temna.vila
komentáře u knih
Dvůr mlhy a hněvu
Sarah J. Maas
Druhý díl této série mi ukázal svět, do kterého jsem se prostě měla narodit. Jak magický systém, tak svět samotný - jeho bytosti, zákonitosti, nástrahy a radosti - jsem si absolutně zamilovala. Příběh jsem hltala stránku za stránkou, a to těch stránek rozhodně není málo. V tomto díle jsem propadla Rhysandovi, je pro mě přesně tím správným "bad boyem", které já prostě můžu. Maasové se opravdu musí nechat, že psát umí perfektně - dokáže si se čtenářem hrát a vodit jej za nos. Celý příběh propletla emocemi, silnou atmosférou a napínavou dějovou linkou. Druhý díl považuji za nejlepší díl celé série.
Dvůr trnů a růží
Sarah J. Maas
Přiznávám, že přestože je Dvůr trnů a růží mou nejoblíbenější záležitostí, po dočtení prvního dílu byly mé pocity spíše vlažné. Příběh se mi líbil, knihu jsem zhltla během jednoho dne, ale konec ve mně nezanechal příliš hlubokou stopu. Oblíbila jsem si postavu Feyre, přestože jsou ženské postavy SJM tolik nepopulární a neoblíbené - mně její charakter prostě sedl a líbilo se mi, jak se vyvíjela a postupovala vpřed. A přiznávám, že zpočátku jsem si oblíbila také Tamlina, Luciena a jeho božskou podzimní auru snad ani nemusím zmiňovat. Příběh příjemně plynul, líbil se mi magický svět, který autorka dost podrobně vykreslila. Jedinou výtkou je pro mě zakončení, které ve mně nevyvolalo dostatečnou touhu po pokračování, s druhým dílem jsem proto přes rok otálela.
Noci běsů
Kateřina Šardická
Na Noci běsů jsem se nechala zlákat recenzemi, které slibovaly hrůzyplný prožitek. A byť ve mně příběh přímo hrůzu nevyvolal, atmosféra knihy se mi líbila a byla opředená tajemnem, nenechávala mě úplně klidnou, zvláště po nocích. Nicméně se mi v knize nelíbilo především propojení moderního a starého pojetí světa, přišlo mi velmi násilné a za mě osobně by autorka udělala lépe, kdyby se držela pouze světa starého a jeho tradic, kniha by pak působila jistě více pochmurně. Zážitek mi trochu kazily také časté překlepy, ale to už není autorčina vina a dokážu se nad ně povznést. Co ale musím vyzdvihnout, jsou postavy, se kterými autorka rozhodně umí pracovat. Ve většině případů se nejednalo jen o ploché "objekty" a výborně vykreslená venkovská mentalita charaktery pěkně dotvářela. Knihu můžu určitě doporučit každému, ale vystraší spíše mladší čtenáře. Já osobně knihu hodnotím 4*, protože mi dala téměř vše, co nabízela a moc si cením grafického zpracování.
Stmívání
Stephenie Meyer
Stmívání je takový můj hřích z mládí, ke kterému se jednou za čas ráda vrátím. Nejedná se o žádnou hlubokou a obohacující četbu, přiznávám. Přesto v ní shledávám potěšení.
