Vraní ulice
Iain Banks
Ponurý skotský bard Iain Banks, jeden z nejoriginálnějších současných britských spisovatelů, tentokrát přichází se ságou rodiny McHoanových a jejích četných temných tajemství. Kromě pátrání po strýčku Rorym, jenž kdysi zmizel za záhadných okolností, poutá pozornost hlavního hrdiny Prentice McHoana hlavně sex, drogy, smrt a otázky po přítomnosti Boží na tomto nešťastném světě – jak ostatně znalce Banksova díla ani v nejmenším nepřekvapuje. Román, který začíná výbuchem v krematoriu, a končí vykřičníkem. První vydání.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2004 , Volvox GlobatorOriginální název:
The Crow Road , 1992
více info...
Přidat komentář
Moc mě bavil Banksův smysl pro humor, nadsázka, sarkasmus, ironie.
Detektivní zápletka mi připadala hodně pomalá a nedotažená zvlášť ze současného pohledu a ve srovnání s rychlými důmyslnými severskými thrillery, ale autorův cíl byl někde jinde.
Sympatická kniha, psaná lehkým osvěžujícím jazykem, bohatá na neotřelá přirovnání a "glosy", které mi dostatečně vykompenzovaly to, že její obsah mne bohužel nezaujal až tak, jak jsem očekávala.
Bez debat vynikající bildungs román. Nadšení je slabý slovo. Rozhodně se k němu ještě někdy vrátím.
Prvních sto stran jsem se dost nudila, navzdory svému zvyku jsem vytrvala do konce a nelitovala jsem. Nakonec jsem byla vtažena, lapena a pohlcena. Jednu hvězdičku ubírám za zbytečně zmatený začátek.
pro mě výborná věc, vracím se k ní často, protože Skotsko a ta rodina mi přirostli k srdci.
Banksovo trojnásobné hledání
Jméno Iaina Bankse není již u nás naštěstí neznámé: kromě jeho temné prvotiny „Vosí továrna“ jsme již mohli například ocenit jeho geniální „Most“, postkatastrofický román „Píseň kamene“ či sci-fi „Líc a rub“. Román „Vraní ulice“ nám s dvanáctiletým zpožděním představuje autora z trochu jiné strany, než jsme byli zvyklí: ze jmenovaných románů je totiž relativně „nejnormálnější“, makabrózní prvky upomínající na raná díla Iana McEwana se tu vyskytují jen stopově, násilí je pomálu, zato humoru víc než dost.
Ačkoli někteří recenzenti pojímají „Vraní ulici“ jako rodinnou ságu tří generací rodiny McHoanů, přesnější je mluvit o bildungsrománu hlavního hrdiny Prentice McHoana. Příběh charakterizuje trojí hledání: hledání Boha, hledání lásky a hledání strýčka Roryho. Hledání Boha je Prenticovou reakcí na smrt jeho kamaráda Darrena Watta a zapříčiní ústřední konflikt celého díla, neboť Prenticův otec Kenneth jako zapřisáhlý ateista syna po příklonu k mystice zavrhne. Neopětovaná láska mučí Prentice v podobě nádherné Verity Walkerové. A strýček Rory? Toho už od úvodní scény, kdy v krematoriu vinou neodstraněného kardiostimulátoru vybuchne v rakvi babička Margot, už šest let nikdo neviděl. Neoficiálního pátrání po Roryho osudu se ujme právě Prentice a posléze odhalí indicie, které svědčí o temném rodinném pozadí celé věci.
Více čtenáři prozrazovat netřeba, je ovšem nutné vypíchnout, že „Vraní ulice“ je z technického hlediska brilantně napsaný román, který nenásilně mapuje historické i třídní proměny skotské společnosti za posledních padesát let. Nenudí a nepoučuje, jen nenápadně předkládá myšlenky a nechává na čtenáři, jak s nimi naloží. Postavy „Vraní ulice“ jsou vykresleny tak plasticky a uvěřitelně, že na ně čtenář hned tak nezapomene. Není divu, že BBC z románu udělala veleúspěšný čtyřhodinový seriál.
