temna.vila
komentáře u knih
Co Bůh? Člověk?
Bedřich Bridel
Zajímavá četba, vzhledem k době vzniku i poměrně dobře čitelná, s interpretací jsem tedy neměla potíže. Ve vztahu k dnešní společnosti dílo možná nepůsobí tak silně, ale ve své době jistě vyjadřovalo myšlenku dostatečně.
Farma zvířat
George Orwell (p)
Knihu doporučuji především pro množství alegorií, které autor do příběhu zapracoval. Téma považuji za stále aktuální, především s přihlédnutím k aktuální situaci.
Rod země a krve
Sarah J. Maas
Sara J. Maas je mou srdeční záležitostí, její knihy mě bez výjimek baví, mám ráda její postavy - houževnaté, svéhlavé, drzé, sarkastické, ujíždím si na jejích zápletkách a ty příběhy prostě miluju. A u Rodu země a krve tomu nebylo jinak. Hlavní hrdiny jsem si zamilovala, příběh byl čtivý, plný vtipných scének. Rozhodně stojí za zmínku také skutečnost, že tady Sarah opravdu přibrzdila s erotickýma scénkama, opak jí bývá často vytýkán. A posledních 200 stran byla vážně slušná emocionální jízda, u který jsem si skoro oči vybrečela. Jediný, co na tomhle všem vážně nesnáším, je to nesnesitelný čekání na další díl.
Tatínek píše paměti
Tove Jansson
Oproti ostatním dílům je tenhle trošku slabší, ale pořád se jedná o milou záležitost.
Kometa
Tove Jansson
Zábavná a hlavně zajímavá dobrodružství skřítků Muminků, milé čtení.
Bláznivé léto
Tove Jansson
Další milý příběh ze světa Muminků, za sebe můžu knihy k odpočinku jedině doporučit.
K majáku
Virginia Woolf
Přiznávám, že K majáku bylo poměrně náročným čtivem. Autorka se převážně zabývá vnitřním světem svých postav, což je velmi zajímavé, ale také náročné sledovat a v jednotlivých postavách se vyznat. Kniha je rozdělená do tří částí, což mně osobně přišlo velmi příhodné. Já knihu můžu rozhodně doporučit, už jen pro vykreslení tehdejší mentality lidí z různých vrstev.
Ve stínu Hvozdu
Naomi Novik
Před několika málo minutami jsem dočetla Ve stínu hvozdu a bohužel musím přiznat, že mám z příběhu velmi smíšené pocity. Knihu jsem si vybrala právě pro motivy, které autorka v knize užila a příběh má vážně výborný potenciál, který dle mého názoru ale rozhodně nebyl plně využit. Zpočátku mi vyprávění přišlo příliš pohádkové, ale děj s každou další kapitolou začínal být zajímavější a konci správná dávka brutality nechyběla. Obrovský problém jsem ale měla s milostnou linkou, která se vůbec nepodařila. Respektive bylo mi jasné, že mezi hlavními postavami se nejspíš nějaký vztah vyvine, ale autorčinu uchopení mi připadalo celé špatně. Rozhodně nepatřím mezi odpůrce erotických scén v knížkách (u Maasové si je užívám a nepohoršují mě), ale tady mi vyloženě vadily. Absolutně mi do kontextu nezapadaly, nehodily se mi ani do samotného vyprávění a troufám si říct, že vztah mezi Sarkanem a Agnieszkou rozhodně nebyl natolik vyzrálý, aby minimálně první erotická scénka byla na místě. I druhá mi přišla hodně těžko uvěřitelná. Mně osobně by se mnohem víc líbilo, kdyby se vztah mezi Sarkanem a Agnieszkou prohluboval nějak výrazněji spíš po duchovní stránce, v tomhle směru má autorka rozhodně velkou rezervu, kterou snad u dalších příběhů využije více. Dále mě ve čtení rušilo občas násilné střídání scén, ze kterého jsem měla pocit, že autorka rozepsala nějakou situaci, ale už nevěděla jak jí ukončit, tak prostě začala psát další scénu, ale hluché místo ničím nevyplnila. Nicméně v konečném výsledku hodnotím knihu jako průměrnou fantasy, kdy autorka vytvořila postavy, které se v průběhu vyvíjejí, stvořila zajímavý příběh, který má sice několik nedostatků, ale čtenáře rozhodně umí zaujmout. Už se těším, až se pustím do autorčiny další knihy a doufám, že se nebudu potýkat se stejnými nedostatky jako zde.
Šest vran
Leigh Bardugo
Šest vran doposud považuji za jednu z nejlepších young adult fantasy, jaké jsem četla. Běžně nesnáším, když je příběh vyprávěn z pohledu několika postav, ale tady se s tímto úkolem autorka popasovala nad očekávání dobře a já si užívala vyprávění každé postavy. Děj byl místy krásně ponurý a perfektně jej dotvářela atmosféra celého příběhu a napětí, se kterým autorka pracovala bravurně. Za sebe knihu rozhodně doporučuji a určitě se k ní v budoucnu vrátím.