Popravčí
Chris Carter
Popravčí mě opět nezklamal, Carter prostě umí děsit. Při čtení jsem se vůbec necítila dobře, a i když jsem byla zvědavá, jak případ dopadne, těšila jsem se, až knihu budu mít za sebou :)
Řbitov zviřátek
Stephen King
Na Řbitov zviřátek jsem se moc těšila a byla jsem vážně zvědavá. Spousta lidí mě varovala, že se jedná o nejbrutálnější Kingův počin. A já jen doufám, že to není pravda. Prvních pár desítek stran jsem měla pocit, že čtu něco na způsob Ordinace v růžové zahradě a dost jsem se trápila. Nicméně po slabém rozjezdu se kniha četla dobře, nicméně jsem pořád čekala na okamžik, kdy mě kniha vyděsí a budu mít strach otočit na další stranu. Nic takového se bohužel nestalo. Nejen že jsem se u knihy ani trochu nebála, dokonce jsem se při jejím čtení necítila ani nepříjemně. Vyvstává tedy otázka, jestli je kniha právem označována za jednu z autorových nejbrutálnějším, nebo jestli je špatně něco se mnou. :) Knihu nakonec hodnotím 3*, četla se dobře a příběh byl po přetrpění prvních stran poměrně poutavý. Respektuji, že se autor prvně musí prostě vykecat, než se dostane k jádru věci. Bohužel mi ale v knize chyběla ta správná dávka děsu a brutality, která mi byla slíbena.
Faja
Petra Stehlíková
Faja se mi líbila ještě o chlup víc než první díl Naslouchač. Atmosféra celého příběhu se mi vpíjela do každého póru a já se od knihy nedokázala odtrhnout. Osudy Ilan mě fascinovaly a já hltala každou stránku. Rozhodně tuto sérii můžu doporučit a už se těším na Nastereu.
Naslouchač
Petra Stehlíková
Naslouchači jsem se dlouho vyhýbala, trochu jsem se bála české fantastiky, zvláště tak vysoce hodnocené. Musím ale uznat, že jsem se bála zbytečně. Příběh mě pohltil od první stránky a já si maximálně užila každou chvíli. Hlavní hrdinka mi rychle přirostla k srdci a já jsem díky tomu mohla prožívat veškeré emoce s ní. Pokud někdo zvažuje seznámení s českou fantastikou, rozhodně doporučuji Petru Stehlíkovou.
Introvertka v hlučném světě
Deborah Tung
Milá a vtipná záležitost, která člověku dokáže zvednout náladu a ve které se najde alespoň jednou snad každý.
Jeden z nás
Shari Lapena
Shari Lapenu opěvují stovky a stovky knihomolů a jsou z jejich počinů úplně nadšení. Proto jsem se konečně odhodlala a přečetla jsem si její novinku Jeden z nás. A musím říct, že se k nadšeným fanouškům neřadím. Kniha byla čtivá, napínavá a autorka relativně dobře budovala atmosféru. Na druhou stranu podobných příběhů jsou plná knihkupectví. Sama nemám v žánru detektivek, thrillerů a psychothrillerů načteno tolik, takže je poměrně snadné mě v tomto odvětví uspokojit, tady se bohužel úplně nezadařilo.
Jedna želva za druhou
John Green
Když jsem byla mladší, Greena jsem opravdu zbožňovala. Teď se ale trochu bojím, že jsem jeho knihám odrostla, protože Jedna želva za druhou mi moc neučarovala. Příběh byl dost předvídatelný, troufám si říct, že existuje spousta podobných. Uznávám, že na několika místech jsem se opravdu pobavila, ale to mi dneska už bohužel nestačí. Kniha není vyloženě špatná, ale má značné rezervy, proto ji hodnotím 2*.
Karmínové pouto
Rosamund Hodge
S autorkou už jsem se setkala prostřednictvím Kruté krásy a vůbec jsme si nerozuměly. Rozhodla jsem se přesto dát autorce druhou šanci, opět jsem se nechala zlákat zajímavou obálkou a zaujal mě i samotný nápad. Musím uznat, že se mi líbilo prostředí Temného hvozdu a Hvozdňané, ale to bylo bohužel všechno. Děj mě opět nedokázal plně zaujmout, k postavám jsem si neuměla vytvořit žádný vztah. Kniha je rozhodně vydařenější než autorčin předchozí počin, avšak stále se řadí k velmi silnému podprůměru.
