Počkej na moře
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503836/bmid_pockej-na-more-sfI-503836.png
4
258
69
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.... celý text
Přidat komentář
(SPOILER)
4,5*
Těžko se mi hledají slova, která by dokázala popsat, jakou bouři emocí ve mě kniha vyvolala.
Vztek, že museli své city skrývat, že by je měli obhajovat, že to bylo "nenormální", že to takhle nemělo být. Proč? Proč by to tak mělo fungovat. Jako vím, že to byla šedesátá léta a lidi prostě byli předpojatí a plní předsudků (což jsou mnozí i teď), ale prostě ne, tohle nedokážu pochopit. Prostě, když někoho miluješ, tak máš přece právo být s ním a tečka.
Opovržení, že lidi mají potřebu mluvit někomu jinému do života.
Radost, že nakonec našli odvahu spolu přece jen být, i když to nebylo takové jak si představovali.
Smutek, že to nakonec dopadlo tak jak jsem od začátku předpokládala, že to dopadne.
Naději, když jsem si zpětně poslechla začátek knihy, kdy mi došlo, že to možná dopadlo přece jen o něco lépe.
Rozmrzení za otevřený konec, který ale vzápětí nahradila maličká radost, díky níž jsem si mohla říct, že to vlastně skončilo přesně tak jak jsem chtěla.
A nakonec hluboký, teskný smutek, který ani pořádně nedokážu vysvětlit, který mi vehnal slzy do očí a nutil mě přemýšlet o tom, že život prostě nehraje fér.
Ano, vadilo mi jak se v určitých chvílích choval vypravěč (nedostaneme tady ani jména obou hrdinů, ačkoliv vlastně jednoho ano) - student - ale i jak se choval učitel. Že spolu nedokázali mluvit. Že došlo k rozhodnutím, které nemělo být nutné učinit. Že před sebou měli tajemství. Že si tak úplně nevěřili. Že student často překrucoval, co mu vlastně učitel říká a zbytečně dramatizoval. Ale chápu, že není lehké se skrývat, že to vnitřně nakonec člověka začne nahlodávat, že začne chtít něco jiného. Lepšího. A učiní rozhodnutí, kterého později možná bude litovat. Nebo možná taky ne.
Je toho spoustu řečeno mezi řádky. V knize je hodně bolesti, ale i lásky, touhy a radosti. A možná, že nakonec má i šťastný konec.
Knihu jsem začala číst a během jednoho letu jsem ji za pár hodin přečetla, jak jsem se nemohla odtrhnout.
Nádherne napsaná kniha. Plná spalující touhy, chvílemi až bláznovstvím po touze k druhému člověku, všudypřítomné zoufalství a vývoj hlavního hrdiny a jeho pocitu. Moc se mi líbily básničky v knize a odkazy na jiné umělce.
Těším se na další knihy od autorky.
Té knize by šlo pár věcí vytknout, ale musím říct, že jako celek působila velmi autenticky, poeticky, krásně, na čtení jsem se v druhé půlce už i těšil (v té první jsem si zvykal na to, že děj a jeho dávkování je fakt velmi pomalé).
Ve výsledku proto knihu hodnotím velmi pozitivně :) bavily mě literární a hudební odkazy, jazyk i melancholie toho všeho. Moc hezká, taková poctivá knížka.
Co musím na knížce vyzdvihnout, tak tu nádhernou obálku a jakousi poetičnost celého příběhu, krásně vystřiženou atmosféru. Ale bohužel mě osobně nevyhovovalo takové to nekonečné babrání se v pořád stejných pocitech a docela málo děje, pořád mi přišlo, že se příběh nikam neposouvá a vlastně se nic zajímavého neděje.
Není to úplně oddychová kniha na dovolenou, člověk se tak ponoří do pocitů hlavní postavy, že někdy doslova vnímá její zoufalství nebo vztek. Autorka odvedla velmi dobrou práci, chvílemi jsem si připadala, jako bych v té Anglii skutečně byla. Trochu mě zklamal otevřený konec, ale k tomu, jak je celá kniha napsána, se vlastně hodí.
,,Co jiného je život, než série okamžiků, které znamenají věčnost ?''
Počkej na moře je literární skvost. Četla jsem ji pomalu. Vychutnávala si každou větu. Každé slovo. Nádhera.
Na tuto knihu musí být člověk naladěný, v zásadě se tu nic moc neděje, je to hlavně o pocitech, o vznikající lásce, touze, přitažlivosti a všech překážkách, které musí občas překonávat, o bolesti, ztrátě, odvaze, o promarněných šancích. Kdybych nevěděla, že knihu napsala česká spisovatelka, klidně bych ji zařadila do šuplíčku světové literatury. Smekám, tleskám a obdivuji um a krásný jazyk, jakým autorka knihu napsala.
Celá recenze v záložkách recenzí od Knižních střípků.
