Norri komentáře u knih

Tahle komiksová kniha má u nás celkem hloupý osud, který ale vůbec není spojen s tím komiksem jako takovým. Z údajně zásadního díla, se stala předražená kniha vytisknutá z nekvalitních podkladů. Za sebe ještě dodám, že tomu komiksu musela podrazit nohy také škaredá obálka. Skončilo to přetiskem, takže tisk je nyní opravdu dobrý, a nakonec i výprodejem za 29,- Kč. Přes to všechno, anebo právě proto, jsem byl na tu knihu hodně zvědavý.

Kniha překvapivě začíná výtvarnými studiemi domorodců a předmluvou Umberta Eca, který dopodrobna rozebírá zeměpisné nepřesnosti ve světě Balady o slaném moři. Podle mě by to bylo mnohem lepší na konci, ale naštěstí to nijak nevyzrazuje děj.

Je to příběh o pirátech, ale odehrává se za první světové války v Pacifiku. Vůbec jsem netušil, že i tam probíhala první světová válka. Říkal jsem si, že je to sice ještě exotičtější, než klasičtí piráti z Karibiku, ale zdaleka ne tak romantické. Piráti, ponorky a lodě naložené uhlím. Znělo mi to jako moc divná kombinace. Ale víte co? Je to moc pěkný pirátský příběh. Je to napínavé, udržuje si to tajemství, obsahuje to spoustu dobrodružství a nepostrádá to humor. Navíc je v příběhu povídání o kultuře Maorů a Melanésanů. To bylo obohacující. Hlavní hrdina Corto Maltese se zpočátku zdá jako pěkný bídák, ale postupně, jak ho více poznáváte, tak zjistíte, že jste si ho už stihli oblíbit.

Co se týká kresby, tak jen občas jsem narazil na něco, co se mi nelíbilo. Jinak jsem si ji hrozně užíval. Asi nikde jinde jsem neviděl pěkněji nakreslené lodě na moři. Celkově zajímavá je práce s tenkou linkou tuší v kombinaci s širšími tahy štětcem. Vlastně si moc neumím představit, jak by tento příběh fungoval s jinou kresbou. Byla by vážně škoda, kdyby tahle pěkná kresba s jejími tenkými linkami zůstala rozrastovaná na kostičky.

Je jen málo věcí, které se dají tomu komiksu vytknout a všechny jdou za vydavatelstvím Egmont. To, že si nedali tu práci a nepřeložili zvuky, to dokážu pochopit a příliš mi to nevadí. Spíše je škoda, že se nesnažili lépe vycentrovat texty v bublinách. I přesto budu hodnotit plným počtem hvězdiček. Celkově je mi líto, že už u nás asi další kniha příběhů Corto Maltese nevyjede.

7 30.04.2022

Tak tohle je libové! Tohle období dějin mě celkově tak nějak fascinuje, a číst příběh, který vede k bitvě v Teutoburském lese, to je žůžo labůžo. Orlové Říma jsou naprosto mistrovsky vyprávění a nakreslení. Ačkoliv (nebo právě protože) se to téměř celé odehrává v Římě a skoro pořád se tam žvaní a souloží, tak to má neuvěřitelnou atmosféru a pořád mě to udržovalo v napětí. Stejně jako u všech dobrých historických knih a komiksů jsem si i tady neustále dohledával historické detaily na internetu a vůbec jsem si to celé užíval. Občas mě jen mrzely velké skoky v čase, protože trávit čas s Arminiem a Marcusem je prostě zábava. Ale chápu, že je potřeba udržovat nějaké tempo vyprávění a celý příběh se musí vejít do únosného počtu alb.

Jak už jsem zmínil, tak skvělá je i kresba. Enrica Mariniho jsem si oblíbil už v jeho Batmanovi a i tady dokazuje, že prostě umí. Jeho kresba je krásně dynamická, detailní a má úžasný koloring. Celkově ta kresba vypadá hodně živě a nechává to čtenáře si to vyprávění naplno užít. Na obrazovce to nevynikne tak jako na v knize na papíru. Tohle prostě musíte vidět naživo. A já zase nutně potřebuji pokračování!

