LooneyCZ komentáře u knih

Knížku mi doporučila a půjčila kamarádka a já byla nejdříve trochu skeptická. Rozhovor na tři sta stran mě moc nelákal. Jakmile jsem ovšem knihu otevřela, hned mě zaujala a jen těžko jsem se od ní odtrhávala. Spousta zajímavostí, příběhů, trocha černého humoru a hlavně dost užitečných informací, které by měl vědět každý pro případ, že se dostane do situace, kdy jde někomu o život.
Nejzajímavější mi připadala první část o letecké záchrance. Ke konci už mě pan doktor začínal rozčilovat, protože to snad ani není normální člověk: jak to všechno stihne, proboha? To jeho nadšení pro věc mu zkrátka a dobře závidím. A tak jsem ho začala sledovat na Instagramu.
Ve srovnání s knihami Adama Kaye taky musím říct, jak jsem ráda za úroveň zdravotní péče v Česku. Občas člověk nadává, ale buďme rádi za to, jak nám to tu funguje. Čest všem dobrým doktorům, sestrám, záchranářům i first responderům!

5 12.04.2024

Mnohem lepší než Šalina, dokonce tu bylo i pár vtipných momentů (např. setkání čtenářského kroužku).
Nečekala jsem žádnou duchařinu, horor ani detektivku, takže jsem nebyla zklamaná tím, že se z toho vyklubal obyčejný příběh z vesnice. Jenže... třeba Dvořáková jde podle mě v popisech hlouběji a u Soukupové se to NIC děje jaksi mnohem čtivěji. Havířovina se sice četla dobře, ale pořád jsem čekala, co z toho vyleze. A ono to prostě najednou skončilo. Něco se vyjasnilo, něco ne. Co tím vlastně autorka chtěla říct? Netuším.
Neurazilo, nenadchlo.
P.S. Zaujalo mě, že zmíněné lokality skutečně existují (potok Smutná, obec Nadějkov). Existuje tedy i předobraz Havířoviny?

1 26.02.2024

(SPOILER) K zimnímu zataženému nebi trochu té vesnické depky. Náhled do života věčně nespokojených lidí, za jejichž problémy můžou vždycky jen ti druzí, co se mají líp. A svoboda? Ta se přeceňuje, ani po revoluci jsme nezbohatli a pořád se máme špatně. Manžel sice "zas až tak moc nepije", bydlet máme kde a máme se rádi, ale stejně je sousedovic tráva zelenější...
A pak je tu Pavlína s Janou, které se snaží najít vlastní cestu. Podaří jim to? A za jakou cenu?
Upřímně, ten konec (jaro 1995) byl na mě malinko přehnaný. Jako jo, katarze, ale až takhle? Asi by mi jako závěr stačila poslední kapitola.
Přemýšlím, jak to nakonec ohodnotit. Bylo to lehce sebetrýznivé čtení - matka s otcem jsou tak nesnesitelně nesympatičtí, hrozně mě štvali. Zároveň víte, že takoví zahořklí lidé kolem vás byli a jsou. No, co už. Sonda to byla jistě zajímavá, čtivé je to velice, ale přesto váhám mezi 3 a 4 hvězdami. Možná to bylo tím koncem, nevím, ale celkově mě to až tak nezasáhlo.

6 03.02.2024

(SPOILER) Zvláštní styl prolínání dvou příběhů, několik časových rovin, otevřený konec. Za mě dobré a zase trochu jiné. Obě hrdinky mají docela bohatou sbírku traumat, ale navenek se snaží působit dokonale a nad věcí. Anna mi ale lezla na nervy o něco víc. Je to přesně ten typ hrdinky, který nechápu. Rozervaná a věčně nespokojená, samé kňú, zajištěná, s dostatkem času nechat se drásat každou blbostí. Ani Lucie není zrovna adeptka na nejoblíbenější postavu, ačkoli ona za sebou aspoň má zážitky, které si s sebou do života vláčet nechceš. Takže má člověk trochu pochopení. No a pak je tu Hynek. Totální vůl, který v sobě skrývá něco, pro co ho obě ženy (a zřejmě ještě pár dalších) obdivují. Přitom by zasloužil leda tak pár facek. Toto panoptikum doplňuje spousta dobře propracovaných vedlejších postav jako Julie nebo Heda.
Čtení to není zrovna veselé, ale čtivé to je hodně. Někoho možná nepotěší pojetí konce, mě tahle varianta přišla jako důstojné uzavření...

