petrarka72 komentáře u knih

Bála jsem se, že barokní poezie už se nově nepřekládá a že budu do smrti závislá na výborech typu Růže ran nebo Kéž hoří popel můj... takže veliká radost. Navíc Pelánovy překlady hezky balancují mezi jazykem archaickým a současným, jdou po podstatě tématu jednotlivých básní a z většiny opravdu dělají malé skvosty. Fakt, že co básník, to jiná země původu, tedy i mírně odlišný styl, a vyčerpávající předmluva jsou bonusy navíc.

2 11.06.2017

Nelehké, ale skvělé čtení, nedočteno mou vinou - ta kniha prostě dostane druhou šanci, až bude více volna a hlava bude fungovat lépe...

2 10.06.2017

Zpočátku rozpaky, pak nadšení - co se čtení této jednohubky týče. A zábavnost plynoucí z popisu všednodenních zážitků a faktů od druhé poloviny devadesátek, navíc dětským pohledem, a pak první pětiletky nového tisíciletí, pohledem rebela, muzikoctitele, zakladatele kapel Abstinenční příznaky a Ibogain a požívače (nejen) houbiček. Vynikající je práce s jazykem, pointování kapitol i zachycení životní cesty od sladkého přesvědčení dospívání, že genialita, byť není úplně jasné v čem, nepochybně dojde ocenění a slávy, po vnímání hořkosti dospělosti a trochu překvapení z toho, že pokud se nemá věřit nikomu přes třicet, nutno začít u sebe - protože člověk už je tam... p.s. Inspirace mimoliterární - konečně jsem našla čas a ověřila si, že brněnská Čočka ještě pořád existuje. :-)

4 09.06.2017

Zbytek života jakoby v husté mlze, rozhodně však k moři směřující... Vyprávění o tom, co se stalo s Aslem a Alidou, prostřednictvím vizí na pomezí snu a umírání Alidiny dcery. Ukazuje se, že jde vlastně o příběh autorových předků... ale to není až tak důležité. Kam se dějí životy našich předků? A opravdu mizí tak, jako by nikdy neproběhly?

2 09.06.2017

Parádní jízda. Násilí, sex, humor a napětí, nejednoznačnost a jistota, to vše ve vyváženém poměru, abych použila otřepanou, ale přesnou frázi o něčem, co se mi rozhodně nechce pitvat. Jen tohle: miluju Nesboův smysl pro paradox (třeba to, že způsob myšlení vrahů a vyšetřovatelů, případně obětí může být týž - a v některých lahůdkových případech je nerozeznáte) - a to, jak si ze mě neustále dělá blázny přes zdánlivě "jasná" fakta, "jasná" řešení, "jasné" charaktery... které ale situace mění k nepoznání. Tenhle pán je velmi artistní literát...

13 07.06.2017

Good bye, Mr. Pratchett... Jedna z těch slabších, ale nemožno ji minout. A jak to máte s bohy vy? :-D

6 05.06.2017

Pár stránek, a tolik bolesti... Otec s dcerou, plavící se za zdravím - nebo za smrtí? Modelová situace, postavená na historických faktech. Epidemie radesyken (asi kombinace kurdějí a lepry, asi s prvky syfilidy, v Norsku se vyskytovala 1710-1860, objevila se i zmizela bez vysvětlení), lékař Hendrich Deegen, převoz nemocných do kodaňského špitálu - to jsou fakta. A cesta otce s nemocnou dcerou, melancholické líčení jejich plavby, přelévání skutečnosti do snu a naopak, atmosféra pomalého plynutí času a překotného uplývání života, neokázalá vzájemnost a rozhodnutí k oběti - to je Heivollova nadstavba. Ne každý rád lyrickou prózu, ale autor nepochybně umí psát - zdánlivě banální a nevzrušivě plynoucí slova provokují množství emocí - pokud je čtenář odpočinutý a ochotný se naladit.

1 04.06.2017

Je mi líto. Pár dobrých nápadů v záplavě banalit, předpokladatelný děj a mimořádně špatné dialogy.

3 29.05.2017

Vyšetřovatelka, hledající vhodnou příležitost a čas k sebevraždě, jako průběžný zdroj napětí? Skvělé! Stejně tak "ptačí muž" a jeho dětství, nevěra, která se nevyplatí, pachatel se zářivým úsměvem - a pár detailů tak drastických, že si je budu pamatovat...

