Mikkinnen komentáře u knih

Předně musím ocenit odvahu, kterou prokázala Hana Hindrakova, když se rozhodla odskočit si od sve klasické tvorby románů z afrického prostredi, do akčního světa české policie, konkrétně zasahové jednotky. Jistě k tomu přispělo spojeni se spolutvůrcem Johankem. Jejich odvaha pustit se na pole thrilleru v době, kdy česky knižní trh uz několik let ovládají podobné tituly, zejména ze severu Evropy, je chvalihodná. Pro českého čtenáře, je jiste osvěžující přečíst si knihu v oblíbeném čtivém formátu přímo z domácího prostředí. Nicméně v průběhu čtení jsem se neubránil jedné otázce, ktera se mi vkrádala na mysl "do jaké míry je popis postupu policie založeny na skutečnosti a do jake míry se jedná o čistou fikci?" Vzhledem k tomu, že spoluautorem je skutečný policista, tak se jedná patrně o reálný obraz. Coz bohužel není úplně veselé zjištění.
Co se tyče děje, tak příběh příjemně plyne a krátké kapitoly určitě přispívají spadu děje. Bohužel se mi nepodařilo se v průběhu čtení ztotožnit z žádnou z postav. Hlavní hrdina vlastně ani hrdinou neni. Je člověkem s klady i zápory. I kdyz jak postupně zjistíme, tak těch záporů je výrazně víc nez kladů... Ale dál uz prozrazovat nebudu.
Každopádně doporučuji tuto knihu k přečtení, co by zajímavý exkurz do prostredi české zásahové policejní jednotky. Kniha je hodně syrová a jeji děj stojí za přečtení.

3 14.05.2016

Dlouho jsem zvažoval kolik dát hvězdiček. V průběhu čtení jsem osciloval mezi třemi a pěti. Nakonec jsem našel logicky kompromis v podobě 4*.
V první řadě musím říct, že knihu jsem rozhodně nečetl naposledy. Urcite se k ní za pár let vrátím a srovnám se svým současným hodnocením.
V první řadě musím říct, že se u mě nekonal žádný ohňostroj, jako již mnohokrát v minulosti u knih od kterých jsem měl velká očekávání.
Příběh sám o sobě by možná spíše slušel novele, než klasickému románu. Ale o tom později. Co nemohu autorce upřít, je jeji nesporný vypravěčský talent, díky kterému drží otěže postav a strukturu příběhu pevně ve svých rukách a neuhne v celém románu ani o milimetr. Bohužel tato překontrolovanost, která je v přímé uměře, k její postavě Atika, působí poněkud sterilně a někdy fádně. Podotýkám, že ne nudně!
První polovina knihy je jakási mozaika krátkých epizod několika lidí, jenž spolu sousedí v až nezdravé blízkosti amerického maloměsta. Stále čekáte, který z těch mnoha minipribehu bude ten pravý, jenz vyústí v hlavní téma. Toto očekávání ale neplní svůj účel v podobě napínání čtenáře, ale spíš jej vyčerpává. (Skoro se zdá jakoby kniha neměla 300 stran, ale přinejmenším 500.) Jediný důvod toho všeho, autorka použila k představení mnoha postav, které sice tvoří jasný obraz společnosti, ale pro příběh samotný jsou až zbytečné. Druhá polovina knihy rozhodně nabere na zajímavosti, kdy přichází onen očekávaný okamžik hlavního příběhu, jenž je mistrný! Zajímavé ale je, že autorka ani v této fázi netlačí nikterak na pilu a dej plyne ve stejném metru jako první polovina. A to opět díky Atikovi. Výsledek, tedy rozuzlení knihy je víceméně očekávatelné a asi nikoho až tak nepřekvapí. Ale o to tu nejde. Autorka nám zcela účinně předkládá tezkopadnost a neochotu společnosti měnit své tradice, názory, zlozvyky. A to navzdory demonstrativnimu soudnímu přelíčení, které nastaví společnosti ono známé zrcadlo. V tomto kontextu vypadá současný první černošský prezident spojených státu Obama, jako utopie a věřím, že i dnes pro mnoho lidí, zli sen.
Nicméně se nemohu ubránit několika kritickým poznámkam. Ono tolik vyzdvihovane vyprávění příběhu z dětského pohledu hlavní "hrdinky" nevnímám jako pohled dítěte na svět dospělých. Zejména pak její vztah s Atikem je pro mě sice ukázkou slušného jednání a příkladu správné výchovy dětí, ale z celého toho mám pocit, že autorka "vyuzila" této možnosti k mentorování, moralizování společnosti a také k polopatickemu vysvětlování. A také jsem patrně očekával jistou nadčasovost celého románu. Místo toho, se mi dostalo "jen" přesného vylíčení dané doby v úseku krátkych amerických dějin. Místy jsem měl pocit, že čtu knihu pro mládež, která má ale naštěstí vysokou literárně stylistickou úroveň.
Jsem rad, ze jsem si tuto knihu přečetl a rád se k ní časem vrátím a porovnám své dojmy.
Knihu, ale určitě doporučuji. Donutí člověka přemýšlet o lidech a světě jako takovém.