5 25.01.2024

Takové milé "feelgood" čtení. Naprosto přesně se mi trefilo do chvíle, kdy jsem si potřebovala přečíst něco optimistického. Možná je tu až moc velký happy-end, občas je to patetické i bláznivé, toho filozofování mohlo být míň, ale zase jsem se často zasmála (i nahlas) a celkově jsem měla během čtení dobrou náladu. Velice povedený příklad oddechové četby v tom nejlepším smyslu slova.

7 20.01.2024

(SPOILER) Tohle bylo smutné a kruté, výborně napsané, ale opravdu drsné. Kolik takových toxických vztahů mezi matkami a dcerami kolem nás je? A kolik z těch dcer je ochotno jít až tak daleko, že za trochu lásky (kterou ale nakonec stejně nedostanou) obětují úplně všechno? Je mi z toho špatně.
Kniha je skvělá, ale rozhodně ne pro slabší povahy.

7 11.01.2024

Upřímně, moc mě to nebavilo. A možná za to mohl i překlad. Některá slovní spojení byla zastaralá a neobratná, při čtení mi to pak skřípalo a nesoustředila jsem se na děj. Mimochodem, zřejmě nešlo o překlad přímo z islandského originálu, v knize to ale není uvedené, což mi nepřijde úplně správné.
Trochu mi vadily i zbytečně podrobné popisy nočních služeb, které v podstatě neměly žádný vliv na hlavní směr pátrání - to už samozřejmě s překladem nesouvisí. Celkově mi v téhle knize připadalo pátrání takové těžkopádné. Ano, Erlendur jednal na vlastní pěst, jenže se v tom motal jak Maďar v kukuřici. Otázky kladl takovým stylem jako kdyby mluvil s malým dítětem. Ony ty dialogy byly vůbec takové slabší. No a pak na to najednou kápnul. Hm. Nevím, to co jsem od Indriðasona četla před lety se mi líbilo víc. Tenhle "mladý Erlendur" mi prostě nesedl.

1 08.01.2024

Nečekala jsem, že tahle kniha bude tak silná, tak emotivní. Je o síle vzdělání, ale hodně taky o rodině, o vztazích a vnitřním boji. O respektu a toleranci. Ačkoli to zní jako otřepaná fráze, je i o tom, co je člověk ochoten obětovat.
O mormonech toho moc nevím, ale v tomhle příběhu, jak uvádí sama autorka, nejde o náboženství. Rodina Westoverových rozhodně nepředstavuje typickou mormonskou rodinu. Když se spojí u autoritativního otce duševní porucha s fanatismem a paranoiou, je jedno v co věříte. Je to prostě složité. Jako ateistka sice některé věci nedokážu pochopit, co jsem si ale z příběhu odnesla je to, že jako vnější pozorovatel nikdy neznáte všechny detaily, a tak byste neměli soudit. Nemůžu říct, že všichni mormoni jsou blázni, co pohrdají vzděláním.
Obdivuji autorku za její odhodlání i za to, že šla s kůží na trh. Bylo opravdu těžké číst o tom, jak moc ji stálo rozhodování, zda přetrhat vazby s rodinou nebo si stát za svým. A nebylo to jen o vzdělání.
Příběh Tary Westoverové mi určitě bude ještě nějakou dobu ležet v hlavě. Je inspirativní i pro nás, kdo kvůli vzdělání nemusíme bojovat ani s rodinou, ani sami se sebou.

4 31.12.2023

Povedené, vtipné, pohádková zápletka neurazila, dokonce i nějaké to poselství tam bylo. A hlavně se líbila synovi (8 let).
Uznávám, že cílovka je poměrně úzká: mladší děti nepochopí některé narážky, starším to může připadat infantilní. Takže to chce vychytat ten správný věk. A je dobré znát pojmy jako Tinder, Amazon nebo Netflix.
U nás se to naštěstí dobře sešlo, takže jsme byli spokojení my rodiče i syn, kterému jsme předčítali

3 29.12.2023

Líbil se mi Deníček moderního fotra, ale z téhle knihy jsem měla trochu obavy a dlouho jsem kolem ní v knihkupectví jen kroužila. Nakonec ji Junior nečekaně dostal jako dárek od kamarádů, a tak jsme se pustili do čtení. Byla jsem příjemně překvapená: je to vtipné (místy teda víc pro rodiče), je to napínavé a děj má hlavu i patu. Čtení bavilo jak nás rodiče, tak především syna (8 let). Ilustrace jsou parádní. Možná by to místy chtělo trochu jazykově učesat, ale to jsou spíš drobnosti. Za naši rodinu můžu doporučit.

