lulucinax
komentáře u knih
Nejkrásnější pohádky před spaním
Dagmar Krejčí
Soubor pohádek na večerní uspávání. Četli jsme napřeskáčku, protože některé jsou kratší a některé delší.
Najdete tam pohádky české i cizí, více známé - klasické a několik jsem jich vůbec neznala. Ilustrace jsou moc hezké.
Překvapilo mě, že dost pohádek bylo krutých a někdy i ten konec například Malá mořská víla. Vůbec jsem netušila, že to takhle končí nebo si to nepamatuju. Proto je asi věkové doporučení od šesti let, ale četla jsem i skoro pětileté dceři.
Většina pohádek tak přinese spoustu otázek od dětí , tak se na to připravte.
Cesta je pes
Petr Šesták
„Jak vypadá lidské cestování očima psa?
Hmm, celkem nuda. Čekala jsem více dobrodružství, když je to kniha pro děti. Pejsek cestuje se svým páníčkem po Evropě v karavanu, komentuje cestu a dění a potkává další psy. Mým dětem se kniha celkem líbila a ilustrace fajn.
Co se povedlo? Vyprávění vždy začínalo novým dnem, takže ideální čtení na večerní uspávání. I když nějaké kapitolky byly delší. A oceňuji mapu, kde se dala sledovat cesta.
Sem tam jsem pochytila pár vtipů pro rodiče, ale nějaké vtipné pasáže se tam našly i pro děti, ale nebylo jich bohužel mnoho. Od autora jsem četla Vyhoření, které bylo skvělé a humorné, ale z téhle knihy jsem zkrátka zklamaná.
Jeřabinový dům
Marie Hajdová
Hlavní hrdinka prožívá nelehké období a tak nějak neví co se sebou, co dál a plácá se v tom na celých 264 stranách. Dějová linka její tehdejší kamarádky Janiny mě bavila o trochu více a ani ona si nemyslí, že žije šťastný život.
Bylo to o vztazích a trochu o emocích, ale nějak mě to moc nechytlo a místy i dost nebavilo. Pořád obracíte stránky a čekáte co se stane a ono se nestane nic a už jste na konci :D
Naštěstí stránek nebylo moc a četla se dobře, jen šla nějak mimo mě.
Počkej na moře
Veronika Opatřilová
Kniha o lásce mladého muže ke svému učiteli. Autorka velmi dobře zachytila pocity zamilovaného člověka, co cítí, jak přemýšlí, jak má v hlavě zmatek a všemu přisuzuje nějaký význam. Náladu dokreslují i popisy přírody. Trochu jsem se bála, že to bude na mě až moc lyrické, ale řekla bych, že to bylo akorát :)
Kniha se četla lehce, přestože byla použita i druhá osoba jednotného čísla. Trochu jsme s holkama bojovaly ve společném čtení s koncem, protože není úplně jednoznačný, ale nakonec jsme s pomocí Google map vyhodnotily závěr snad dobře :D
Těžké duše
Iva Hadj Moussa
Nebylo to špatné, jen to asi nebylo pro mě. Příběh o skoro padesátiletém Johanesovi se četl dobře, nijak extra mě neiritoval. Hlavní hrdina se v tom svém životě trochu plácal a kdo ne, že? A to plácání s kamarády mělo celkem dost hluchých místo, ale nejspíš to tak mělo i vyznít. Nicméně pár vtipných momentů se tam rozhodně objevilo.
Líbilo se mi, že to nechtěl vzdát, protože je lehké se oddat pohodlnosti a svůj život jen přežívat.
Měl moc pěkný vztah se svou dospívající dcerou a její peripetie bral s klidem. Jako oddychovka fajn a těm, co mají vztah k muzice (konkrétně metalu) se to bude líbit rozhodně víc.
Žiju bez dětí
Martina Hynková Vrbová
Já mám děti, jsem za to moc ráda a chtěla jsem si přečíst knihu o ženách, které je nemají a co je vedlo k tomu rozhodnutí, na které má každý právo a rozhodně si do toho nemá od nikoho kecat.