7 20.05.2021

“Jedna malá holka dala jedný malý holce ruce kolem ramen”

Páni, tak tohle bylo skvělé! Od Tonyho Sandovala mám už doma Doomboye, který se mi hodně líbil svým nápadem, atmosférou a kresbou. Proto jsem už věděl, co od něj ve Vodním hadovi můžu zhruba čekat. Přesto jsem se trošku obával, aby to nebylo příliš surreálné a abych po velkém natěšení jsem nebyl o to víc zklamaný. A víte co? Jsem nadšený! Tony Sandoval má obrovskou fantazii a imaginaci, a geniálně to svou kresbou a také scénářem dokáže přenést na čtenáře! Jeho obrazy jsou opravdu podmanivé a při čtení jsem doslova hltal každý tah jeho tužky. Sandoval má evidentně rád moře, protože v jeho komiksech se často objevují mořské motivy, a to jejich atmosféru příjemně ozvláštňuje.
Vodní had je letní dívčí dobrodružství spojené s fantasy hororem. Zní to divoce, ale funguje to. Já jsem se při čtení smál, měl jsem husí kůži a jednou mi dokonce přeběhl mráz po zádech. Prostě jsem si tu knihu skvěle užil. Zmínit musím i provedení knihy - až ji uvidíte naživo, tak ji prostě budete chtít, je nádherná.

Pro zajímavost dodám, že ve Vodním hadovi si střihl nenápadné cameo Doomboy.

7 08.11.2020

Páni, tak tohle vyeskalovalo rychle! Přestože je celý komiks odvyprávěn v jednom jediném evropském albu, tak mu vůbec nic nechybí. Scénář je naprosto precizní, a to říkám i přesto, že jsem mu v jednu chvíli trošku nevěřil. Začíná rychlým, ale velmi dobrým představením postav, jejich vztahu a motivace. No a jak jsem psal, potom to velmi rychle vyeskaluje. Ale na rozdíl od Sykese tady nemáte šanci odhadnout, jak to skončí. To je na tom komiksu asi úplně nejlepší - scénář Jérôma Félixe je naprosto nepředvídatelný a neustále překvapuje.
Ale možná že na tom komiksu není nejlepší ten scénář, ale jeho kresba. Ta je úžasná a je plná promyšlených detailů, které vás vtáhnou do děje. Jsou to takové ty detaily, které by tam vůbec být nemusely, ale když si jich všimnete, tak si řeknete, že Paul Gastine je prostě génius. Za zmínku stojí i jeho barvy, které nejsou šedivé či vybledlé, jak by mohl někdo od drsného komiksu čekat, ale jsou pěkně syté a dívá se na to fakt dobře.
Tenhle komiks je parádní jízda až do poslední stránky!

7 05.11.2020

Při otevření knihy jsem si hned vzpomněl, proč David Rubín nepatří mezi mé oblíbené autory. Jeho kresba je velmi specifická. Ale už po sedmi stranách jsem musel uznat, že to má něco do sebe. Nechci spekulovat, jestli je to více zásluha Rubína jako výtvarníka nebo Santiaga García coby scenáristy. Ten komiks má úžasnou atmosféru a až po chvilce prohlížení začnete odhalovat detaily v kresbě a oceňovat chytrou práci s panely. Je to krásně temné, krvavé a brutální. A rozhodně tomu nechybí akce a napětí. Je to velmi svérázný komiks, ale jedno vím jistě - určitě se k němu v budoucnu ještě vrátím!

7 22.09.2020

Manara se zde předvádí v úžasné formě. Ta kresba je naprosto úžasná a každý panel si zaslouží, aby se nad ním čtenář zastavil a chvíli si jej prohlížel.
Horší je to se scénářem. Více než Michelangelův příběh bych to nazval Michelangelův život v obrazech. Manara ukazuje pouze rychlý sled klíčových okamžiků Michelangelo života - někam přijde, dostane zakázku, kreslí, dostane zakázku, kreslí a prchá. Pořád dokola a ve vysokém tempu. Chápu, že Manara nemohl jít do větších podrobností, to by bylo na několik knih a dost možná by tomu chybělo tempo, ale přesto mi tam troška té všednosti chyběla. I přes tuto výtky tomu dávám plný počet. Jsem kulturně obohacený, a to jak Milo Manarou, tak i Michelangelem Merisi de Caravaggio.

