Počkej na moře
Veronika Opatřilová
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/503836/bmid_pockej-na-more-sfI-503836.png
4
268
268
Milostný gay příběh z Anglie 60. let pojednávající o křehkosti lidských vztahů, o životních volbách a odvaze jít si za svým. O okamžicích, které by mohly trvat věčnost. O tom, že chceme někam patřit, a o tom, jak poznáme, že jsme nepřiplavali na špatný břeh, kde nás čeká jen konec. Mladý univerzitní student z Göteborgu přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie, aby tam strávil semestr studiem angličtiny. Na první pohled se ničím neliší od desítky výměnných studentů ze Švédska, kteří se v 60. letech 20. století jezdí do Anglie učit cizí jazyk. Brzy po příjezdu potkává staršího muže, profesora literatury a neúspěšného spisovatele. Poznává v něm stejné tajemství, jaké se sám pokouší skrývat, a mezi oběma muži propukne vášnivá milostná aféra, která má navzdory uvolněné atmosféře a proměnlivé době šedesátých let stále nedozírné následky pro jejich životy. Počkej na moře je komorním příběhem o přitažlivosti a oddanosti, zkoumající hloubku lidské duše na pozadí bouřlivých šedesátých let v Anglii.... celý text
Přidat komentář
Celkové hodnocení: 90 %
Po dlouhé době jsem se začetl do románu žánru LGBT odehrávající se v 60. letech 20. století.
Hlavní postavou je mladý student ze Švédska, který přijíždí na ostrov Wight u břehů Anglie. Chce zde strávit několik měsíců studiem angličtiny. Zamiluje se do profesora literatury, který je o 10 let starší než on..
Román je napsán poetickým jazykem. Je to určitě zajímavý námět a autorka píše moc dobře. Kniha je srovnatelná se zahraničními tituly.
V závěru knihy se nachází PŘEKLADY BÁSNÍ.
Tohle vážně napsala česká autorka? Skutečně se dokázala vyhnout všem "českorybníčkovským" klišé tématům a otevřít pro mnohé zdejší čtenáře stále dost tabuizované téma společensky dosud ne zcela schválené lásky? Navíc se ocitnout v jiném prostředí a díky znalostem reálií se skutečně přiblížit škatulce "světové beletrie"? Jsem skutečně nadšená z tohoto svěžího větru, který si "počkal na moře" a konečně zavanul do tuzemské tvorby. Snad by se dalo namítnout, že román s LGBT tématkou není nic nového, že nepřináší žádný jiný úhel pohledu, nebo dokonce že šlo o banální příběh lásky, byť trochu odlišné. Přesto si myslím, že se autorce podařilo natolik poukázat na všednost útrap mileneckého vztahu, že snad i ten největší.... řekněme konzervativec (za předpokladu, že by si to přečetl) uzná absurditu neustálého skrývání a idiotského hodnocení majoritní skupinou. Protože kdo není občas malicherný, kdo si nevykládá partnerovy činy a slova po svém, kdo se čas od času nezachová poněkud pošetile, ten nechť hodí kamenem. Sledovala jsem s napětím a zájmem každé nevyřčené slovo, každé zaškobrtnutí lidského počínání (a to nejen z mladistvé nerozvážnosti), aniž bych si uvědomila, že nepotřebuji vědět vlastní jména, abych takřka dokonale znala oba aktéry. A abych tuto skutečnost objevila až na závěr a znovu tak poděkovala talentované Opatřilové za drobný jinotaj a odkrytí na první pohled otevřeného konce. A ten krásný jazyk působící tak samozřejmě a nevyumělkovaně! Jsem skutečně nadšená a plná zřejmých i nikdy nevyřčených pravd.
Všechny moje oblíbený IG literární inspirace vychvalují Počkej na moře. Nejlepší kniha roku hned na začátku... Hmmm... Tak pro mě snad ne, docela doufám, že mě letos něco lepšího potká. Niterní zpověď ukňouránka (kterej se změní v bohéma, když zjistí, že není jen ten jeden - jakožto člověk, který se věnuje konsenzuálně nemonogamním vztahům v různých formách, nevěřím, že takhle by se opravdový Lars choval) , se kterou jsem bojovala přes dva týdny. Přitom téma LGBT komunity v 60. letech v Anglii se mi líbí moc.
(SPOILER)
V první řadě chci opravdu výrazně podtrhnout Veroničin neuvěřitelný talent. Její slova, věty, jsou napsány s neobyčejnou lehkostí, a přesto vás dokážou hluboce zasáhnout. Autorčin styl psaní jsem poznala už u její první knihy Ostrov žije a tak jsem měla představu o tom, co můžu čekat, ovšem Počkej na moře dalece předčilo má očekávání.
