Počkej na moře
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503836/bmid_pockej-na-more-sfI-503836.png
4
269
269
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.... celý text
Přidat komentář
Tato kniha mě dost zasáhla. Dovedla se ponořit do vztahu dvou lidí tak, že mi z toho běhal mráz po zádech. Proměny jednoho vztahu v době, kdy vše bylo tak nějak jinak a někde ještě stále jinak je. Z knihy mám pořád v sobě obraz moře. Ten rozhled do dálky, kde se obloha setkává s vodní hladinou. Vztah obou hlavních postav není žádná procházka růžovou zahradou...
Na první dobrou zaujme krásná obálka, poté vysoké hodnocení, zajímavé téma a nakonec se jedná opravdu o skvělou knihu.
Velmi poetické čtení s hezkým vyjadřováním a myšlenkami. Většinou mě irituje psaní v du formě, ale zde to dodalo na pocitech ještě větší hloubku.
Vztah studenta a učitele v Anglii 60. let, kdy homosexualita byla veliké tabu (u nás stále bohužel trochu je) a coming out by byl společensky devastující. To vše psáno českou queer autorkou, která nad očekávání promítla do příběhu skvěle popis prostředí, přírody (jako kdyby tam člověk právě byl), přemýšlení a pocitů z pohledu zamilovaného a určitě i sama něco ze sebe.
Hodně se mi líbily odkazy na různou tehdejší hudbu, pouštět si ji ke čtení navodí ještě lepší atmosféru.
Nepatřím k těm, kteří stojí v LGBT průvodech, kniha osloví svým citem spíše ženy, ale mě našla ve vhodném období a velmi mě oslovila.
Kvůli práci a nedostatku času jsem četl celé dva týdny, takže jsem si chtěl zopakovat úvod knihy, který časově předbíhá hlavní děj. Po dočtení knihy zapůsobí úvod úplně jinak i s možnými náznaky, takže povinně otočte knihu po poslední stránce (ale ne dřív, opravdu!).
Mně to strašně moc připomínalo knihu Plavec ve tmě, některé pasáže mi přišly skoro stejné, jen jiné místo a jiný čas. Kdybych nečetla Plavce ve tmě, tak řeknu, že je to dobrá kniha, ale takhle z toho mám rozporuplné pocity. A kdybych měla volit, kterou si znovu přečtu, tak to bude Plavec ve tmě, pro mě zajímavější děj a sympatičtější hlavní hrdina.
Tahle kniha je dokonalost. Ani nedokážu slovy popsat, jak moc se mi líbila. Ty myšlenky, poetický jazyk, děj, prostředí a krásně napsané city. David a Lars budou navždy v mém srdci, stejně jako tenhle příběh. Nejlepší kniha, kterou jsem kdy četla, nemůžu ji vypustit z hlavy.
"Kam vlastně plyne vztah, který je bezchybný?"
Nádherná, hluboká knížka o vztahu dvou mužů na sklonku 60. let v podmanivém prostředí ostrova Wight, to je Počkej na moře.
A já nemůžu jinak, než se připojit k nadšeným ohlasům ve své sociální bublině.
Všechno mi do sebe zapadalo - poetické popisy krajin, nesourodá dvojice hlavních protagonistů (rozdílný společenský status, národnost i generace) včetně (ne)výskytu jejich jmen, proměny jejich chování v důsledku vývoje vztahu a působení okolí, přesný popis niterných pocitů a boje s pochybami, předsudky a očekáváním. Velmi jsem ocenila určitou formu repetice, kdy byla položena pro děj zásadní otázka, od které se pak začalo odvíjet vše, co jí předcházelo, až nakonec zazněla v dialogu přesně na tom místě, kde byla jeho součástí.
"Nepřitahujeme svými obavami právě to, čeho se navíc bojíme?"
V jednoduchosti je krása a v lidskosti ta nejněžnější síla... miluju čekat na moře a miluju ty hmyzáky v břiše... až téměř opojně naservírováno, že jsme všichni prostě jen člověk... občas děláme vlny... jindy hledáme sebe sama... sekáme mnohdy až osudové chyby... stavíme mosty a pak je bez pardonu pálíme... o tolik víc pak mrazí z těch nenávistných homofobních debat... láska je přeci o lidech... obaluje duše bez rozdílu pohlaví.
Nechte si rozkmitat chlopeň, protože láska je aneb díky moc za tak potřebné svěží krásno v záplavě českých stejnobrdovských dramat... ach!