39/2023
Pojďte se mnou trochu polemizovat - kdo asi přijel k Davidovi na víkend na začátku knihy?
Líbilo se mi vyprávění z pozice Larse. Bylo to celý tak zvláštně melancholický a silný, plný nadějí a snů, nejistoty, objevování sebe sama. Co mi na Larsovi vadilo? Ty jeho dedukce, jak kdo co myslel.
Ve chvíli, kdy kniha (a vztah) dospěly k pomyslnému vrcholu, jsem skoro hmatatelně ucítila, jak se "něco" událo a kam kniha bude směřovat. A tenhle sešup mě teda ohromně bavil.
Bavilo mě to celý, i když mi to místy přišlo trochu utahaný a s mojí přímočarostí jsem se občas ztrácela v Larsově snovém světě.
Každopádně jo! Dávám poctivý 4 hvězdy a 85 %, konečně taky trochu něco jinýho než traumatizující (a traumatizovaná) díla z per českých autorek.
Kniha Počkej na moře je hlavně sondou do duše hlavní postavy, než jen příběh lásky dvou mužů. Zvolená forma vyprávění ve 2. osobě je vhodná pro maximální emoční stimul čtenáře, působí jako niterní zpověď vypravěče, ale na druhou stranu, nejlépe působí na méně stranách, v rozsahu kapitoly, či povídky. Úplně se nehodí v této formě napsat celý román, jelikož místy není dost popisná a některé pasáže se hůře chápou. Kde ale tato forma vyprávění zafunguje nejlépe, je závěr knihy.
Každopádně čtení jsem si užíval, knihu nelze snadno odložit, s rozpoložením duše hlavní postavy není důležité se ztotožnit, ale je věrohodné. Nikdo nemůže nikoho soudit za to, co se odehrává v něm, s čím, s jakými otázkami a předsudky sám v sobě bojuje. Přišlo mi to skvělé a navíc jsem do poslední chvíle čekal na rozuzlení zápletky navozené na začátku knihy a jak už tu někdo psal, doporučuji se po dočtení vrátit na začátek a dát si první část znovu.
Určitě se nabízí i srovnání s knihou Plavec ve tmě. K tématu složitosti homosexuálních vztahů v nepřející době přistupují každá zcela odlišně, a ačkoliv je to už skoro rok, co jsem Plavce ve tmě četl a nemám ho už v tak čerstvé paměti, pamatuji si, jak skvělá kniha to byla a rozhodně mohu doporučit obě. Obě stojí za to.
Tohle mě moc nenadchlo. Přesto, že LGBTQ knihy miluju, tak tohle mi moc nesedlo. Kniha mě nudila a přišlo mi, že se v ní nic neděje.
Nikdy jsem se s audioknihou netrápil tak jako s touto.
Na začátku se vše jeví poměrně dobře. Dostanete výměnného studenta, který se v cizím prostředí zamiluje do muže, který se zdá nedosažitelným. Historická atmosféra z příběhu jen sálala. To vše můžete zhruba ve čtvrtině nenávratně zahodit oknem.
Takto nesympatické postavy, aby jeden pohledal. Student pořád řeší nějaké problémy, které ovšem z 99 % sám vytváří a samozřejmě se tomu hrozně diví. Autorka vás mermomocí chce přesvědčit, že to je jeho mládím, což dobře, pokud by mu bylo tak 11, bral bych to. Jinak se jedná o absolutně hloupého, nevyzrálého a extrémně jednoduchého kluka. Ani s panem profesorem to nebylo o nic lepší. U něj zase jen uslyšíte, jak nikdy nic není jeho chyba, všude byl, vše zná, a ačkoliv je sám neustále úplně mimo, on si to o sobě rozhodně nemyslí.
Uznávám, že pokud by se sešly takhle nevyrovnané osobnosti, mohlo by to vypadat jako v tomto příběhu. Hlavní problém je, že ten děj vůbec nikam nevede. Máme cca 2 hodiny, kdy se dávají dohromady, následuje 11 hodin zbytečných a nic neříkajících žvástů, a nakonec přijde opět trapný a nudný vyvrcholení v posledních 40 minutách.
Už od poloviny jsem si přál, aby šli konečně od sebe, neboť bylo nad slunce volající, že ten vztah hold fungovat nebude. Oba jsou na sebe neustále naštvaní, ale myslíte, že je napadne to řešit? Ani náhodou! Jenom si poslechnete, jak je všechno na nic, a přitom oba dělají vše perfektně.
Kam chtěla autorka dojít koncem jsem taky nepochopil. Celé to na mě působilo jen tak, že sama na posledních 20 stranách zjistila, že tento její konstrukt (slovo příběh mně v tento moment přijde už nadnesené) nikam nevede, a tak to nějak splácla.
