to dětmi být. Najdete tu krásně vykreslené charaktery všech postav a navrch milé poselství, že být divný je vlastně v pořádku. Já knihu navíc poslouchala v audioverzi a to tomu dalo úplně nový rozměr, protože každé dítě je namluveno jiným interpretem a obzvlášť Patricie Pagáčová je fakt skvělá! Troufám si říct, že tohle je jedna z nejlepších knih, co se mi letos dostala do ruky a opravdu ji doporučuju, a je úplně jedno, kolik je vám let

9 22.12.2020

Asi nejužitečnější kniha, kterou jsem kdy četla. Ke každému případu je připojen příběh pro lepší zapamatování, a pak v jasnosti a stručnosti shrnuto, o co se jedná, jak to poznáte a jak postupovat, pokud se s tím setkáte. Oceňuju, že nic není popsáno nějak dramaticky, ale spíš se autor snaží čtenáře uklidnit a na to, že se jedná o vážně téma, tak je vše popsáno s humorem, takže jsem se i párkrát zasmála. Tuhle knihu si přečtěte, rozdávejte jako dárky a jednou za čas si ji přečtěte znovu, protože opakování je důležité! I kdybyste měli být jen o chlup klidnější, v případě, že byste náhodou něco z toho potřebovali, tak to stojí za to!

9 22.12.2020

Příběh o Marianne a Connellovi a jejich vztahu, který je tak bolavý, až mi z něj bylo dost úzko. Nic víc o čem ta kniha je, se asi ani nedá konkrétně říct. Je to kniha o vztahu, ale je hodně myšlenková, pocitová a konverzační, takže je vlastně o spoustě dalších věcí, které se ale schovávají pod povrchem a mezi řádky.Tohle není kniha, která bude sedět všem, popravdě, já jsem se ještě stále nerozhodla, jestli mi seděla nebo ne...
Jestli se ale něco popřít nedá, tak je to to, že autorka píše naprosto famózně...
To prostě, to se nedá popsat žádnýma kecama jako opravdovost, čtivost, lehkost, i když všechny vlastně sedí, tak nejsou dostatečný.
Autorka reflektuje spoustu vážných témat, jako domácí násilí, duševní zdraví, šikanu a další. Celou knihou se nese několik zajímavých myšlenek. Mě zaujaly zejména tyto dvě: první, že každý v sobě máme zakódováno něco, co lidi v našem okolí nutí na nás reagovat určitým způsobem, a druhá, že se všichni neustále chtějí líbit těm “normálním lidem” a zapadnout mezi ně, ať už si to připouští nebo ne.
Popravdě mě oba hlavní protagonisti strašně rozčilovali, Connell asi ještě o něco víc než Marianne, ale to je jedno. Jejich vztah byl místy hezkej, ale po většinu času spíš odporně toxickej a bylo mi z něj spíš zle. I když jsou to vlastně lidi mojí generace, přišli mi jak z jinýho světa. Takže nevím, jestli je to mojí sociální bublinou, ale jestli je to opravdu normální, že se lidi k sobě takhle chovaj, tak jsem za tu svoji bublinu fakt ráda.
Takže sečteno podtrženo, ta kniha mě strašně štvala, ale nutila mě přemýšlet, a to by knihy podle mě dělat měly. Doporučit jako top knihu ji nemůžu, ale za povšimnutí určitě stojí.
PS: Tereza Dočkalová v audioverzi opět nazklamala, bylo to skvělý. Jen mi v tomto případě chyběla možnost do knihy psát, asi bych si pár myšlenek podtrhla nebo aspoň přečetla dvakrát za sebou.

9 22.12.2020

Kniha je skvělou ukázkou toho, že není potřeba mnoho stránek, aby měl příběh všechno. Smutek, milý humor, skvělý příběh i postavy a skvělou pointu, to tam zvládla autorka všechno vložit. Tak krátký příběh a má v sobě tolik rovin! Navíc oceňuju naprosto bravurní překlad.
Moje první setkání s Delphine tedy dopadlo na výbornou. Co, na výbornou, jsem naprosto uchvácená! A tuhle knihu řadím na poličku vedle Muže jménem Ove a budu se k ní, stejně jako k němu, neustále vracet.

