Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1043
1043
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
První knížka od téhle spisovatelky, poslední zároveň. Z počátku knihy jsem se i smála nad poznámkami slaboduché Dáši. Jsem v polovině a nutím se dál číst. Chvílema mi přijde že mi někdo přeložil záložku na jinou stránku. Prolínání děje je na mě neuchopitelné, vracím se po stránkách jestli jsem neotočila omylem dva listy najednou. Dáša jak je vykreslená v knize se dá do kupy s frackem bez vychování. Popsala bych ho jiným slovem ale to by bylo sprosté. Sci fi spojení. Možná kdyby byla Dáša trochu méně ušláplá husička, tak by se mi tomu příběhu lépe věřilo a dal by se číst. Knížku nedoporučim nikomu. Je pro mě zklamáním.
Na této knize mi vadilo pouze to, že byla pasná na přeskáčku. Jinak se mi moc líbila.
Je něco, co jste o téhle knize ještě neslyšeli?
Asi spíš ne.
Fanoušci se těšili, antifanoušci se taky těšili a zdá se, že všichni už mají přečteno
Knihy Radky Třeštíkové neočekávám s nějak extrémním nadšením, ale už jsem jich četla několik a všechny byly fajn oddechovky.
Až na Pěnu, která nad ostatní podle mě vyčnívá a byla skvělá!
Kde jsi, když nejsi mým očekáváním po Pěně sice nedostálo, ale i tak ho můžu zařadit k těm ostatním předchozím fajn oddechovkám.
Osobitý styl autorky se spoustou metafor, čtivé scény, které vedou k tomu, že stránky mizí pod rukama a postavy, které jsou trochu výstřední, ale proč ne.
Proč to bylo na přeskáčku? Asi aby poměrně jednoduché dějové linky dostaly větší spád a přidalo jim to na zajímavosti. To za mě teda úplně nefungovalo, daleko radši bych si užila příběh ve správném pořadí. Působilo to na mě jako snaha udělat z toho něco extra.
Že jsou v knize extrémní, vyhrocené situace? Asi jo, ale zase ta extravagance a vyhrocenost dělá podle mě z Radky bestsellerovou autorku.
Že to bylo sprostý? No a co, ke knize i postavám se to hodilo a nějak extra na sílu mi to nepřišlo.
Největší emoci, kterou z knihy mám je vlastně úzkost a smutek nad Dášinou situací, protože i když je to v knize vyhnané do extrému, myslím, že v tak toxických vztazích žije spoustu lidí.
A to je asi všechno.
Nejvíc by mě stejně zajímalo, jaké by ta kniha sklízela ohlasy, kdyby ji Radka napsala pod pseudonymem
Navzdory rozporuplným reakcím mě tahle kniha bavila nesmírně. Zpřeházené kapitoly jí dodaly šťávu a jednotlivé postavy byly vykresleny až bolestivě.
Jakmile jsem se doslechla, že Radka Třeštíková napsala další knihu, nutně jsem ji potřebovala. Předchozí se mi moc líbily, proto koupě knihy Kde jsi, když nejsi byla více než jasnou záležitostí.
Navíc, ehm, měla jsem při čtení pocit, že Dáša není Dáša, ale že jsem to já. Často.
Z anotace bych chtěla vyzdvihnout pouze a jenom: „Toto je příběh o zraňování a zraňování se.“
Protože tím vším, čím si Dáša v knize prošla je ku*evsky (pardon) zraňující. A bolí to. Dlouho. A věřím, že v Kde jsi, když nejsi se najde spousta z nás.
Bohužel jsem knihu četla s větší pauzou, ale líbila se mi, jsem spokojena a našla jsem si v ní “to své, přesně to, co jsem hledala. I když příklad do života si z ní očividně neberu (to z žádné knihy).
Četla jsem postupně, ani mě vlastně nenapadlo přeskakovat a číst podle čísel. Názvy kapitol (verše z českých songů) se mi strašně líbily, playlist na spotify cením!
„jsem emočně rozhozená, už bych některé věci potřebovala uzavřít, mít je za sebou, odněkud se odrazit, uklidnit se, uzdravit, nechci si tím vším procházet znovu“
„Občas si říkám, kam jsme si zmizeli, a občas si říkám, že jsme to ještě pořád my dva a pořád spolu jako kdysi, pro sebe stvoření, předurčení ke všemu, co jsme spolu prožili a co nás dovedlo až do tohohle momentu“
Jsem zničená, pořád stejně jako před pěti měsíci.
