Kde jsi, když nejsi
Radka Třeštíková
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/514753/bmid_kde-jsi-kdyz-nejsi-Rk5-514753.jpg
4
1062
1062
Bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Toto je příběh o svobodě, závislosti, zbabělosti a statečnosti. O poslušnosti, laskavosti i lhostejnosti. O těch nejlepších a nejhorších rozhodnutích. O naději a beznaději. O zraňování a zraňování se. O tom, co se stane, když s něčím tak strašně moc škubneš. Toto je příběh bez pravidel. Je to jenom hra, anebo jde o život?... celý text
Přidat komentář
Tohle jsem nedala. Nedočetla … Nešlo to. O knize jsem slyšela hodně, takže jsem se na čtení fakt těšila. Ale.. Nedalo se to… Na knize nebylo NIC bouřlivého, bylo to plný vulgarismů, negativních emocí a ještě se to špatně četlo. Sama jsem vedla podobný život, byla v podobné společnosti. Jenže číst se to prostě nedalo… S každou stranou jsem doufala, že se něco zlomí, příběh mě chytí, ale to se bohužel nestalo… Věřím, že se kniha někomu hodně líbila, ale mě ne. Takhle slovně klesnout … Ach jo. Moc k tomu nemám co napsat, protože ty pocity nemám vůbec hezké…
Vždy ,když se mi kniha rychle, dobře čte a vidím ji před očima jako film dávám 5 hvězdiček...Asi jsem knihu ve správný čas vzala do svých rukou.. Potřebovala jako něco nenáročného.Určitě nějaké výhrady mám..vadili mi vulgarismy (přestřelený)a některé pasáže dost utažené za vlasy..ale i tak mi kniha sedla.
Netajím se tím, že Třeštíkovou jako člověka fakt nemám ráda. Ovšem po přečtení této její poslední knihy u mě fakt už klesla snad na nejnižší možné dno. Ona prostě za každou cenu musí na sebe poutat pozornost. Vulgaritu všeobecně nemám ráda, ale opravdu nerozumím to mu, proč až do takové míry musí být v knize. Není to ani zajímavé ani vzrušující, je to naopak odpuzující a nechutné. A to nejsem v žádném případě puritán.
Přitom, kdyby od tohoto upustila, tak by to byl průměrný román o vztazích....
Kniha mě bavila, autorka umí popsat to, co se nám někdy honí všem hlavou, ať už jste mámou, utlačovanou ženou, nebo ženou, o kterou se zajímá někdo další. Vztah jako vězení, z kterého není úniku. Nový vztah, kde neexistují zábrany. A mateřská láska. A taky ten konec...tak nějak jsem to čekala. Nejsem fanynka Třeštíkové, třeba kniha Dobře mi tak se mi nelíbila, naopak Veselí pro mě byla pohodovka a tohle mě umělo vtáhnout. Bavily mě popisy postav, osudu Přemka a Blanky, rodičů Dáši...prostě to, co někdy ve svých hlavách víme, ale bojíme se to říct nahlas.
Souhlasím s tím, že první kapitola je asi nejslabší ze všech, kvůli těm vulgaritám, jsem chtěla knihu odložit. Nejsem žádný puritán, ale někdy to na mě bylo moc. Nakonec jsem ji dala šanci a jsem ráda.
Knihy čteme kvůli mnoha různým poučením, zábavě i z pouhé zvědavosti.
Tato kniha je mnohem zábavnější, než poučná. A jméno paní Třeštíkové ji činí až marnotratně čtenou lidmi vyloženě ze zvědavosti.
Neocením myšlenku, téma, přístup, vulgarity, ani koncepci knihy.
Záměrně zmatečný sled kapitol, přičemž je v podstatě lhostejné, z kterého konce začnete číst.
Jedna z mnoha rodin, která utrpěla fiasko. Pocity bezmoci a trápení, žena s plnou hlavou výčitek vůči sobě samé a nenaplněná partnerským životem. Mužský element mírně zvrácený, v jedné z kapitol ze svého pohledu ohraničen laskavějším přístupem, i když samozřejmě ve výsledku přesto negativně.
Poměrně zbytečný text. Zábavný v určitých úsecích knihy, ale nikterak závratně.
Autorka píše prvoplánově, s cílem zaujmout svým pohledem na chaotický a neupokojivý vztah.