9 01.04.2020

Je něco, co jste o téhle knize ještě neslyšeli?
Asi spíš ne.
Fanoušci se těšili, antifanoušci se taky těšili a zdá se, že všichni už mají přečteno

Knihy Radky Třeštíkové neočekávám s nějak extrémním nadšením, ale už jsem jich četla několik a všechny byly fajn oddechovky.
Až na Pěnu, která nad ostatní podle mě vyčnívá a byla skvělá!

Kde jsi, když nejsi mým očekáváním po Pěně sice nedostálo, ale i tak ho můžu zařadit k těm ostatním předchozím fajn oddechovkám.

Osobitý styl autorky se spoustou metafor, čtivé scény, které vedou k tomu, že stránky mizí pod rukama a postavy, které jsou trochu výstřední, ale proč ne.

Proč to bylo na přeskáčku? Asi aby poměrně jednoduché dějové linky dostaly větší spád a přidalo jim to na zajímavosti. To za mě teda úplně nefungovalo, daleko radši bych si užila příběh ve správném pořadí. Působilo to na mě jako snaha udělat z toho něco extra.

Že jsou v knize extrémní, vyhrocené situace? Asi jo, ale zase ta extravagance a vyhrocenost dělá podle mě z Radky bestsellerovou autorku.

Že to bylo sprostý? No a co, ke knize i postavám se to hodilo a nějak extra na sílu mi to nepřišlo.

Největší emoci, kterou z knihy mám je vlastně úzkost a smutek nad Dášinou situací, protože i když je to v knize vyhnané do extrému, myslím, že v tak toxických vztazích žije spoustu lidí.

A to je asi všechno.
Nejvíc by mě stejně zajímalo, jaké by ta kniha sklízela ohlasy, kdyby ji Radka napsala pod pseudonymem

8 26.10.2023

Celý příběh je šikovně vystavěn.
Kalmann je sympaťák, který vidí věci takové, jaké jsou a nebojí se je pojmenovat.
Do toho všeho krásně zachycená islandská příroda.
Konec byl možná trochu přitažený za vlasy, ale mě to bavilo.
Je to oddechovka, která je ale zajímavá a originální. U čtení vám bude dobře, i když se tu line detektivní linka a s Kalmannem se vám nebude chtít loučit.
Takže doporučuju!

8 25.07.2023

Příběh jednoho obyčejného léta, přesně jak říká název, se mě dotknul víc, než jsem myslela

Dvě holky, co se vždy potkávají o prázdninách u oceánu.
Léto stejné, jako všechna ostatní, ale přitom jiné
Takové to jak to na oko vypadá, že se nic neděje, ale přitom se toho děje strašně moc.
První léto s náznaky dospělosti. Holky si začínají uvědomovat starosti dospělých, přemýšlet o manželských krizích, prvních láskách a začínají na ně doléhat starosti, ale přitom v nich ještě žije dětská duše

Melancholická atmosféra s dokonalou kresbou to vše jen podtrhují, a pro mě tak bylo Jedno obyčejný léto fakt velkej zážitek!

8 29.05.2023

Jazykový skvost s krásnou myšlenkou, malá rozsahem, velká obsahem.
Krásná kniha o šílených věcech, která se mi propsala do srdce a určitě se k ní před Vánoci vrátím.
Velké téma tu jsou Magdaleniny prádelny, které jsem, přiznám se, neznala. Církev v Irsku je přitom provozovala až do roku 1996! jako veřejné tajemství, kam se odkládaly všechny padlé ženy a dívky a zacházelo se s nimi velice krutě. Nepochopitelný středověk pár let zpět!
Hlavní téma tu ovšem pro mě bylo lidské svědomí a to, co všechno znamená žít dobrý život.

Je možné být lhostejný k lidskému utrpení, abych nemusel riskovat svůj vlastní dobrý a vydřený život?

Autorka mluví pouze v náznacích a na malém rozsahu dokázala odvyprávět opravdu velký příběh, který určitě stojí za přečtení.