7 17.07.2020

Poslouchal jsem to jako audioknihu. Zpočátku jsem se do děje hůře dostával a popis čínské kulturní revoluce mi nepřišel jako dobrý začátek sci-fi příběhu. Ale byl to ten správný základní kámen pro pozvolné vybudování celého příběhu. Celá kniha má zajímavý koncept a zajímavé nápady a jelikož jsem technický člověk, tak mě potěšil "vědecký" přístup k celému vyprávění. Je to strhující.

7 31.01.2020

Strýček Xavier vypráví příběh o krutých pastýřích, zarputilém ovčáckém psovi, zbloudilých ovečkách a o drsném vlku samotáři, ke kterému se ovečky obrátily s prosbou o pomoc. Mistr meče je historický dobrodružný příběh, ve kterém nejde o nic menšího, než je čest, pravda a náboženská svoboda. A také tam jde o život, samozřejmě. V roce 2017 získal Mistr meče zlatou cenu v soutěži “Japan International MANGA Award”. Příběh i kresba dokážou čtenáře pohltit a na konci ho spokojeného vyplivnout. Potřísněni hrdinstvím si budete říkat, že boj za vyšší ideály má smysl a stojí za ně bojovat až do úplného konce.

7 22.05.2019

Moje první setkání s Lucií Lomovou. Komiksové i osobní. V roce 2019 jsem navštívil její přednášku k Divochům na Světě knihy. Tam jsem od ní tuto knihu koupil a ona mi ji pokreslila a přidala milé věnování. Nyní jsem se konečně dostal k jejímu čtení a jsem velmi spokojený. Hodně mě to bavilo a přečetl jsem to takřka jedním dechem. Je to vtipné a poučné zároveň. Je to biografie skutečného českého cestovatele Alberto Vojtěcha Friče a dává to nahlédnout na události, které se mohou zdát jen těžko uvěřitelné, a přece se staly. Život píše zajímavé příběhy a je dobře, že se k tomuto příběhu Lucie Lomová dostala a zpracovala ho. Kniha také ukazuje společenské nálady, které panovaly před vznikem Československa, i nezdravou rivalitu, jen na první pohled úsměvnou, mezi pražskými cestovateli.
Kresba je pěkná a dokonale k vyprávění sedí. Je dynamická i dostatečně popisná, aby ukázala pražské i jihoamerické reálie. Rozhodně to výtvarně patří k tomu lepšímu, co u nás vzniká.

6 26.02.2023

Příběhy Eda Brubakera jsou dokonalé. Jsou chytré, uvěřitelné a neskutečným způsobem vás chytnou a táhnou vás do svého velkého finále. Jsou plné překvapení a nečekaných zvratů, takže si ani náhodou nemůžete být jistí tím, jak to dopadne. A že to jsou kolikrát drsné překvápka! Protagonisty prvních dvou příběhů už známe z první knihy. Ve třetím příběhu, který dal knize jméno, je hlavní hrdina nový. Ten příběh je jiný než všechny předchozí. Nebudu říkat jak, to bych vám zkazil překvapení. Snad jenom tolik, že není jiný jenom příběhově, ale částečně také výtvarně. Sean Philips prokládá svou standardně skvělou kresbu jinou, úplně odlišnou, kresbou, aby rozlišil přítomnost od vzpomínek. Je to osvěžující prvek, který se mi tu opravdu líbí, ale vice ho radši v dalších povídkách mít nemusím.

Bonusy jsou opět velmi obsáhlé a plné úžasných Philipsových obálek a ilustrací, komiksových drobků a Brubakerových textů.

6 24.01.2023

Nové souborné vydání Kruana ze Žluté planety jsem začal číst s tím, že budu chválit. Že ocením námět, nápady, výtvarné zpracování a v neposlední řadě i zpracování celé této knihy. Zavírám ji lehce rozčarovaný.

