lulucinax
komentáře u knih
Anežka
Viktorie Hanišová
Velmi silný příběh o ženě, která si uvědomí až příliš pozdě, že by chtěla mít dítě a je odhodlaná udělat pro to všechno. A chce mít za každou cenu takovou holčičku, jakou si vysnila.
Výchova dětí a vztahy jsou hodně složité a křehké. Je důležité naslouchat druhým, ale i sobě samotným.
Místy mi ze čtení bylo hodně smutno. Autorka skvěle popsala postavy a jejich pocity. Vtáhla mě a nepustila stejně jako Rekonstrukce. Až teď jsem zjistila, že Anežka je autorčina prvotina, vůbec to není poznat.
Budu se těšit na další knihu, protože Viktorii Hanišovou zařazuji mezi mé oblíbené české spisovatelky.
Ana
Roberto Santiago
Moje asi nejdelší kniha a proto se mi vůbec do ní nechtělo, ale jsem ráda, že jsem se do ní pustila.
Příběh byl zajímavý, plný zvratů, napětí a stránky ubíhaly pod rukama. Každopádně by nevadilo, kdyby měla o třetinu míň stran, občas mi to přišlo dost okecávané. A někdy mě ta Tramelová už fakt štvala.
Dokázala bych si představit, kdyby pan Santiago napsal pokračování a ráda bych si ho přečetla.
Alicina síť
Kate Quinn
Skvělý špionážní historický román, lehce bych řekla, že i thriller. Mohla by vás odrazit jeho délka, ale každá stránka stojí za to a já hltala jednu po druhé, místy byl děj dost drsný. Odehrává se ve dvou časových rovinách - minulosti a přítomnosti, z pohledů dvou vypravěček - silných hrdinek, které jsou obě sympatické. A pochopíte brzy, proč v přítomnosti je jedna tak protivná.
Hodně mi připomněla knihu Dívka v přestrojení od Greer Macallister, kterou také můžu doporučit.
Byla to má první kniha od autorky a určitě ne poslední. Na konci knihy prozrazuje, co všechno se opravdu stalo.
Alice uličnice a králík nezbedník
Ruth Quayle
Tohle se fakt nepovedlo, hodně podivná kniha. Už dlouho jsem nečetla tak špatnou dětskou knížku.
Knihu jsem koupila kvůli názvu a teda vůbec se mi nelíbila.
Špatně se četla a Alice je hodně nesympatická, když budu hodná. Některé části jsem dětem ani nečetla.
100 pokladů naší planety: Itálie
kolektiv autorů
Moc pěkná kniha o Itálii. Obsahuje mnoho krásných fotografií. Nečetla jsem ji celou, ale prohlédla jsem si ji a přečetla jen, co mě zajímalo. Doporučuji všem milovníkům Itálie.
1984
George Orwell (p)
Knihu jsem si přečetla spíš z povinnosti a moc mě to nebavilo. Špatně se mi to četlo a přišlo mi, že se tam hodně věcí opakovalo. Chápu myšlenku, ale pár věcí mi přišlo nelogických. Ještě si přečtu Farmu zvířat a s Orwellem končím.
Černý dort
Charmaine Wilkerson
Pěkný příběh jedné rodiny, který v sobě skrývá tajemství o životě Eleanor Bennettové, která právě zemřela. Eleanor po sobě zanechala nahrávky, kde se se svým životem svěřuje. A také schovala do mrazáku svůj poslední upečený černý dort.
Ze začátku se bylo těžké soustředit na hodně postav s podobnými jmény, ale pak příběh pěkně plynul a hezky se četl.
Putování za kouzelnou mocí
Sarah Beth Durst
Velmi napínavý a dobrodružný příběh zvířátek, které dostaly netradiční speciální schopnosti. Jsou jim k něčemu? Přijdou na to, jak je nakonec využít?
Tahle knížka určitě není na dva večery. Začala jsem ji dětem předčítat už někdy v lednu a i díky malým písmenům nám vydržela dost dlouho, ale mého šestiletého syna moc zaujala a bavila. A mě ostatně také. Jen se nám trochu pletla jména zvířátek, kterých v útulku bylo celkem dost, hlavně ze začátku.
Rozhodně zde najdete věci k zamyšlení, že není vše, jak se zdá, že je dobré se vždy zkusit domluvit, a že každý vyniká nějakou schopností, která se na první pohled nemusí zdát výjimečná. A především je kniha o přátelství.
Má mě ráda, nemá mě ráda
* antologie
Povídkovou knihu z edice česká povídka u mě vídáte pravidelně a nehodlám to měnit. Mám je ráda, přestože některé jsou velmi povedené a některé méně, ale někomu jinému můžou sednout úplně opačně. A vy si dle povídek můžete udělat nějakou představu o tom, jak daný autor píše a pak se podívat na jeho další díla.
