Na sklonku dne

01.07.2019

a cyklus se uzavírá...kdy příběh nám zčásti vyjeví vzpomínky Alidiny dcery Ales...(ty jména byla docela podobná..žeby přesmyčka z Asle ??) jak Alida našla zázemí u Asleika, a nejen zázemí , ale i slušný život, lásku ? a 2 dcery jako bonus...syn Sigvald vyrostl , a jako talentovaný houslista zmizel ve světe...

A Alida vzpomíná, jak našla na cestě s Asleikem do bezpečí náramek..poté, co jí Asleik vyjevil celou hroznou pravdu o Aslem a jeho konci, ještě stále nechce otevřít oči, zdráhá se uvěřit tomu, co tušila a co hlavně cítila, vědíc, že Asle se jí už nevrátí... (ehm, loď, dům, bydlení, jídlo, vše nalezeno "jenom tak", po všech těch peripetiích - no tak, Alido !! )

"... a Alida vezme náramek do ruky a podrží ho před očima a ale no taková krása, pomyslí si, tak zlatý a tak modrý a tak krásný, určitě je z nejryzejšího zlata, a ty modré perly, jako tenkrát nebe, když s Aslem byli nebe, jako moře tenrkát, když s Aslem byli moře, tak zlaté a tak krásné a tak modré jsou ty kameny, pomyslí si Alida, a náramek je dárek od Asleho, tím si je jistá, pomyslí si Alida , zkrátka to ví a ví to tak jistě, jak to jen člověk může vědět, pomyslí si a připevní si náramek kolem zápěstí a tam ho bude mít, dokud bude živa..."

a stará Ales vzpomíná...a vzpomíná na to, jak Alida jednoho dne odešla a pak ji moře vrátilo na břeh...a nakonec sama odchází hledat svůj klid ve vlnách..

....a na konci pak splývá Ales s ALidou...a Alida s Aslem..
"a pak vejde do vln a všechna zima je teplo, všechno moře je Asle a jde dál do moře a to už je Asle kolem ní zrovna jako toho večera, kdy se potkali poprvé a kdy hrál Asle poprvé v Dylgje k tanci, a všechno je jenom Asle a ALida a vlny se převalí přes Alidu a Ales jde dál do vln, pořád jde, jde dál a dál do vln a pak se vlna převalí přes její šedivé vlasy......"

30.07.2018

Fosse a jeho flow završuje svoji baladickou přehazovačku mezi snem a realitou, mezi roztřesenými vzpomínkami lidí na další lidi a vše i s nefunkční klávesou tečky. Více než o příběhu je Fosse o formě, jak sám říká, vychází ze své krajiny a z jazyka, je k tomu všemu připoutaný... k moři, skalám, větru a kdo by se divil, seveřani mají pořád relativně nedotčenou přírodu a chladný klima a příjemnej vítr, co vám nezpomaluje funkci mozku (na druhou stranu můžete dát třeba Brazílii, kde je takový horko, že když se holka vysmrká do kapesníku, znásilní ji a uřežou jí tam za to hlavu). Zajímavá trilogie a podle tradičních měřítek dost těžko ohodnotitelná.

09.06.2017

Zbytek života jakoby v husté mlze, rozhodně však k moři směřující... Vyprávění o tom, co se stalo s Aslem a Alidou, prostřednictvím vizí na pomezí snu a umírání Alidiny dcery. Ukazuje se, že jde vlastně o příběh autorových předků... ale to není až tak důležité. Kam se dějí životy našich předků? A opravdu mizí tak, jako by nikdy neproběhly?

26.02.2017

Poslední díl Fosseho trilogie o lásce je čistej a přímej zásah do pečiva. Završení milostného příběhu Asleho a Alidy je vyprávěnej její dcerou. Ano, jeho dcera to neni. Dcera už je ale sama velmi stará a tak kniha dost připomíná druhou část Fosseho Melancholie. Stařenka si neni jistá tím co je ještě realita a co už není, i když je stále při smyslech, aby si dokázala dát dohromady, že její mozek s ní hraje banány. Možná je to tim, že moc nečtu knížky, ve kterých se vyskytujou starý lidi, nebo je to tim, že Fosse je génius a spouští ve mne přesně ty hejbátka, který mne nutí se u toho dojímat.

56 stran završený koncem, kterej byl epickej jak gól v Naganu. Za mne 10/10, přečteno na posezení. Kdybych právě neležel na gauči, šel bych to ven vydejchat.

Skvostné! Stačí mu jedno slovo, aby se ze současnosti přenesl do minulosti. Pohltí vás vír opakujících se myšlenek a najednou je konec a vy lapáte po dechu a pomalu vám dochází, co se stalo.