Není pochyb o tom, že Kruan a Malý bůh jsou československé legendy. Vlastislav Toman vzal dänikenovské téma a otočil ho naruby. Výsledný střet pravěkého společenství na Žluté planetě se sci-fi technologiemi ze Země je dodnes kouzelný. Užívám si hlavně části, kde vystupují pozemšťané. V těchto pasážích je cítit obrovská úcta Gron-c-chů k Zářícím a zároveň obrovské nadšení pozemšťanů. Úžasná je i kresba Františka Kobíka. Je to poctivá ruční práce. Občas hrubší a jindy detailní kombinace hrubých a tenkých linek tuší vybarvená vodovými barvami. To se mi opravdu líbí. Doba vzniku se v tom nezapře, ale pořád to vypadá dobře. Hodně by mě zajímalo, jak by se to ve své době chytlo na frankofonním trhu.

Kniha obsahuje také několik stránek bonusů, na kterých je jednak historie všech příběhu ze Žluté planety, od úplného počátku až po současnost, tak i ukázky návrhů a kresby různých výtvarníků, ilustrací z původních povídek, obálky ABC speciálů, a podobně. Tím ale ta jednoduchá část hodnocení končí.

Pro správný kontext a co největší objektivitu jsem po dočtení této knihy otevřel Zlatou knihu komiksů Vlastislava Tomana a ABC speciál - podzim 2008. První, co mě v tomto novém vydání překvapilo, jsou texty pod každou stránkou. Ty většinou shrnují děj na stránce a případně její obsah interpretují, či kladou otázky. V předchozích souborných vydáních tyto texty nejsou. Byly na zadních stránkách časopisu ABC, kdy se jimi časopis se čtenáři do příštího čísla loučil. Mají však smysl v souborném vydání? Navíc jsou ty texty, oproti těm v časopise ABC, pozměněny. Ale asi to není nic proti ničemu. Někdo je možná ocení. Já jsem je poctivě na každé straně četl a myslím si, že narušují plynulost čtení.

Druhou spornou věcí je upravený konec čtvrtého příběhu "Kruanova cesta" a začátek toho pátého "Kruan v Kraji jezer". V bonusech knihy se dočtete, že k této úpravě došlo ve snaze o lepší plynulost děje. Na internetu pak můžete najít i informaci, že se tím autoři změny snažili logicky získat čas, aby se Hor-tidé v pátém příběhu stihli zabydlet v Kraji jezer. Podle mě však tento zásah plynulost děje jenom zhoršil.

Samostatný odstavec, či dva, si zaslouží poslední šestá část, která je zde nazvaná "Kruan a návrat Zářících". Jde o úplně nové zpracování nakreslené Karlem Zemanem a je vytvořené přímo pro tuto knihu. Je to zkácená a přepracovaná verze Kruana a Služebníků zla kreslených původně Michalem Kociánem. Po referenčním přečtení Služebníků zla musím uznat, že toto zkrácení a přepracování mělo smysl. Po dlouhých letech od předchozího přečtení Kociánova zpracování jsem úplně zapomněl, jak je hrozné. Nové zpracování mnohem více odpovídá duchu předchozích příběhů. Vizuálem i scénářem. Ale i tak je toho mnoho, co mu musím vytknout.

Scénář se mi zde občas zdál zkratkovitý či nelogický, zvláště pak ke konci. Jednou obsah panelů neodpovídal textu v bublinách, což mě dost rozčilovalo (příhoda s divokým oroňem). Někdy byly bubliny a text v nich rozmístěny nelogicky a bylo nutné je číst nadvakrát. Co jsem ale vůbec nepochopil je technicky špatné zpracování panelů a bublin. Jako kdyby to ani nebylo skenováno, ale foceno z prohnutého papíru. Části panelů a bublin jsou totiž rozostřené. Navíc jsou texty v bublinách opravovány korekční páskou a je to vidět. To bych chápal někdy v devadesátkách, ale ne u komiksu vytvořeného v roce 2022. Nechápu, jak se něco takového mohlo stát.