Z tohoto souboru bych vypíchla povídku Má mě rád, nemá mě rád od Ireny Hejdové. U povídky Jaroslava Rudiše Vypisovači jsem se dost nasmála. A poslední povídku Sofi od Borise Dočekala bych jen utla o stránku a půl dřív.
Naopak povídka Michala Viewegha mě přesvědčila o vyřazení jeho dvou knih z mé knihovny a rozhodnutí, že je číst nechci :D
Moderní sebeobrana
Pavel Houdek
Tahle kniha by měla být povinnou četbou pro všechny, protože v ní najdete návod, jak si nenechat nic líbit a umět se ozvat. A rozhodně se ozvěte, přestože hned dostanete nálepku "hysterka".
Přečíst by si ji měly minimálně ženy, ale i mužům hodně dá. I těm, co se cítí neohroženě a možná si pak uvědomí, že ty jejich vtípky, mohou někomu ublížit, třeba takové "nevinné" plácnutí po zadku nebo sexistické řeči. Protože bolest může být i psychická a leckdy je i horší.
A ne, není to normální. V knize najdete i tipy a rady, jak se ubránit fyzicky.
Je to opravdu důležité téma. Rozhodně by vás neměla minout.
Hlasy v bouři
Darcy Coates
Knihu jsem dostala zdarma k nákupu a už dlouho mi ležela v knihovně. Jsem ráda, že na ni konečně došlo a s klidným svědomím se jí můžu zbavit, protože mi absolutně nesedla.
Horory všeobecně nevyhledávám, ale tahle ani moc strašidelná nebyla, občas jsem se i zasmála nad činy hlavních hrdinů. V knize jsem objevila několik nelogických věcí. Chápu, že adrenalin může udělat svoje, ale Dorran mi přišel jako superhrdina a lezl mi na nervy, jak nerespektoval Clare a hrál si na hrdinu.
Celkově se mi zdál příběh dost nevěrohodný a od „Královny hororu“, jak se píše na obálce, jsem zkrátka čekala víc.
Za co dávám dvě hvězdy a co se mi líbilo je čtivost a krátké kapitoly, díky kterým stránky rychle odsýpaly.
Tyhle fragmenty
Bianca Bellová
Tyhle fragmenty, jak už název napovídá, ukazují takové střípky, různé situace ze života, ve kterých se hrdinové ocitnou.
Někomu by mohlo vadit, že většina povídek je neukončených. Mně to nepřišlo na škodu, jen u některých jsem byla zvědavá, co by se stalo dál, nicméně určitě vybízí k zamyšlení.
Soubor obsahuje 18 povídek a rozhodně vás překvapí, protože nevíte, co čekat. Některé byli smutné až depresivní, podivné i psycho a u některých jsem se zasmála.
Celkově se mi většina povídek líbila a vypíchla bych: Tyhle fragmenty, Samozřejmě, že se podívala, Delirium, Poslední rozloučení...
Transfer
Bianca Bellová
„Nikdy si nemůžeme být jistí, kde přistaneme."
Čtyři povídky, čtyři lidé, čtyři příběhy.
Další povídková kniha od BB, kterou jsem četla, příště už zkusím román/novelu.
Styl psaní autorky mi sedí. Píše čtivě a jsou to příběhy, nad kterými se zamyslíte. Možná pak popřemýšlíte nad svým životem a možná taky ne.
Všechny povídky mě něčím zaujaly a čtení jsem si užila. Ale teď po týdnu, už si je popravdě moc nevybavím, ale ty pocity tam zůstaly a to je důležité. Nejvíce mě zaujala první povídka Lindy, která se vrací z karu.
Marek Dvořák: Mezi nebem a pacientem
Martin Moravec
Opět úžasná kniha od Martina Moravce psaná formou rozhovoru. Nyní s lékařem záchranné služby Markem Dvořákem. Marek Dvořák, mimoto že je velký sympaťák, je i skvělý lékař. Skoro celou knihu jsem si říkala, že kdyby mně nebo mé rodině šlo o život, byla bych ráda, kdyby byl v rukou pana Dvořáka. Ale přesto doufám, že ho nepotkám, protože, když už by letěl z Hradce vrtulníkem, asi by to nebylo kvůli odřenému kolenu.
V knize se dočtete o jeho životě, že nelítá jen se záchranářským vrtulníkem a také, jak to chodí na záchranné službě. Rozhodně lepší informace než z Ordinace v růžové zahradě. Takže pokud jste se této knize dosud vyhýbali (nechápu, jak je to možné), rozhodně si ji přečtěte. Minimálně už jenom proto, že si zopakujete, jak dát první pomoc.