8 10.04.2016

Jedna z mých top 10 knih! Je neuveritelne, ze autor nádherných historických velerománů dokáže napsat, takto tísnivé a hluboké psychologické drama. Kniha útlá co do počtu stránek, v sobě nese obrovskou sílu.

2 17.03.2016

Určitě zajímavá kniha, které dokonce sluší i krátké kapitoly. Nicméně z knihy mám poněkud smíšené pocity. První polovina je skvělá. Dokud se "děj" točí kolem samoty a vnímání pohledu na svět, tak super. Ale v polovině knihy se hlavní postava setká v minulosti se strarikem (trpaslikem) a v současnosti s holčičkou. Všichni tři postavy včetně může, ktery tu je tak nějak dopočtu, jsou v podstatě osamocené bytosti žijící si své životy. Bohužel jejich provázanost a opakující se setkávání s hlavní postavou dost narušují její samotu a vlastně tím autorka zcela popřea vše, co tak umě vypracovala v první polovině knihy. Podle mě, pokud se setká samota se samotou, tak v ten moment přestávají existovat!
Nicméně jedna se o knihu, kterou bych doporučil všem co jsou sami a co rádi přemýšlí o všem možném i nemožném. :-)

1 15.03.2016

Kniha se čte dobře a rychle. Dej má spád a o napětí není nouze... Ale přesto, teď po přečtení cítím, že tam něco chybělo. Nevím ani přesně co, je to jen takový pocit či lehká pachuť. Možná hlubší propracovanost některých postav...nevim. Ale přesto mohu knihu s klidným srdcem doporučit k přečtení. Rozhodně je to jedna z těch lepších knih v tomto žánru!

3 16.02.2016

Muzeum nevinnosti je pro mě jednou z nejúžasnějších knih co jsem kdy četl. Na začátek svého komentáře musím říci, že jsem knihu dostal jako dárek. Dostal jsem ji od ženy, do které jsem se zamiloval, ale se kterou nemohu z mnoha příčin být. Je to kniha o obrovské lásce, kterou možná většina lidí nikdy nezažila a nezazije. Ale především je to kniha o bolesti. O nezměrné bolesti, kterou způsobuje láska, nešťastná láska. Je to kniha o té zvláštní neviditelné energii a síle, která je v lásce přítomna a která je palivem vztahu. Ale která je také zdrojem bolesti a tíže, v případě nenaplnění. Je to kniha o míjení se. Jako dva magnety, které by se navzájem přitahovaly, kdyby se otočily. Ale oni se otáčí v tu nejnestastnejsi dobu a neustále se míjejí. Celý Istanbul, a dnes již celý svět (díky této knize) jsou svědky a skoro až účastníky obrovské a silné lásky dvou lidí, kteří tak moc prahli po štěstí, a přitom zakoušeli pouze bolest a utrpení. I když prožívali chvíle radosti a lásky, tak stejně vše bylo podmíněno bolesti.
Knihu jsem četl pomalu a pečlivě, tak jak jsem cítil, že podobný román vyžaduje. Uznávám, že co do děje, se rozhodne nejedná o akční počtení, ale o tom tato kniha není. Tato kniha je o citech, emocích, o lidskosti a lidství. Sestiset strankový román o citech lze jen velmi obtížně vystihnout v komentáři. Tato kniha se musí číst jako život sám. Tato kniha je jednou z těch malá knih, které v průběhu čtení přestanete číst a najednou zjistíte že ji prožíváte. Po přečtení na vás padne prázdnota. Jsem rad ze jsem tuto knihu měl možnost přečíst až teď, když uz jsem v životě něco zažil a mohu tak plně pochopit a poznat hloubku lásky Kemala a Füsun se všemi jejími absurditami, nelogicnosti, naivnosti a oddanosti. Tento svůj komentář sem v kladam i s ohledem na ženu od níž jsem knihu dostal a která chtěla znát můj názor. A moc rád bych ji zde poděkoval. Děkuji...!

