micha-ella komentáře u knih
Tolika čtenářům se to líbilo a já se u toho nudila, ke konci už jsem přeskakovala odstavce. A divila se: Po čtyřech letech jí pořád někdo pronásleduje a sleduje na sítích? Už tolikrát měnila identitu a utíkala - kde si obstarává doklady, aby děti mohly chodit do školy, jak získává zaměstnání? A děti tedy moc vychované nemá... Přišlo mi to jako snůška výmyslů.
Moje třetí přečtená knížka od této autorky. Až do poloviny naprosto bezvadná, bavily mě nepředvídané situace, vše se zdálo pravděpodobné a s malou nadsázkou přijatelné. Ale od poloviny knížky jako by jí psal někdo jiný. Děj se začal podobat americké filmové komedii, namnožily se přehnané scény, místy úplné blbosti. Taky množství chyb a překlepů v textu. Za první polovinu jsem přidala hvězdičku, jinak už mám autorku označenou třemi a další její dílo už nevyhledám.
Nic pro mne. V podstatě jsem tuhle detektivku prolítla a zdálo se, že sem tam vynechaná stránka vůbec nevadí. Divná dvojice sester mi přišla neuvěřitelná, praktiky vraha ještě neuvěřitelnější. Ne.
Dlouhé natahování děje a jeho překombinovaní mi nevadilo, bavilo mě to, ovšem celý ten příběh je v podstatě absurdní. Vychází z domácího násilí a překlopí se do psychopatického jednání další postavy, která si po deseti letech vzpomene na své dávné trauma a vymyslí si neuvěřitelné řešení, do kterého zahrne i nevinné lidi. To už mi vadilo, stejně jako poslední třetina knížky s náhle uspěchaným koncem.
Nečteno, odloženo (odhozeno) po dvacáté stránce. Obvykle dávám knihám šanci až do strany sto, tady to prostě nešlo. Mizerný styl, trapný jazyk, naprostá ubohost.
Docela se mi to líbilo, mohlo to být kratší. Přišlo mi divné, že taková solidní žena má za manžela úplného troubu. Po večírku a zmizení dcery už jsem tušila, jak to asi dopadne, konec byl výborný, nemýlila jsem se.
Autorka je neuvěřitelně pilná, kolik už napsala knížek! Tahle byla pro mne zbytečně doplňovaná vedlejšími příběhy a měla dost depresivní téma. Ale výborně psychologicky zpracované.
Katko, ty jí rozhodně nečti!
Četlo se to výborně, líbilo se mi víc než Hospodyně, ale mělo to podobná sporná a skřípající místa. Dvě hlavní postavy - Jedna hodná, druhá zlá a mazaná. Ale ta hodná byla naprosto hloupá, ač je prohlašovaná za chytrou. Když už zjistila, co ta zlá provádí, měla tím volné ruce a přesto místo rychlého řešení dál postupovala hloupě. A kdyby si autorka ke konci odpustila zvrat s Richardem a poté scénu na hřbitově, bylo by to mnohem lepší.
Rok Kohouta a Život je nádherný jsem četla s chutí a bez zastavení, tyto fejetony s přestávkami a s přeskoky. Některé jsem úplně vynechala. Je škoda, že s paní Boučkovou nesouzním ve více směrech.
V knihovně jsem si myslela, že si půjčuji sci-fi a doma jsem zjistila, že jsou to hororové povídky. Povídky moc nemusím a horory tohoto typu taky ne. Takže zklamání.
Přečteno za jedno odpoledne. Nevím, jestli mě baví knížky o divných lidech proto, že i já jsem divná. Každopádně mě „Kafkovské“ zpovědi nebo deníky vždycky zaujmou. Japonci jsou pro mě sami o sobě zvláštní a mají podivné zvyky. Ta knížka je pochmurná, hlavní postava s jistou psychickou poruchou, melancholický zakřiknutý introvert a později alkoholik, narkoman a zatracenec je naprosto záporná, ale přesto jsem mu zpočátku rozuměla. Na několika místech toho příběhu jsem si pomyslela, že tak to mám i já, (Důvěra k lidem je samá prasklina... při nejlepší vůli nejsem schopen kolektivního života...) Asi každý se někdy v životě cítí odepsaný.
V DK si knížky vybírám podle procent pochvalujících komentářů, ale někdy je to matoucí. Tahle knížka je napsaná příliš prvoplánově nebo polopaticky nebo jak to říct. U každé z postav jsem si několikrát pomyslela, že v reálném životě by se takto nechovala, zejména dítě, a celkově mi ten příběh přišel z psychologického hlediska i s tím svým koncem jen jako umělý.
Hodně protahovaný, pomalý příběh. Když jde o puberťáky, tak mě knížka nebaví, soukmenovci si možná přijdou na své, já bohužel jen soucítila s matkou.
Bezvadný černý humor, moc se mi to líbilo. Překombinovaná řešení potíží hlavní postavy sem tam skřípou, ale nadsázky jsem ráda připustila. Jen vyřešení případu s číšníkem na konci chybělo, že by bylo v dalším dílu? Netušila jsem, že tohle je druhý díl a protože nemám ráda série, tak ten první ani případné další číst nebudu. Třeba bych si kladný dojem z této knížky zbytečně pokazila.
Přiznávám, že jsem to v polovině vzdala. Připadalo mi to jako nekonečná americká telenovela, dál už jsem radši nechtěla nic vědět.
Nic pro mne. Záměrně předem nečtu komentáře a někdy ani anotaci, proto jsem nevěděla, že jde o část série. A ty nemusím.
Chtěla jsem dát jen tři hvězdičky, nakonec jsem usoudila, že si ta knížka zaslouží aspoň tři a půl. Celou dobu budete netrpělivě hádat, jak se autorka vypořádá nebo přímo vylže z nastíněného námětu. Kdybych jen trochu tušila nějakou nadpřirozenost, tak knížku okamžitě odložím, nemám ráda fantasmagorie, ale tady je děj hodně reálný, bavil mě styl a kvůli vysvětlení celé té záhady jsem nic nevynechala a četla až do (bohužel thrillerového) konce. No, budiž. Najevo vyjde dost kotrmelců, některé postavy by se takto určitě nechovaly (např. rodiče Flory nebo ta podivná trojice z vily), taky se děj dost vlekl. Dobrá - čtyři.
Četla jsem od tohoto autora jen Šelmu, a moc mě ta knížka nebavila. Tady je tolik odkazů na předchozí případy, že hodně zastiňují ten současný a ten mě proto taky nebavil. Hrdina se dostane z každé šlamastiky, některé situace jsou tak přitažené za vlasy, že až bolí, náhody se dějí jak na objednávku a styl psaní mi taky neseděl. Bude to asi tím, že obecně nemám ráda série příběhů.