7 26.05.2017

Loučení s Terrym Pratchettem, část... už nevím kolikátá. Ono je to jedno. Protože "a přece kráčí!" - Mimochodem, řekněte mi, kterou zeměplošskou linii máte nejradši (Mrakoplaše? Čarodějky? Elánia? Smrtě? Lu Tze? Toničku Bolavou? Zuzanu Stohelitskou?Vlahoše von Rosreth?) - a já vám povím, kterých sedm dílů si máte přečíst znovu... ☺️

9 25.05.2017

Loučení s Terrym Pratchettem pokračuje... Skleněné hodiny, Lu Tze ("Jaké je první Pravidlo?"), Lobsang, co našel sám sebe, Auditoři, pět (!) jezdců Apokalypsy a Zuzana Stohelitská. Ano, pochoutka i poněkolikáté.

3 23.05.2017

Asle je Olav a Alida je Asta. Skutečnost se mění v sen, sen v noční můru, noční můra v denní probuzení; Stařec je svědkem i žebrákem i popravčím, Dívka známou i udavačkou i zlodějkou nejkrásnějšího náramku na světě; a Stařena a Asgaut a Klenotník a Černí muži a Smrt... smrt? - Téměř barokně laděné pokračování Fosseho drsného i něžného Mámení.

3 22.05.2017

Sbírka Krooa krooa je možná koncepčně vymakanější, ale tahle je zase různorodější a inspirativnější... Jedna z mála knih, kterou si nechávám po ruce a tu a tam zalistuji.

4 22.05.2017

Filozoficky pojatý dokuromán o revoluci, která požírá své děti, zevnitř. Třicátá léta a střídání generací - těch, kteří ruskou revoluci zažili, a těch, kteří přebírají - využívají - zneužívají její dědictví. Technologie moci - jak zničit politického protivníka a vytřískat z toho co nejvíce. "Všechno záleží na tělesné konstituci." (Opravdu?) Autor je mistr propagandy (dnes reklamy) - umím si představit jeho pokračování Osudů dobrého vojáka Švejka, které rozepsal v roce 1938...

2 22.05.2017

Loučení s Terrym Pratchettem aneb opakování matka pratchettoidnosti. První zeměplošský příběh s Bábi Zlopočasnou, ještě vcelku komunikativní a s výraznými rysy Stařenky Oggové, která ještě není napsána... :-)

6 20.05.2017

Loučení s Terrym Pratchettem.

3 17.05.2017

Mrtvola na začátku je jen záminka, spouštěč překotného dění, jehož účastníci jsou pitváni bez sentimentu, přitom ne chladně. Fascinující atmosféra. Stupňující se napětí. Zdánlivě nefungující vztahy - rozdílné plány a touhy na sebe nekompromisně narážejí. A zlo není ani banalizováno, ani démonizováno... Parádní zážitek.

12 17.05.2017

Sedmapadesátiletý Ray a Jednooko, muž a jeho pes. Podle doslovu "atypický příběh o lásce", jinak lyrická zpráva o úzkosti a osamění a čistá poezie. Jen trpím pocitem, že se to všechno ve druhé části knihy vyčerpá, najednou člověk může přeskakovat celé pasáže a nemá pocit, že mu něco chybí...

6 14.05.2017

Pro ožití takovýchto miniskvostů mají weby typu Hithit smysl.. Pana Badalce jsem osobně neznala - a ráda jsem ho poznala jak skrze jeho poezii, tak život v poezii podle něžných zpráv přátel. Suverénní zacházení s jazykem, přiznaná hrabětovská a ortenovská inspirace a humor v patosu - "dominantně milostná poezie", chlapsky přitažlivá, která bude rezonovat dlouho...

3 12.05.2017

Tonička Bolavá v botách Esme Zlopočasné - boj s Dámami a Pány o generaci později - svět, který se mění, a nutnost se podle toho zařídit - nahlédnutí do sebe a volba vlastní cesty. Dominuje příběh a humor, jako vždy. Krásné rozloučení. Díky, Mistře Pratchette.

6 12.05.2017