3 08.02.2016

Pobaví, neurazí, rychle uteče a zůstane Vám po přečtení celkem příjemná vzpomínka. Přičemž po čase vnímáte obě aristokratky, jako jednu knihu. Komu se líbila jednička tak si určitě přečte i dvojku. A kdo se u jedničky nebavil, tak po této dvojce již nesahne. Takže není potřeba asi dodávat, že první a druhá kniha jsou si podobný jako aristokratka aristokratce.

12 16.12.2015

Jako jednodenní vtipně sepsána oddechová jednohubka ok. Ke konci se některé scény opakovaly, ale vzhledem k tomu, ze se nejedná o tisíci strankový opus, tak to až tak nevadí. Po dlouhé době jsem sáhl po české současnosti a nebyl jsem zklamán a docela jsem se i nasmál. Ovšem já v tomto smeru nejsem zcela směroplatný, neb preferuji spíše depresivní knihy. Ale jako vsuvka mezi náročnější knih úplně ideální. Rozhodně 100x lepší než třeba Viewegh!

10 16.12.2015

Tak toto je kniha mého dětství. Moc rád na ní vzpomínám i po těch letech a těším se, až můj syn ještě trochu povyroste a já mu tuto úžasnou knihu budu večer co večer číst.

4 16.12.2015

Jedním slovem - úchvatná. Mam tuto knihu zatim jen rozectenou, ale uz ted je mi jasne ze se jedna o jeden v vrcholu světové literatury. Grassuv styl nekonečných souvětí a popisu je přesně ma krevní skupina. Žádná kratkovětá usecnost, toliko symbolická pro současnou tvorbu. A ten jeho nadhled, ironie a hlavně vtip. Bože, v jedné jeho strance textu je víc humoru, nez třeba v celém stoletem staříkovi co vylezl z nějakého okna. Jistě, nejedna se o žádné do očí bijící vtipy, ale zejména v kontextu s dobou v niž se dej knihy zrovna odehrává, je Grassova ironie a sarkasmus, vtěleno do osoby Oskara, proste geniálně fascinující.
Uvidím, co sem dopisi az knihu přečtu celou. Ale zatim za me 100%

15 11.12.2015

Opět jedna z těch knih, které jsem si přečetl proto, že jsem chtěl jít na film, ale před tím jsem chtěl znát literární předlohu. A opět jedna z těch knih, která mi znemožnila se po jejím přečtení na film podivat. Prostě člověk si chce nechat ten příběh ve vzpomínkách "jen" z té knihy. I když upřímně věřím, že i ten film musí být skvělý.

8 01.12.2015

Pro mě osobně je toto nejlepší Haileyho kniha. Je to sice již několik let co jsem ji četl, ale stále si na ni rád zavzpomínám. Jsem si zcela jistý, že i v dnešní době, by tento román mohl směle konkurovat "moderním" thrillerum, s kterými se poslední léta roztrhl pytel. Kniha je, podobně jako u všech jeho knih, nesmírně čtivá a navzdory 500 stranám se přečte neskutečně rychle. Je to ten typ knihy, který vám při čtení běží před očima jako film. A jako již tradičně i zde nás autor seznámí s určitým odvětvím lidské činnosti. Zde konkrétně se jedná o svět televize, respektive zpravodajství v TV. V 15 letech, kdy jsem to četl bych knize dal 100%. Dnes po (je to děsný jak to letí) dalších 14 letech bych knize dal solidních 80%.

