kopeceli komentáře u knih
"Člověk naštěstí netuší, co ho čeká." Přesně tak jsem se dostala k Haně. Dlouho jsem ji odkládala, protože jsem měla strach, aby nebyla krutá. Od prvního porodu nejsem schopná číst knihy o životě v koncentráku. Hana se ale nerochní v opisování hrůz a jejich zdůrazňování. Zabývá se příběhem, podstatou, psychikou, skrytými důvody a souvislostmi. Líbí se mi konec, i když vím, že není "umělecké" být pozitivní. Já ale za tu naději dávám pátou hvězdu.
Kniha je plná myšlenek, jedna mě však zaujala výrazně: "Ale tihle lidé do služby nepůjdou. Nemusí, určitě mají dost prostředků, když mohli před Hitlerem ujet."
Tato manga pro mne opravdu není. Další díly mne nezajímají. Je to zmatečné, děj velmi jednoduchý, na 184 stránkách se nic podstatného neděje, nic se čtenář nedozví, nemá žádné ponaučení.
Nejprve ocením kresby, ty se mi líbily. Obálka je také zajímavá.
Příběh sám vypadá zajímavě, ale ke konci každé kapitoly se přihodí něco, co nejde rozklíčovat a uvrhá čtenáře záměrně do zmatku. To se mi nelíbí, nebaví mě to. Kniha je i na mangu moc krátká, je vidět snaha z mála udělat co nejvíc dílů. Za ty peníze kniha nestojí.
Zajímavé pohádky z rýžových polí s přesahem moudrého pohledu na svět. Zaujalo mě, že nejčastější nadpřirozená postava je bělovlasý stařeček, což je v našich končinách pohádkový dědeček. Některé pohádky se těm našim nebo světovým i podobají.
Jednotlivé pohádky nejsou příliš dlouhé, hodí se ke čtení před spaním, k rozvíjení dětské fantazie a řeči.
Já jsem zklamaná. Kniha je velmi povrchní, kopíruje obecná klišé. První část mi evokovala knihu Knihkupectví na Riverside Drive, ta je ovšem o dva stupně lepší. Druhá část týkající se Momoko, má větší náboj, myšlenku.
Celé čtení mi kazil pocit, že čtu mangu bez obrázků.
Pane jo, to bylo teda drámo! Ani jsem nedýchala. A musím přiznat, že jsem se klepala, aby ten sympaťák Viktor Krum nakonec nebyl ten černý vzadu a já nebyla zklamaná. Líbil se mi i Cedric a jeho osud mě dost zarmoutil. Ale nejlepší byl zase Brumbál!
Tak spěchám na další díl, ať vím, jak to dopadne.
Nesmírně silný příběh! Připomíná mi trochu perzekuce, které postihly naši rodinu. Vzpomínám na maminku a dědečka a jejich těžké osudy. Chvílemi jsem knihu odkládala, abych se nadechla.
Paní Závodná, dobře jste celý ten život napsala, děkuji...
Úzká knížečka, znovuvydaná někdy po revoluci, bez udání roku.
Obsahuje nejen pověst o založení města, ale pokračuje přes husitskou dobu až po Šibeniční vrch. Je to čtení kratochvilné, doprovázené zajímavými dobovými ilustracemi. Líbí se mi.
Ano, Tiché roky se mi líbí. Vyhovuje mi způsob zpracování tématu, který vede k zamyšlení. Příběh je uvěřitelný, i když konec trošku idealizovaný. Ale proč ne, vždyť v životě přece úplně všechno špatně nedopadá. Záleží jen na úhlu pohledu.
Obálka je moc pěkná, text bezchybný, Mornštajnová píše čtivě a Host odvádí tradičně perfektní práci.
Tanec smrti - zaujal mě básníkův pohled na smrt, její obhajoba, ale i její oběti. Třeba Jan Palach... Mám na dlouho o čem přemýšlet.
Postřeh k smrti politika:
Už ho mažou
vonnou mastí.
Co zaživa nevonělo,
nesmí v hrobě smrděti.
Tohle byla veliká krása! Ta zvukomalebnost, básnické vyjádření k jednotlivým měsícům v roce, tolik obecných znalostí, které musel básník mít... Celou sbírku jsem si vychutnala.
