Nielada komentáře u knih

Moc se mi to líbilo - neotřelý námět, témata k zamyšlení a napínavé a dobrodružné, až se dech tají. Bavilo mě to jako dospělou, vím, že ji milují i děti tak okolo 12ti let a výše (například několik dětí v 8. třídě ji přímo hltalo). Chci ji nabídnout i své 11ti leté dceři, uvidíme.

1 30.07.2017

Četla jsem knihu s podobným námětem Slavík, která se mi líbila více. Musím ale ocenit super zápletku, bezvadně napsaný příběh, který se postupně rozkrývá, výborně propojené paralelní děje. Styl psaní je pro mě oddechový - výborně jsem si odpočinula. Ale osobně mám raději trochu hutněji psané knihy, u kterých je samo čtení autorova jazyka požitkem, když mám pocit, že v rukou držím mistrnné dílo. Chvílemi to pro mě bylo plytké, možná trochu laciné, některé motivy zbytečné, jakoby odpovídající populárním tématům dnešní doby. Takže dvě malá minus ale jinak dost velkých plus.

1 30.07.2017

Knihu jsem vnímala rozporuplně. Čekala jsem hluboký strhující zážitek z četby, příběh od kterého nepůjde odejít. Na to, že čtu hodně a bylo to o dovolené!!!, mi trvalo téměř týden, než jsem ji přelouskala. Je velmi hutná, nabitá informacemi a širokým záběrem, ve kterém autorka podrobně informuje o všech možných kontextech příběhu. Pokud patříte mezi milovníky faktů a historických knih precizně seznamujících s dobou, pokud nehledáte příběh, který se opravdu místy ztrácí, ale informace, neváhejte, bude se vám líbit. I mně se svým způsobem velmi líbila a hodně jsem se z ní dozvěděla. Oceňuji autorku, jakou práci a poctivost do knihy vložila.

1 30.07.2017

Když jsem ji dočetla asi tak do poloviny a pokaždé jsem si umínila, že tuhle kapitolu musím rozhodně přečíst dětem, zrušila jsem vlastní čtení a jedeme to znovu s celou rodinou. Každý večer čteme jednu kapitolu a říkáme tomu "Naše prázdninové čtení". Jsou to moc krásné okamžiky. Všichni bychom alespoň na chvíli chtěli žít jako Malý strom.

Když jsem ji přinesla svému tříletému synovi domů, chtěl ji číst a znovu a znovu. A já také. Nádherný nápad, text i obraz. Je to kniha, kde se krása pojí s hloubkou, mám ji moc ráda.

3 26.05.2017

Přečetli jsem s dcerami (8 a 10 let) a moc se nám líbila, obzvláště její první polovina, která pojednává o dětství a mládí slavného muže. Antonín Zhoř měl zřejmě dar vybrat ze životů slavných lidí to podstatné a napsat tak, aby tomu rozuměly i menší děti. Já sama jsem se toho hodně dozvěděla. Kniha je prodchnuta hodnotami jako spravedlnost, poctivost, skromnost, vstříctnost. Abraham Lincoln musel být skutečně pozoruhodný muž, takového prezidenta bych brala všemi deseti. Jeho příběh je pro mě inspirativní v mnoha směrech - jak jít za tím, čemu věřím. Jak to dotáhnout až do konce, jak nežít pro sebe. Klobouk dolů.

3 25.05.2017

Tuhle knihu jsem si zamilovala. Je napsána prostým a přesto velmi půvabným stylem. Mezi knihami o holocaustu vyniká svým optimistickým vyzněním. U čtení jsem se často musela smát vykutálenosti a obchodnickému duchu obou malých hrdinů, jejich komentářů a pohledů na události. Smekám před jejich odvahou a schopností porvat se se životem, ať se děje, co se děje. Pokud zažíváte náročnější období, zkuste si ji přečíst, možná vás povzbudí, tak jako mě.

4 20.05.2017

Pro mě kniha, která nemá chybu. Jsem z ní unešena. Od začátku mě rozesmívala, dojímala, nutila přemýšlet a unášela nádherou slova i postav. Nejvíc ze všeho si cením jejího poselství a myšlenek o rasové i prosté lidské nesnášenlivosti, o laskavosti, zlobě, moudrosti a hlouposti.