Námět super, ale zpracování dost pokulhává. Přepis rozhovorů se mi zdál doslovný, takže se dialogy špatně četly. Výběr žen nepokládám vůbec za šťastný, polovina z nich tíhla k ezoterice a byla podivně trhlá.
Dále tam byl lesbický pár, který měl mezi sebou věkový rozdíl jedné generace, což bylo dost zarážející a jejich výpovědi také. Čekala jsem "normální" ženy, které zkrátka necítí potřebu mít děti. Abyste mě špatně nepochopili, proti lesbám vůbec nic nemám. Spíš nechápu, proč autorka zvolila samé extrémy? Proč nenašla nějaké obyčejné ženy, se kterými se hodně žen může ztotožnit? Takhle to vypadá, že takové ani neexistují. Pak tu jsou samozřejmě ženy, které děti mít nemohly (čti jedna) - hned ten první a byl fajn. Ještě mě trochu mrzí, že třeba autorka se nesvěřila se svým příběhem.
Celkově mě tyto životní výpovědi nudily a přišli nezajímavé, také se často přeskakovalo tématem sem a tam.
Labuť a lovec
Jiří Březina
Tahle novinka od českého autora splnila má očekávání a mile mě překvapila. Podle anotace bych po ní nesáhla, období mezolitu? Ani pořádně nevím, kdy to bylo. Ale autorův styl psaní a jeho detektivky mám moc ráda, tak jsem neodolávala dlouho.
Navíc Edice Tvář, to je záruka dobrého čtení.
Je to příběh o lovci a labuti, jak už název napovídá. No nechci vám prozrazovat víc. Líbilo se mi, že nelze předpovídat, jak bude děj pokračovat, protože je to příběh z daleké minulosti a stejně jako u autorových detektivek jsem byla napnutá, co se stane.
Tuto jednohubku můžu jen doporučit, četla se velmi dobře, lyrické popisy tam jsou, ale není jich mnoho, kdo by se toho bál.
Zasněžené příběhy
Michal Unar
Soubor pěti povídek od méně známých českých autorů mě mile překvapil. Všechny povídky byly velmi čtivé, neotřelé a originální a tak různorodé. Třeba thrillerovou povídku nebo povídku z přelomu 12. století jsem vážně nečekala. První povídka mi připomněla romantické útěky Julie Caplin. A poslední dvě povídky byly pohádkové až zázračné.
A kdy jindy než o Vánocích bychom měli věřit na zázraky? :)
Po přečtení ve vás zůstane takový hezký pocit a ten bude ještě hezčí tím, že výtěžek z prodeje knihy jde na opuštěná či týraná zvířata.
Nikdo není sám
Petra Soukupová
Nejnovější "vztahovka" od Petry Soukupové. Nevím proč, ale úplně mi nesedí styl psaní autorky, ale její knížky pořád zkouším, protože o rodinných dramatech čtu celkem ráda.
Teď k samotné knize. Anotaci máte v komentáři a já si vždy u takové knihy říkám, proč lidé zůstávají v toxických vztazích, proč se pořád doprošují, přestože se k nim druzí (rozuměj rodina) chová tak hnusně. Samozřejmě, že je těžké se úplně odříznout, ale minimálně by se nad tím člověk měl pozastavit a popřemýšlet, zda mu ten člověk stojí za vlastní zničené duševní zdraví.
Takže ano, tahle knížka vás bude štvát.
Konec mi přišel dost useknutý. A celkem mi vadily i chybějící uvozovky u přímé řeči. Nečetlo se mi to moc dobře. Nicméně, pokud budu číst (a já myslím, že asi jo) ještě nějakou knihu od autorky, bude to za delší dobu.
Stepfordské paničky
Ira Levin
Na první pohled ideální městečko, ve kterém by chtěl bydlet každý. Jenže jak už to bývá nic není dokonalé, i když se to může na první pohled zdát. A z idylky se vyklube hororové scifi.
Kdysi jsem viděla film, ale kniha je také skvělá, možná i lepší. A nejsem si tak úplně jistá koncem filmu, protože jsem na závěr knihy byla překvapena. Rozhodně kniha patří k těm, u kterých se zamyslíte, protože má přesah. Je krátká a napsána velmi napínavě, takže ji slupnete jak malinu, ani nevíte jak.
