Foukneš do pěny
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/435972/bmid_fouknes-do-peny-23X-435972.jpg
3
1215
413
Nebude to lehké, ale bude to jízda. Sbalte si do tašky všechna svoje trápení, úzkosti, zmatek, křivdy, nevyřčená slova a nevyřešené záležitosti a vydejte se spolu s hlavní hrdinkou na svoji vlastní cestu. Kniha nejprodávanější české autorky současnosti vás ve svému příběhu vezme až na konec světa.
Přidat komentář
Málem jsem knihu nedočetla, docela často jsem si nějak domýšlela a vracela se zpět v ději. Ale i tak to pro mě bylo bohužel těžko uchopitelné a trošku mě ubíjelo, jak se hlavní hrdinka utápěla v pochybách atd. Takže tady jsem sáhla vedle, od této autorky mám nejraději knihy Osm a Když prší moře.
No, četlo se to rychle a samo, ale bylo to asi stylem vyprávění a tím, že nad tím člověk nemusel vůbec přemýšlet a ani nic hlubokého neočekával. Znovu jí už otevírat nebudu.
Od autorky jsem přečetla Bábovky, To prší moře, Osm a Tajemství, všechny knížky se mi svým způsobem líbily.
Foukneš do pěny jsem bohužel nedočetla.
Foukneš do pěny jsem četla po dvou knihách od paní Třeštíkové, a ke smůle tohoto titulu se mi ony dvě předchozí líbily. Tohle mi přišlo hrozně zmatečné, četla jsem, ale musela se vracet, vůbec jsem vlastně nevěděla, co jsem přečetla, jako kdyby mi to volně proplouvalo mezi prsty. Neříkám, že by příběh nebyl zajímavý, ale asi mi nesedlo podání. Kdyby bylo jiné, myslím, že by se mi to líbilo (víc).
Budu jedna z mála výjimek, ale vyprávění nepovažuji za zmatené ani chaotické. Je přesně takové, jaká jeho hlavní hrdinka. Komplikované, skličující, bezvýchodné, postupně se odhalující, ovlivněné tisícem různých vlivů a faktorů. Kdo z nás se někdy necítil taky tak beznadějně, nepochopený, nechtěný, nicotný? Kdo z nás nevystupuje z komfortní zóny jen proto, aby zjistil, že ještě žije, vnímá, cítí? Autorka vytvořila emocionální smršť, orámovala ji kulisami výletu za svobodou, odpuštěním či smířením, přijetím sebe sama, kterých se hrdince povedlo až na pomyslném "konci světa". Hvězda navíc i proto, jak vzácné jsou zde chápavější komentáře. I takový, jaký ho textem autorka prezentovala, totiž život bývá...
Vyslechnuto jako audiokniha v autě. *navíc je za čtení Jany Plodkové, dokázala krásně pracovat s hlasem. Některé chování hlavní hrdinky mě v kombinaci s tím čtením naprosto iritovalo, pro řízení ne zrovna ideální :-). Bábovky a osm mnohem zajímavější.
První setkání s RT. Jako lehce stárnoucí muž jsem dtto. hlavní hrdinku docela chápal, občas to bylo sice trošku PŘES, ale jinak pěkný příběh.
Moje třetí kniha Radky Třeštíkové - zklamání. Ten příběh jsem vůbec nepochopila, ztrácela jsem se, vracela a po dočtení jsem byla ráda, že jsem knihu dočetla a už se k ní nevrátím. Nevím kde byl problém, ale tohle nebyla RT.
Nejdřív jsem knize dala 3 hvězdičky. Pak změněno na 2. Proč? Protože ze začátku jsem se ztrácela úplně neuvěřitelně, ale zároveň se to četlo dobře. Rychle. Bohužel, jak šel čas, začala jsem v tempu zpomalovat a přestalo mě zajímat, co bude dál. Přišlo mi, že se děj nikam neposouvá, natož hlavní hrdinka, která si neustále na něco stěžovala. Ano. Život není pohádka. Ale tohle bylo trošku utrpení. Autorka skákala ze současnosti do minulosti téměř uprostřed věty a já většinu času netušila, kde jsem. Radku Třeštíkovou mám strašně ráda a i v téhle knize jsem si našla prvky jejího psaní, které obdivuju a které jsou mi blízké. Ale tenhle příběh a celkové pojetí mi moc nesedlo.