7 15.05.2017

Tuhle knihu jsem si sehnala poté, co jsem se podívala na film. Příběh Bena Carsona mě fascinuje. To jakým způsobem se vypracoval, jak ho ovlivnila jeho maminka svými postoji, výchovou a hlavně - jak ho změnilo čtení knih!!! Kromě skvělé lékařské kariéry byl v posledních amerických volbách na prezidenta dokonce jedním z kandidátů. Zážietek mi trochu kazil fakt, že jsem se dočetla na internetu, že ne všechny věci v knize jsou pravdivé. Možná je to pravda, možná ne. To asi nevyřeším. Chci si ale ještě jednou knihu prolistovat a zapsat si některé jeho postřehy k práci a způsobu studia. Závěrečný souhr zásad Think big si asi okopíruju a zalaminuju:-) Chtěla bych myslet big a ráda bych, aby tento příběh inspiroval co nejvíc puberťáků i dospěláků.

27.04.2017

Farma byla pro mě zážitek, a i když ne zcela kladný pak tedy dozajista silný. Protože jsem zatím přečetla jen málo detektivek o thrillerech ani nemluvě, nevadilo mi, že je to podle některých níže uvedených komentářů jen další ze severských příběhů. Příběh je znepokojující a na závěrečných stránkách vám dojde, že i mnohem hlubší, než se zdálo. Četlo se to samo, ale nebyla to pro mě kniha, na kterou bych se vyloženě těšila. Nešla odložit, ale už jsem si přála mít to za sebou. Samo téma ani hlavní postavy moc sympatií prostě nevyvolají, člověk je hnán rozporem a hádankami - co je pravda a co ne? V podstatě velmi dobře napsané.

1 27.04.2017

Všechny sny světa se mi líbily ještě více než Bílá vlčice. Postavy se mi zdály zajímavěji propracované, do popředí se dostali noví hrdinové, kteří s sebou přinesli inspirativní pohledy na Evropu po druhé světové válce. Bylo pro mě velmi zajímavé sledovat události v Berlíně a složitost celé politické situace. Prostě super! Zase mě jedou překvapilo, jak málo toho vím o historii našeho souseda a to poměrně nedávné. Takže i když na mě některé postavy působily jako voskové figurky a chvílemi mi vadilo opakování některých výrazných slov či frází, je to vážně skvělá četba.

2 06.04.2017

Bílá vlčice mapuje dobu, o které si ráda čtu, protože nabízí množství podnětů k přemýšlení a informací o tak důležitých historických událostech, jako byly obě světové války. To je pro mě přidaná hodnota. Děj se odehrává částečně v Pařiži, další plus. Četla se velmi dobře, je rozhodně poutavá, ale musím zároveň uznat, že pro mě nepatří mezi ty nejlepší s touto tématikou. Nějak jsem se nedokázala ztotožnit s hlavní hrdinkou, zdála se mi jen načrtnutá - autorka se sice věnovala jejím vnitřním pocitům, ale pouze náznakově, na můj vkus povrchně. Její vývoj je ve skocích, čtenář nesleduje vnitřní boj, ale už jeho výsledek, mnohdy působící nepravdivě. Také vylíčený milostný vztah mi vyznívá kostrbatě, chybí mu hloubka, ačkoliv tam být má, spisovatelka se o to evidentně snažila. Jsem možná moc kritická, ale četla jsem Slavíka, tak mám vysoké nároky. Moc by mě zajímalo, jak by tuto ruskou hrdinku vylíčil například Dostojevskij, zasloužila by si to. Nicméně knihu doporučuji, začínám číst už druhý díl.

4 20.03.2017

Prostě klasika, která nezklame. Víte, co můžete čekat a dočkáte se - spousty skvělých vtipů, svižný jazyk, dokonalé ilustrace. S dcerami jsme se před spaním nasmály a pěkně se nám pak usínalo.

1 12.03.2017

Autorka ve svých poznámkách v závěru knihy prosí čtenáře, aby četli a povídali někomu o třech statečných státech, Litvě, Lotyšsku a Estonsku, které prožily strašnou okupaci Stalina i Hitlera a teprve v roce 1991 získaly samostatnost. Po přečtení této knihy získaly i mé sympatie - před Solí moře a V šedých tónech jsem o jejich osudech neměla ani potuchy. Příběh se Sibiře mi vzal dech, mrazilo mě z něj - a nejen z krajiny. Opět doporučuji starším čtenářům na druhém stupni a všem starším. Líbil se mi snad ještě více než Sůl moře a to je co říct. A tak doufám, že alespoň trochu odpovím na autorčino naléhání a pošlu to dál, protože to v sobě prostě nejde udržet.