Nemrazí mě v zádech z dramatu, který je rozkrýván alogicky a ve výsledku nerezonuje, jak by měl.
Vztahovost s nechutnostmi, které možná lidé za zavřenými dveřmi zažívají a proto o nich chtějí číst. Pro mě ztráta času...
Přemýšlím, co o knize napsat. Nejvíc ji opravdu vystihuje text na obalu knihy: “bouřlivé, syrové a vášnivé vyprávění o rozchodu. Doplním, že Dáša se rozchází s Markem a má jakýsi vztah s Jakubem.
Jsem ze čtení taková rozčarovaná. Je to vulgární, náročné, ale i vlastně i upřímné a bez příkras. Jakub i Marek mě svým chováním iritovali hned od začátku. A Dáša neměla žádné sebevědomí, byla hrozně naivní a nechala se lehce ovládat a manipulovat. Na druhou stranu se autorce podařilo vyvolat ve mě emoce, spíš teda ty negativní, jako je nechuť, nepochopení chování Dáši a skoro až nenávist k třem hlavním postavám, odpor k chování Marka i Jakuba vůči Dáše.
Musím zmínit zvláštní řazení kapitol v knize - nečekejte srovnání podle čísel. Takže jsem trochu tápala, jestli číst podle čísel nebo podle řazení v knize.
Rozhodně to není čtení pro každého. Jako obvykle mě i v této knize autorka překvapila. Jsem ale ráda, že jsem si knihu mohla přečíst.
(SPOILER)
Mne se kniha libila.
A to jsem ji malem ani necetla, protoze "prvni" kapitola (proste ta na zacatku) je zrovna asi nejhorsi, z cele knihy. Ten kluk se tam chova desne vypatlane.
Ale popisy manzelstvi, materstvi, ty proste sedi, vystizne, ze zivota.
Mela bych vyhradu ke konci pribehu, v takovychhle relativne oddychovejsich knizkach uplne nechci cist o detech, kterym umrela mama... Ale knizce to odpoustim;-)
Smutný a sakra reálný příběh jedné ženy žijící v mrtvém manželství.. Žijící v kleci, kde je lepší moc hlasitě nepípat... V kleci, kde jedny pootevřená dvířka znamenají euforii ze svobody a možnost zpívat zplna hrdla..
Sama jsem vdanou ženou a vím, jak některé věci jsou obtížné... vyčerpávající... Dokážu si představit, co může vzniknout, když zmizí vůle, snaha, kompromis, lehkost a v neposlední řadě pochopení a láska...
Tentokrát dávám Třeštíkové za knihu plný počet, za ten pocit reálnosti a pocit nesnesitelné tíhy, který se se mnou táhl od prvního slova k poslední tečce. Protože každá emoce se u knihy počítá.
Takový smutný příběh ze života ženské, která utíká z manželství někam, kde se může cítit být sama sebou. Ženské jejíž manželství po X letech už dávno není, co bývalo... Její manžel se jí postupem času zhnusil, už k němu zkrátka nic necítí, vyprchalo to... Zatímco její muž ji bere automaticky, majetnicky, hloupě... A milenec je tak trochu tele, ale stačí to. Nejvíce mi bylo líto těch dětí na konci knihy. A ta nespravedlnost byla do nebe volající... Ale styl psaní je jednoduchý, nic komplikovaného. I když v knize člověka občas zamrazí, není to zase tak náročná a kvalitní četba abych si ji chtěla přečíst znovu. Anna Karenina měla také nešťastný život a je úplně někde jinde... Proto nemohu dát plný počet hvězd.
Nebavilo mě to. Pokaždé, když jsem otevřela knihu, nedokázala jsem si vůbec vzpomenout, o čem jsem naposledy četla.
Super kniha, zajímavě napsaná. Já jsem ještě u Radky Třeštíkové nikdy nebyla zklamaná. Pokaždé je to trochu jiné, ale originální.
Až mě překvapilo, kolik znám ve svém okolí žen, které žijí podobný příběh. Naštěstí ne s tragickým koncem, ale v podobně defektnim vztahu. A bohužel ani ty, které se to rozhodnout řešit, správné řešení nenajdou...
Ale Třeštíková je opět čtivá a zábavná a nudit nebude, stejně jako autorčina sebeprezentace v médiích - Radko, jen více hambatých fotek na netu!