Co se týká samotného zpracování knihy, tak zvětšený formát Kruanovi sluší a díky lepšímu papíru, oproti Zlaté knize, se v ní mnohem lépe listuje. Jediné, co mi chybělo v úvodu knihy anebo v jejím obsahu, je informace, co který kreslíř nakreslil. Neznalý čtenář to pak musím hledat v bonusových textech.

6 14.12.2022

Na tento komiks jsem se těšil. Kuřimskou kauzu si pamatuju a je to rozhodně zajímavé téma, ale Svatou Barboru jsem koupil především kvůli kresbě. V knize se střídá několik stylů kresby, v závislosti na tom, co je zrovna vyprávěno, a jeden ze stylů se zdá být silně inspirovaný Chrisem Warem, na což jsem se těšil nejvíc. Po výtvarné stránce je kniha zkrátka povedená a nedivím se, že za ni dostala cenu Muriel.

Co se týká děje, tam je to trošku složitější. Nevím, jak to mám celé uchopit. To, co původně mohl být úžasný dokumentární komiks, bylo nakonec změněno na fikci, a to přináší jeden zásadní problém. Autoři se rozhodli z celého příběhu vynechat původní oběti této kauzy. Pro mě je to sporné rozhodnutí, protože dost pochybuji, že to někomu prospěje anebo že to někoho ochrání. Kvůli této změně musel být celý příběh přiohnut. A jakmile už je něco takto změněné, tak už potom nevíte, čemu ještě můžete věřit a čemu už ne. Ale možná že je v této kauze skutečně tolik neznámých, že to jinak než jako fikci vyprávět nešlo.

Celý příběh je vyprávěn z pohledu fiktivní novinářky, která chce odhalit pozadí celé kauzy. To je chytrý přístup a celá tahle linka je zpracovaná poměrně zajímavě. Konec je pak hodně mysteriózní, což je, s odstupem hodnoceno, docela mazané zakončení celé knihy.

6 20.11.2022

Původně jsem chtěl napsat jeden společný komentář pro obě knihy této parádní jízdy. Jenže to nejde. Druhá kniha je totiž jiná než ta první. Jasně, pořád je to o zabíjení zlých lidí, ale motor, který to celé žene kupředu je už jiný. Na konci první knihy si Dylan uvědomil, že démon, který ho ke všemu nutil, byl jen v jeho hlavě. Produkt špatné mediace. Nyní už bere správné prášky a démon zmizel. Dylan si tak mohl dát život zase dohromady a budoucnost zase vypadala růžově. Jenomže, jak se zdá, naši démoni ani ruská mafie nezapomínají.

S halucinacemi démona zmizelo i určité kouzlo ve vyprávění. Předtím byl Dylan jenom pošuk, který byl pod vlivem svého démona. Amatér, který sotva věděl jak na to. V této knize zbyl už jenom metodický sériový vrah, amatérský Punisher. Ale oproti první knize, kde se vše vyvíjelo a gradovalo víceméně plynule, tak tady si Ed Brubaker připravil několik zvratů, které znenadání úplně mění směr vyprávění. A je to vážně překvapivé. Snad jen to poslední překvápko, v podobě celého posledního sešitu, si mohl odpustit.

6 22.10.2022

Velmi povedené povídky, které vás ohromí svou fantazií, dojmou vás, překvapí a v neposlední řadě i pobaví. Popravdě, moc jsem od té knihy nečekal. Čekal jsem jen ždímání zavedené značky. Jsem ale překvapený, jak moc je to dobré. Povedl se i crossover se světem Sandmana. Je dobře, že tato kniha stojí zcela samostatně, protože si toho z původní série moc nepamatuju. Stačí ji tak vzít a bez obav se začíst.

6 01.09.2022

Miluji Tonyho Sandovala! Od prvního okamžiku, kdy jsem ho objevil, miluji jeho kresbu, barvy, imaginaci a jeho příběhy. Na jeho kresbu a práci s barvami se dokážu dlouho dívat a pořád v tom budu objevovat nové detaily. Ony ty rozpité vodovky pro mě mají své kouzlo. Když Comics Centrum začalo Sandovala vydávat, tak mě hrozně potěšili. A potěšili mě ještě více, když brzy po vydání francouzského originálu vydali i jeho eroticko-surreálný komiks. Vždyť co byste mohli chtít více, než porno kreslené vaším oblíbeným umělcem.

