mil komentáře u knih
Přitáhlo mě nádherné zlato-černé provedení knihy. A od začátku jsem si rochnila, že to je přesně takové fantasy, jaké mám ráda. Je to drsný, dokonce brutální, svět draků a jejich jezdců. Je to svět plný magie.
Jen toho třaskavého sexuálního napětí bylo na mě moc. V tomto ohledu nám autorka nedala moc prostoru pro fantazii.
Moc se těším na pokračování. Závěr napovídá, že to ještě bude hodně zajímavé.
Příjemné čtení, u kterého se mi sbíhaly sliny nad všemi těmi cukrářskými výrobky.
Jako mohlo to být kratší, ale detektivka dobrá. Bylo zvláštní se pročítat všemi těmi tweety. Moc jsem fandila Cormoranovi a Robin jako detektivům i jako lidem.
To byla síla. Byla jsem přitahována jako můra ke světlu přes všechno to násilí, zneužívání, závislosti. Velice poutavě napsáno. Opravdu syrové rodinné drama, kterému přihlížela celá vesnice.
A pasovala mi k tomu i ta zvláštní gramatika.
Tragický příběh. Je dobře, že je vyprávěn. Nesmíme zapomínat. Kéž by už žádné války nebyly.
I mne ke knize dovedla výzva. Neměla jsem žádná očekávání. Ale vyvolala ve mně spoustu pocitů. Převládá smutek z toho všeho zlého, co se dělo a co se stále děje.
Kyjev už pro mne zůstane Městem pochmurných domů.
Měla jsem ráda Hvězdnou bránu nebo Star Trek, ale sci-fi prostě nečtu. Díky výzvě jsem přečetla Spasitele. Celkem jsem se jím prokousávala dlouho - té fyziky, chemie, astronomie... bylo fakt hodně :-) - a celou dobu jsem si říkala, jak tohle někdo může vymyslet. Ale byl to skvělý příběh, držel mě stále v napětí a konec překvapil.
Tento smutný příběh mě chvílemi trhal na kusy. Plyne jako řeka, někdy divoce, jindy poklidně.
Autorka popsala svůj rok v ledové pustině téměř idylicky i když život tam musí být neskutečně drsný. Nechápu, jak tam může někdo žít.
Na první pohled mě zaujala obálka knihy. Moc jsem se těšila na příběh. Dočetla jsem, ale spíš z povinnosti. Mám ráda životopisy, ale tento mě nějak nechytil. Byla to nuda.
Aye, bylo to super romantické čtení. Skotsko, hrad, dobré jídlo, Vánoce, milí lidé, rodiny, přátelé a láska.
Bylo to super čtení, do poslední chvíle jsem byla napjatá, jak vše dopadne.
Milý příběh o stáří a umírání, o přátelství a lásce, o naději.
Když jsem uviděla letošní výzvu a výběr mezi Kingem a Austenovou, bylo jasné, že King to nebude. Naštěstí jsem se o své volbě a nechutí číst horory zmínila Osici. Ta mi doporučila Dračí oči a jsem za to moc ráda. Je to skvělá pohádka, skvělý příběh. Souhlasím s komentáři pode mnou.
Huh, to bylo tak sladké. Irsko vykreslené naprosto idylicky :-)