8 14.03.2023

Krátké rozsahem, hluboké zásahem. Delphine de Vigan, tak jako vždy.

Rozvod a následně střídavá péče, dětský alkoholismus, trauma z dětství, dvě tváře člověka, kterého si myslíme, že dobře známe, osamělost, postupné ztrácení sebe sama…

Přijde vám, že se to všechno nemůže na 150 stran vlézt?
Mně to tak taky přišlo.
A stejně to zase dokázala a vůbec to nebylo podivně sešroubené, nýbrž to fungovalo naprosto dokonale.
Tak díky Delphine, příště zas!

8 05.02.2023

Pokud plánujete vyrazit na Stezku Českem.
Pokud zatím teprve hledáte popostrčení někam vyrazit.
Pokud vás zajímá, co na tom tolik lidí baví.
A nebo prostě pokud čtete rádi o tom, jak někdo chodí, tak je tato kniha přesně pro vás.
V knize najdete rozepsané jednotlivé etapy cesty. Vlastně mě překvapilo, že dost podrobně, ale je to skvělý, pokud se na cestu chystáte opravdu vyrazit.
Dále na vás čeká spousta tipů, které oceníte při balení, ale i přímo na cestě.
No a v neposlední řadě mnoho inspirativních příběhů.
Kniha je navíc opravdu krásně a poctivě zpracovaná, takže je radost mít ji v knihovně.

8 27.01.2023

Tuto knihu jsem měla na seznamu k přečtení pěkně dlouho. Jsem ráda, že jsem se do ní konečně pustila a jsem ráda, že jsem zvolila audioverzi. Téměř dvacet hodin v podání Lucie Pernetové pěkně plynulo, ale nejsem si jistá, jak by se mi kniha četla, protože s popisem kdejakého volánu je dost detailní.
Nicméně Margaret Atwood je prostě královna. Román je skvěle vystavěný, a tak otáčíte stránky a přemýšlíte o vině či nevině Grace Marksové.
Jediné, co mi ke konci trochu nesedělo, bylo nelogické chování psychiatra Simona Jordana. Ale nenechala jsem si tím zkazit dojem.
Vypravěčský styl, skvěle vykreslené postavy a vylíčení tehdejší společnosti jsou tři hlavní věci, proč po této knize sáhnout. Ale třeba vás zaujme ještě něco dalšího. Za mě dobrý!

8 27.01.2023

Tolik emocí.
Barvité pocity, chutě, vůně!
Nostalgie.
Křehkost bytí.
Tolik velkých pravd.
Uvědomění života.

K této se vrátím. Myslím, že ne jednou.
To, že je Bradbury pan spisovatel už vím dlouho. Jeho sci-fi je neskutečný!
Ale potom, co jsem se napila Pampeliškovýho vína musím říct, že Bradbury je láska!

8 27.01.2023

Dokonalý mix žánrů, originální a poutavé vyprávění, které je vyvedeno skutečně vytříbeným jazykem.
To je ve zkratce Město, nedlouho poté, od kterého jsem nevěděla, co přesně čekat a dostala jsem příběh, který jsem po dočtení měla sto chutí nalistovat zase na začátek a jít do toho okamžitě znovu!
Ocitáme se ve Spojených státech po celosvětové pandemii moru. Zbytky lidí, žijí spíše v městských uskupeních a podle svých pravidel. Pak je tu ovšem Brigadýr, který touží po jednotě a je mu jedno, jakým způsobem jí dosáhne. Jeho aktuálním cílem je San Francisco, kde je středobodem pro všechny obyvatele umění…
Atmosféra postapokalyptického San Francisca mě pohltila. Všechny jeho podivné obyvatele jsem si oblíbila a vlastně mě mrzelo, že nemají více prostoru.
Základní linka je poměrně jednoduchá, ale je obalená tolika zajímavými myšlenkami, že mi to vůbec nevadilo. Možná je to až naivní příběh, ale to je jeden z důvodu, proč jsem se do něj zamilovala.
Tuto knihu jsem rozhodně nečetla naposledy, a vlastně se už teď těším, až se do ulic města umělců vrátím.

8 27.01.2023