LooneyCZ komentáře u knih

Nedočteno. S touhle knihou jsme se prostě nepotkaly na stejné vlně. Jazyk mi připadal zbytečně překombinovaný. A děj? No, přiznejme si, že napsat deník tak, aby to bylo čtivé i pro cizího člověka, je dost těžké. Dala jsem tomu šanci cca 30 stran a vůbec mě to nechytlo. Navíc se přiblížil termín vrácení v knihovně a já se rozhodla tuhle výpůjčku neprodlužovat. Pravděpodobně bych knihu po nějakých dalších deseti, dvaceti stránkách stejně odložila.

Svižné, vtipné, napínavé, a ty hlášky v hantecu, ty si musím zapamatovat. Druhý Viktor Náplava nezklamal, opět hodně povedená detektivka.

5 03.04.2023

Náhodou objeveno v místní knihovně, obal zaujal jak syna, tak mě. Ano, ten vtip s hlavou ve tvaru zadku je takový prvoplánový, ale nevidím v tom nic vulgárního. Někteří rodiče jsou možná trochu prudérní a opravdu jim to tolik vadí, mně to pobavilo.
Příběhy jsou zajímavé a pro menší čtenáře může být zajímavé jak luštění úkolů v prvním příběhu, tak náznak vyšetřování v druhém příběhu. Za mě dobrý a určitě sáhnu i po druhém dilu.

2 27.03.2023

Buď nejsem povídkový typ, nebo mi jen tahle kniha nesedla. Mnoho příběhů nemělo žádnou pointu, zaujaly mě asi tak dvě.

2 20.03.2023

Trochu ošuntělá a blednoucí poetika okrajových částí Prahy, které pomalu ustupují budovatelskému úsilí, a panoptikum lidí na okraji tohoto okraje. Hlavní hrdina Beny je ze začátku jednoznačný klaďas, život se s ním až doteď moc nemazlil a teď se mu konečně začíná blýskat na lepší časy. Jasně, je to klikař, ale zhruba od půlky knihy je těch šťastných náhod jednoduše příliš, a tak jsem Benyho nakonec měla plné zuby.
Na rozdíl od předchozího Všichni sou trapný, kde se toho vlastně taky moc neděje, to tady zkrátka tak dobře nefunguje. Rozehrané to přitom bylo slušně, atmosféra opět úžasná (třeba téma nouzových kolonií mě zaujalo, a tak jsem si o nich vygooglila víc), ale příběh je bohužel nedotažený a něco mu chybí, škoda. Špatné to není, detaily se mi ale zřejmě brzy vykouří z hlavy.

4 15.03.2023

Tohle bylo hodně podivné finské podivno. V hlavě mám spoustu námětů k přemýšlení a občas, když se rozhlédnu okolo sebe, mám pocit, že "svět se v p*del obracá". Podobně jako v téhle knize. Chjo.

2 02.03.2023

Už jste někdy četli encyklopedii heslo za heslem? Ne? A proč ne? Zřejmě proto, že je to nuda, ne. No a zhruba polovina téhle knihy je jako čtení encyklopedie. Taková škoda dobře znějícího námětu.

Jako román to zkrátka nefunguje, na učebnici dějepisu je to málo uspořádané, jako průvodce po Vídni by to snad šlo. Po odjezdu hlavní hrdinky zpět do Česka už je to ale jen vyjmenovávání náhodně řazených historických (ne)zajímavostí. Řečeno s cimrmanovským seminářem, kniha od toho bodu trpí dvěma vadami, které jsou komplementárně spojené: neschopnost myšlenku udržet a neschopnost myšlenku opustit.

Co mi navíc při všem tom vyjmenovávání českých rodáků ve Vídni vadilo, byl pocit, že bych se měla stydět za to, že je neznám. Měla to být kritika výuky dějepisu?

