temna.vila
komentáře u knih
Podlý král
Holly Black
Po přečtení druhého dílu se moje přesvědčení nezměnilo. Uznávám, že tady se alespoň objevilo pár zajímavých zvratů, které mě docela bavily. Nicméně hlavní hrdinka mi byla sympatická méně a méně. O Cardanovi ani nemluvím. Spoustě věcem jsem měla problém uvěřit a knihu jsem nakonec dočetla s pocitem, že tohle ve své knihovně vážně nepotřebuju. Pokud narazím na závěrečný díl v knihovně, možná si ho půjčím, ale pořizovat si ho rozhodně nebudu.
Krutý princ
Holly Black
Na Krutého prince jsem se opravdu těšila, protože víly. Bohužel ani přítomnost víl mě nedonutila k tomu, abych si příběh nebo nějakou z postav zamilovala. Nelíbilo se mi propojení současného a vílího světa. Tahle koexistence dvou vedle sebe existujících univers mi připadala příšerně kostrbatá. Příběh samotný plynul poměrně svižně, styl vyprávění mi také nevadil. Ale pořád jsem čekala na ten moment, kdy konečně zjistím, proč Kruťase všichni tak milují. A dokonce ani všemi opěvovaný Cardan nic nezmohl. Prostě nechápu, proč ho všichni tak milují - jasně, měl to chudáček těžký a bla bla, ale která postava jako nemá? Jedinou postavu, kterou jsem si alespoň trochu oblíbila, byl Madoc. Když si tohle všechno sečtu dohromady, vychází mi bohužel hodně průměrná young adult fantasy záležitost.
Nikdynoc
Jay Kristoff
Nikdynoc se rozhodně řadí k jedné z nejlepších knih, jakou jsem kdy četla. Autor zde buduje velmi neotřelý, zajímavý a originální svět se sympatickou hlavní hrdinkou. Navíc Miu neustále doprovází její stínový kocour, kterému jsem propadla hned v prvních okamžicích. Kniha je psána poněkud nekonvenčním stylem, vyprávění je velmi realistické, místy až morbidní stejně jako některá témata, kterých se autor dotýká. Jediným rušivým elementem pro mě byly poznámky pod čarou, často dlouhé i přes polovinu stránky. V první polovině mě často vytrhovaly z děje, nicméně v druhé polovině už nebyly tak časté (nebo možná byly, ale už jsem si na jejich existenci zvykla a lépe se s ní vyrovnávala). Ale tenhle neduh knize rozhodně můžu odpustit.
Dvůr mrazu a hvězd
Sarah J. Maas
Dvůr trnů a růží je mou nejoblíbenější sérií, a proto jsem se na tuto krátkou novelu velmi těšila. Bohužel jsem měla příliš vysoká očekávání a jsem trochu zklamaná. Uznávám, že se jedná o milou záležitost, ale spousta otázek zůstala stále nezodpovězená. Ráda jsem se znovu vrátila do svého milovaného světa, ale bylo to opravdu pouhé nahlédnutí, které nepřináší žádný překvapivý zvrat, spíš čtenáře ujistí, že se všechno pomalu dává do pořádku.
Krvavé ostří
Sarah J. Maas
Jsem vděčná svému mladšímu a rozvážnému já, že jsem si nechala povídky Krvavé ostří až na konec a mohla jsem se tak po dočtení Skleněného trůnu do tohoto světa naposledy vrátit. Snad možná právě proto, že jsem Krvavé ostří četla jako poslední knihu této série, mi vyrazil dech vývoj Aelin. Uvědomovala jsem si ho po celou dobu, ale kontrast mezi jejím chováním v Království popela a v těchto povídkách je opravdu velmi výrazný. Nicméně si myslím, že je pro celou sérii existence této knihy důležitá, protože dovysvětluje vznik několika klíčových momentů, které vedly až k Aelininu návratu domů. Po dočtení jsem dokázala nejen daleko víc docenit autorčinu práci, ale také jsem najednou dokázala porozumět daleko lépe Aelin a jejímu chování. Za sebe tuto záležitost určitě doporučuji.
Království popela
Sarah J. Maas
(SPOILER) Několikrát jsem si při čtení této série povzdechla, jak je dlouhá a že jí snad nedokážu nikdy dočíst. A teď je tady najednou konec a já bych si celý děj nejradši vymazala z paměti jen proto, abych to celé mohla prožívat znovu. První částí, kdy je Aelin vězněná a Jeřáb se svými bratry a Elide se pokoušejí o její záchranu, jsem se trochu prokousávala. Přestože jí tolik lidí nemá rádo, mně v ději chyběla a nemohla jsem se dočkat, kdy zase plně ovládne příběh. Nicméně současně jsem umírala strachy a modlila se za osud Terassenu, který byl nemilosrdně vystaven Erawanovy a jeho armádě. Setkání Aelin, jejího dvora a Chaola v jeho rodišti perfektně dokreslilo atmosféru a od tohoto okamžiku mi stránky mizely pod rukama rychlostí světla. Stejně jako putování do Terassenu, setkání s Dorianem, příchod Manon a Crochanek, oběť Manonina kruhu, vztah Adiona a Lysandry byla poutavá a dechberoucí i závěrečná bitva. Moc se mi líbil také odkaz na sérii Dvůr trnů a růží a jeho protagonisty, kteří se v příběhu mihli. Oceňuji vývoj postav a líbí se mi, že autorka dává jednotlivým postavám dostatek prostoru. Žádná z nich nepotká lásku na první pohled, se kterou hned přesně ví, kolik bude mít dětí, kdy se vezmou a jak budou šťastně žít až do konce. Naopak každá postava si projde několika vztahy, než potká své carranam, prochází si různými těžkostmi a událostmi, které jí formují a podepisují se na jejím charakteru. Celý příběh čítající sedm knih a jednu sbírku povídek se řadí mezi mé nejoblíbenější.
