Příspěvek k dějinám radosti
Radka Denemarková
https://www.databazeknih.cz/img/books/16_/166111/bmid_prispevek-k-dejinam-radosti-quJ-166111.png
4
118
30
Sex, Edvard Beneš a nezávislost vlaštovek v novém groteskním románu jedné z nejvýraznějších autorek současné české literatury. Život čtyř hlavních postav v průběhu staletí určuje nenápadný dům pod Petřínem, dům se zakusuje do kopce. Lze najít pro skutečnost novou definici? Lze najít pro lásku a nenávist novou definici? Minulost se pozve před rozbřeskem na návštěvu. Vykopne dveře, odmrští plášť. Pod ním je nahá. Paměť těl je něco jiného než paměť mysli. Mysl je výběrová, tak ráda se líbá s fantazií. Pravdu umlčují hrdost a sebeláska a pýcha, pošlapávají ji jiné myšlenky, chřadne, protože si s ní nevíme rady. Ale paměť těla neklame. Paměť těla vede sem, do domu pod Petřínem, do tohoto nenápadného domu, který je výbušninou, který je minovým polem, který je napěchovaný třaskavinou of sklepa po půdu, všechny zápalné šňůry míří sem, pod tuto střechu malostranského domu, a hrozí, že s domem do vzduchu vyletí nejen kopec za ním. Naše životy jsou v jistém smyslu neřešitelné. Projít životem jako slušný člověk se zdá být nejtěžší zkouškou.... celý text
Přidat komentář
Příjemné překvapení a čtení na víkend - čtení pomalé, uvážlivé - protože zajímavých myšlenek je tu mnoho ....
Tělo je zde znázorněno jako bitevní pole - rozdílné u muže a ženy ....
.... každou dívku na břehu dravé řeky mezi dítětem a ženou zaskočí vlastní tělesnost ....
..... mysl stojí rozpačitě rozkročená nad vlastním tělem .....
Upřímné rozvahy o lidské sexualitě - je zde zcela otevřena :
.... mezi dvěma body manželského nebe nebo ctnostných sester a pekla sexuálního zatracení se rozprostírá nevídaná a dosud neprozkoumaná říše ....
V začátku smrt muže - postava Policisty a Vdovy- a dále rozehraná hra mezi vinou a trestem ....
A postavy nezávislých vlaštovek - hledajících spravedlnost....
Odletí v závěru knihy na jih ?
Zaujalo mne a myslím, že se bude líbit .... hlavně ženám ....
Ale rozhodně to není kniha o feminismu - je to o rovných šancích a spravedlnosti .
Těžké téma, těžké čtení. Trvalo mi dlouho než jsem se začetla. Autorka použila tolik slov, že si myslím, že jsem kolikrát ani nepochopila, co tím chtěla říct. O násilí na ženách, potažmo na lidech, je třeba neustále psát, neustále to připomínat. Bohužel tahle kniha páchala násilí na mně.
Závažné téma, zpracování náročné pro čtenáře. V závěru kapitola o Eduardu Benešovi, stojí za přečtení. I když krátká úvaha o jeho úloze v předválečném, válečném i poválečném období, otvírá řadu otázek. Celá kniha vede k přemýšlení o velkém bezpráví páchaném nejen na ženách v průběhu dějin. Vlastně detektivka se zvláštním řešením. Doporučuji těm, kteří knihy nehltají na posezení, tady to nejde. Pro mne to bylo náročnější čtení než Hodiny z olova.
Náročná četba, s mnoha pauzami na oddech. I když jsem se občas ztrácel v postavách, zpracování se mi líbilo. Není to jednoduché téma. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl. Výjimečný zážitek.
Mnooo,přiznam se že jsem to chtěla vzdát na 104 stránce a pak jsem se teda hecla a dočetla,ale nijak zvlášť jsem si to teda neužila.Po celé čtení jsem z toho měla takovou divnou náladu.
Téma je zajímavé a určitě by se o něm mělo více mluvit a více se řešit,to bezesporu.
Je to má druhá kniha od paní autorky a upřímně říkám,že asi poslední.
(SPOILER) Začínalo to jako alternativně psaný thriller, nakonec z toho vyšel honosný román o čtyřech ženách, které se rozhodly vzít věci do vlastních rukou a pomstít násilí páchané na ženách. Trochu těžší na přečtení, nicméně zkusím i další knihy autorky.
Román o ženách, které vykonávají rozsudky nad muži, kteří znásilnili ženy. Zajímavé.
(2015)
Autorka má velmi zvláštní styl, často jsem se v něm ztrácela, prvních sto stran jsem tápala. Dočítala jsem jen proto, abych věděla, jestli bude stát pointa za to. Zápletka byla zajímavá, ale konec mi přišel fádní. Ani v závěru jsem nevěděla ke komu některé obrazy patřily :-( Nic jiného jsem od autorky nečetla a nevím, jestli budu. Jestli takto píše všechno, tak to pro mě není.
Druhá kniha od autorky. Byla jsem sice připravena na zvláštní styl, ale ten mi ze začátku trochu rušil čtení a místy i orientaci v čase a prostoru.
Ale chce to vydržet, naladit se a letět s vlaštovkami :).
Tzv: "ženský námět" nepovažuji za výkřik feministek, (trochu to tak vypadá).
Jenom se ptám: kdybych nebyla žena, viděla bych to stejně? A čímpak to je?