Kniha byla boží, zničila mě ještě víc, ale zaslouží si 4*/5* a já ji moc doporučuji a těším se na další Radčinu knihu.
.
.
.
.
„Nechce se mi slyšet ani mluvit.“
!!!
Na tuhle knihu dlouho nezapomenu. Miluju a dekuju.
Zamilovala jsem se do Jakuba, nenavidela Marka a laskyplne milovala Dasiny deti. Jedna z nejhezcich knih od Radky.
Kniha mě opravdu pobavila. A líbila se mi i "Foukneš do pěny", která se podle mnohých nepovedle. Autorka mě dokáže stále překvapovat.
Arogance s jakou je kniha napsaná, ve mně vyvolala ve finále tolik emocí, jako už dlouho žádná kniha ne. A za to hvězda, protože to od čtení vlastně tak nějak chci. Rovnou prozradím, že druhá je za obálku a dál už to pro fanoušky není, přeskočte, ignorujte, neztrácejte čas, nenechte se zbytečně vytočit. Nestojím vám za to.
Zbytek se pohodlně opře, protože tohle bude dost možná dost dlouhý.
Začněme tím, že příběh o rozchodu v přeházených kapitolách není, prosím vás, nic originálního. Nevím, kdo na to kdy přišel, ale každý trochu zkušenější čtenář musel mnohokrát narazit na nelineárně vyprávěné příběhy, na příběhy s nespolehlivými vypravěči (což tady ale neplatí, neb manžel hlavní hrdinky je stejný kokos ve vlastním podání, jako je v tom jejím), na příběhy vyprávěné retrospektivně nebo na přeskáčku.
Samotná kostra příběhu je prostá: sedmatřicetiletá ušlápnutá matka D. se nechá sbalit vyfetlem s projevem jasně naznačujícím snížené IQ (a teď mi zvedne ruku každý, koho by někdo utáhl na to, že by mu při prvním setkání notně vulgárně sdělil, že má úplně debilní jméno, jeho životní partner/ka je mužský/ženský genitál a celkově by to asi chtělo nějaký ten pohlavní styk? Už jste taky celí natěšení? Já jako mega, bebje. Ehm.), možná v důsledku abúzu návykových a psychotropních látek, možná prostě od přírody. D má totiž má doma úplnou karikaturu chlapa (impotentní sebestředný majetnický narcistní finančník s erektilní disfunkcí) a dvě děti, na které je vlastně sama, protože karikatura vydělává prachy (které ale strká do fjertochu a ne do D.) a ona si doma šije, takže zcela nelogicky karikatura neskáče ještě kolem dětí a domácnosti, aby se mohla D. realizovat. D. se nám tedy zcela oprávněně, protože ji karikatura tak strašně zanedbává a navíc mu nestojí, že jo, spustí s vyfetlem a rozhodně se z odejít, dům nedům, pes nepes, děti neděti. A to je asi tak všechno, D. na to dojede, všichni na to dojedou, protože autorka nechává své hrdiny ráda trpět. A protože je potřeba karikaturu potrestat a je to jediný způsob, jak z toho D. může vyjít jakš takš s grácií.
Hlavní hrdinka má být asi pozitivní postava, skvělá matka, trpělivá manželka, která si nechávala všechno líbit, a pak už si najednou nenechá líbit nic. Má asi ztělesňovat onen příslovečný džbán s urvaným uchem a proč by se ona neměla mít možnost jeden víkend bavit, když se všechny ty roky starala? Takže se strkání předmětů do různých otvorů pustí vskutku pohlavně. Haha. Děsně vtipný, že jo? Doufám, že to oceňujete! Podobně primitivních slovních hrátek si totiž užijete vrchovatě. Kostra příběhu je jimi a zcela zbytnými informacemi a scénami vycpaná jak devadesátková péřovka (už zase!), které tu jsou nejspíš jenom proto, že autorku napadly a Motto asi platí od slova.
Chápu, že rozchod bolí a že autoři můžou nejsilněji psát v momentě, kdy to jde z nich samotných. Tahle pomsta perem (už zase! jsem dobrá!) je literárně je to brak od začátku do konce, postavy jsou placatější než papír do tiskárny (D. kupříkladu rádoby vtipně v klubu s vyfetlem netuší, co je papír a diví se jako diviš, byť v devadesátkách jsme všichni vyrostli s Dětmi ze stanice ZOO a pravidelnými návštěvami agitátorů z drop-inu), situace klišoidní (ona všechno dělá a on si jen stěžuje) a zápletka absolutně předvídatelná. Ano, čte se to rychle.
