Litocha komentáře u knih

Tenhle díl se mi líbil o dost víc než první. Zápletka je hezky promyšlená, ilustrace i grafické ztvárnění včetně různých vtípků tradičně na jedničku. Jen je škoda, že je příběh tak kratinký.

9 22.09.2022

Osobně mám raději Knížku, ale mého malého La! nadchlo. „Čtení“ si nesmírně užil (hlavně souboj La a Li, a na konci dokonce prohlásil: „To je nejlepší knížka, jakou jsem kdy tady měl!“
Mně se líbila práce se sílou, délkou a výškou tónů, rychlostí, výrazem. A taky to, jak se dítě úplně přirozeně a mimoděk učí. Pozdější stránky jsou trošku více o (vy)blbnutí (se) a připomínají mi stránky ze Souboje barev, jen ve zvukové podobě.
Hervé Tullet je zkrátka nesmírně hravý a díky jeho knížkám si mohou hrát i děti (a dospělí).

9 06.05.2021

Knížku jsme poznali ve formě audioknihy a pan Brodský se poslouchal moc krásně. Ano, začátek je až krutý a dračí rodiče by zasloužili, pak se ale z příběhu vyklube milá moderní pohádka, která staví na hlavu některé tradiční stereotypy a poskytne i mnohé podněty k zamyšlení.

9 19.04.2021

Při "čtení" jsem si jen říkala: "Má tohle Petr Stančík zapotřebí?"

9 14.03.2021

Tohle je tak milé, laskavě vtipné i (tak akorát) poučné čtení doplněné roztomilými obrázky! Když jsem se pár dní po přečtení ptala, jestli už mám knížku vrátit do knihovny, dostalo se mi rezolutního ne, takže se jí ještě nějakou dobu budeme oba těšit.

9 14.03.2021

Možná jsem divná, ale s touhle knížkou jsem se nepotkala. Ilustrace jsou nosaté, rozplizlé cosi ve vyblitých barvách (kam se hrabou na snové obrázky Daisy Mrázkové!), snaha o humornou hru se slovy na mě působí křečovitě (snad jen alternativní názvy zeleniny se mi líbily), příběhy jsou strohé a vlastně „o ničem“ a jediný moment, který za něco stál, je triatletem citovaná myšlenka. No, každému se nemůže líbit všechno...
P.S. Přidávám se k těm, kdo by chtěli vyřešit záhadu papižele. Taky netuším, co to je.

9 19.10.2020

Rozverný příběh králíka, který se kvůli své posedlosti mrkví chová poněkud sobecky. Krátký rozsah s množstvím hezkých ilustrací, jednoduchý příběh postavený na gradaci, humor přizpůsobený chápání malých dětí a závěrečné poučení dělají z knížky vhodného kandidáta na čtení se školkovými dětmi.

9 14.10.2020

Blbůstka, chvílemi i docela vtipná a výstižná, na pár minut. Pobaví a pak vyvane z hlavy.

9 14.10.2020

Poslední kvakožbluňskovské příběhy a předposlední lobelovka (už nám toho moc přečíst nezbývá). I tady si braši užijí spoustu švandy a přiměřenou porci pohrom, je to ale i krásná lekce o přátelství, empatii a dětském pohledu na svět.

9 07.10.2020

Tuhle knížku jsem dostala kdysi dávno na konci mateřské školky a v hlavě mi z ní zůstala jen scéna, jak Slůně vždycky upadlo, když se snažilo při rozcvičce dát všechny čtyři nohy k sobě. Z nostalgie jsem knížku vytáhla pro svého potomka, ale moje prvotní nadšení (první dvě příhody mě pobavily) začalo brzy uvadat. Texty byly zdlouhavé, s neustále se opakujícími situacemi (vím, že to mělo znázorňovat myšlení a chování malých dětí, ale mě to prostě vytáčelo), zvířátka mnohdy protivná (zvláště natvrdlá a hádavá Opička a přemoudřelý Papoušek), dráždila mě i předmluva a doslov (s těmi familiárními kamarádíčky) a připadalo mi, že se knížka snaží napodobit Medvídka Pú, ovšem bez jeho odlehčenosti a nadsázky. Z dvaceti příběhů se mi líbily jen tři a půl, knížku jsme měli doma rozečtenou opravdu dlouho a malý na ni brzo zapomněl, takže jsem mu ji ani nedočetla. Navíc má sice krásné ilustrace, ale z dnešního pohledu už je zastaralá, moje dítě se domáhalo více obrázků.