V knize sledujeme v podstatě dvě dějové linky. Ta Anežčina má vcelku banální zápletku a směřuje od nikud nikam. Vlastně jen tvoří rámec Kateřininých pamětí. Většinou jsem ale vůbec neměla dojem, že se za všemi těmi národopisnými i jinými informacemi skrývá nějaká postava, spíš to byl jakýsi neosobní hlas, který doplňoval vybrané příhody ze Slovácka. Kateřinin životopis rozhodně byl v knize to nejzajímavější, ačkoli ani tady se nějaké výraznější zápletky člověk nedočkal. Možná je to i tím, že se tu objevuje jen takový "výběr z hroznů". Po dočtení jsem si musela jednotlivé útržky poskládat k sobě, aby se mi vyloupl alespoň nějaký obraz o životě Kateřiny a její rodiny. Určitě by stálo za to ten příběh rozvést, mohla by to být taková jihomoravská sestra Šikmého kostela.

U obou románů autorky, které jsem četla, mám stejný problém, a tím je závěr. V Teorii podivnosti mi k celku neseděl. Tady je zase marná snaha o záchranu Anežčina příběhu, který se na mnoha místech zcela utápí v encyklopedii.

A teď, co s tím. Úplně špatné to nebylo, já jsem ale zklamaná. Nemůžu se ubránit srovnání s Winterbergovou poslední cestou. A v tomhle porovnání jsou to pro Srdce Evropy takové lepší dvě a půl hvězdy, víc ne.

7 22.02.2023

Mám z knihy smíšené pocity. Na jednu stranu je tu dost zajímavých postřehů a neobvyklý jazyk, na stranu druhou chybí nosný příběh a hlavní hrdina je často na facku. I když přece jen o trochu méně než Josefovy vrstevnice (plus mínus) z Bezpečně nešťastných nebo Amáliiny nehybnosti.
Rodáky z Našeho města asi kniha osloví víc než jiné čtenáře, ale i pro mě - z větší vesnice - se tu našla spousta trefných poznámek na adresu vedení obce, pořádání kulturních akcí, konzumu a pod.
Nemůžu se zbavit dojmu, že si autor potřeboval hlavně postěžovat na svět okolo. Podařilo se mu sice vystihnout spoustu maloměstských neduhů, ale na konci svého hrdinu opustil, aniž bychom se dozvěděli odkud kam vlastně směřoval. Takže, co tím vším vlastně chtěl říct?

7 11.02.2023

Takové nadšení jako u první knihy už to zkrátka nebylo, ale pořád je to vtipné a na několika místech jsem se uchechtla nahlas. Nadužívání uvozovek mě sice vytáčelo (v minulých dílech to buď nebylo tak extrémní nebo jsem si toho tolik nevšímala), ale jinak jde o důstojné zakončení celé série.

10 10.01.2023

Agatha Christie si dala schůzku s Davidem Lynchem a bum: vznikla tahle paranormální detektivka. Úvod byl sice pomalý a první den mě moc nebavil, ale pak se začaly vynořovat jednotlivé části příběhu a najednou knížku nešlo odložit. Měla jsem obavu, jestli autor zvládne rozehranou partii slušně zakončit a musím uznat, že se mu to podařilo. Když už jsem myslela, že je všechno jasné, stále ještě zůstávalo do konce asi šedesát stran. A na nich se samozřejmě ukázalo, že je leccos úplně jinak. Výborné!
Za sebe můžu doporučit všem milovníkům detektivek i městečka Twin Peaks :-)

6 31.12.2022

Po deseti letech práce SW analytičky jsem se v mnoha situacích poznala a musela se upřímně zasmát. Žádná velká literatura to není, ale člověk z oboru se při čtení pobaví. Ideální čtení na cesty veřejnou dopravou.

1 12.12.2022

Upřímně, jsem trochu zklamaná. Čekala jsem vyprávění o internovaných řeholnicích, ale autorka spojila fakta s fikcí takovým způsobem, že netuším, které části příběhu jsou pravdivé, které upravené, a co je zcela vymyšlené. V doslovu se sice dozvíme víc, ale pro mě už to bylo pozdě. Tahle kombinace ala chytrá horákyně mi zkrátka vadila.
Co mi taky nesedlo, bylo propojení jednotlivých postav (hlavně Leny, Evaristy a Jana), takových náhod, to už je trochu moc. Zhruba v půlce knihy jsem navíc měla pocit, že tempo vyprávění prudce kleslo.
Pořád je to hodně dobrá kniha, ale moje očekávání asi bylo až příliš velké. Tak mezi 3 a 4 hvězdami.