Naštěstí.
Tahle pomsta byla servírovaná za studena a žvejkala se teda sakra blbě.
Až budu velká, chci psát jako Radka Třeštíková!
Absolutně nechápu ten shitstorm, kterej se nad knihou strhnul. Vulgarismy? Sex? LOL, jako vážně? Vytáhněte česnek a kříž a postříkejte se svěcenou vodou.
Oboje k tomu patřilo, bylo to použitý přesně tak, jak mělo.
A to v dnešní době ještě někoho může v knize pohoršovat anální kolík? A to ho měla jen v kabelce, a ne v pr. To snad může vadit jen někomu, kdo ho nikdy nezkusil :D
Za mě to bylo skvělý!
Bavila mě knížka a baví mě Radka - je hot as f*ck, a cenim, jak má na háku a jede si to svoje všem navzdory.
na tehle knizce je asi nejhezci jeji obalka!
Vubec mi to nesedlo. Priznam se, ze jsem se nakonec rozhodla knizku odlozit, mela jsme z ni strasne neprijemny pocit.
Nenasla jsem tam ani jedinou sympatickou postavu, Dagmar byla strasne pasivni “hrdinka Pri kapitolach jsem skripala zuby, jak hnusne se k sobe ti lidi chovali a nebo co ci nechali libit. Vetsinu lidi v knize bych propleskla, at se probudi od Dasi, pres jeji matku, po Jakuba Marek kapitola sama o sobe, strasny kreten, ale Dasa si moje sympatie neziskala ani omylem. Mozna je to ma chyba a v posledni ctvrtine knizky by me Trestikova presvedcila o sve genialite a pribeh by prestal byt tak psychicky neprijemny..?
Vracim se ke svym psycho thrillerum a krimi, tyhlety “pribehy ze zivota vibec neni moje gusto :(
Domácí násilí nemusí být vždycky jen o fyzickém násilí. Děsí mě, kolik takových Dáší a Marků v reálu existuje.
Za mě nejslabší kniha autorky. Sprostá slova mi až tak nevadila, prostě patřila k postavě Jakuba. Vztah Dáši a Marka naprosto nevyrovnaný a děsivý
Nejsem obvykle čtenář románů pro ženy, ale u Radky mi imponuje její syrová upřímnost a zrcadlo, které vrhá ke společnosti. Kolik z vás si tam ze svých vztahů něco podobného našlo?
2,5* - Radka má skvělý a neotřelý styl psaní, baví mě. Příběh v knize mě zklamal. Čekala jsem víc. Nicméně charaktery postav vykreslila Radka bravurně. Marek byl totální hovado. S Dášou jsem soucítila.
Tohle je druhá knížka od Radky Třeštíkově, kterou jsem po přečtení, musela začít číst znova od začátku, protože mě dostala! Doslova.
Z pohledu čtenáře, který má rád české autory/autorky musím říct, že tvorba Radky Třeštíkové má sestupnou tendenci. Mám pocit, že na sobě nepracuje, vždycky sepíše knihu, do které promítne své aktuální emoce, pocity a zážitky a vrhne to na trh. Což je škoda, protože její starší knihy byly aspoň trochu nápadité, propracovanější, ale na to v posledních letech autorka rezignovala. Tím neříkám, že je to špatná kniha: Pokud bych byl žena, která má hodně starostí v práci, v rodině a s partnerem a potřeboval bych si "poplavat" v ženském trápení, tak bych byl nadšený a velmi bych si knihu užil (a dal bych klidně 4 hvězdy). Ale pokud hledám alespoň nějakou literární nástavbu nad rámec "terapeutického deníčku", tak to nenacházím. A tudíž za mě jen slabé 2 hvězdy.
Začátek mě zaskočil a přišlo mi, že mě to moc bavit nebude, ale postupně mě to vtáhlo, všechna ta bezmoc, bolest, touha odejít a osvobodit se, už jsem to četla jedním dechem. Hvězdičku dolů jen za tu nevědomost Daisy (třeba ty papírky, to bylo už moc...).
Za mě je tato kniha skvěle napsaná. Četla jsem po stránkách ale myslím si, že se ještě někdy vrátím ke čtení této knihy ale vezmu to hezky po kapitolách.
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Ani ja knihu nedoporucim. Jsem z ni strasne vycerpana. Tolik sprostych slov uz jsem dlouho necetla. Vztah mezi manzeli me asi prijde, ze je uveritelny ale neverim ze zena jako Dasa by odesla za mladym klukem.