kopeceli komentáře u knih
Je důležité, že tato kniha byla napsaná. Nikdy jsem se nesetkala s tímto pohledem na téma koncentrák. Psychologie analfabeta. Jakási psychologie kluka, který se zaplete se starší ženou. Jeden z německých názorů na obyčejné zaměstnance nacismu. Líbí se mi, že si kniha s tak těžkými tématy zachovala lidskou tvář.
Tuto knihu jsem si s sebou vzala do nemocnice a moc dobře jsem udělala! Milé vyprávění mě nenudilo, vtipné dialogy donutily smát se nahlas, k tomu svět knih... Přesně tak jsem celé dětství a mládí četla, jako Animant - krásné jméno, že? Úplně jsem zapomněla na to, co mě čeká, na svůj strach a při dočítání i na nepohodlí po operaci. Takže knihu vřele doporučuju.
Souhlasím s tím, že toto je výjimečná kniha. Nejde jen o to ji přečíst, o ní se musí přemýšlet. Jsem vděčná za každý den v České republice, za to jak se máme dobře a počítám do toho i dobu pandemie. Doporučuju všem přečíst si nejprve autorčin úvod a po zdolání knihy se k úvodu vrátit. Za tuto knihu paní Špitálníkové děkuji, za její odvahu, co největší objektivitu, neodsuzování. I za chvíle, kdy to pro ni bylo těžké.
Nevím, mě prostě připomíná Dianu Gabaldon. Konec je ukrutně sladký, ale kdyby to po všech těch hrůzách ještě špatně dopadlo,nikdo by si od stejného autora už nic nepřečetl, takže se to dalo čekat. Já si tedy ráda odpočinu zase u jiné knihy.
Kniha, kterou nejde zhltnout. Úžasný zážitek, hodiny přemýšlení, dohledávání dat z historie, diskuzí se známými. A po letech stále vzpomínky na určité pasáže, stále potřeba znovu vzít tuto knihu a přečíst alespoň kousek. Je prostě skvost.