25 11.12.2022

(SPOILER) Tato světová literární událost mě dle očekávání minula. V rámci žánru "čtení pro ženy" to je určitě velmi povedené dílo, ale u knihy chlubící se tolika oceněními bych doufala, že dostanu víc než jen limonádový příběh o lásce na pozadí divoké přírody s náznakem detektivky. Velmi neuvěřitelný a vcelku obyčejný děj nezachrání ani barvité popisy života v bažině. A totálně ho zabíjí nudné pasáže od soudu. Pořád jsem čekala, kdy přijde ten dramatický moment kvůli kterému má být tahle kniha výjimečná... A nic.
Třeba větší důraz na ochranu mokřadů (ekologické poselství vyjádřené v zápasu dívky proti krutým developerům), propracovaná psychologie postav (bez komentáře), překvapivého vraha (co kdyby Chase zabil Mořan, aby ochránil holku svého syna), nějaké výtržníky, co budou chtít podpálit chatrč (to je odvaha, jednou se připlížit a zabouchat na dveře). Ne, nic takového, jen zázračná holka z bažiny (sorry, ne, tohle mi nesedlo ani jako pohádkový příběh - šestileté dítě se stará samo o sebe a po letech samoty nemá větší problém s komunikací než kterákoli stydlivá dívenka), namachrovaný hajzlík Chase (klišé), bodří černoští manželé (taky klišé) a několik maloměšťáků, co si nevidí do huby. Ale vlastně mají Kyu rádi. Občas. Trochu. Snad jedině Tate mi připadal lidský a uvěřitelný. Možná i Jodie, který nakonec skončil jako dobrý člověk (co se asi stalo s ostatními dětmi?) a všichni žili šťastně až do smrti, zkoumali mokřad, neměli děti, ale jinak dobrý. Jo, akorát se ukázalo, že to, co jsme tušili, se vážně stalo. Ale co už teď s tím. A ten turismus v Barkley Cove je úplná katastrofa. Konec.
Omlouvám se, ale kdyby kolem toho nebyl ten humbuk, řeknu si, že to byla fajn oddechovka. Takhle se cítím přece jen trochu povedená. A film rozhodně oželím.

17 15.11.2022

Další kniha, ve které se osudy jednotlivých postav proplétají, aby se vzájemně doplnily a ukázaly příběh z jiného úhlu. Nebylo to špatné, ale takových knih už tu bylo mnoho, a Čekání na spoušť z té řady nijak zvlášť nevybočuje. Je to sice čtivé, jenže to místy drhne. Některé dějové linky zůstaly nedokončené (Hana, Libor - toho jsem, upřímně řečeno, nepochopila), k jiným se autorka kostrbatě vrací na konci (Vlaštovka) a proč je věnováno tolik prostoru panu Zábranskému, to mi uniklo. Pokud bych knihu četla déle, asi bych si musela jména zapisovat. Vždy naštěstí platí, že pokud se nějaké jméno opakuje, pak jde vždy o stejnou poszavu. Ano, je to TA Jarmila a TEN Pavel. A my se dozvídáme o dění na pozadí události a co by bylo kdyby... Pro někoho možná zajímavé téma a zpracování, já jsem bohužel asi už nasycený roztok... teda čtenář.
Mimochodem, plynulost textu dost skřípala při vyjmenovávání termínů v části o Pavlovi (prostředí lesa a řezbářství) a Liborovi (fotografování). Jako by autorka chtěla využít získané vědomosti, a tak popisuje vybavení Pavlovy dílny stylem pana Kosa z filmu Na samotě u lesa (při čtení mě to pobavilo, ale obávám se, že to nebyl záměr).