3 01.03.2017

Sůl moře mi pomohla odhalit jeden z méně známých kusů skládačky zvané 2. světová válka. Jsem za tu knihu moc ráda - je skvěle napsaná. Její čtyři výrazné hlavní postavy poukazují na události pokaždé z jiného úhlu pohledu a mají svá tajemství - ta udržují napětí čtenářovo až k prasknutí. Vřele a obzvláště doporučuji vyzrálým dětem na druhém stupni (četla ji i moje dcera už v 7. tř. a byla nadšená) - pokud jim nevadí vážná témata a zajímá je trochu historie. Ovšem i dospělý si na knize přímo pošmákne.

2 01.03.2017

Tématika čtenářství mě přirozeně zajímá, ale mám dojem, že v této publikaci je podána dosti nezáživně. Autorka k problému přistupuje velmi vědecky. Možná až moc. Nevím, jestli je to mou nechápavostí či zbytečnou rozvleklostí stylu, jakým je napsána, ale nedokázala jsem ji dočíst. Jistě se v ní dá najít ispirace, hlavně pro učitelky mateřských škola a rodiče malých dětí. Ještě jsem nedokoukala celé CD, které je v knize přiloženo - tak třeba mě to příjemně překvapí. Pro ty, kteří se o čtenářství zajímají, doporučuji, ale asi bez ní přežijete.

20.02.2017

Slavík je pro mě jedna z nej knih. Zprvu jsem se bránila propadnout jejímu kouzlu, zdálo se mi, že autorka až trochu prvoplánově líčí nádheru francouzského veknova. Brzy jsem však byla vyvedena z omylu. Nic v této knize není náhodou. Kudy chodím, tudy si to přehrávám znovu - ty scenérie, osudy, napětí a ach jo, přála bych si žít v tom domě a během svých krátkých pobytů v Paříži bydlet v tom bytě, ale někdy úplně jindy. Ale co bych si vzala hned, by byla odvaha obou hlavních hrdinek. To čtení jsem násilně odkládala a chodila spát. Ráno jsem se k němu vrhala. Je to mimořádné, podmanivé. Je to skvělé.

11 20.02.2017

Po Pánovi prstenů jsem si přála přečíst něco úplně jiného - tak jsem začala a brzy s knihou skončila. A sáhla po Hobitovi. Nedalo se nic dělat, nic jiného mě prostě nebavilo. U Hobita jsem si náramně odpočinula. Chvílemi jsem měla pocit, že jsem opět malá holčička a při čtení jsem zažívala nepopsatelný pocit štěstí. Je to kouzelné, okouzlující až kouzelnické. A i když se jí říká fantasy, pro mě Je to jedna z nejkrásnějších pohádek.

2 06.02.2017

Byla to již naše třetí "Jirkovka" a opět jsme byli spokojeni. Jejímu humoru více rozumí má desetiletá dcera než tak osmiletá - pro tu je to trochu ještě složité a někdy nechápe, že je to legrace. I tak se nám příběhy moc líbily a obzvláště ten poslední, kdy Jirka hraje Shakespeara, mi přijde prostě geniální.

06.02.2017

Již třetím rokem mě okolo Vánoc najednou popadne nálada na Dickense. A tak jsem po Davidu Copperfieldovi a Vánoční koledě letos sáhla po Oliverovi. Raději jsem neměla ten roman číst:-) Ale myslím to výhradně pozitivně. Asi se ze mě stal milovník Dickense, přes někdy příliš dlouhé popisy či občas až naivně vylíčené kladné hrdiny. Lebedím si v jeho bohaté slovní zásobě, skvěle vylíčených charakterech, zhuštěnému vyprávěcímu stylu. Když to chci popsat, tak se mi vybaví skvělý kořením vonící perník politý tmavou kvalitní čokoládou a plněný pikantní marmeládou, zapíjený ještě voňavější silnou kávou se smetanou. Všechno je to hutné, poctivé a dělá mi to dobře. A tak sedím u krbu, směju se, dojímám a trnu nad osudy hlavních hrdinů, také jsem příšerně napnutá, jak to dopadne. Ono to dopadne opět dobře a já si vydechnu. A pak se mi po nich stýská. Nějak mi v naší moderní době s knihami vyprávěné novátorskými způsoby občas taková klasika a starý styl přijdou k chuti. Nebo možná, že už jsem na ně dost stará já.

3 11.01.2017