Tak jako každý Banksův román klade i „Vraní ulice“ na překladatele mimořádné nároky. Matěj Turek se s většinou nástrah dokázal vypořádat poměrně dobře: skotský dialekt, pro nějž neexistuje formální ekvivalent, přesvědčivě převádí obecnou češtinou, podařilo se mu vymyslet i většinu slovních hříček. Jedním dechem ale musíme dodat, že dopouští celé řady banálních chyb. Že z agentky Micy Cheethamové udělal v poděkování „Mica Cheethama“, to lze ještě pochopit, angličtina je v tomto ohledu velmi zrádná; rezignovaný povzdech „what the hell“ („S tím nic nenaděláš...“) však rozhodně nelze překládat naštvaným „je to na píču“. „Cloth rations“ nejsou v poválečné Británii „příděly ošacení“, ale lístky na šaty, Prentice také nepovažuje Salmana Rushdieho za „vyčůránka“, leč za rozumbradu („smart Alec“) a „proprietorial software“ není „pochybnej software“, ale vlastní operační systém. Turek rovněž často sklouzává stylisticky níž, než je originál: suché konstatování „see you at thirteen hundred hours“ („sejdeme se v třináct nula nula“) například překládá „nashle ve třináct děleno hajzlem“. A kdyby snad čtenář váhal nad poněkud kryptickou větou „Kéž by to můj šátek pochopil a udělal z toho darebáka Isadoru Duncanovou“, máme pro něj vysvětlení: z věty vypadlo klíčové sloveso „unravel“ a neurčitý člen před Isadorou. Prentice tedy nepoctivému nálezci šátku nepřeje změnu pohlaví, ale osud slavné tanečnice, jíž se dlouhý šátek zapletl do zadního kola kabrioletu a zlomil jí vaz.
To vše by se snad dalo odbýt poukazem, že jde jen o pár kazů na jinak dobré práci. Možná to tak je. Ale za těch bezmála 500 korun už mají čtenáři právo žádat bezvadný výrobek – obzvláště když i originál je o 120 korun lacinější.
Po Vosí továrně druhá kniha, kterou jsem od Bankse četla. Tenhle autor mi svým stylem psaní fakt sedí. Hlavní postava opět skvělá.
chvilku mi trvalo, než jsem se začala orientovat v postavách a čase :) Ale konec sem přečetla jedním dechem :)
Poutavý román s malou detektivní a velkou milostnou zápletkou , je plný výrazných postav, zajímavých politických postojů, vtipu i smutku. Dlouho jsem nečetl nic tak skvělého.
Přesně typ knih, které mám ráda. Spletité rodinné vztahy, tajemství, kterému chce jak hlavní hrdina, tak čtenář přijít na kloub. Nelineární v čase, poutavé, skotsky lehce ponuré. Nechybí vztahy, lásky, smrt a hlavně britský humor - není to samozřejmě žádná řachanda, ale nadhled je všudypřítomen. I při komentování politických událostí (v té době rozpoutání války v Perském zálivu), případně hledání Boha. Doporučuji.
Dlouho jsem ji odkládala, preferuju knihy na jeden zátah. Najednou se stalo, že jsem byla na nějaké dvousté straně a touha vědět, co je vlastně s tím strýčkem Rorym, byla silnější než potřeba spánku. Moc dobrá kniha.
Od knihy jsem nic moc nečekala a taky jsem zezačatku měla misty pocit, že se ani ničeho nedočkam, ale od pulky dal mě to naprosto chytlo. Ačkoli kniha nema nějaky extremně strhujici děj (misty jsem pochybovala, zda ma vubec nějaky děj) mě opravdu začalo zajimat co bude dal. Vlastně jsem se potom i začala konečně orientovat v množstvi postav a v neustalem přeskakovani z jedne časove roviny do druhe. Takže i přesto, že na začatku mi to přišlo takove všelijake, nakonec davam 4 hvězdičky a vubec nelituju časem straveneho nad touhle knižkou.
I když nijak neholduji knihám psaným v ich-formě, tak tuto knihu jsem si náležitě užil. Autor neustále střídá dějové linie napříč časem a hrdiny knihy. Někomu se může stát, že posléze netuší, kdy se co, kde a s kým stalo, ale na mne poskládání této skládačky mělo efekt právě opačný. Navíc se mi velmi zalíbilo autorovo asociační popisování, které mne naprosto uchvátilo :))
Štítky knihy
drogy sex smrt skotská literatura rodina psychologické romány psychologické příběhy ságy
Kniha Vraní ulice je v
| Přečtených | 85x |
| Čtenářské výzvě | 2x |
| Doporučených | 14x |
| Knihotéce | 23x |
| Chystám se číst | 99x |
| Chci si koupit | 16x |
| dalších seznamech | 4x |
Hodně zdlouhavý román, na tajemství se docela načekáte.