2 29.11.2015

Idiot byl můj první román, který jsem od Dostojevského před mnoha lety četl a doslova mě na první stránce vcucl a vyplivl až na poslední. Postavu knížete Myškyna si prostě zamilujete. Za to ostatní postavy až na výjimky budete nenávidět a proklínat za to co mu dělali. Konec je hodně silný. Ještě hodně dlouho po přečtení mi bylo špatně z celé té nobl společnosti! Dostojevskij byl skutečný mistr pera. Jeho popisy jednotlivých charakterů všech postav jsem tak neskutečně plastické a uvěřitelné, až mu na tu jeho hru rádi přistoupíte a uvěříte, že se to prostě přesně takhle muselo stát i ve skutečnosti. Idiot je určitě velice vhodná kniha na seznámení se s Dostojevským. To se už nedá říct například o dalším skvělém románu - Běsi.

7 28.11.2015

Nádherná kniha! Ač muž, tak jsem nedočkavě hltal jednu stránku za druhou, až byl najednou konec (bohužel). Neuvěřitelné, že Jane Austen nám má i po 200 letech co dát. Rozhodně bych tuto knihu všem doporučil. A chlapy, nebojte se, není to červená knihovna. Je to prostě skvělá kniha o životě, o lidech a o době, kdy lidé se k sobě chovali zcela jinak, než dnes.

9 27.11.2015

Absolutní špička v celých dějinách světové literatury! Jak po obsahové tak i po stylistické stránce nepřekonatelná. Kdo nečetl tuto knihu, jako by nečetl nic. A naopak, kdo ji četl, četl všechno. Samozřejmě to myslim v nadsazce, ale něco na tom bude. Usoudil jsem ze nejsem schopen v pár větách knihu posoudit. Člověk by mohl rozebírat každou větu, každý odstavec, každou stránku a přesto by nedokázal zachytit vše. Dostojevskij v tomto románu využil svůj geniální potenciál v nejvyšší míře. Mohu knihu pouze doporučit a věřit, že čtenář dojde k podobnému hodnocení, jako já.

19 27.11.2015

Tak tato kniha je pro mě nějakým způsobem zcela uzavřená. Již potřetí jsem se jí snažil přečíst a prostě přes polovinu se nedostanu. Vůbec se mi nedařilo sledovat dej. Neustále jsem se ztrácel. Ale upřímně si myslím že chyba bude u mě, nikoliv v knize. Je to hodně specifická kniha s netradičním námětem.

5 26.11.2015

Skvělá Nabokova kniha, která tak nějak uniká hlavnímu proudu jeho tvorby. Přitom se jedna o velice kvalitní dílo, které by si rozhodně zasloužilo větší čtenářský zájem. Pro fanoušky tohoto spisovatele naprostá nutnost. Ale určitě bych ji nedoporucil jako první knihu k seznámenim se s Nabokovem. Rozhodně bych začal třeba Čarodějem, či povídkami.

2 26.11.2015

Neskutečná slatanina. Neustále, do nekonečna se opakující scény o ničem. Přiznám se, že jsem vydržel jen 3/4 knihy a následně jsem ji daroval městské knihovně. Jakoukoliv, byť jedinou, další minutu, kterou bych věnoval dál této knize, bych na smrtelné posteli proklínal, jako nesmírně promrhanou. Rozhodně a důrazně nedoporučuji! 0%

Geniální kniha, kterou evidentně spousta čtenářů vůbec nepochopila. Knihy jako je tato se musí nutně vnímat v přímém kontextu s dobou vzniku a s názory autora a jeho životní filosofii. Nelze si tu knihu vybrat jen podle zajímavého námětů a pak čekat jak bude kniha úžasná a čtivá. V této knize je všechno tak nějak ukryto v druhém plánu. Někdo by řekl, že se musí číst mezi řádky. Pokud někdo čte tu knihu jako doslovný román a nevidí tam tu ironii, vtip, nadhled, satiru a mnoho dalšího, tak věřím, že ta kniha, pro něj, musí být nutně zklamáním. Ale za mě 100%!

11 26.11.2015

Bohužel nemohu jinak, než dát dvě hvězdičky. Pro mě osobně se jedná o nejpřeceňovanější knihu současnosti. Nerad dávám knihám špatná hodnocení, protože věřím, že jiné cílové skupině, než jsem já, se kniha může líbit. Netvrdím, že je tato kniha špatná, ale mě bohužel vůbec neoslovila a po 200 str. jsem jí odložil :-(

10 24.11.2015