kofina komentáře u knih
Lososem v kaluži jsem se seznámila s Markétou Lukášovou a určitě zkusím další knihy. Styl psaní mi sedl, spousta použitých slovních obratů a popisů mi byla dost blízká, jediné, co mně osobně nesedlo (ale patřilo to k příběhu samozřejmě), byla povaha hlavní hrdinky. Opravdu si za spoustu věcí mohla především sama a byla neskutečně zlá na lidi okolo sebe, jak jí bylo i nakonec vytčeno.. :D
Po Houbařce a Rekonstrukci jsem už věděla, že dostanu další dávku deprese a další těžko stravitelné téma napsané lehce stravitelným způsobem. Knihu bez námitek doporučuji, jen se u autorky připravte na otevřené konce, kterými se začíná poměrně dobře vyznačovat. :))
Touto knihou jsem se chtěla seznámit s Radkou Denemarkovou. Asi jsem ale čekala víc než pár hezkých metafor a přirovnání. Celý styl psaní byl pro mě naprosto iritující, nepřišlo mi to poetické ani lehce plynoucí, ale spíš těžkopádné a snažící se jakousi hlubší náladu navodit.
Námět knihy je velice zajímavý, přesto mě zklamala část Policisty s Vdovou, což je taková červená knihovna (vložená v podstatě do knihy s nádechem feminismu) a nakonec v příběhu figuruje úplně zbytečně.
Knihou jsem se nakonec spíš prokousala, než že bych si jí užila, takže za mě jedno velké ne. :(
Zajímavě zpracovaný thriller o lucidním snění. Děj je napínavý, přes půl knihy navíc nevíte, komu věřit.
Poslední dobou v tomhle žánru vycházejí poměrně předvídatelné knihy, které přečtete a za měsíc si na ně ani nevzpomenete, ale tohle se Vám minimálně svým nečekaným koncem vryje do paměti. :D
Příběh je krásný, nepřestává mě udivovat, jak každá z Doerrových knih je v něčem naprosto unikátní. Nic, co se v jeho knihách děje, mi nepřipomene jiný příběh nebo zážitek, zato ve mně probouzí takovou tu nespoutanou fantazii a zároveň klid. Jeho knihy nejsou napínavé, nechcete "už už" otáčet na další stranu, abyste věděli, jak to bude dál. Je to jedna z těch knih, která si plyne svým poklidným tempem, kterému je potřeba podlehnout, abyste si ji řádně vychutnali. Pokud Vás totiž zajímá jen děj, tak samozřejmě řeknete, že kniha se dala klidně o 200 stran zkrátit, ale to se dá udělat s každou že... Podobných knih se poslední dobou píše nějak málo nebo se mi to zdá?
PS: Proč mají všichni neustále potřebu srovnávat všechny autorovy knihy s Jsou světla, která nevidíme? #facepalm
Kniha super a čtivá, líbily se mi obě dějové linky. Přesto strhávám jednu hvězdu za celé to vyšetřování. Působí poněkud nedůvěryhodně, jakoby břídilsky, kdy si tzv. detektivové nic moc neověřují a jdou po "lehké" stopě.
Není oddechovka jako oddechovka, tahle kniha to jasně dokazuje. Sepetys píše prostě úžasně, jednoduše a přitom tak nápaditě. Je skvělá vypravěčka a i když tento příběh není úplně něco, co bych si vybrala, vtáhlo mě to a drželo až do poslední stránky. :)
Ze začátku jsem se trochu ztrácela, bylo těžké zvyknout si na styl vyprávění, ale pak Vás to vtáhne a knihu si zamilujete se vším všudy. :)
Doufala jsem, že tohle bude poslední díl. Je to zdlouhavé, chvílemi vyloženě pubertální a už se popravdě ztrácím v tom, co se v kterém díle stalo..
Já si nějak nemůžu pomoct, ale pro mě to bylo prostě jednostrannou verzí příběhu jednoho vztahu. Přišlo mi, že vyprávění mě až nutí nemít ráda Ninu, její počínání, chování, styl mluvy atd., a že mě to furt nutilo se na všechny situace dívat spíš z jejího možného pohledu. Celé vyprávění na mě působí hrozně sebestředně a Janek ufňukaně.