9 05.10.2020

Možná už jsem Evy trošku přesycená (koho by napadlo, že to někdy řeknu), nebo jsem tenhle díl četla v horším rozpoložení, ale přišel mi poněkud slabší než jiné části série. Ano, přesně navazuje a zapadá mezi ostatní, ale to je možná ta potíž. Není tady žádná inovace, žádné překvapení, i ty partnerské vztahy jsou už delší dobu možná až příliš idylické.
Kriminální případ mě hlouběji neupoutal a neustále se opakující Eviny poznámky (a koneckonců i stále stejné situace a omílání téhož) už mě trochu dráždilo (že už mnoho dílů rovnou přeskakuji sexuální scény, ponechávám stranou).
Mám doma aktuálně hned tři díly, ke kterým jsem se ještě nedostala, tak doufám, že to bylo jen drobné zakolísání v mé jinak velmi oblíbené knižní sérii.

9 09.09.2020

Spolu s Dobrými sousedy můj nejoblíbenější díl myšokrtčí série. Podporojuje nejen zájem o přírodu, ale především ukazuje, že nikdo neumí všechno, ale že kromě slabých stránek máme i své silné (a že když silné stránky spojíme, může vzniknout něco výjimečného). A je úžasné, jak si Myš a Krtek navzájem nezávidí, ale naopak se radují ze schopností druhého. K tomu je ještě tohle všechno naservírováno v nepoučujícím, milém a vtipném balení.

9 09.09.2020

No, nevím. Oproti prvnímu dílu snaha o košatější příběh, ale z dříve sympatického Jamieho se stala ufňukaná, nesamostatná domácí puťka, Blake byl většinu knížky stejně na pěst jako v jeho vlastním příběhu, k tomu děj přitažený za vlasy a celkově mi přišlo, že se tak trošku dělá z komára velbloud a že je to podivně melodramaticky sirupovité a občas si to dost protiřečí (třeba reakce spoluhráčů poté, co to prasklo). Moc hodnověrně na mě nepůsobily ani myšlenkové pochody a projevy ústřední dvojice (to je tak, když píšou dvě ženy o dvou mužích).

9 08.07.2020

Moje první Gaimanova kniha – a vybrala jsem si dobře. Kniha není jen jednoduchým dobrodružstvím okořeněným mytologickými prvky, jak by se mohlo zdát, ale nabízí leccos k zamyšlení (o lidské – nebo božské – podstatě a přirozenosti, o hrdinství, o tom, jak jednat s lidmi, o outsiderech, o rodinných vztazích...). Nejvíce mě zaujal Oddův "souboj" s obrem. A nenásilně, jen jakoby mimoděk autor ukapává informace o severské mytologii. Dobrá práce.
(Jen z Riddelových ilustrací mám trochu smíšené pocity – přední strana knížky je vyřešena úžasně, ale některé ilustrace byly na mě málo propracované nebo mi moc nezapadaly k představě, kterou jsem získala z textu.)

9 03.06.2020

A mně se to líbilo. Není to sice nic hlubokomyslného ani překvapivého, děj je spíše jednoduchý, ale text alespoň nesráží čtenářce IQ, mezi hrdiny to jiskří, Jessica je sympaticky prostořeká a tentokrát se dostavil i zajímavý moment v podobě poukázání na to, že naše vnímání situace nemusí být stejně vnímáno i druhými. Čtení jsem si užila a ani mi nevadilo, že autorka tahá hrdiny pořád z toho samého pytle. Na mě jí to očividně funguje.

9 22.03.2020

První část se mi líbila nejvíce, měla spád, mrazilo z ní a nutila ze všech sil fandit dětem. Druhá, sbližovací, výrazně ztratila dech. Je to typická Roberts, žádné překvapení - pospolitá rodina, maloměsto s přátelskými vazbami, děti a psi, důraz na líčení atmosféry a přírody. Darby mi bohužel chvílemi nebyla moc sympatická. Spousta věcí byla tak nějak moc hrr a přišlo mi, že se dost klouže po povrchu. Jistě je to i tím, že autorka knihu zalidnila dost velkým množstvím postav, které pak nedostávají moc prostoru. (Tentokrát jsem se navíc nějak ztrácela ve jménech.)
Poslední část zase nabrala na tempu, ale byla zoufale překombinovaná (a taky dost předvídatelná). Možná by stálo za to zaměřit se na jednoho zloducha a střet s ním pořádně propracovat. Takhle knížka ztrácí body za věrohodnost i za odfláknutí konečných střetů.