...no, co!? Jsem jediný (téměř) chlap v příspěvcích
Tolik bezmoci na stránkách jedné knihy. Psáno skvěle, osobitým stylem RT, ale už také autorsky vyzralejší.
Kolik takových žen mezi námi je a my si toho ani nevšimneme
Tak tohle...uff. Moje první zkušenost s Radky psaním a musím říct, že jsem byla velmi příjemně překvapená. Kniha je ostrá, sprostá, autentická a moc mě bavila!
Radka se umí perfektně vcítit do knižních hrdinů a vtáhnout čtenáře do děje. Skvělý.
Opět výborná kniha a s krásným přebalem (i v něj ukryté malé detaily).
Od knihy se téměř nedá odtrhnout, je velmi čtivá.
Z prvotního pocitu na sebe kapitolu moc nenavazují, ale opak je pravdou, navazují dokonale a ještě více umocní vaše pocity.
Celou dobu jsem si jen říkala, seber děti a uteč... Kniha opravdu dokáže probudit emoce.
Miluju tu knihu a určitě jsem ji nečetla naposledy.
Parádní čtení, které mi snad ani nedovolovalo od knihy odejít. Prolínání časových i dějových linek - úžasný počin. Na první pohled na sebe nenavazující kapitoly, navazovaly dokonale a stále mě udržovaly v pozoru a emocích.
Tak tato knížka mě fakt překvapila. A mile! Naprosto geniální nápad s přeházenými kapitolami, kde vám celý příběh dochází postupně, ale zároveň vám dává i možnost si ho přečíst hezky od začátku do konce. Jinak příběh je opravdu emotivní, kdy nejdříve cítíte lítost, pak nepochopení, pak vztek, vzdor, hrdost a nakonec smutek. S Dášou jsem souznila a naprosto podle popisu pochopila její rozhodnutí a činy. Za mě je příběh opravdu uvěřitelný a doufám, že dodá sílu všem, kteří se ocitají v takovém vztahu.
Za mě má kniha vše, co by měla mít, a jako první kniha, co jsem od autorky četla, jsem s ní nemohla být více spokojená.
Tato kniha ve mě nechala hluboký pocit! Myslím, že má hodně co předat a člověk by ji neměl brát jen jako knihu pro ženy. Má obrovský přesah! Za mě jedno velké doporučení!
Moje první kniha od paní Třeštíkové a nejspíš i poslední. Co se týče čtivosti, kniha pro mě měla tendenci vzestupně-sestupnou. Úvodní dvě kapitoly nic moc, prostředek mě bavil, třetí kapitolu od konce jsem měla fakt problém přečíst. Konec z pohledu Dášina manžela ušel. Celou dobu jsem si ale kladla otázku - proč? Proč Dáša nevzala kramle už dávno? V knize se to totiž nedozvíte, ačkoliv je vznesena přesně taková otázka. Dáša neví. Takhle opravdu nakonec vyzní jako znuděná panička, co má krizi středního věku a potřebuje si něco dokazovat prostřednictvím perverzních sexuálních praktik se zajíčkem, který ji navíc naučí pít a fetovat. Ale nebojte, v knize žádná z postav za moc nestojí. I ty děti mi fakt lezly krkem, a to mám děti moc ráda! V jednom článku o knize a autorce pisatel spekuloval nad tím, do jaké míry je tento literární počin paní Třeštíkové autofikcí. Panebože, já doufám, že si to všechno vymyslela! 60%
Štítky knihy
sex nevěra partnerské vztahy česká literatura rodina rozvod psychologické romány milostné vztahy vášeň
Autorovy další knížky
| 2016 |  Bábovky |
| 2017 | Osm |
| 2018 | Veselí |
| 2020 | Foukneš do pěny |
| 2023 | Kde jsi, když nejsi |
Zvláštní, smíšené pocity. Čekala jsem něco jiného, ale nakonec knihu zhltla poměrně rychle. Autorka mě překvapila svými originálními příměry a metaforami. Hlavní hrdinku jsem chápala, ale s jejím přístupem nesouhlasila. To ale jen z otázky vlastního nastavení, nikoliv z přesvědčení, že by její chování bylo špatné. Ačkoliv bylo. Kdo ale jsme, abychom soudili druhé?