Posledních 5 hodin mě u poslechu držel jen fakt, že jsem za půlkou příběhu, tak už to přece musím doposlouchat. Po celém závěru jen vím, že to byla velká chyba a dobrovolně jsem vyhodil 13 hodin svého času do koše.
Původně jsem uvažoval, že dám bod navíc aspoň za interpreta, ale i když odvedl opravdu dobrou práci, tak to tuto zhrouceninu nepostavilo na nohy.
Zpočátku mě příběh zaujal, ale čím dál víc mi přišlo, že pocity obou mužů se jen opakují, zdlouhavě se probírá každý nepodstatný detail, občas mě to nutilo k přeskakování, což nemám ve zvyku, a taky se nemůžu zbavit dojmu, že vyprávění v druhé osobě j.č. bylo na škodu - aspoň pro mě rozhodně...
Pro mě špatně čitelné. Vyprávění v druhé osobě jednotného čísla je těžko přehledné. Přepjaté vyprávění - ale možná nevím, co znamená milovat. První kapitoly slibné, ale pak z mého pohledu afekt.
Mám pocit, že jsem s hlavním hrdinou prožila kus života :-) Děj nemá spád, není to napínavé drama, přesto jsem se od knihy nemohla odtrhnout. Autorka vytvořila živý svět a tím jsou myšlenky a pocity hlavního hrdiny. Přišlo mi, že všechno ostatní je jen na pozadí - gay romance, Anglie, univerzita jako kulisy. Jádro románu je nadčasové: první láska, nejistota, dospívání a velká životní rozhodnutí. Doporučuji číst na podzim a zachumlat se pod deku. Teď už jen navštívit ostrov Wight :-)
Velké poetické pohlazení po duši.
Jednoduchý, prostý, zvýdavý jazyk, který popisuje vztah studenta a jeho profesora - spíš než popisuje možná vytváří, kreslí a něžně nad ním drží ochrannou ruku.
Kniha není pouze milostný román, je to kniha plná otázek, něhy, poetické lehkosti, naivity mládí.
Fragile: Handle with care.
Musím říct, že ke knize jsem přistupoval dost skepticky - česká autorka, gay téma, 60.léta, Anglie). Ale během chvíle jsem pochopil, že jsem se obrovsky spletl.
Nádherně poetická, hluboká kniha, která ukazuje lásku studenta a učitele, která přeroste v něco víc.
Jejich vztah nebyl lehký, nebyl dokonalý, ale svým způsobem dokonalý byl. Obavy, strach ze zklamání, opuštění a zároveň žárlivost a bezbřehá láska.
Ke knize se ještě rád vrátím. A kladu si otázku jak by to bylo, kdyby v Anglii zůstal...
Zbožňuji Cestu do hlubin študákovy duše (mimo jiné) a v této knize nám autorka předkládá autentickou návštěvu duše univerzitního studenta šedesátých let. Hlavní hrdina přijíždí ze Švédska studovat do Anglie a tím se rozehrává bezrozměrná kompozice pocitů, myšlenek, názorů, obav, tužeb, potřeb. Vše podává čtenáři křehce, přirozeně a velmi uvěřitelně.
S touto tematikou jsem zkoušela číst několik knih, ale žádná se mi nelíbila.
Tohle mě ohromilo.
Autorka dobře zná to, o čem píše, knihu doplňují krásné citáty. Kdybych nevěděla, kdo je autorem, vsadila bych boty, ze příběh napsal angličan dané věkové kategorie.
Krásně zachycená dynamika vztahu, od počáteční nejistoty, touhy, naplnění, stabilizace, zevšednění až po ?.?.
Já vlastně ani nevím, jak to skončilo. A to jsem si pro jistotu přečetla začátek ještě jednou, abych si to ujasnila.
Neujasnila.
Celkový dojem umocňuje ichforma a přítomný čas, taky nevšední obal.
Jen ten název mi unikl, ale podle všeho mi toho uniklo víc. Ovšem i to, co zůstalo, bohatě stačí.
Nevím, podle čeho se knihám přidělují různé literární ceny. Takhle kniha by si určitě nějakou zasloužila.
Minimálně za nevšednost.
Štítky knihy
Anglie milostné romány česká literatura 60. léta 20. století učitel a žák gayové LGBT, queer, LGBT+ ostrov Wight
Počkej na mořeKniha Počkej na moře je v
| Právě čtených | 15x |
| Přečtených | 321x |
| Čtenářské výzvě | 68x |
| Doporučených | 31x |
| Knihotéce | 130x |
| Chystám se číst | 321x |
| Chci si koupit | 75x |
| dalších seznamech | 5x |
(SPOILER) Za mě absolutni TOP.
Reaguji na nektere komentare - obe jmena zminena jsou, a konec dle meho neni otevreny. Zkratka na obraze IOW, nejsou iniciály cloveka, jak se domniva Ida. Je to Isle of Wight (anglicky ostrov).