9 15.03.2020

Z Elizy mě popravdě dost mrazilo. Jsem už v roli rodiče a při představě, že by na tom moje dítě bylo za pár let podobně jako Eliza - veškerý společenský život jen ve virtuální realitě, neschopná běžné komunikace, neschopná vytvořit si sociální vazby, vytěsňující vše mimo svůj malý svět, svázaná úzkostí a nízkým sebevědomím - mi běhá mráz po zádech (za všechno hovoří třeba Vánoce nebo rodinné táboření). Podobných dětí totiž jistě není málo (i když nejsou tvůrci populárního webkomiksu).
Kniha je působivá a pro mě přijatelnější než Uvnitř mé hlavy - protože je reálnější. Úryvky z komiksu (vizuální stránka mě moc neupoutala, ale příběh zněl zajímavě) a hlavně záznamy konverzací byly oživujícím prvkem, postavy byly celkem hodnověrné (taky jsem chtěla Wallace kolem strany 290 něčím přetáhnout, ale dospívající prostě jsou sobečtí), nebylo to cukrkandlově přeslazené a ten sluncem zalitý konec k tomuto žánru patří.
Není to jen povrchní romantická knížka, ukazuje na hned několik problémů a poskytuje mnohé náměty k přemýšlení. Francesca Zappia je rozhodně zajímavá autorka.

9 12.01.2020

Už jsem asi Sandry Brown trochu přesycená, protože tahle knížka přesně zapadá do linie její tvorby, ale ničím neohromí. Autorka jede podle zavedené šablony, drsný hrdina, samostatná, sebejistá hrdinka, vzájemná přitažlivost, sex, akce a nebezpečí, komplikované (rodinné) vztahy, nějaké ty nečekané a "nečekané" zvraty... Jak to je se Shawem, je tomu, kdo má už pár těchhle knížek za sebou, jasné hned od začátku. A Jordie mi tedy přišla na oběť únosu pitomě a zbrkle odvážná. Knížka má tradičně spád, ale nepřináší vůbec nic nového.

9 21.12.2019

Autorka zúročila své zkušenosti s psaním detektivek, tyhle romance s kriminální zápletkou jí jdou nejlépe. Povolené ztráty mě bavily víc než většina Nořiných knížek z poslední doby (Evu Dallasovou z toho vyjímám, ta se mi líbí dlouhodobě). V mnohém je to typická Nora Roberts, komu tenhle styl a kulisy menšího města vyhovují, bude spokojený. Tentokrát se více povedla hlavní mužská postava, Reed mě bavil mnohem více než Simone a jejich vztah byl takový nemastný neslaný. Tradičně se ale podařily vedlejší postavy. Je obdivuhodné, že spisovatelka dokáže i na malém prostoru představit oběť vraždy tak, že s ní čtenář soucítí.
Zaznamenala jsem ostřejší slovník, než na jaký jsem od autorky zvyklá, a bohužel i zvýšené množství pravopisných chyb. Knížka je čtivá, s napínavými i vtipnými momenty a patří k Nořině dobrému standardu, i když jede na jistotu podle zavedené šablony. Povedlo se jí ale vyhmátnout aktuální a hrůzu nahánějící téma – možná je trochu škoda, že z něj nevytěžila víc.

9 24.11.2019

Další Horáčkova kniha, hurá! Tentokrát autor použil svou postavu myšky a poslal ji na průzkumnou výpravu lesem obývaným velkými zvířaty. Kniha je jako vždycky hezoučká, vypointovaná, nenásilně poučná, ale tahle mi v některých rysech dost připomněla Nový domek pro myšku (a není to jen stejnou hlavní postavičkou, ta je nanejvýš sympatická, ale spíše cestou od jednoho k druhému a změnou u posledního navštíveného). I když jiné autorovy knížky mám o chloupek radši, i tahle je výborná a nepochybně si zaslouží místo v dětské knihovničce.
P.S. Jsem sama, komu zdejší anotace připadá zbytečně spoilerová?

9 10.11.2019