Co se děje v Podpostelí?
Hana Lehečková
Občas náhodou objevím poklad a tohle je jeden z nich. Na autorku jsem přišla díky jejímu románu Poupátka, který také mohu doporučit.
Trochu jsem se obávala, že děti ze čtení budou mít zlé sny, ale zbytečně. Příběhy jsou skvěle vymyšlené, nápadité a neotřelé.
Ideální na čtení před spaním, jelikož příběh vždy začíná tak, že jsou holčička nebo kluk v posteli v pyžamu a teď by měli spát. Délka jedné pohádky akorát, ilustrace povedené a určitě si ji zase někdy přečteme, protože dětem se podpostelová dobrodružství také moc líbila.
Péťa umí vyprávět
Marta Galewska-Kustra
Již páté dobrodružství Péti, kterého jsem si s dětmi moc oblíbila.
Nyní Péťa vypraví jaké to bylo, když se mu narodil nový sourozenec. Miminku se v knize říká Mimi, takže nevíte jestli je to holka nebo kluk, ale to není podstatné. Připravte se na nálož otázek, jak z knihy, tak i od svých dětí :D - tudíž lepší číst přes den.
Tak jako předchozí knížky, je kniha skvěle napsaná, má líbivé ilustrace a tvrdé stránky, takže můžete číst bez obav i s menšími dětmi.
Vánoční prasátko
J. K. Rowling (p)
Skvělý dobrodružný příběh o Kubovi a jeho plyšákovi zaujme i rodiče. Ze začátku jsem se trochu vyděsila, protože řeší i závažné rodinné otázky, které vyvolaly u dětí další a další otázky, ale pak se rozjelo Kubovo dobrodružství.
Některé pasáže byly strašidelnější a některé hodně dojemné. Autorka úžasně vykreslila Zemi Ztracených a hltali jsme hlavně se synem stránku za stránkou.
A vůbec nevadilo, že jsme ho četli teďka na jaře. Až děti malinko povyrostou pořídíme Harryho Pottera a docela se na předčítání těším.
Neděle odpoledne
Viktorie Hanišová
Kniha patří mezi ty, které vás jednoznačně budou vytáčet. Ale našla jsem tam i nějaké vtipné pasáže, respektive spíš černý humor. Ono záleží jakou máte náladu.
Zkrátka rodinné drama s tajemstvím.
Sledujeme život malého chlapce Tea, ze kterého se v průběhu děje stane dospělý muž. Jeho otec každou neděli odpoledne někam chodí a on ani vy netušíte do samého konce kam a hlavně proč? (A to proč jsem jsem si říkala i na konci :D)
Jeho kamarád "Vychcan" má tu přezdívku právoplatně a i když Teovi trochu pomohl, možná by bylo lepší ho nepotkat.
Tvůj příběh
Ruta Sepetys
Ruta jako spisovatelku mám ráda, líbí se mi jak píše - čtivě a poutavě, dokáže dobře popsat pocity postav apod. Takže když jsem zahlédla tuhle její non fiction knížku, musela jsem si ji přečíst.
Základní myšlenkou je čerpat podněty ze svého života, života blízkých apod. a samozřejmě si je nějak upravit. Obsahuje i řadu námětů o čem psát jako trénink. Viz další obrázek. V knize se také dočteme něco o životě této spisovatelky a byla jsem překvapena, jak moc se její knihy zakládají na jejím životě.
Neobyčejná Grace
Fran Littlewood
Neobyčejná Grace je román psaný s lehkou ironii, u kterého se zasmějete i rozpláčete zároveň. Je plný emocí. V průběhu jednoho dne Grace přemýšlí o svém životě, co se stalo a jaký to mělo dopad. A vy do poslední chvíle víte, že se něco stalo, ale nevíte co konkrétně.
Grace hodně řešila svůj vztah se svou šestnáctiletou dcerou, která se od ní odstěhovala k otci. Grace to ale takhle nechce nechat a vydá se na dlouhou a strastiplnou cestu. Grace nejde nefandit, i když si způsobí tolik zbytečných problémů, ale ve většině věcí jsem ji chápala a dokázala se do ní vcítit. Sedl mi i styl vyprávění autorky.