1 11.11.2023

Zajímavé postřehy o životě v Dánsku. Některé příspěvky by možná chtěly o pár odstavců zkrátit, nebo by si zasloužily pointu na závěr. Jako čtení k vodě nebo do vlaku to bylo fajn.

2 04.08.2023

Štifter umí. Paví hody se mi líbily o něco víc než Sběratel sněhu, autor pěkně zraje a už teď se těším na další knihu.
V Pavích hodech se časové linie zajímavě proplétají, kousky příběhu se pomalu skládají a osudy hlavních hrdinů doplňuje spousta drobných příhod. Ačkoli třeba ani nemají na pozdější děj vliv, ty povídačky jsem si užívala. Krásně doplnily atmosféru městečka. Ani mi nevadilo, že prolínání časových rovin a střídání vypravěčů je teď skoro v každé knize, nebo že je tu opět téma druhé světové války. Štifter naštěstí zpracoval delší období a zvládl to podat zase trochu jinak.
A podstata "pavích" hodů pobavila.
Rozhodně jedna z těch nejlepších knih, co jsem letos četla.

7 17.07.2023

Výborná směs černého humoru, dojetí, bolesti a spousty nevyžádaných informací z oboru gynekologie. Několikrát jsem vyprskla smíchy a místy mi bylo smutno i nevolno.
Jedinou výtku mám k českému překladu, tady někdo zřejmě honil termín (idiom "bydlet v psí boudě" nebo fakt, že Enid Blyton byla spisovatelka plus spousta neobratných větných spojení = velké ach jo).
Docela by mě zajímalo, jak to chodí v českém zdravotnictví, kritika toho britského byla místy dost ostrá a znepokojivá. Nicméně respekt všem lékařům a dalšímu zdravotnickému personálu.

6 25.06.2023

(SPOILER) Už nevím, kde jsem na jméno Štěpána Javůrka narazila poprvé, ale nabyla jsem dojmu, že by se mohl řadit mezi autory jako jsou třeba Štifter, Hanišová nebo Lednická. Bohužel byl můj odhad špatný, výše uvedení spisovatelé jsou o několik tříd jinde.
Nebe nad Perninkem slibovalo příběh alkoholika, který se pokouší začít znova v zapadlé horské vísce. To znělo lákavě. Ale bylo to jako v tom memu "co si objednáte z Wishe a co vám skutečně přijde". Dostala jsem jazykově hodně prostý příběh s dialogy jako z Ordinace v růžové zahradě a velmi neuvěřitelnými a plochými postavami. Klišé střídají patetické výkřiky do tmy, věty jako z nejčervenější z červených knihoven. Čas her se blížil ke svému konci. Rozhodla se vsadit vše na jednu kartu. Vpíjeli se jeden do druhého. Užíval si život plnými doušky. Člověk nikdy neví, co přijde.
Chápu, že své publikum si tento žánr najde, ale já jsem dle anotace čekala jiný druh románu.
Vzhledem k tomu, že v podstatě hned na začátku se Petr s Kamilou osudově zamilují (ach!) a prožívají svou krušnohorskou pohádku máje, odpadne tím veškeré napětí, které by snad mohlo lákat k dalšímu čtení, protože už v podstatě víme, že to dobře dopadne. Petrovy alkoholové peripetie jsou proto nakonec docela nezáživné. Příběh obou postav je popsaný stylem: Pak se vyspal s tou, vypil tohle, pohádali se, udobřili se. Ona spala s tím, pak se vzpamatovala, s kamarádkami se tomu zasmály, jdeme dál. I to znásilnění tu jen tak prošumí. A boj se závislostí se zvládne na cca třech stranách. Včetně rapidní změny osobnosti, protože kdo jest v jádru dobrý, ten nechť najde život lepší.
WTF? ! A navíc. Strašně. Velká. N. U. D. A! Příliš mnoho slov!
Pořád jsem čekala na šokující zvrat, který by tu současnou dějovou linku někam posunul. Nějaké to drama. A ono nic. Fáze očekávání byla vystřídána fází zklamání. V půlce knihy jsem to chtěla vzdát, protože jsem nechápala, co tam ještě proboha chtějí řešit. Mimochodem, odpověď zní: ne, nic se nestane a je to pořád nuda až do konce, kde všichni žijí šťastně až do smrti. Kromě Niny. To je totiž svině, v jádru zlá. Tudíž na život lepší nemá nárok.
Silou vůle jsem to dočetla. A ačkoli mnozí psali, že toto není autorova nejlepší kniha, mám pocit, že další šanci už panu Javůrkovi nedám. Nevím s jakou dějovou bombou by musel přijít, aby mě přesvědčil. A obávám se, že s jeho stylem psaní nejsem jako čtenář kompatibilní.
Hvězda navíc za Krušné Hory.
Mimochodem, člověk se učí na státnice, ne na promoce. A tramín není červené víno.