Dopisy na konec světa
Ava Dellaira
Mám dojem, že od roku 2015 vychází stále více a více knih v žánru heavy contemporary, což je samozřejmě dobře, nicméně pro mě tohle byla úplně první záležitost z tohoto soudku. A myslím, že právě pro svou ojedinělost v té době měla kouzlo, které ostatním young adult knihám chybělo. Dotýkala se těžkého a silného tématu, ale čtenáři jej podávala jemně a s citem.
Všechny malé zázraky
Jennifer Niven
V době, kdy Všechny malé zázraky vycházely, na české scéně ještě zdaleka nebylo tolik beletrie dotýkajících se těžkých, často tabuizovaných témat primárně zacílené na mladé čtenáře. Právě v této skutečnosti jsem jsem shledávala největší sílu a kouzlo příběhu. Jako náctileté se mi otevřela problematika, před kterou dospělí často zavírají oči, jako by tak snad to ošklivé mohlo zmizet. Dnes jsou knihy podobného rázu, tzv. heavy contemporary , na českém trhu mnohem snáze dostupné, proto bych možná dnes už knihu nehodnotila tak vysoce, nicméně v donách své největší slávy na mě opravdu silně zapůsobila.
Hvězdy nám nepřály
John Green
Hvězdy nám nepřály jsou přesně tím, čím slibují. Jedná se o srdceryvný, dojemný a velmi bolavý příběh dvou postav, se kterými si osud nepěkně pohrává. Kniha se mi četla nad očekávání dobře, předala mi slibované emoce, dojala mě a na konci zlomila.
Příliš mnoho Kateřin
John Green
Příliš mnoho Kateřin považuji za nejslabší knihu Greenovy tvorby hned z několika důvodů. Tím nejdůležitějším je skutečnost, že mi motiv knihy přišel příšerně nudný, děj samotný byl předvídatelný, chování postav průhledné a často iracionální. S knihou jsem se bohužel úplně minula, nedoporučuji.
Papírová města
John Green
Z Papírových měst jsem bohužel hodně rozpačitá. Příběh samotný mě nedokázal plně zaujmout, Margo mi byla krajně nesympatická a u čtení jsem se místy nudila. Možná jsem nebyla na knihu správně naladěná, ale vůbec mi nesedla, proto jí nemůžu doporučit. I když přiznávám, že jistý potenciál v sobě měla, a proto ji hodnotím 2*.
Hledání Aljašky
John Green
Hledání Aljašky se mi z Greenovy tvorby líbilo asi nejvíc. Rychle jsem se sžila se všemi postavami, příběh svižně ubíhal a četl se mi velmi dobře. Kniha mi nabídla přesně to, co slibovala. Atmosféra byla místy ponurá a já osobně jsem si v knize našla spoustu věcí k zamyšlení.
Sněží, sněží...
Lauren Myracle
Seznamte se, prosím, s mou nejoblíbenější vánoční knihou. Obsahuje tři povídky, které se ale hezkým způsobem proplétají a doplňují. Jedná se o nenáročnou a milou beletrii, která mě vždycky správně naladí. Nedá se tedy knize vyčítat, že nemá žádný hlubší přesah - myslím, že to ani nebylo záměrem. Skvělá volba na dlouhé zimní večery.
Stalker
Lars Kepler
Stalker je mou nejoblíbenější knihou z celé série s Joonou Linnou. Od čtení jsem se nemohla odtrhnout už po pár stránkách. Celá kniha má výbornou atmosféru a je protkaná napětím. Občas mi bylo ze čtení až nepříjemně, což je přesně pocit, který z knihy tohoto žánru chci mít. Vřele doporučuji, myslím, že lepších detektivek bude jen poskrovnu.
Hypnotizér
Lars Kepler
Hypnotizéra jsem četla až po zkušenosti s knihou Stalker. A musím říct, že bylo opravdu vidět, jak se autoři zdokonalili a lépe pracují s textem. Ne, že by se mi kvůli tomu Hypnotizér nelíbil, rozhodně stojí za pozornost, ale vždycky jsem ráda, když u autora vidím nějaký progres. A tady rozhodně je, už jen proto si série zaslouží víc pozornosti. Hypnotizér byl fajn záležitostí, nechyběla mu správná dávka napětí, vyšetřování pěkně ubíhalo, postavy byly uvěřitelně zpracované.
Písečný muž
Lars Kepler
Písečný muž byl pro mě osobně hodně mrazivým a znepokojivým zážitkem. Atmosféra příběhu mě pohltila, a přestože jsem se od knihy nemohla odtrhnout, těšila jsem se, až budu konečně na konci a úlevně si vydechnu.