Věž úsvitu
Sarah J. Maas
Věže úsvitu jsem se celkem obávala, protože nepatřím mezi fanoušky ani jedné z ústředních postav. A přestože se děj místy vlekl a až tolik mě nebavil, přiznávám, že jsem si v téhle knize Chaola poměrně oblíbila. Jeho dějová linka mě moc bavila, zvlášť jeho uzdravování a následné sbližování s Yrene. Nesryn jsem si bohužel víc neoblíbila, i přes skutečnost, že její dějová linka mi přišla dějově zajímavější. Ve výsledku mě kniha mile překvapila a byla perfektní předehrou pro velké finále.
Říše bouří
Sarah J. Maas
Z Říše bouří jsem nadšená! Kniha je plná nečekaných zvratů, děj rychle plyne a nikde se nezadrhává. Navíc je zde spousta informací o historii světa, a to mě vážně bavilo. Vztah mezi Aelin a Jeřábem se neustále vyvíjí a roste. Čtenář si postupně dává dohromady všechny souvislosti. Já osobně jsem si taky moc užívala dějovou linku Manon a Lorcana. Do popředí zde vystupují také Erawanovy stvůry, na které jsem se upřímně docela těšila. A ten nervy drásající konec mě prostě nutí přečíst si další díly.
Královna stínů
Sarah J. Maas
S Královnou stínů jsem se trošku prala. Příběh jako takový mě bavil, ale bohužel měla kniha pár hluchých míst, která byla zbytečně zdlouhavá. Děj se samozřejmě značně posouvá dopředu a je zde několik klíčových okamžiků pro další vývoj, ale poprvé jsem knihu neměla přečtenu za pár hodin. Věřím, že další díl bude lepší a nebudu se s ním trápit stejně.
Dědička ohně
Sarah J. Maas
Dědička ohně patří k mým oblíbeným dílům. Čtenář se zde poprvé setkává s Jeřábem, kterého považuji za jednu z nejlepších autorčiných postav vůbec. Moc mě bavilo, jak se každá z postav začala postupně vyvíjet a můžeme sledovat jejich proměny. Také poznáváme nová území a celý autorčin svět díky tomu působí jaksi ucelenějším dojmem. Na scénu také přichází hrozba, která ohrožuje celý svět a ústřední hrdinové se začínají připravovat na různá úskalí, jejichž předzvěstí jsou události tohoto dílu. Příběh mě bavil, prožívala jsem jej s hlavními postavami a dostala jsem rozhodně víc, než jsem očekávala.
Půlnoční koruna
Sarah J. Maas
Půlnoční koruna mě bavila o poznání víc než první díl. Romantická linka se dala předpovídat, pomalu začalo přibývat akčních scén a autorka krásně nastínila zápletku celé série. Hlavní hrdinka zlehka začíná pracovat s nadpřirozenem a odkrývá nám další a další zákonitosti fungování magie. Knihu jsem si užila a těším se na další pokračování.
Sníh nebo popel
Sara Raasch
Musím přiznat, že z téhle knihy jsem poměrně rozpačitá. Má nádhernou obálku, autorka nastínila zajímavý magický svět a jeho fungování a nemůžu říct, že by se četla špatně. Bohužel jsem se ale nedokázala úplně vcítit do postav a děj samotný byl dost nijaký. Nedočkala jsem se bohužel ani jakéhokoli nečekaného zvratu, který by mě překvapil a vtáhl do děje. Navíc v rozdělených královstvích jsem viděla jistou podobnost se světem SJM v sérii Dvůr trnů a růží. Knihu hodnotím jako průměrnou, druhý díl si ale přesto přečtu.
Skleněný trůn
Sarah J. Maas
Po Skleněném trůnu jsem sáhla především proto, jak moc se mi líbila autorčina série Dvůr trnů a růží. A jsem moc ráda, že jsem nebyla zklamaná. Autorka čtenáře postupně seznamuje s novým světem, s ústředními postavami a s fungováním (nebo spíš nefungováním) magie. Hlavní hrdinka se dost podobá Feyre z již zmiňované série, ale rozhodně mě nenudila. Děj se nezadrhává, ale protože se jedná o úvod do velmi rozsáhlé série, není tak poutavý jako následující díly. Od knihy jsem dostala přesně to, co jsem očekávala, proto jí můžu s čistým svědomím doporučit.