kopeceli komentáře u knih

Práci Policie v době pana Roberta Šlachty na ÚOOZ jsem sledovala, moc se mi líbilo, že se nebál "velkých zvířat". V době, kdy spolupracoval s paní Bradáčovou jsem konečně jako obyčejný občan měla pocit, že zákony neplatí jen pro chudé, ale pro všechny. Ovšem až na občany s imunitou, nebo dokonce demunitou. Když si teď kauzy dohledávám, vidím to, co jsem si myslela od začátku: velcí viníci skutečně potrestaní nebyli. Kniha je velmi čtivá, nutí přemýšlet a dohledávat fakta, to mi vyhovuje. Na mnoha místech je potřeba zastavit a uvědomit si, jak jsme manipulovaní. Mě osobně pan Šlachta a jemu podobní u Policie chybí.

28 03.02.2021

Překvapilo mě, jak čtivá je ta stará kniha a jakou poměrně aktuální češtinou je psaná. Příběh Attily a Honorie, dvou panovníků, kteří když se konečně sejdou, jsou šťastní jen tu chvíli. Příběh končí smrtí Attily, jak jinak.

4 01.02.2021

Četla jsem vydání z roku 1894, na silném, pevném papíře a takovou pěknou češtinou psané. Zamilovala jsem si Carmen tak, že jsem šla i na operu a obojí mám ráda dodnes. Je to dílo romantické, které vždy četly spíše ženy, nenaplněná láska francouzského poručíka k Cikánce. Na rozdíl od mnohých Harlequinek je Carmen nesmrtelná.

5 31.01.2021

Děj klasický jednoduchý, ale ne nudný. Co mě opravdu potěšilo, byly velmi vtipné dialogy, pro které stojí za to si knihu přečíst.

Knihu jsem četla jako literaturu, nikoliv jako vědecké pojednání. Je psaná velmi čtivě, dramaticky, téma se mi líbilo. Postupem času jsem se k ní několikrát vrátila, i když knihy dvakrát nečtu. Pro mne to byla příjemná oddychovka, nad kterou se dalo i přemýšlet.

4 30.01.2021

Kniha se ke mně dostala od známých, kteří likvidovali knihovnu zemřelých příbuzných. Je to obyčejná komunistická nalejvárna. Sice kvalitní překlad, ale ten nespasí obsah. Naivita, zbožšťování vůdce Mao, hesla typu: Neoklame nás, nezastraší! Závěrečná věta mluví za vše: " Stonásobným úsilím chci splnit naděje, které ve mně klade lid!

Román je z doby okupace. Ukazuje rozdíl, jak okupanty a nacismus přijímali dělníci a jak buržoazie. Dílo je samozřejmě silně prosocialistické, ale je čtivé, má dobrý nosný příběh.

Četla jsem už na ZŠ, za socialismu. Je napsaná čtivě, teď po letech to opět vidím. Přemýšlím nad oběťmi a ideály českých vojáků. Nad tím, co se s těmi přeživšími stalo, kdo skončil nahoře a kdo dole...

Velké překvapení! Kniha se čte úplně sama, příhody se zvířaty jsou nesmírně zajímavé. Je vidět, že je autor miloval. Bez dechu jsem zůstala třeba u kousků, který naučil krysy. A přitom popsal jejich život, lásku krysy - lodního kapitána k šedé kryse s bílým bříškem.

7 29.01.2021

V tomto žánru čtivá kniha s dobrou zápletkou.

6 29.01.2021

Nejsem znalec, ale chtěla jsem se víc dozvědět o hmyzu, naučit se rozlišovat řády, třídy a pod. Chtěla jsem víc rozumět přírodě kolem sebe. V tomto atlasu jsem se ztrácela.

5 26.01.2021

Ajajaj, tak tahle kniha mi dala zabrat. Nevadilo mi, že je psaná formou dopisů, to je Jeho království Miky Waltariho taky. Ale do těchto dopisů jsem se těžko dostávala, připadá mi, že tam je dost balastu. Kdybych ji nechtěla dočíst kvůli čtenářské výzvě, v polovině bych s ní sekla. Přitom děj to má, jenže ze strachu, aby se čtenář nezačetl, autorka pravidelně zařazuje telegramy, kabelogramy, v zajímavém místě ucukne a zvolní, dokud zájem neopadne. Osobní příběh Juliet je banální a předvídatelný od začátku do konce, ach. Ještě že jsem se mohla opřít o rázovité postavičky ostrova Guernsey.

Krysaře můžu číst stále dokola a nikdy mě neomrzí. Miluju Dykovo poetické vyjadřování. Na konci knihy jsem zůstala bez dechu.

28 24.01.2021

Milé, vtipné čtení, na konci s nádechem smutku. Anna přinesla radost do rodiny stárnoucích sourozenců, ale také většiny čtenářů ať mladších nebo starších. A stále je učí dívat se kolem sebe, vnímat krásu přírody, uzavírat přátelství, radovat se bez výhrad. Knihu posouvám na přečtení k dceři, je ve věku Anny, když přišla do Zeleného domu.

Základní kámen mé knihovny! Obě děti ji ode mne dostaly jako dárek. Krásný příběh, krásný život, který přesáhl do budoucna. Já zatím sázím jen původní keře, ale s nadšením a potěšením. A sleduju hnízdící ptáky...

34 23.01.2021

Jako dítě jsem ji neměla ráda a vůbec jsem nechápala, o co jde. Vadila mi neustále omílaná vtěrka liška. V dospělosti jsem objevila Exupéryho Citadelu a pak dočetla vše, co u nás od něho vyšlo, i Malého prince. A četla jsem úplně jinou knihu! Dodnes ji nepovažuji za dětskou a mé děti na její čtení čekají. Pro mne patří s Citadelou ke knihám, které bych si vzala na pustý ostrov.

42 23.01.2021

Je důležité, že tato kniha byla napsaná. Nikdy jsem se nesetkala s tímto pohledem na téma koncentrák. Psychologie analfabeta. Jakási psychologie kluka, který se zaplete se starší ženou. Jeden z německých názorů na obyčejné zaměstnance nacismu. Líbí se mi, že si kniha s tak těžkými tématy zachovala lidskou tvář.

Tuto knihu jsem si s sebou vzala do nemocnice a moc dobře jsem udělala! Milé vyprávění mě nenudilo, vtipné dialogy donutily smát se nahlas, k tomu svět knih... Přesně tak jsem celé dětství a mládí četla, jako Animant - krásné jméno, že? Úplně jsem zapomněla na to, co mě čeká, na svůj strach a při dočítání i na nepohodlí po operaci. Takže knihu vřele doporučuju.

Souhlasím s tím, že toto je výjimečná kniha. Nejde jen o to ji přečíst, o ní se musí přemýšlet. Jsem vděčná za každý den v České republice, za to jak se máme dobře a počítám do toho i dobu pandemie. Doporučuju všem přečíst si nejprve autorčin úvod a po zdolání knihy se k úvodu vrátit. Za tuto knihu paní Špitálníkové děkuji, za její odvahu, co největší objektivitu, neodsuzování. I za chvíle, kdy to pro ni bylo těžké.

20 14.01.2021

Nevím, mě prostě připomíná Dianu Gabaldon. Konec je ukrutně sladký, ale kdyby to po všech těch hrůzách ještě špatně dopadlo,nikdo by si od stejného autora už nic nepřečetl, takže se to dalo čekat. Já si tedy ráda odpočinu zase u jiné knihy.

5 14.01.2021