5 06.11.2022

O podmínkách výroby oblečení v asijských továrnách jsem nikdy neměla moc dobré mínění, ale po přečtení téhle knihy už nikdy nebudu koukat na ručníky stejnýma očima. Taky jsem si potvrdila, že do Indie ani do Číny na výlet nepojedu (příliš mnoho lidí). A ty Filipíny mě teda taky nelákají. Rudolf Havlík ovšem má dar psát o téhle části světa i o oděvním průmyslu takovým způsobem, že jsem se místy smála nahlas. Pravda, jindy mi bylo spíš smutno. Čtení to bylo poučné a poutavé, pro slabší povahy asi trochu drsné, ale rozhodně mohu knihu doporučit.

9 03.11.2022

Po delší době dobrá česká detektivka.

4 20.10.2022

(SPOILER) Na prvotinu mladé autorky to bylo vcelku dobré. Děj plynul, námět zajímavý, originální představa fungování nebe a pekla.
Barbora mě sice strašně štvala, ale hlavní hrdina nemusí být vždycky dokonalý. Bárka je ten typ holky, která neumí komunikovat s lidmi, navíc má natolik nízké sebevědomí, že umí jen urážet všechny okolo a nikdy nepřizná chybu. Kámoška k pohledání.
Milada mi byla sympatičtější. O trošku. Jen škoda, že se její příběh neuzavřel lépe. Čekala jsem srdceryvné smíření, ale zásadní rozhovor najednou skončil, pak si dámy daly vaječňák a existovaly šťastně až na věky. Aha.
Ale jak říkám, nebylo to úplně špatné.

A nyní okénko pro hnidopichy:
Milada se narodila v roce 1950. V říjnu roku 1968 (dva měsíce po invazi, jak je uvedeno v knize) se jí narodil syn Jirka. Nerozumím tedy, jak se Milada s manželem mohli seznámit v knihovně během studia překladatelství a historie, když v 18 už měli dítě. Nic, tak dál.
Jiří zemřel na infarkt začátkem devadesátých let, bylo mu 40. To jakž takž vychází. Dejme tomu, že to bylo v roce 1990. Milada s Jiřím šli na večeři poté, co sehnali dětem hlídání. Podle dříve napsaného bylo synovi Jirkovi v té době cca 22 let, Janě asi 20. Hlídání? Navíc, nebyl tou dobou Jirka už v emigraci? Ehm, tak tady to taky neklaplo. Včetně plánování rodinné dovolené, kde děti utahají, aby brzy usnuly.
Jako čtenář snesu hodně, klidně i kouzelné televize v nebi, to je OK, to je umělecká licence. Ale tyhle logické chyby mi vadí. A když děj nepohltí čtenáře natolik, aby si podobných věcí nevšiml, tak je holt objeví. Naštěstí se autorka alespoň vyhnula dobovým nepřesnostem, na rozdíl od Emy Labudové v knize Lada u ledu.
Nakonec tedy s odřenýma ušima tři hvězdy.

12 25.08.2022

Tohle byla prostě veliká PARÁDA! Dojemnější než E.T. a napínavější než malé trenýrky. Silný příběh, který se pomalu rozmotává a graduje až k závěru. Nemám co vytknout. Pecka. Tečka.

23 19.08.2022

Mrzí mě, že jsem v knihovně sáhla zrovna po této knize, která je považována za jeden z autorčiných slabších kousků.
Sice to nebylo špatné, ale místy byly postavy trochu těžkopádné, tým vyšetřovatelů nedostal v textu mnoho prostoru a odhalení Kadeřníka proběhlo v závěru jaksi zničehonic a trochu uspěchaně. Nicméně dám asi autorce i Josefu Bergmanovi ještě šanci. Jen pro příště zkusím vybrat některou z lépe hodnocených detektivek.

5 30.07.2022

Kniha se mi dostala do ruky, respektive do čtečky, náhodou. Potřebovala jsem vyzkoušet novou aplikaci Palmknih pro e-výpůjčky z knihovny.
Knížka samotná je taková oddechová jednohubka. Obrázky jsou občas hodně vtipné a jazykově nápadité, jindy slabší. Připomínají MaComiX (Herbář prapodivných potvorů) nebo moji oblíbenou Slepí málokdy od Tomáše Jacka. Za mě dobrý.

1 09.07.2022