Bolestný příběh o zakázané lásce dvou mužů, jejichž společenská situace nedovoluje se otevřeně přiznat ke svým citům. V kontextu dnešní doby již skoro nepředstavitelné. Zajímavé zpracování, ich forma jednoho z hrdinů, který jako by celý příběh vyprávěl tomu druhému. Ač epické, skoro lyrické.
Velice povedená volba na týden dovolené na venkově. Kniha je jednoduše krásná i přes smutné téma. Téma láska. Láska, kterou vám společnost tenkrát prostě zakázala. Dokonce postavila mimo zákon. Pro mě naprosto nepochopitelné. Ale paní autorka to napsala báječně, na román a na posledních pár řádků zvlášť, jen tak nezapomenu.
Velké překvapení. Řemeslně naprosto skvěle zvládnuté, až na pár lacinějších motivů se tomu opravdu nedá nic vytknout. Místy ovšem kniha měla trochu potíž vzbudit ve mně nějaké emoce. A když už, tak ty negativní - žárlivost a frustrace spolu s hlavním hrdinou.
Na konci mě trochu zamrzel neuzavřený rámec, protože to, co mě vlastně nakonec zajímalo nejvíc, bylo: kdo je Ida?
Za mě rozhodně 5 z 5! Ihned po dočtení jsem měla tendenci knihu jen překlopit a přečíst si ji celou znovu. Všechno je to tam. Závěr knihy je okouzlující a dovolí právě ten "život" nejednou zmíněný.
Co se tedy musí autorce rozhodně nechat jsou popisy počasí. I v těch vedrech, mi její popisy mlhy a zimy za okny připadaly skutečné. Jakoby stačilo udělat krok a člověk by tam byl.
Krásná obálka, zajímavá lyrická kniha s názorným popisem, za mě v mnohém inspirovaná Acimanem. Velmi uvěřitelný popis pocitů zamilovaného se všemi svými pochybami, ochotou omlouvat, pošetilostí a nesoudností, platnými bez ohledu na pohlaví... Četla jsem hned po Plavci ve tmě a ten námět je vlastně velmi podobný, tady snad ještě více pocitově pitvající... Každopádně máte pocit že byste chvílemi jednoho nebo druhého nejraději vystřelili na Měsíc, ale často se brzy ukáže, proč se chová tak, jak se chová... Konec mě nepotěšil, tak velkou představivostí bohužel nevládnu...
Nádherná kniha. Příběh lásky mezi dvěma muži zasazený do Anglie v 60. letech 20. století a současného Švédska. Veronika píše překrásným jazykem, barvitě popisuje nejrůznější emoce, nejistoty i domněnky, které přináší opravdová láska. Rovněž lze z příběhu vycítit Veroničin osobní vztah k popisovaným místům, její láska ke kultuře a přírodě Švédska i Anglie, bohatý vnitřní svět a obrovská empatie. Kniha vám nabízí neskutečný čtenářský a umělecký zážitek, nenechejte si jej ujít.
P.S. Po dočtení tohoto hlubokého příběhu jsem si znovu přečetla první čtyři kapitoly. Udělejte to také.
Celkový dojem z knihy je na 4 hvězdy, ale ten závěr, to bylo něco úžasného. Už dlouho jsem nečetla knihu s tak silným závěrem, u kterého bych měla slzy v očích. Doporučuji k přečtení.
Ach, tohle bylo tuze krásné. Krásné i bolestivé.
Plné lásky, plné moře, plné naděje. Dokonalá obálka je jen třešničkou na dortu.
Do rukou se mi dostalo prozaické dílo, které je zakomponované do 60.let minulého století v Británii.
Máte-li rádi knihy propracované a náročnější, autorčina slovní zásoba a líčení děje je opravdu dokonalé. Slovní obraty, které vás nadchnou!
V zemi, odkud vzešel Fredie, byla homosexualita ještě v šedesátých trestným činem, jsem ani netušila. Čekala jsem příběh zakomponovaný do éry, kdy kapitalismus ještě kvetl, ale dvě duše-zdánlivě jednoduché téma-profesor a student ze Švédska, kde Verča neuvěřitelně barvitě popsala prostředí i emoce tak, že mi s knihy mrazilo, prostě nemůžu jinak, než doporučit!
Nedokázala jsem se rozhodnout jestli čtyři nebo pět hvězd. Nakonec čtyři, ale excelentní. Jsem ráda, že jsem dala na doporučení. Ani nevím, jak jsem knihu přečetla, plynulo to, i když počátek byl trošku krkolomný, musela jsem si najít cestu Ale pak to šlo jako po másle. Kdo má rád knihy na zamyšlení - běžte do toho.