"Kolik kilo si s sebou asi vezu? Kolik z té hmotnosti mají na svědomí byliny a kolik šílenství?"
Tyhle dvě věty naprosto přesně vystihují celou knihu.
Sběr bylin pro mě byl novým zajímavým tématem, ale bohužel neschopnost se alespoň trochu vcítit do hlavní hrdinky a nějak pochopit její "přehnané" počínání a pro mě zkazilo celkový dojem z knihy. Je napsaná skvěle, okamžitě mě vtáhla, ale neskutečně mi vadila chybějící sebereflexe u hlavní postavy.
Vesměs je kniha přirovnávána k Houbařce, jsou podobně laděny a jejich ústředím je sběr. Ale zatímco v Houbařce pomalu odkrýváte původ podivínství hlavní postavy a nějaké vnitřní boje sama se sebou případně i nějakou snahu o změnu, tady není nic. Anna působí po celou knihu tak nějak ublíženě, ale o jejím předchozím životě se nedozvíme vlastně skoro nic. Kašle i na své vlastní zdraví a postupně k ní získáváte spíš averzi než určitou formu pochopení. V příběhu není žádná snaha, žádný vývoj postavy, jen to zmíněné šílenství a sběr bylin, za který položí i život.
Tady jsem zklamání opravdu nečekala.
Dle anotace čekáte složitý příběh o lidských vztazích, o vyrovnávání se svojí nejasnou identitou. Místo toho ale dostanete spíš takové výlevy, kdy hlavní hrdinka je nesnesitelný sobec, který si půlku svého neštěstí a útrap způsobuje naprosto sám. Malinka je slabošská a všechny své problémy neustále svádí na všechny okolo sebe, neustále je bezdůvodně ukřivděná a v reakci na to se chová nesmyslně.
Kniha je jinak napsána čtivě a čte se poměrně snadno, pouze některé pasáže působí trochu zmatečně.
Originální, nápadité, se sympatickými postavami, místy možná trochu rozvleklé, ale příběhu to vůbec neubírá. Doufám, že další díl bude podobně dobrý :)
Tenhle příběh krásně poukazuje na "čistotu" dětského uvažování bez sortování lidí dle životních poměrů nebo barvy pleti. Chování člověka je to, na čem záleží.
Obdivuji, jak Jojo Moyes pokaždé vezme pár zajímavých prvků a zápletek a okoření jimi jinak naprosto obyčejnou červenou knihovnu. Její příběhy jsou vždy okouzlující a zajímavé a nechce se Vám od nich odcházet.
Jako všechny Carterovy knihy i tahle je povedená, čtivá a má zajímavý příběh. Jediné čeho si po přečtení několika jeho knih všimnete je opakující se scénář příběhu, naprosto stejný způsob práce s napětím a důležitými momenty příběhu a to, že se Hunter na konci každé knihy dostane vlastní blbostí do ohrožení života. :-D
Podobně fanatičtí lidé chodí i mezi námi, je to děsivé.
PS: Tohle je jedna z těch knih, která mi chyběla na seznamu k maturitě. Krátká a stravitelná i pro nečtivce.
Tyhle knihy nazývám "roztomilými" a rozhodně se tím nesnažím snižovat jejich úroveň. Je to jedna z těch, která donutí člověka se pousmát a vzápětí vážně přemýšlet nad životem. Ač pojednává v podstatě o smutném tématu, nenajdeme v ní tolik smutku, jak by se možná čekalo. A i když je kniha poměrně předvídatelná, myslím, že to v tomto případě ani tolik nekazí celkový dojem. 5 hvězd jednoznačně zasloužených!
Bavilo a pobavilo! :)
Nesmála jsem se sice nonstop nahlas, ani mi nepřišlo vtipné úplně všechno, ale i tak si rozhodně nemyslím, že je to kniha plná "nuceného humoru", jak tady popisují jiní. ;)