Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1021
259
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Takový smutný příběh ze života ženské, která utíká z manželství někam, kde se může cítit být sama sebou. Ženské jejíž manželství po X letech už dávno není, co bývalo... Její manžel se jí postupem času zhnusil, už k němu zkrátka nic necítí, vyprchalo to... Zatímco její muž ji bere automaticky, majetnicky, hloupě... A milenec je tak trochu tele, ale stačí to. Nejvíce mi bylo líto těch dětí na konci knihy. A ta nespravedlnost byla do nebe volající... Ale styl psaní je jednoduchý, nic komplikovaného. I když v knize člověka občas zamrazí, není to zase tak náročná a kvalitní četba abych si ji chtěla přečíst znovu. Anna Karenina měla také nešťastný život a je úplně někde jinde... Proto nemohu dát plný počet hvězd.
Nebavilo mě to. Pokaždé, když jsem otevřela knihu, nedokázala jsem si vůbec vzpomenout, o čem jsem naposledy četla.
Super kniha, zajímavě napsaná. Já jsem ještě u Radky Třeštíkové nikdy nebyla zklamaná. Pokaždé je to trochu jiné, ale originální.
Až mě překvapilo, kolik znám ve svém okolí žen, které žijí podobný příběh. Naštěstí ne s tragickým koncem, ale v podobně defektnim vztahu. A bohužel ani ty, které se to rozhodnout řešit, správné řešení nenajdou...
Ale Třeštíková je opět čtivá a zábavná a nudit nebude, stejně jako autorčina sebeprezentace v médiích - Radko, jen více hambatých fotek na netu!
...no, co!? Jsem jediný (téměř) chlap v příspěvcích
Tolik bezmoci na stránkách jedné knihy. Psáno skvěle, osobitým stylem RT, ale už také autorsky vyzralejší.
Kolik takových žen mezi námi je a my si toho ani nevšimneme
Tak tohle...uff. Moje první zkušenost s Radky psaním a musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapená. Kniha je ostrá, sprostá, autentická a moc mě bavila!
Radka se umí perfektně vcítit do knižních hrdinů a vtáhnout čtenáře do děje. Skvělý.
Opět výborná kniha a s krásným přebalem (i v něj ukryté malé detaily).
Od knihy se téměř nedá odtrhnout, je velmi čtivá.
Z prvotního pocitu na sebe kapitolu moc nenavazují, ale opak je pravdou, navazují dokonale a ještě více umocní vaše pocity.
Celou dobu jsem si jen říkala, seber děti a uteč... Kniha opravdu dokáže probudit emoce.
Miluju tu knihu a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Parádní čtení, které mi snad ani nedovolovalo od knihy odejít. Prolínání časových i dějových linek - úžasný počin. Na první pohled na sebe nenavazující kapitoly, navazovaly dokonale a stále mě udržovaly v pozoru a emocích.
Tak tato knížka mě fakt překvapila. A mile! Naprosto geniální nápad s přeházenými kapitolami, kde vám celý příběh dochází postupně, ale zároveň vám dává i možnost si ho přečíst hezky od začátku do konce. Jinak příběh je opravdu emotivní, kdy nejdříve cítíte lítost, pak nepochopení, pak vztek, vzdor, hrdost a nakonec smutek. S Dášou jsem souznila a naprosto podle popisu pochopila její rozhodnutí a činy. Za mě je příběh opravdu uvěřitelný a doufám, že dodá sílu všem, kteří se ocitají v takovém vztahu.
Za mě má kniha vše, co by měla mít, a jako první kniha, co jsem od autorky četla, jsem s ní nemohla být více spokojená.
Tato kniha ve mě nechala hluboký pocit! Myslím, že má hodně co předat a člověk by ji neměl brát jen jako knihu pro ženy. Má obrovský přesah! Za mě jedno velké doporučení!