Nestává se mi, že bych nějakou knihu nedočetla, tohle ale opravdu nešlo. Atmosférou zmaru, destrukce a sebelítosti po rozchodu mi to hodně připomnělo knihu Elleny Ferrante "Dny opuštění". Rozdíl je v tom, že Ferrante skvěle píše, od ní jsem ochotná číst i text plný špíny, hnusu a žalu. "Foukneš do pěny" je proti tomu jen kalkul a literární cvičení, které nevyvolalo žádné emoce. Obálka knihy je krásná, 2 hvězdičky pro grafika.
Lehká oddechová, nemusí se při cteniz moc přemýšlet. Jako letní knížka do ucha dobrý
Bohužel jsem nečetla najednou a tak jsem si při četbě připadala jako Popelka, která třídí hrách a popel - co je současnost, co jsou vzpomínky a kdo je zase tohle. Už dlouho se mi nestalo, že by mě nějaká kniha tak nebavila. Asi nějaké špatné konstelace hvězd.
Marně jsem hledala myšlenku nebo hlubší smysl celého příběhu.
Nenašla jsem.
Bavil mě způsob vyprávění.
Nutil mě být stále ve střehu.
Bylo zajímavé sledovat myšlenkové pochody hlavní postavy, i když byla trochu mimo.
Super název. Velká kampaň, chytlavé motto, nesympatická autorka. Chtěla to udělat jinak, ale moc to nevyšlo. Nejprodávanější autorka potřebovala rychle peníze. Příběh vo hovně. Méně namyšlenosti a více talentu.
Tak asi takhle nějak ta celá knížka vypadá včetně stylu psaní :)
Neskutečná slátanina. Nešlo se snad ničeho chytit. Příběh, jestli tam vůbec nějaký byl, absolutně nedával smysl. Škoda papíru.
Já myslím, že hlavním záměrem autorky bylo, abychom při čtení měly podobné pocity jako hlavní postava Vladěna, která se snaží kamsi utéct před svým vlastním životem. Je nešťastná, zklamaná, ukřivděná, nepochopená, životem zkoušená a k tomu všemu se jmenuje Vladěna. Nechtěla jsem být jako ona, Chtěla jsem ji snad i pochopit, proč je právě taková jaká je a v knize nalézt pro Vladěnu i nějakou cestu k lepšímu životu. To už však autorka nechala na nás.
Ano, je fakt, že kniha působila chaoticky a chvílemi nešlo pochopit, o čem vlastně hlavní hrdinka mluví. Jako kdyby z ní mluvily tři osoby.. ale na druhou stranu mě ty prolínající-se příběhy tak pohltily, že jsem měla chuť číst dál a dál.. a najednou byl konec. Takže za mě sice nesmyslné, ale naprosto čtivé
Štítky knihy
nevěra pro ženy rozvod rodinné vztahy psychologické romány cesta, roadtrip
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Kniha Foukneš do pěny je v
| Právě čtených | 38x |
| Přečtených | 1 692x |
| Čtenářské výzvě | 328x |
| Doporučených | 26x |
| Knihotéce | 377x |
| Chystám se číst | 285x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 8x |
Měla jsem velký problém knihu vůbec dočíst. Patří k nejhorším od Radky Třeštíkové. Příběh neustále skáče z přítomnosti do minulosti a člověk se v tom guláši jednodušše ztrácí. Znovu už bych ji neotevřela. Alespoň konec příběhu mě mile překvapil, když se Vladěna jakžtakž smíří se svým životem a problémy.