Prateri komentáře u knih
Dívku v pavoučí síti beru jako vyprávění dalšího člověka, který ji také zná. Každý vypráví o ní svým vlastním stylem, proto se mi kniha nezdá horší než předchozí díly. Je jen jiná.
Umělá inteligence, neuronové sítě apod. - o tom celkem nic nevím a ani mě to v tomto případě víc
nevzdělalo, přesto se mi kniha líbila.
Jsem babička, která s chutí přečetla další knihu paní Hooverové. Kniha je smutná, ale i láskyplná.
I mládí má své trable a starosti, ale má i šanci žít život šťastný, a to je i posláním Ztracené naděje.
Zabloudila jsem do literatury pro mládež. Pro mládež, která je ještě mladší než moje milé děti. A nelituji, čtení je to skvělé! Plně chápu nadšené komentáře :-)).
Když jsem tuto knihu dostala do ruky, v duchu jsem jí vyslovila krajní nedůvěru. Po přečtení se zase v duchu omlouvám. Čas mezi šitím nebyl pro mě ztracený čas. Příběh mladé Španělky v době
občanské války a války v Evropě mne zaujal a dá se říct, že i poučil, aniž jsem to čekala. Jen zakončení knihy - opravdu nemusím mít na výběr z několika možností.
Po knize jsem sáhla ze zvědavosti, co můj muž vlastně čte. Jasně - chlapské čtení, ale dočetla jsem. Příběh byl čtivý. Nikomu jsem nefandila, vojenské praktiky jsou mi cizí, válčení mne děsí.
Četba dobrá, skutečnost zlá.
Čtenářská výzva mě vyzvala a já po dlouhé době sáhla po verších Jiřího Wolkera. Bylo to milé setkání s poezií, kterou mám, jak jsem zjistila, uchovanou v paměti. Jsou to verše plné lásky k životu. Škoda, že ho osud dopřál Wolkerovi tak krátce.
Tak, to je pro mne prima objev. Je to hezky český. Příběh bez těla se linul celou knihou, přesto
pátrání bylo mimořádně napínavé. Zdálo se mi to takové jasné, žádná severská ponurá mlha.
Očekávané počteníčko Cizinec splnil. Dobře vymyšlený příběh obsahující osobní tajemství i tajemství prozrazená, která člověka ohrožují na životě. Jak? To si přečtěte - určitě budete čekat jiný konec. Coben to umí.
To, co se odehrává kolem rozšiřování zbraní po světě v této knize, je hrůzostrašné. I ve skutečnosti je to činnost pro zachování lidstva zcela zbytečná.
Román je to čtivý, Joona je prima, Keplerovi jsou dobrá značka :-).
Hezky se mi při čtení Herečky odpočívalo, a tak jsem měla i radost, že všechno dopadlo tak, jak to dopadlo:-).
Život i vyjadřování Esterky drsné, ale lhala bych, kdybych napsala, že jsem se nebavila.
Žít v Římě na samém počátku našeho letopočtu bylo o život. Znelíbit se, nebo mít velký majetek vedlo k jisté smrti, mnohdy na základě vynuceného doznání. Asistovaná sebevražda se vlastně rovnala vraždě. A pokud se Římané zrovna nevraždí, tak je určitě najdete při tělesných radovánkách. Život otroka tam není život :-((.
Přesto některé věty našly místo v mém sešitě citátů.
Máte-li rádi historické romány, neváhejte a přečtěte si Neronův Řím a Nero a smrt.
Lidstvo je pěkná cháska od začátku věků. Už staří Římané jsou toho dokladem. Moc, bohatství, intriky, zradu, nelidské násilí i hrůznou likvidaci křesťanů - to vše obsahuje tato kniha v míře vrchovaté.
Dobře napsané, čtivé, ale děsivé!
Nemesis - tak tohle bylo hodně zamotané klubko a konec přímo zauzlovaný. Ještěže to pan spisovatel rozmotal včas, jinak by Nemesis dostal o hvězdu méně.
Když budete číst pozorně, dozvíte se, že není nejhorší ztratit život. Horší je, když ztratíte to, pro co žijete,a že někdo se rodí už s cejchem na čele, podle toho kde a komu se narodí - někdo má sílu čelit osudu, někdo si řekne: "chcete mít ze mě lumpa, tak jím budu".
Pokud máte rádi Harry Holeho, dejte se s ním do rozmotávání této krimi:-).
Příběhy z černého kufříku - dvě útlé knížky povídek, které na mne doma čekaly dobrých patnáct let. Skromně se krčily v mé knihovně a trpělivě čekaly, až si jich všimnu. Neměla jsem tušení, co mám doma za poklad. Jsou skvělé - někdy humorné, jindy zase smutné, tak jak to život nosí. Fantasticky vyprávěné. Pane Archibalde Cronine, napsal jste to skvěle. Určitě jste byl dobrý a laskavý lékař.
Zapomenout deset let života, zapomenout, že mám dětí, zapomenout na přátelé i na ty, co mě zrovna nemusí - je kruté. Zkusila jsem si to představit a málem jsem se z té představy osypala.
Ale hezky se o tom čte.
Po knize jsem sáhla, abych splnila jeden z bodů čtenářské výzvy - a narazila jsem na skvost naší literatury. S níže uvedenými komentáři musím jen souhlasit. Drsný život, těžká práce a na proti tomu popis krajiny, přírody a ročních období svědčí o znalosti a lásce spisovatelky ke kraji. To byla skoro poezie - tak to je pět hvězd.
Vůbec nemám ráda čtení o náboženských fanaticích. Vyloženě trpím, ale bylo to napsané čtivě, a tak jsem četla a četla a najednou byl konec - takže čtyři hvězdičky (ale znova číst nebudu).
Zatím jsem četla od Camilly Lackberg jen Krotitele, takže nemám srovnání s její ostatní tvorbou, ale byl to pěkný mazec. Pokud tato kniha jejím jiným knihám nesahá po kotníky, tak no nazdar! Čtivé, plné napětí - mně to stačilo.
Jako oddychovka dobré, ale žádné veledílko to není. Noru Roberts čtu ráda, ale poslední dobu nemám nějak štěstí na její knihy. Souhlasím se Suzy, je to na 3,5 hvězdičky.