Veronika Opatřilová

česká, 1986

Nová kniha

Píseň L.

Píseň L. - Veronika Opatřilová

Šlechtický sirotek na anglickém středověkém hrabství má život předem nalinkovaný: Odejde do kláštera, vrátí se, ožení a zaujme své místo po boku pána hradu, své... detail knihy

Nové komentáře u autorových knih

Píseň L. Píseň L.

Ach. Tohle bylo tak strašně krásně napsané, každá věta hladila do po duši, příběh vystavěný tak, že jsem hltala každé slovo. Obzvlášť historická část byla naprosto fenomenální. Musím říct, že obdivuju, jak výborně umí autorka stupňovat napětí a přitom tak strašně nenápadným způsobem. Jak brilantně umí vykreslit atmosféru, nemohu se prostě od knihy odtrhnout dokud ji nepřečtu. Četla jsem i předchozí "Počkej na moře" a jediné co chci vědět je, kdy Veronika napíše další knihu!... celý text
MadameKeroufac


Počkej na moře Počkej na moře

Za mě absolutni TOP. Reaguji na nektere komentare - obe jmena zminena jsou, a konec dle meho neni otevreny. Zkratka na obraze IOW, nejsou iniciály cloveka, jak se domniva Ida. Je to Isle of Wight (anglicky ostrov).... celý text
doroth28


Počkej na moře Počkej na moře

4,5* Těžko se mi hledají slova, která by dokázala popsat, jakou bouři emocí ve mě kniha vyvolala. Vztek, že museli své city skrývat, že by je měli obhajovat, že to bylo "nenormální", že to takhle nemělo být. Proč? Proč by to tak mělo fungovat. Jako vím, že to byla šedesátá léta a lidi prostě byli předpojatí a plní předsudků (což jsou mnozí i teď), ale prostě ne, tohle nedokážu pochopit. Prostě, když někoho miluješ, tak máš přece právo být s ním a tečka. Opovržení, že lidi mají potřebu mluvit někomu jinému do života. Radost, že nakonec našli odvahu spolu přece jen být, i když to nebylo takové jak si představovali. Smutek, že to nakonec dopadlo tak jak jsem od začátku předpokládala, že to dopadne. Naději, když jsem si zpětně poslechla začátek knihy, kdy mi došlo, že to možná dopadlo přece jen o něco lépe. Rozmrzení za otevřený konec, který ale vzápětí nahradila maličká radost, díky níž jsem si mohla říct, že to vlastně skončilo přesně tak jak jsem chtěla. A nakonec hluboký, teskný smutek, který ani pořádně nedokážu vysvětlit, který mi vehnal slzy do očí a nutil mě přemýšlet o tom, že život prostě nehraje fér. Ano, vadilo mi jak se v určitých chvílích choval vypravěč (nedostaneme tady ani jména obou hrdinů, ačkoliv vlastně jednoho ano) - student - ale i jak se choval učitel. Že spolu nedokázali mluvit. Že došlo k rozhodnutím, které nemělo být nutné učinit. Že před sebou měli tajemství. Že si tak úplně nevěřili. Že student často překrucoval, co mu vlastně učitel říká a zbytečně dramatizoval. Ale chápu, že není lehké se skrývat, že to vnitřně nakonec člověka začne nahlodávat, že začne chtít něco jiného. Lepšího. A učiní rozhodnutí, kterého později možná bude litovat. Nebo možná taky ne. Je toho spoustu řečeno mezi řádky. V knize je hodně bolesti, ale i lásky, touhy a radosti. A možná, že nakonec má i šťastný konec.... celý text
Etule



Píseň L. Píseň L.

Bez scén v současnosti bych se klidně obešla. Ani mě moc nebavily. Ale chápu, že bez nich by to tak nevyznělo. A to je jediná drobná výtka. Jinak... po dlouhé době kniha, která se dotkla něčeho hluboko uvnitř. Jazyk V. Opatřilové je sladkobolně melancholický a vyvolává tak silnou vůni podzimu, až to zalyká.... celý text
Niamh15


Píseň L. Píseň L.

Právě jsem knihu dočetla a rezonují ve mně emoce. Kniha je napsána tak nádherným slohem, se kterým jsem se ještě nesetkala. Čte se sama. Popisy jsou neskutečně něžné, emotivní a poetické. Les je symbol svobody, klidu, možnosti být sami sebou. Několik pasáží jsem si musela přečíst opakovaně jak na mě zapůsobily. Hlavní postavy Laurence mi bylo že začátku líto. Hledal se, nenacházel nikoho, kdo by ho skutečně viděl a často se na hradě svého bratra trapil. Jediné útočiště pro něj byl les. Knihu moc ráda doporučuji. Je to opravdu zážitek.... celý text
milito999