I když knihu napsala česká autorka, vystupují v ní sami cizinci a odehrává se v zahraničí, máte tedy pocit, že jde o původně cizojazyčnou knihu.
Dokázala jsem se vcítit do hlavního hrdiny, jeho nejistot, pochyb a pocitu, že je ve světě tak trochu mimoň. Zároveň mě nedokázal příběh úplně vtáhnout, pořád přemýšlím proč. Některé pasáže mi připadaly zdlouhavé a opakující se, možná proto. Přesto gay romanci že 60. let, která ukazuje, jak složité tehdy bylo milovat někoho stejného pohlaví, hodnotím kladně.
Tahle kniha má už teď jisté místo v mém výběru z nejlepšího letošního čtení. Tedy, já obecně moc romány, kde je tak moc v centru téma lásky, vlastně moc nečtu, ale Veronika Opatřilová si mě tímhle příběhem dokázala získat raz dva. A vlastně je úplně jedno, že je to o vztahu dvou chlapů, protože je to prostě o lásce, a to je něco velkého a mocného vždy, na podstatě těch, jichž se zmocní, vůbec nesejde.
Ale v jednom přece jen hraje roli, že jde o stejnopohlavní pár zasazení do doby 60. let, kdy nastavení společnosti bylo o dost jinačí. Relikty nepochopení samozřejmě přetrvávají do dneška, ale tabuizace a stigmatizace už se hroutí, pomalu, ale jistě. O trochu komplikovanější se to může jevit, že si do oka padli student (ze Švédska) a profesor (anglické literatury), jenže i to se prostě stává a tipla bych si, že mnoho z vás si stejně jako já vybaví ve svém okolí případ, kdy se do sebe student*ka a profesor*ka zamilovali
Ale zpět ke knize. Vztah oněch dvou protagonistů občas působil jako hra na kočku a myš, a když autorka z pozice mladšího ze zamilované dvojice popisuje pocity vůči svému milovanému, dokázala jsem se do něj naprosto vcítit a prožívala jsem to s ním. Oproti tomu profesor vlastně po celý román působí, jako by byl po jeho boku, ale zároveň stále mimo dosah.
Tohle jsem si fakt užívala a pravidelně jsem si na čtení nacházela čas i přes dovolenou ve Skotsku, ačkoli většinou u mě na cestách knihy bývají až daleko na xté koleji. Tady jsem se pravidelně vracela na jih Británie, abych se dozvěděla zase o kus více. A samozřejmě jsem si dohledala ostrov Wight (i švédský Tynningö) a na oba bych se jednou taky ráda koukla. Tak už to bývá: když čtu skvělou knihu, mívám chuť se vydat na místa, kudy (na papíře) chodili její hrdinové.
... krásný, hezky napsaný příběh o vztahu dvou mužů, studenta a profesora literatury. Našla jsem ho náhodou, chvíli pochybovala, ale nakonec s chutí a očekáváním, jak to dopadne, dočteno
Štítky knihy
Anglie milostné romány česká literatura 60. léta 20. století učitel a žák gayové LGBT, queer, LGBT+ ostrov Wight
Počkej na moře
Zbožňuji Cestu do hlubin študákovy duše (mimo jiné) a v této knize nám autorka předkládá autentickou návštěvu duše univerzitního studenta šedesátých let. Hlavní hrdina přijíždí ze Švédska studovat do Anglie a tím se rozehrává bezrozměrná kompozice pocitů, myšlenek, názorů, obav, tužeb, potřeb. Vše podává čtenáři křehce, přirozeně a velmi uvěřitelně.
S touto tematikou jsem zkoušela číst několik knih, ale žádná se mi nelíbila.
Tohle mě ohromilo.
Autorka dobře zná to, o čem píše, knihu doplňují krásné citáty. Kdybych nevěděla, kdo je autorem, vsadila bych boty, ze příběh napsal angličan dané věkové kategorie.
Krásně zachycená dynamika vztahu, od počáteční nejistoty, touhy, naplnění, stabilizace, zevšednění až po ?.?.
Já vlastně ani nevím, jak to skončilo. A to jsem si pro jistotu přečetla začátek ještě jednou, abych si to ujasnila.
Neujasnila.
Celkový dojem umocňuje ichforma a přítomný čas, taky nevšední obal.
Jen ten název mi unikl, ale podle všeho mi toho uniklo víc. Ovšem i to, co zůstalo, bohatě stačí.
Nevím, podle čeho se knihám přidělují různé literární ceny. Takhle kniha by si určitě nějakou zasloužila.
Minimálně za nevšednost.