Krutá krása
Rosamund Hodge
Na Krutou krásu jsem se opravdu moc těšila, přeci jen se jedná o retelling na Krásku a zvíře a to je přesně něco pro mě. No, bohužel tohle pro mě vůbec nebylo. Děj mě nebavil, ukrutně jsem se u čtení nudila, hlavní hrdinka mi byla úplně ukradená a vlastně mě vůbec nezajímalo, jak příběh dopadne. Jednou hvězdičkou hodnotím pouze velmi krásnou obálku, obsah stojí za starou bačkoru.
Kdo chytá v síti
Marika Pecháčková
Knihu bych doporučila především rodičům a starším sourozencům. Jedná se v podstatě o dodatek k dokumentu V síti, který nás bere za oponu a ukazuje, jak probíhaly některé konverzace, jak se ke svým činům stavějí predátoři apod. Nahlíží na problematiku přístupnosti sociálních sítí pro mladistvé a nedostatečnou pozornost, kterou rodiče věnují dítěti na internetu. Rozhodně se jedná o zajímavou publikaci.
Meč osudu
Andrzej Sapkowski
Znovu musím vyzdvihnout jazyk, který autor v knize používá. To je prostě pastva pro oči a pohlazení po duši. Druhý díl mi přišel dějově zajímavější než první, avšak stále mám trochu problém s formátem povídek. Už se těším na ucelený příběh, který zabere víc než pár desítek stran.
Milé dítě
Romy Hausmann
Milé dítě se mi četlo nad očekávání dobře. Příběh samotný mě velmi zaujal a hltala jsem každou stránku. K dobru autorce přičítám, že se mi nepodařilo odhalit pachatele. Dost mě bavila dějová linka malé dívenky a její často podivné chování. Neuvěřitelně mě také fascinoval vztah otce a dětí. Čtení jsem si užila a knihu doporučuji k přečtení, za pozornost určitě stojí.
Na obtíž
Colleen Hoover
Na obtíž je jedna z mála knih z pera Colleen Hoover, která mě úplně nezaujala. Příběh jako takový na mě působil sice nezvykle, ale nedokázala jsem se do něj tolik vžít. Rodinné vztahy mezi jednotlivými členy mi chvilkami připadaly bizarní a ne všechno jsem postavám věřila. Přesto se kniha četla dobře, autorka psát prostě umí. Knihu hodnotím jako průměrnou, rozhodně se najdou mnohem horší, ale také existuje spoustu lepších.
Pravda o zázracích
Atticus (p)
Já Atticuse prostě miluju. Klasická poezie mi nikdy nic neříkala, za to v té moderní jsem se našla.
Sny andělů a chimér
Laini Taylor
Myslím, že knihu můžu s klidným srdcem ohodnotit jako důstojné zakončení celé série. Příběh byl prošpikovaný zvraty a nechyběla spousta zajímavých událostí. Autorka opět vystavěla bezchybnou atmosféru a vyslala své postavy na nejistou a nebezpečnou cestu. Tentokrát mi nevadilo ani pomalejší tempo vyprávění, se kterým jsem trochu bojovala v minulých dílech, tady jsem si díky tomu naplno užila každou stránku. Nejedná se o žádnou prostoduchou young adult záležitost, ale o detailně propracovaný příběh plný emocí, násilí a zvratů, proto knihu hodnotím 5*.
Dny krve a hvězdného třpytu
Laini Taylor
Z druhého dílu série Kost přání jsem měla trošičku strach. Bála jsem se táhlého děje a ta obálka mi taky moc nepřidala. Nakonec jsem se odhodlala a pustila se do toho. Pomalého vyprávění jsem se obávala právem, ale dalo se to zvládnout. Jen to prostě není kniha, kterou bych přelouskala za jeden večer. Dějová linka mě ale stále bavila a autorka opravdu umí vystavět brilantní atmosféru, která celý příběh podtrhuje. Druhý díl hodnotím 3*, byl o trochu slabší než Dcera kostí a dýmu, ale rozhodně stojí za pozornost.