Co se týče děje samotného, v mnoha recenzích jsem četla, že se jedná o nádherný a něžný příběh. Já sama za sebe ovšem musím říci, že pro mě jeho čtení bylo místy až bolestivé. Vztah obou hrdinů totiž není žádná procházka růžovým sadem. Lars je mladý, naivní a zamilovaný. A ačkoliv k němu David chová city, nemůže si dovolit chovat neuváženě. Stýkají se jen tajně, obvykle v noci, na opuštěných místech, kde je nikdo nemůže vidět. Postupem času na něj však Lars začne naléhat, chce něco víc, čímž od sebe Davida nevědomky oddaluje. Ačkoliv tvrdí, že si vzájemně věří, jejich důvěra je velmi křehká a slabá.
Občas se stane, že se David několik dní nebo týdnů neozve. A tak náš hrdina jen zoufale čeká a přemýšlí, co udělal špatně a jestli je to konec jejich vztahu. Pak se vše obrátí, vyrazí spolu na výlet, a on má konečně pocit, že jejich vztah má budoucnost, jen aby ho David opět zklamal tím, že si ho přestane všímat.
To Lars řeší ne úplně vhodnými způsoby - začne dělat naschvály, vyhledávat potenciálně rizikové situace. Později vyplouvá na povrch i Davidova minulost, kterou před svým milencem dlouho zatajoval, a to mezi ně staví další zeď, stejně jako odlišné představy o budoucnosti a kariéře. Zkrátka a dobře je jejich vztah jako na houpačce.
Je možné, že za mé lehce odlišné vnímání tohoto příběhu může má osobní zkušenost, protože jsem podobný vztah prožila. Naštěstí jsem ho včas ukončila. Lars s Davidem se však dostali mnohem dál. To, zda byl jejich vztah šťastný, či zda žili jen jeden vedle druhého posoudit nemohu. Velká část jejich osudu nám zůstává skryta. Nepochybně se hluboce milovali, i když dost zvláštním, pokrouceným způsobem. A nemyslím si, že by to bylo způsobeno jen jejich orientací či dobou, ve které se příběh odehrává.
Až na prvních pár kapitol je kniha pojata jako niterní zpověď hlavního hrdiny. Představuje vlastně tak trochu jeho deníček, kterému sděluje věci, o kterých nikdo jiný nemá tušení. A i když mi ani jeden z hrdinů nijak zvlášť nepřirostl k srdci, nepřestává mě překvapovat, jak dokonale dokázala autorka jejich charaktery vystavět. Nepůsobí archetypálně, nemáte pocit, jako by to mohl být hrdina každé druhé knížky, přesto se ničím zvlášť neodlišují od běžných lidí.
Velmi zajímavé je také to, že celá zpověď je psána jako by se jednalo o dopisy adresované Davidovi. Další zajímavostí je i fakt, že se v příběhu jména hlavních hrdinů vůbec nevyskytují, konkrétně to Larsovo je tam zmíněno pouze jedinkrát. Nemohu také nezmínit nádherně popsané prostředí ostrova a Anglie celkově, spolu se spoustou literárních a hudebních odkazů, byla to opravdu potěcha pro mou duši.
Počkej na moře pro mě byl hlubokým emocionálním zážitkem, na který jen tak nezapomenu, a který ve mě dokázal vyvolat nejrůznější pocity. Rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi psychologicky velmi dobře propracované, a nádherným jazykem vyprávěné romány o různých podobách lidských vztahů.
Musím se s hodnocením trochu lišit. Autorčin styl je úžasný, má hodně poetický jazyk, používá krásné obraty. Moc hezky se to čte. Ale hlavní hrdina mi byl příšerně nesympatický. Připadalo mi, že neustále fňuká, měla jsem chuť knihu odložit.
Příběh jedné lásky, pouhý rok a půl života viděný očima zamilovaného chlapce, který hledá sve místo v životě. Rozhodl se správně, to se nedovíme. Příroda ostrova Wight, moře, komunita univerzity a samozřejmě zakázána a utajovaná láska muže k muži tvoří čtivý celek. Kniha stojí za přečtení.
Příběh nás zavede na anglický ostrov Wight, kam přijíždí švédský mladík, aby zde studoval na univerzitě. Brzy potká staršího profesora anglické literatury a je mu jasné, že skrývá stejné tajemství jako on. Píše se rok 1967 a ač byl vydán zákon, který zrušil označovat homosexualitu jako trestný čin, společnost stále nemá jasno. Sledujeme tak utajovaný milostný vztah, který může velice ovlivnit život obou dvou.