Budu se těšit na další knihu MM a mezitím si časem dám Vladimíra Beneše, kterého si šetřím, protože pak už bych je měla všechny přečtené a co pak.
Ještě jedna zajímavost, pan Moravec si vydává knihy sám a je moc fajn vidět, jak se mu to zvrhlo, a že pak musí pracovat celá rodina/vesnice, aby odeslal objednávky - sen každého autora.
Varhaník z mrtvé vesnice
Danuta Chlupová
Příběh se odehrává v padesátých až šedesátých letech v Československu. Takže komunismus. A politika. V poslední době jsem toho četla více a už mě to jaksi spíš leze nervy, protože člověk s tím nic nenadělá a má z toho akorát špatnou náladu. Docela mi to připomnělo Šikmý kostel. Nicméně tento příběh se mi pod kůži tak úplně nedostal, přestože se kniha četla velmi dobře, bylo mi jedno, co se hrdinům děje. A Teodor mě pak spíš už štval a byla jsem ráda, že je konec.
Ale abych jen nekritizovala, líbil se mi příběh Mirka. Uvědomila jsem si, jak to museli mít tito lidé dříve těžké.
Slušní lidé
J. P. Delaney (p)
Děsivá představa. Zazvoní na vás chlápek a řekne vám, že váš dvouletý syn není váš, protože vám v porodnici vyměnili děti. Knihu jsem odkládala kvůli tématu a čekala až děti odrostou, abych to neprožívala až příliš. A dobře jsem udělala, protože se jedná o opravdu skvěle napsaný psychothriller, který nebudete chtít odložit.
Otec byl se synem na rodičovské. To se v knížkách často nevidí. Theo byl velmi živé dítě a bylo vidět, že na otce okolí pohlíželo spatra, že je jasné, že nezvládá výchovu dítěte, protože je muž. V druhé rodině se o výchovu víceméně starala chůva a angažoval se spíš také otec. Takže ženy byly upozaděny, velmi neobvyklé.
Můžeme vidět, jak se postupně na první pohled ze slušných lidí stávají lidé, které pro své dítě chtějí udělat maximum. Rozhodně doporučuji k přečtení. Od autora mám přečtené vše a tahle byla za mě nejlepší.
Róza a Sam - Uloupené lupení
Cathon (p)
Malá holčička Róza se svou pidipandou řeší záhadu.Příběh je krátký akorát na jedno uspávání a je velmi povedený. Na konci samozřejmě čeká rozuzlení a ponaučení. Mám jen jednu výtku. Konec mi přišel poměrně useknutý, uvítala bych stránku navíc.
Nicméně dětem se příběh líbil a četli jsme ho již opakovaně. Ilustrace moc pěkné a rozhodně stojí za přečtení.
Símka
Lucie Hušková
Símky mi bylo moc líto, prožila si tzv. studený odchov, ale kdyby jen to. Símka stále věřila, že když bude lepší, bude ji mít její matka ráda. Přitom mateřská láska by měla být automatická a přirozená.
Autorka skvěle vystihla emoce a charaktery postav. A také ve mně vzbudila velké emoce. Její matku jsem nenáviděla, litovala jsem Símky a říkala si, tak už se na ni ksakru vykašli! Určitě na to bude nějaký psychologický komplex.
Těším se na autorčinu novinku Kolem dokola.
Sběratel sněhu
Jan Štifter
Začátek knihy byl pro mě dost rozpačitý, jelikož jsem se ztrácela v ději, postavách i čase (1930-1945, 1956, 2017). Od druhé půlky se to již zlepšilo a jednotlivé příběhy mě začaly zajímat a byla jsem zvědavá, jak se příběhy propojí.
Autor velmi dobře vystihl jednotlivé doby i vztahy mezi postavami, které byly uvěřitelné a výborně vykreslené. Kniha obsahovala trochu magie a duchovna, nicméně tady mě to nijak nerušilo. Autorovo styl psaní je mi blízký a budu se těšit na další jeho knihy.
V šedých tónech
Ruta Sepetys
Stejně jako Sůl moře mě kniha chytla od první stránky. Díky krátkým kapitolám a čtivému napínavému ději vám stránky ubíhají pod rukama. Děj je zasazen do období druhé světové války, takže to vůbec není lehké čtení. Vše jsem prožívala s hlavními hrdiny a fandila jsem jim.
Pokud hledáte podobné čtení, tak doporučuji Jmenuji se Maryte od Alvydase Šlepikase.