Rozhodně doporučuji. Velmi příjemná oddechovka, u které se nebudete nudit, zamyslíte se i nad svým životem a zahřeje vás u srdce.
Žijte ve své zahradě
Ferdinand Leffler
Na autora knihy jsem narazila na youtube při hledání inspirace pro svou zahradu, na které kromě trávy a pampelišek nebylo nic, pak přijel bagr, který nám to celý přeoral a už nezbylo ani to.
Jeho styl zahrad mě nadchl na první pohled, tudíž knížce jsem neodolala. A díky němu jsem začala o zahradě smýšlet trochu jinak. Obsahuje spoustu podnětů a rad jak si navrhnout zahradu a udělat si z něho další "pokojíčky" sloužící ať už k odpočinku nebo aktivitě. Radí, co je dobré si promyslet a uvědomit si, jak svou zahradu využívat a jak se v ní chceme cítit.
Hodně mi pomohl seznam rostlinek, které se na jeho zahradách vyskytují nejčastěji. Většinu z nich plánuji i ve své zahradě. Autor pořádá i kurzy, které jdou více do hloubky.
Už jsem začala s realizací a mám z ní vážně velkou radost. Práce je ještě dost, ale neskutečně mě to baví.
Rozložíš paměť
Marek Torčík
Knihu jsem dočetla den předtím, než získala cenu Magnesii Literu a trochu mě to překvapilo, i když možná ne.
Dlouho mi trvalo se do příběhu začíst. Kniha je totiž psána v druhé osobě jednotného čísla a dost jsem s tím bojovala. Několikrát se mi stalo, že jsem nevěděla kdo mluví. Tudíž to nepatří mezi lehké čtení a ani tématem ne.
Rozhodně vzbuzuje hodně emocí, dost mě štvala. Hlavně ten dědek. Střídá se tu minulost s přítomností. Naleznete v ní hodně otázek k zamyšlení. Hrdina/autor si pokládá otázku, zda to, co máme uložené ve vzpomínkách se opravdu stalo, zda jsme si neupravili realitu a stalo se to vůbec? Nebyl to jen sen?
Asi kvůli té druhé osobě mě kniha nepohltila, jak by měla, ale byla každopádně zajímavá. Zkuste a uvidíte.
Zvedá se vítr
Kateřina Surmanová
Moje první setkání s autorkou nebylo špatné, ale tak úplně mi nesedla.
Zaujal mě námět, kdy autorka zasadila děj do dvou přírodních katastrof - záplavy v roce 1997 a tornádo 2021 plus zmínky o Covidu, no zkrátka hororové čtení.
Na začátku kapitol se nachází lyrická zamyšlení nebo popisy. Dále se tu střídají deníkové zápisy, pak kapitoly Vody (posléze Větru). Trochu to na mě působilo až překombinovaně a mám raději svižnější knížky. Košaté popisování na mě bylo moc, ale chápu, že navozují tu správnou atmosféru.
K samotnému ději, zápletka fajn, ale já mám vždy problém, když se v knize objeví mysteriózní prvek, který nelze logicky vysvětlit. No jednoduše, není to můj šálek kávy, ale za přečtení jsem ráda, můžu si ji s klidem odškrtnout.
Kleopatra a Frankenstein
Coco Mellors
Moje první přečtená kniha s barevnou ořízkou. Nechala jsem se na ni zlákat dobrým hodnocením a jsem nadšená.
Čekala jsem romantickou oddychovku, ale byla jsem překvapená, jak mě zasáhla. Cleo i Franka jsem chápala a dokázala se do nich vcítit, i když vakoveverku bych přijala asi jinak :D V knize nechybí lehký humor a svižné dialogy. Zkrátka mi sedl styl psaní autorky.
Příběh byl obohacen i o životy a příhody dalších postav, které se více či méně znali s hlavními hrdiny. O alkohol a drogy tu není nouze. A autorka otevírá i další společenská témata.
Šoupla bych ji do kolonky oddychovka k zamyšlení a můžu doporučit.