Moje první kniha od paní Třeštíkové a nejspíš i poslední. Co se týče čtivosti, kniha pro mě měla tendenci vzestupně-sestupnou. Úvodní dvě kapitoly nic moc, prostředek mě bavil, třetí kapitolu od konce jsem měla fakt problém přečíst. Konec z pohledu Dášina manžela ušel. Celou dobu jsem si ale kladla otázku - proč? Proč Dáša nevzala kramle už dávno? V knize se to totiž nedozvíte, ačkoliv je vznesena přesně taková otázka. Dáša neví. Takhle opravdu nakonec vyzní jako znuděná panička, co má krizi středního věku a potřebuje si něco dokazovat prostřednictvím perverzních sexuálních praktik se zajíčkem, který ji navíc naučí pít a fetovat. Ale nebojte, v knize žádná z postav za moc nestojí. I ty děti mi fakt lezly krkem, a to mám děti moc ráda! V jednom článku o knize a autorce pisatel spekuloval nad tím, do jaké míry je tento literární počin paní Třeštíkové autofikcí. Panebože, já doufám, že si to všechno vymyslela! 60%
Knihu už mám přečtenou pěkných pár týdnu a pořád nevím. Prostě nevím, co k tomu pořádně říct. Což není pro knihu asi moc fajn vizitka.
Ze začátku mě styl vyprávění strašně štval (a kvůli tomu i hlavní postava), extra nesympatický mi byl Jakub (to se časem srovnalo) a nechtělo se mi to moc číst. Pak jsem si asi na styl vyprávění zvykla. A štvát mě začal Marek. A vlastně i všichni ostatní. Přemýšlím, jestli tam vůbec byla nějaký pozitivní postava (možná sestra hlavní postavy). Ale víceméně jsou postavy prezentované svými negativními vlastnostmi. V konečném důsledku mě rozčilovala i ta vulgarita, a to si myslím, že mě hned tak něco nerozhází.
No a závěr byl takový, jaký bych čekala, nic překvapujícího (tím teď myslím, jak byl celkově ten obrázek poskládaný). Kapitoly na přeskáčku mě docela bavily, byť jsem si vždycky musela připomínat, kde teda v příběhu vlastně jsem.
Každopádně i když tohle píšu, tak to tlačím až z paty...prostě spíš nic než něco. Třeba to příště bude lepší.
Uf, tak to zase bylo něco.
Kolem knihy jsem chodila rok a toužila si ji koupit, jak mě přitahovala, ale jméno autorky mi našeptávalo, ať to nedělám.
No nic, nakonec jsem tomu stejně podlehla a během pár dnů taky přečetla.
Na úvod musím říct, že je to velmi čtivé a fakt tam nikde nejsou zdlouhavé nudné pasáže, přestože má kniha přes 300 stran. Autorce se musí nechat, že si zvolila velmi těžké téma a místy brilantně zachytila dialogy a atmosféru rozpadajícího se vztahu. Ale to je tak jediné, čemu tleskám, plus krásné obálce.
Co mě ale rozčilovalo od začátku knihy až do konce, bylo množství sprostých slov. Jakože pardon, není mi ještě ani třicet, takže se stále ještě pohybuju mezi mladou generací a musím říct, že i když sprostá slova slyším denně, není jich tolik, ani mi tolik nevadí. Tady to ale řvalo. Troufám si říct, že kdyby autorka ubrala o polovinu, dalo by to knize jakousi jiskru, takhle to ale kazilo celý dojem. A pak taky zklamání v celé knize, jak byla pojatá. Když jsem četla obálku s tím, že se jedná o vyprávění o rozchodu, asi jsem čekala trochu něco jiného. Vždyť to nemusí být vždycky jen o tom, že ten druhý je blbec a já se teď budu tahat s druhým... ale ok, když si to autorka chtěla napsat, budiž. Jen jsem se asi vnitřně těšila na něco víc, a on to byl jen dobrý marketing...
Dávám 3 hvězdy z 5 za snahu a krásnou obálku, ale od autorky si už bohužel nic nepřečtu. Kdysi jsem sáhla po Bábovkách a to jsem ani nedočetla, jak jsem nesouznila. Tady alespoň jde vidět, že autorka ze sebe dala maximum a svou tvorbu posunula na vyšší level, můj šálek kávy to ale není.
Kniha je hodně zajímavě položená. Můžete ji číst podle kapitol, které si však v knize musíte dohledat, jelikož nejdou postupně, tak jak to bývá. Já jsem četla knihu tak, jak jsem zvyklá číst všechny knihy, tudíž od začátku do konce, od jedničky po čtyřstovku.
Ačkoliv se zdá, že takové přeházené pořadí nedává smysl, tak světe div se, svým způsobem dává. Už v prvním kapitolách se dozvíme jak celý příběh dopadne, ale to nejdůležitější na nás stejně čeká až na konci knihy.