“Růžový a černý” se nepodobá žádné jiné komiksové erotice, která u nás vyšla. Je to hodně surreálně fantastické, trošku úchylné, zatraceně vzrušující a zároveň vtipné. Pro mě je to ideální kombinace. Ve světě by se možná pár podobných komiksů našlo, ale i tak je Sandoval nenapodobitelný originál. Kdybych měl ten příběh někomu přiblížit, tak bych ho asi přirovnal ke komiksu “Jedno obyčejný léto”, ve kterém se hodně souloží a halucinuje. Nerad bych se pouštěl do nějakých výkladů, protože v tom sám nemám jasno. Ale je to jeden z těch mála případů, kdy mi to nevadí. Tady totiž cílem není porozumění, ale prožitek. Prostě jedno neobyčejné léto, které vás navždy změní.

"Dokázal bych snést pohled na tvoje ladné křivky mizející v tom horku, ale nedokázal bych se pak dívat na všechny umírající hvězdy, které jsi přivedla k životu tím, že jsi mě políbila."

6 18.08.2022

Aldebaran je velmi zvláštní sci-fi komiks. Klame tělem. Dějově není nijak složitý, ale není lehké jej výstižně popsat. Během čtení se postupně proměňuje a rozkvétá. Zpočátku jsem přemýšlel nad tím, co vlastně definuje sci-fi žánr. Zda stačí o jakémkoliv ději prohlásit, že se odehrává na jiné planetě a tím pádem je to sci-fi. Trošku samozřejmě přehráním, ale kromě jiné flóry a zcela fantastické fauny děj zpočátku obsahuje jen velmi málo vědecko-fantastických prvků. Aldebaran totiž začíná jako dobrodružství dvou puberťáků, kteří byli okolnostmi přinuceni vydat se sami na cestu. Postupně pak začínají přibývají závažnější motivy, společenská témata a fantastická odhalení, které tento svět rozvíjí. Je to svět, kde v muzeu stojí raketoplány, které už nikdo neumí ovládat, a lidi se pohybují v dřevěných vozících poháněných malým nevyčerpatelným motorem anebo větrem. Je to svět plachetnic a vzducholodí. Ke střelbě se zde používají kuše i pistole a všemu vládne nábožensko-militaristická diktatura.

Ke zvláštnímu dojmu z komiksu přispívá i kresba, která mi pro sci-fi komiks přišla až nepatřičná. Kresba postav a jejich mimiky mi připadala lehce “neohrabaná”, ale brzy jsem si na ni zvykl a přestal jsem s ní mít problém. Kresba všeho ostatního je skvělá. Mimozemské zvířata působí věrohodně a hodně pomáhají vytvářet dojem skutečného světa.

Celý komiks jako celek skvěle funguje. Ten svět vás vtáhne a prožijete v něm pár hodin dobrodružství. Moc dobře se to četlo. Jediné, co by se tomu dalo vytknout, je absence vysvětlení, proč lidstvo na Aldebaranu během čtyřech generací tak moc technicky zdegenerovalo. Absence spojení se Zemí se mi nezdá jako relevantní důvod.

6 29.06.2022

Příběh o hrdinství, sebeobětování, platonické mezigenerační lásce a žlutém parchantovi, který tam razí jak pěst na oko. Věřím, že jsem touto knihou uzavřel příběhy, které jsem už znal z filmových adaptací a těším se na nové neznámé příběhy. V této knize mi znalost děje vadila asi nejvíce. Ale i tak jsem si to užil. Kresba si drží vymakaný standart z "Velké tučné zabijačky" a příběh se kvalitou vyrovná "Drsnýmu sbohem" a "Ženské, pro kterou bych vraždil". Miller zde nepracuje tolik s gradováním napětí ve scénách jako v předchozích knihách, ale spíše s rychlostí vyprávění. V některých chvílích zpomalí vyprávění na jeden panel na stránku, aby po několika listech zase kopnul do vrtule a nabral plné otáčky. Líbí se mi určitá symetričnost děje konce a začátku, která mi připomněla symetričnost začátků a konců příběhů Alana Moora, která je, pravda, spíše vizuální.