6 19.06.2023

Tak tohle byla síla. Příběh mě vtáhl a nepustil. Samozřejmě jsem se chtěla dozvědět o nedělním odpoledni všechno. Na základě předchozích knih autorky jsem ale byla obezřetná. Dozvíme se jak to celé bylo, nebo budeme vydáni na pospas vlastní představivosti? Tentokrát mě autorka nezklamala a vše podstatné je řečeno (na rozdíl od Rekonstrukce, kde mi trochu chyběl konec). Synovu dějovou linku dokresluje příběh matky a uzavírá se vyprávěním otce. Zůstává tu však prostor pro domněnky, takže úplnou pravdu nepoznáme. Což je vlastně taky dobře.
Mohl Teodor někdy vést lepší život nebo byl prostě jen pokračování série tragédií rodiny Šimáčkovy? Kdo ví. Jisté je, že v téhle knize je to jedno "velký špatný" vedle druhého. Člověku z toho není veselo. Ale čte se to výborně...

8 12.06.2023

Nebylo to jednoduché čtení, jak kvůli tématu, tak kvůli zvláštnímu autorčinu stylu. Možná právě ten strohý způsob vyprávění a přímá řeč bez uvozovek způsobily, že jsem z knihy trochu rozpačitá. Zápletka byla zajímavá, postavy propracované, ale pořád jsem si připadala od děje jaksi odtržená. Všechno se odehrálo příliš rychle. Bylo to silné a přitom to šlo trochu okolo mě. Konec mě zaskočil.
Moje první kniha od této autorky, určitě zkusím i další její tvorbu.

8 06.06.2023

Čekala jsem oddechovku, ale že to bude až taková slátanina, to jsem netušila. Asi mě v anotaci mělo varovat spojení slov bláznivá komedie a thriller pro ženy, jenže jsem to nějak přehlédla a myslela si, že půjde o nenáročnou detektivku. No, nenáročné to bylo, možná až moc. Asi jako Zoufalé manželky (vlastně jsem to nikdy neviděla, tak nevím). Logiku v ději, případně v jednání postav jsem brzy přestala hledat, jinak bych to nedočetla. Hlavní hrdinka je jedno velké klišé o rozvedené americké matce, mafiánské postavy i detektivové jsou z říše pohádek, nesmí chybět romantická linka.
Ve výsledku je to tedy především americký román pro ženy, což není můj šálek kávy. Věřím, že cílové skupině se kniha bude líbit. Pro mě to ale byl jednoznačný přehmat.

3 23.05.2023

Výborné povídky: Kéž bychom tu byli taky a Temná zhouba, uzda smrti. Každá byla zajímavá jiným způsobem, obě s dobrou zápletkou, líbily se moc. Transit a Lesní lišky se mi líbily o něco méně, ale pořád to bylo dobré. Čarodějná kolébka a Gordonův příběh mě nějak minuly, asi jsem úplně nepochopila, co tím autor chtěl říct. Povídka Motýl mi pak přišla úplně o ničem, stále jsem čekala, co z toho vyjde a ono nic.
Celkově ale bylo těch povedených povídek víc, takže hodnotím kladně.

4 07.05.2023

Nedočteno. S touhle knihou jsme se prostě nepotkaly na stejné vlně. Jazyk mi připadal zbytečně překombinovaný. A děj? No, přiznejme si, že napsat deník tak, aby to bylo čtivé i pro cizího člověka, je dost těžké. Dala jsem tomu šanci cca 30 stran a vůbec mě to nechytlo. Navíc se přiblížil termín vrácení v knihovně a já se rozhodla tuhle výpůjčku neprodlužovat. Pravděpodobně bych knihu po nějakých dalších deseti, dvaceti stránkách stejně odložila.

Svižné, vtipné, napínavé, a ty hlášky v hantecu, ty si musím zapamatovat. Druhý Viktor Náplava nezklamal, opět hodně povedená detektivka.

5 03.04.2023