Toto byla nádhera! Já chci víc, nechci se s knížkou rozloučit. Chci být ještě alespoň chvíli ve společnosti těch dvou….
Knížka je napsána zvláštním, osobitým stylem. Je to jemné, něžné, a přitom tak ze života. Krásné slovní obraty, nádherné myšlenky. Po pár stránkách jsem si zamilovala to, jak autorka píše, ponořila jsem se do příběhu, celý jsem ho viděla před sebou jako film (mimochodem filmové zpracování by mu moc slušelo!).
Bylo tu tolik emocí. Dokázala jsem se vcítit do pocitů, hlavně mladého studenta. Byla jsem s ním v jeho hlavě, chtělo se mi brečet i usmívat. Je jedno, jestli je milostný příběh mezi muži nebo mezi mužem a ženou, ty pocity lásky zná každý z nás, to, co cítíme, jak se chováme. Navíc, když je to utajovaná láska. To vše v knize bylo, bylo to silné, bylo to se mnou.
Je tu neskutečně vylíčena atmosféra. Ať už to, jak vypadala Anglie šedesátých let, ale hlavně ostrov Wight. Je znát, že tu autorka žila a dokázala nás prostřednictvím knihy přenést na místa, která po dočtení potřebuji navštívit. Miluji moře a to, jak o něm krásně píše, jsem si moc užívala.
Knížku bych mohla přečíst na jeden zátah, ale chtěla jsem s ní být déle, nechtělo se mi od ní pryč. Po dočtení jsem ji otevřela zase na začátku, abych si to vše propojila a užila si své slzy.
Už teď vím, že si knihu v budoucnu znovu přečtu a těším se, až znovu prožiji všechny mé pocity.
Zcela výjimečný román, který je v současné české literatuře dosti vzácný. Počkej na moře od Veroniky Opatřilové už svou svou obálkou s obrazem Henryho Scotta Tukea dává najevo, že tady půjde o víc než jenom o příběh nějakého milostného vzplanutí. Počkej na moře navazuje na podobná díla jako Cizí dítě od Alana Hollinghursta (i zde se myšlenkově prolíná básník Alfred Tennyson) nebo Dej mi své jméno od Andrého Acimana. Přiznávám, že se mi knížka četla jedním dechem. Atmosféra je dokonale vystižená, chemie mezi oběma lidmi naprosto parádní. Hodně poetické, ale naštěstí bez kýčovitého patosu, který by tu knihu zabil. Výjimečná kniha, u které doufám minimálně v nominaci na Magnesiu Literu.
Krásný příběh o jedné vcelku obyčejné lásce… až na to, že jde o dva muže a jsou šedesátá léta v Anglii. Kluk, co se zamiloval do profesora a řekl si, proč ne? Řekl si, že život teprve začíná a stát se může cokoliv. Jeho odvahu a v podstatě někdy až troufalost jsem obdivovala a líbila se mi chemie, kterou ti dva mezi sebou měli, a všechny fáze jejich vztahu (i ty, které v textu nejsou, ty pouze tušené). Nemám ráda tragické příběhy a tenhle mě potěšil, byl chytrý, laskavý a moc hezky napsaný. Věřím tomu, že si ho přečtu ještě mockrát.
Štítky knihy
Anglie milostné romány česká literatura 60. léta 20. století učitel a žák gayové LGBT, queer, LGBT+ ostrov Wight
Počkej na moře
Kniha byla jedním slovem - nádherná, velmi mě zasáhla. Když čtete řádky, máte pocit, že jste s hrdiny, možná i jedním hrdinou, možná jím chcete být a prožít si jejich příběh, tak skutečný, odehrává se vám přímo před očima. Kniha vás naprosto pohltí, měla jsem problém se soustředit na věci kolem, které se neodehrávaly v knize..., tak moc měl příběh pohltil. Vše do sebe naprosto zapadá a vytváří celek - vytříbený jazyk, úžasný příběh, vykreslení doby, kulturní odkazy.... . Sbližování hlavních hrdinů a první "rande", kde takřka odpočítáváte minuty společně s hlavním hrdinou a čekáte, nedýcháte... A ten konec, neustále jsem se vracela na začátek, na konec, na začátek, snažila se vyčíst mezi řádky, najít nějaké vodítko, které by mi pomohlo rozuzlit, jak vlastně příběh dopadl...A to bylo od autorky velmi rafinované. Doporučuji!!