6 03.01.2022

Děkuji pánům Marinimu a Vybíralovi, že mě vzali na tento strhující historický výlet. Díky skvělému scénáři a vyjímečné kresbě jsem si užil nepoddajnou Germáni ze začátku našeho letopočtu. Ten příběh má všechno, co jen dobrý příběh může mít - historický základ, na smrt rozhádané kladné hrdiny, nesympatické záporáky, nešťastnou lásku, sex a spoustu krvavých střetů. Jenom jsem nevěděl, jestli mám fandit Římanům anebo Germánům. Historie na tohle dilema odpověď má, ale když se najednou ocitnete uprostřed té bitevní vřavy… Ten komiks je skvostný!

6 22.12.2021

Asi nejsem typický konzument hororů. Jsem totiž značně vybíravý. Nemám rád vyvražďovačky, lekačky a nechutnosti. Mám rád atmosférické, mysteriózní záležitosti. U Chladu jsem tak nějak očekával od všeho něco. Nechutnosti i atmosférickou mysterióznost. Něčím mě ten komiks přitahoval a jeho grafické podobě jsem nedokázal odolat.

Vůbec jsem se nespletl. Ten komiks je krásně nechutný, ale zároveň je úžasně šílený. Chlad je totiž o šílenství a o všech jeho barvách. Jeho vizuální styl se sytými teplými barvami je v brutálním kontrastu s masakry, které zobrazuje. Pracuje s úžasnou fantazií a monstra jsou zde vskutku originální. Třeba takoví pětiprstí psi mě hodně bavili. Celé je to pak navíc odlehčeno jak humorem, tak také romantickým vztahem mezi dvěma hlavními kladnými postavami.

P.S. Pokud nebudete vědět, koho vám hlavní záporák připomíná, tak je to Till Lindemann. :-D

6 17.12.2021

Prsa, krev a bojoví sloni. A taky krutost, prsa a čarodějové. Jo a ještě prsa. V Dobyvatelích je toho tolik, o čem by se dalo dlouze mluvit, že nevím u čeho začít. Co třeba u těch již zmíněných prsou. Komiks Dobyvatelé je jich totiž plný. Ženy v komiksu, skytské bojovnice, většinou chodí nahoře bez, či rovnou jen v bederních rouškách. A zajímavé na tom je to, že to nepůsobí vůbec eroticky nebo nějak nepatřičně. Po chvíli si na to zvyknete a přestanete je úplně řešit.

Co se tomu komiksu nedá upřít jsou emoce. Lépe řečeno široké spektrum emocí. Komiks má úžasnou kresbu a barvy a tak pohled na všechny scenérie, výjevy,lidi a bitvy je úžasný a vyvolává úžas. Kruté scény s násilím na ženách, mučení a obětování, naopak zhnusí. Chování některých hlavních poslav vyvolá opovržení a naštvání. No a bitvy a souboje jsou vzrušující a vtáhnou vás do boje. Sylvain Runberg se navíc ke svým postavám chová velmi macešsky, takže vás čeká také spousta překvapení. Ve výsledku mám ale pocit, že to ve mě nezanechalo hlubší stopu.

Poslední věc, kterou musím zmínit je zaměření a téma komiksu. Obálka komiksu tvrdí, že spojuje historickou realitu s nadpřirozenem. Realita je ale taková, že se Skytové a Chetité nikdy nemohli střetnou. Přinejlepším pět století je nepřekonatelné jak pro chetitské válečné vozy, tak pro komiksové “skytské” gryfy. Vypůjčení si několika historických jmen do fantasy příběhu bych se neodvažoval nazvat historickou realitou. Bylo by pěkné, kdyby byl komiks doplněný nějakým doslovem, který by tyhle záležitosti uvedl na pravou míru.

Komentář je společný pro obě knihy.

6 12.12.2021