Hlavní postavy, Dagmar, mi bylo líto už od začátku. Žena v domácnosti, která má zálibu v šití, ale nikdo jí v tomto směru nevěří. Manžel Marek, který ji svým způsobem především psychicky týrá a dává jí najevo, jak je Dáša k ničemu. Oproti tomu dvě krásné děti Dylan a Marina, na které je ve všech směrech moc pyšná. Dagmar potkává jakuba, kterému je doslova všechno jedno, je to mladý kluk, uživatel drog, v každé větě vytasí snad milion sprostých slov, ale je to dobrák. Pro Dagmar někdo, s kým může být sama sebou. I když tento vztah je spíše jen o sexu, cítí se s ním jako někdo jiný. Jakub jí dává něco, co jí u Marka chybělo - pocit výjimečnosti.
Nechci psát jak tohle celé dopadne, ale já teda poslední dvě kapitoly obrečela.
"Nauč se nechat od sebe odcházet ty, co odejít chtějí anebo musí, je v tom nejen jejich svoboda, ale i ta tvoje."
Baví mě názory paní Třeštíkové, nebaví mě sebeprezentace paní Třeštíkové a bohužel jsem se přemáhala dočíst její údajně nejlepší knížku. Ty dialogy jsou rádoby free, ale je to tak lámané přes koleno, že slyšíte praskat kosti.
Knihu jsem dočetla, ale i na mne těch sprostých slov bylo zbytečně mnoho. Už bych knihu znovu nečetla (jinak se ke knihám ráda vracím).
To bylo hustý... Tolik sprostých slov:-D zajímavý nápad psát kapitoly na přeskáčku, možná kdybych to věděla dříve, tak si knihu přečtu postupně, byla bych více překvapená. Ale možná ne. Kniha mě bavila.
Má prvotina od autorky. Netušila jsem co mám čekat. No.. takže..
Říkám si, že bych ty myšlenkový pochody vynechala. Takže by byla kniha o polovinu kratší. Jenže ono to tam sedlo, jak prdel na hrnec. S Dášou jsem se někde ztotožnila, ne s lahví v zadku.
Pak bych se paní Třeštíkové zeptala, zda to není její příběh?
1) Zajímavá myšlenka, že mohu číst dvěma způsoby. Četla jsem kapitoly jak byly dány za sebou (na přeskáčku), ale chvílemi mě to lákalo číst i posloupně. Nicméně obsah dával smysl tohle mě na knize bavilo.
2) Příběh je ze života. Pocitovka o tom, jak se člověk může dostat do křeččího kolečka konzumního manželství, aniž by mu to došlo včas a že děti jsou všechno! Chvíli mě sice kniha nebavila, ale pak se zas hezky rozjela.
3) Kapitola psaná manželem mi nevadila. Podtrhla tu slizkost vlastncké lásky " po 30 letech", kterou uměla Radka velmi detailně přenést do mých představ.
4) Ačkoli v knize nešlo o to, aby se jakákoliv pozornost čtenáře více pozastavovala okolo milence, tak ty vulgarismy mi vadily. Nebyli s prominutím dobře používané, bylo jich nadmíru a vždy tu uvěřitelnou chvíli rozbili. Jako kdyby mě v tu chvíli pokaždé někdo ze čtení vytrhl a naštval. Když vynechám tyto pasáže, mohu říci, že mě kniha bavila.
5) Ačkoli je kniha vážnější - žádnou komedii opravdu nečekejte... Je to stravitelné, rychle přečtené a dovolenkové čtení. I s flákáním to bylo na 3 dny. :-)
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha Kde jsi, když nejsi je v
| Právě čtených | 47x |
| Přečtených | 1 372x |
| Čtenářské výzvě | 264x |
| Doporučených | 39x |
| Knihotéce | 263x |
| Chystám se číst | 423x |
| Chci si koupit | 169x |
| dalších seznamech | 12x |
Smutný a sakra reálný příběh jedné ženy žijící v mrtvém manželství.. Žijící v kleci, kde je lepší moc hlasitě nepípat... V kleci, kde jedny pootevřená dvířka znamenají euforii ze svobody a možnost zpívat zplna hrdla..
Sama jsem vdanou ženou a vím, jak některé věci jsou obtížné... vyčerpávající... Dokážu si představit, co může vzniknout, když zmizí vůle, snaha, kompromis, lehkost a v neposlední řadě pochopení a láska...
Tentokrát dávám Třeštíkové za knihu plný počet, za ten pocit reálnosti a pocit nesnesitelné tíhy, který se se mnou táhl od prvního slova k poslední tečce. Protože každá emoce se u knihy počítá.