A tone les.
A tonou luka.
Vítr jak zoubek
kolčaví.
Na straně půlnoční — jak by si
stýskala — v polesí křížů skřípou dvířka
hrobnic.
A starým dřívím vsi jde nahlas
červotoč —
Vynikající kniha. Podrobně se v první části zabývá metodami množení rostlin, substráty, prostorami a nářadím obecně. V druhé části se věnuje množení prakticky u jednotlivých druhů stromů, keřů, trvalek, letniček, pokojovek, balkónových rostlin, zeleniny a kuchyňských bylinek.
Kniha je srozumitelná, zaměřená na praktické využití, naučila jsem si množit keře a popínavé rostliny. Doporučuji.
Čtivá oddechovka na víkend, kterou mi půjčila dcera.
Líbí se mi schopnosti ptáčat, i když jsem se v nich zpočátku dobře neorientovala. Líbí se mi přátelství, které spolu budovaly, aby si mohly pomáhat. Je fajn, že se dostaly mezi ostatní, které byly obdařené magií, i když je to stálo trápení. Díky němu ale rostly a zrály.
Nelíbí se mi poslední korektura, ke které zřejmě nedošlo. Vypadlá písmenka v textu bolestivě chybí.
Obálka je jako vždy u CooBoo poutavá, třpytivá a podbízivá. Ona totiž mladým knihu prodává, chtějí ji mít v knihovničce. Což je v pořádku, kniha je určená na prodej, takže hodnotím kladně.
Černobílé i barevné reprodukce Tichého obrazů jsou doplněné postřehy a názory umělců a znalců. Čtenáři mají pomoci lépe pochopit osobnost a dílo Františka Tichého.
Kniha je obsáhlá, zpracovaná na svou dobu velmi kvalitně. Současným okem bych přivítala reedici s lepší kvalitou reprodukovaného díla.
Vloni jsem Chaloupku darovala dceři k svátku. A letos zjistila, že ji ještě nečetla. Půjčila jsem si ji, že se do ní podívám. A už jsem nepovolila, dokud nebyl konec.
Ta se ale povedla! Krásné, smutné, laskavé i moudré vyprávění mě naprosto uchvátilo. Potěšilo mne, jak autorka vyřešila konec, pro potěchu dětí i dospělých.
Moudrý, laskavý Brumbál je můj favorit. Už třetí díl série a stále stejně skvělé čtení! Málokterému autorovi se něco takového podaří. Většinou jsou další díly stále slabší. Jsem potěšená a jdu na čtyřku.
Jedna z mých nejmilejších knih. Čtu ji stále dokola, je celá ohlazená. Málokdo se dokáže vžít do dětského světa tak, jako to dokázal pan Trnka.
Také si s dětmi od mala pouštíme animovaný seriál, který je dokonalý po všech stránkách.
Jednodušší zpracování bolavého tématu.
Mám poměrně dost výhrad. Třeba pokud dívka v panice prchá před muži, v životě si na sebe nevezme šaty odhalující dekolt. Celé je to psané čtivě, o nic víc autorce nejde. Takže z ní vytvořila povrchní, tuctové dílo, které se přečte a okamžitě zapomene. Rozhodně bych ji nezařadila jako čtení pro ženy, leda tak pro ty mladší. Určitě by mne mrzelo, kdybych za ni měla platit, abych si ji koupila. A další díly mne nezajímají.
Kniha mne zklamala. Tak fádní, povrchní... Jednotlivé příběhy postav byly vždy utnuty a najednou v dalším odstavci neoddělený se odehrával jiný příběh, což působilo zmatečně. Také "povinná" korektnost působila násilně, nepravděpodobně, měla jsem pocit, že chybělo málo a císař by byl černoch. Je mi líto, ale pro mne tato četba byla dřina.
Četla jsem jedním dechem. Zajímalo mě téma, ale líbil se mi i použitý literární jazyk.
Hlavní postava se zmítá mezi povinnostmi, které ji přibíjí k zemi a uměleckou duší, která by se chtěla vznášet. A jako obvykle spokojenost přijde až s nalezením nějakého středu - kus jistoty a přitom možnost tvorby.
Neotřelá, netuctová kniha, takhle si představuji dobrou literaturu.