petrarka72 komentáře u knih

Na tohle musí být čtenář naladěn. Něco mezi dvěma Jacky (Londonem a Kerouakem) a deníkem o duchovním osvícení. Prostě popisovaný čas v ostrovní samotě, cesta Kanadou a propojování s divokou přírodou a sebou samou. Škoda jen, že se zajímavost tématu rychle vyčerpá, už po pár stránkách je máloco nepředvídatelné a namísto zážitku se dostaví nuda. Dočteno s vypětím všech sil.

1 30.04.2017

Jakoby tiše zpívaná ukolébavka... Téměř jednou větou napsaná skorobáseň na pomezí bdění a snu o tom, jak samodruhá Alida a Asle hledají, kde v cizím městě hlavu složit. Krutost a něha ve stručném, přesto košatém vyprávění.

3 29.04.2017

"Pravda jednoho je lží druhého" - neboli jeden zločin trojí optikou. O tom, co předcházelo zavraždění významného vědce, profesora Josepha Wiedera, vypráví rukopis Richarda Flynna, jehož část obdrží poštou literární agent Peter Katz. Tato část rukopisu však končí v rozhodujícím momentu a zdá se, že pokračování je ztraceno. Ve druhé části je tedy novinář John Keller pověřen pátrat, jak to tehdy skutečně bylo; autor rukopisu je mrtev a ve výpovědích aktérů tehdejších událostí jsou značné rozpory. A ve třetí části se k případu vraždy Wiedera vrací zestárlý vyšetřovatel Roy Freeman, jenž nevyřešení případu považuje za svou životní prohru... O paměti, která nás mate, o vzpomínkách, které si upravujeme záměrně i nezáměrně, o různých tvářích skutečnosti. Napsáno průměrně, navíc jsem našla tři logické chyby (takže je jich tam určitě víc; a tohle autorům detektivek neodpouštím).

1 29.04.2017

Potrpím si na Körnerova historická díla, ať už novely, romány nebo filmy; ta soudobá nebo z jeho zkušenosti přímé mne nikdy nelákala. A tak je Zrození horského pramene neočekávaným zjevením. Příběh o snaze matky s dvěma syny vybudovat si po násilné smrti otce nový domov v Sudetech a souběžný příběh Němce Bartla, obojí očima dospívajícího Ondry. Sugestivní popisy, až jakési zpřítomňování krajiny, v jejichž proměnách se zrcadlí proměny duše; horský pramen, jehož (ne)čistota je obrazem doby - a také snad metaforou dětství? A celé je to vlastně o vztazích otců a synů... Pro Körnera evidetntně osobní záležitost - pro mne neočekávaně silný zážitek. Film Cukrová bouda musím sehnat...

4 27.04.2017

Zběsilá jízda. Karin Slaughter vážně umí psát. Napínavé do posledního okamžiku. Ale víc než oběti a vrah mě vytáčel způsob jednání s ženskými členy policejního sboru...

6 26.04.2017

Vynikající sbírka. Používá postupy lidové poezie, spoléhá se na význam i zvuk slov českých i německých, pracuje s refrény... Zachycuje atmosféru Krušných hor a jaksi mimochodem vypráví několik lokálních příběhů, příběh prospektora Vlašského Daniela, Bázlivého Hasenfusse, Pechfrau... Škoda, že Fridrichovy sbírky nejsou úplně běžně dostupné.

6 25.04.2017

Sršatý vypravěč, skeptický prorok a více než padesát let konzistentní autor. Veliký respekt a veliké potěšení.

1 24.04.2017

O něco slabší a v čase bližší Kdo chytá v žitě. Tato kniha se mi líbila, protože jsem ji četla jako poslední. Nic víc a nic míň. (A Zdroj si taky určitě přečtu...)

2 24.04.2017

Slušná postapokalyptická story, v mnohém uvěřitelná, s atraktivním pozadím natáčení reality show, jež se mění v putování uvěřitelné hrdinky smrtelně nebezpečnou krajinou. Hra s časovými rovinami, s tématem (mimo jiné) deformací reality nejen skrze média a pro mne velmi silným motivem sebeklamu, který může být smrto-, ale paradoxně i spásonosný. Část, kdy si hlavní postava uvědomí pravdu a její následky, je velmi sugestivní...

3 20.04.2017

Jako klasickou básnickou sbírku tuto knihu vnímat nelze. Spíš jako dokument o tvorbě člověka, který se dlouho a důsledně věnuje slam poetry (Mistr ČR 2014). Tu a tam je to pozoruhodné, tu a tam vtipné, tu a tam překvapivé, nikdy povrchní nebo blbé - ale bez přednesu autora, mladoboleslavsko-plzeňsko-pražského skororappera to prostě není ono. Takže viz http://www.slampoetry.cz/...

3 20.04.2017

Karin Slaughter je jako Angie Polaskiová. Nevypočitatelná mrcha. Nesnesitelná, ale fascinující. Tenhle příběh jsem si sakra užila. A nic na tom nemění, že byl ve jménu napětí tu a tam přitažený za vlasy.

5 18.04.2017

Velmi příjemné jednohubky. Knížku o postelích nutno vnímat jako poetický úlet, ne jako básnický skvost, ale Oblek, kterému nic nevadilo a Kuchyň paní Třešinkové nemají chybu. Dočetla jsem před půlhodinou - a ještě pořád se usmívám... ☺️

5 18.04.2017

Z každé povídky ve mně zsůtal minimálně jeden detail, McEwan je schopný je řadit do působivých obrazů (malá holka roztahující nohy, samozřejmost, s níž se léto pohřbívá do vodní hlubiny, jak bezpečně se cítí člověk zavřený v troubě, jak se rozostřuje pohled do zrcadla chapce převlečeného do dívčích šatů, milování na stole u okna, černý dým zakrývající hořící kočku)... Divadelníci ocení soulož na zkoušce (čím se liší od ostatních okolo provozovaných činností?) i způsob, jakým představitelka Goneril odchází ze scény, i význam převlékání kostýmů v civilním životě... A všechno je to o nevinnosti a bezprostřednosti - a stálém posouvání jejich mezí - až za hranici znásilnění, šikany nebo vraždy. Oproti Betonové zahradě je tato kniha docela sranda (osobně jsem se prosmála Prostorovou geometrií a Pédéeskem, dokonce i většinou Doma je doma či Rozhovorem s mužem ze skříně i Převleků) - ale to platí jen do okamžiku, než narazíte na své osobní limity snesitelného (a že na ně narazíte, na to vemte jed) - nebo než někdo umře. V knize, samozřejmě. :-)

8 18.04.2017

Nápad za pět hvězd (ano, Edward Hopper je fascinující), provedení mezi dvěma až třemi (povídky originalitou, úrovní i stylem málokdy převyšují obrazový vzor). Top 3 - Lansdale: Promítač, Christopher: Pokoje u moře, Ferguson: Postarat se o přítele.

3 16.04.2017

Sbírka bolavá jak ostré barevné záblesky ve tmě za pevně semknutými víčky...

9 16.04.2017

Přečtete si každý den jeden kousek z této knihy - a váš den bude mít smysl... Čtyři rozhlasové hry a jedna divadelní, jazykově vytříbené, nejednoznačné, jakoby z temnoty vystupující, skrze člověčí příběhy řešící morální a mravní dilemata, ale také zachycující touhu po blízkosti, když už ne po lásce, touhu po pochopení, když už ne po sebeospravedlnění, touhu po porozumění, když už ne po odpuštění... Políček č. 111 - jako by z této rozhlasové aktovky vyšla Yasmina Reza, když psala Boha masakru. Atentát v přízemí (pro mne nejsilnější) - monodrama staré dámy, jež sebere raněného muže na ulici (opravdu?). Noční žokej - asi nejvýrazněji čerpající z možností rozhlasu jako média: co je pravda, co je lež, kdo je herec a kdo skutečný volající do nočního vysílání, jde opravdu o život a smrt, nebo jen o zvýšení sledovanosti? A konečně Noc potom, nejednoduchý majstrštyk pro pět starších hereček, uvedená ve Stavovském divadle na přelomu tisíciletí, s Blankou Bohdanovou, Kateřinou Burianovou, Miluší Šplechtovou, Jitkou Smutnou a Johannou Tesařovou - snad o konci světa, snad o Soudném dnu... Tohle čtení byla čistá rozkoš. A těším se, že někde najdu rozhlasové realizace...

1 15.04.2017

Loket, smutek a ironizovaná nostalgie. Proč ne.

2 14.04.2017

Hluboce promyšlená kniha, zajímavá obsahově i strukturou. Žena, která se stane "zničehonic" vegetariánkou, očima jejího manžela, švagra a sestry. Překvapivě se vyvíjející příběh, úvaha nad odcizením a touze po lásce, jíž ale nejsme tak úplně schopni, a také o úporné snaze být někým jiným, než opravdu jsme - protože to, kým jsme, nás tak úplně neuspokojuje... Pro mne příjemné překvapení. A inspirace k přemýšlení.

5 14.04.2017

Vtipná a neobyčejně půvabná knížka, napsaná tak lehkým perem, že skoro volá po hlasitém předčítání. Jsem přesvědčena, že posluchači ji ocení za jakýchkoliv okolností - manžel, sledující fotbalový zápas, ranní spolucestující veřejnou dopravou do zaměstnání i náhodní okolojdoucí na ulici těsně předtím, než jim zavřou oblíbený supermarket. (Pokud ne, napište mi na náhrobek "Neodešla v pokoji - a může za to Jerome!") Jsem ženská - takže dobrodružství tří mužů ve člunu mne dosud ponechávala poměrně chladnou (a ještě ke všemu byl pes vymyšlený!) - ale tímto dílem, jakýmisi průběžně pointovanými pamětmi, to u mne Klapka Jerome vyhrál. Kapitoly jako Stává se ze mne chudý student či Kola změny neodolatelně glosují měnící se časy, poměry i lidi, závěr Ameriky, Válka či Pohled do budoucna zase odesílají případné uštěpačné úsměvy daleko pod bod mrazu. Zatím největší letošní zážitek - a to už máme duben...

4 10.04.2017

Kniha tak cynická, že z ní sarkasmus stříká na všechny strany. A přitom tak lidská... Chcete se vyvarovat stárnutí po boku nesnášené manželky? Nechte se zavřít do starobince pro dementy!

7 06.04.2017