Touto knihou jsem se chtěla seznámit s Radkou Denemarkovou. Asi jsem ale čekala víc než pár hezkých metafor a přirovnání. Celý styl psaní byl pro mě naprosto iritující, nepřišlo mi to poetické ani lehce plynoucí, ale spíš těžkopádné a snažící se jakousi hlubší náladu navodit.
Námět knihy je velice zajímavý, přesto mě zklamala část Policisty s Vdovou, což je taková červená knihovna (vložená v podstatě do knihy s nádechem feminismu) a nakonec v příběhu figuruje úplně zbytečně.
Knihou jsem se nakonec spíš prokousala, než že bych si jí užila, takže za mě jedno velké ne. :(
Začíná to jako detektivka, pokračuje jako červená knihovna a thriller o násilí mstěném feminním komandem (jakousi ženskou verzí RED) a nakonec se překlápí do historického podobenství s melodramatickými rysy. Je to chytré - a je to ve své složitosti nesnesitelné. A marná sláva - ve chvíli, kdy tři hlavní hrdinky nejsou natolik individualizovány, abych je s přehledem rozeznávala, ztrácím se v ději... a zbývají slova, slova, slova... Pak není nic platné množství metafor (vlaštovky stokrát jinak bych klidně oželela, ale "rituál a rutina" a další jsou osvěžující), pozoruhodné pasáže o sexuálním násilí jako projevu a symbolu moci i závěrečný exkurs do myšlení nikoli hloupého, zato zbabělého státníka. Možná bych se při druhém čtení knihy orientovala lépe - ale na druhé čtení této knížky nemám sebemenší chuť.
Knize rozhodně nelze popřít ojedinělost a inspirativnost. Jedná se o lyrickou prózu, a při čtení je třeba být soustředěný. Líbila se mi linie ženského komanda, které se snaží sjednat spravedlnost. Oproti tomu linka s policistou mi přišla nedomyšlená červená knihovna tvářící se jako něco víc, úplně zbytečná, naivní a málo uvěřitelná.
Knize jako celku forma svědčí a dodává popisům drancovaní těl ještě tragičtější nádech.
„Na telegrafních drátech za zahradou se shlukují noty, těla vlaštovek. Kamenem by nedohodil. Ale copak je čas metat kamení?
Je.“
Zhluboka se nadechněte a otočte první stránku ... nebojte se, žádný kámen nepřiletí, jen spousta slov ... podobných lavině, která víří, přelévá se, ... slova se různě kroutí, zamotávají, rozbíhají, aby se pak zdánlivě náhodně zase spojila, ... nenechte se ovšem mýlit, tahle lavina, kterou jste spustili,otočením první stránky, má svůj řád a své zákonitosti ... takže, pokud hned na počátku nezpanikaříte, máte šanci ... „plavat“ spolu s přívalem slov a ... vydržet přitom nad „hladinou“ ...
Pokud tedy budete mít kliku, a podaří se vám „přežít“, odměnou vám bude zajímavý příběh, ... odkryjí se před vámi těžká témata, jako sex a násilí: „násilí není ničím jiným, než nejkřiklavějším projevem moci“, a věřte mi, že právě u příběhů Radky Denemarkové to platí víc než u jiných, ... odkryjí se vám témata, jejichž význam, ten, který autorka zamýšlela, nemusí být jediný možný, ... spíš se Vám nabídne nekonečně mnoho způsobů, jak tenhle zvláštní příběh interpretovat, a to skrze svůj vlastní názor, svůj pohled na svět ... nabídne se Vám prostor, plný spousty slov, který přesto dává možnost, přemýšlet a promýšlet ... a že budete mít o čem ...
Začátek knihy náročný, zase spousta tajuplných šifer - vlaštovky, pláštíkový červ, rutina a rituál - které se ale během postupující četby krásně vylupují a začínají dávat smysl a celkový obraz toho, co chtěla autorka říct. Kniha dle mého i navazuje na to, kde skončil Kobold, a nabízí odpověď na nadhozenou otázku, odkud se ta zrůdnost bere, kde má kořeny a rozvádí ji historickým kontextem na celý svět. Tím se nutně autorka dostává k příčinám a historickým následkům nikdy nekončící touhy uplatňovat moc jedněch nad druhými, která vede jen k pácháni zla a ponižování. Dostává se tak i k závěru, že jakákoli nadřazenost, zejména nadřazenost určité rasy nad jinými, nadřazenost mužů nad ženami nebo kohokoli silnějšího nad slabším nikdy ze světa nevymizí, protože je to něco, co se věčně předává z generace na generaci.
Někdo by tu hroznou nespravedlnost chtěl napravit, dát tento svět do pořádku, moc by přece měla ty slabší, zranitelnější chránit, a přesto ti bývají právě jejími oběťmi. Toho se ujaly tři hlavní hrdinky, které napáchané křivdy z minulosti a pokračující v současnosti napravují po svém.
Pro mě opět nejen literární, ale zejména také myšlenkový skvost.
Poslední dobou mám štěstí na dobré knihy (nebo si prostě jen pečlivěji vybírám). Příspěvek k dějinám radosti totiž patří k tomu nejlepšímu, co se mi v poslední době dostalo pod ruku. Autorka dokázala čtivě zpracovat velmi těžké téma. Jednotlivé epizody se pospojovaly v ucelený příběh, který popisuje odvěké křivdy (válečným polem je tělo slabšího), bolest, utrpení, ponížení, ale i lásku a blízkost. Hlavním postavám navíc nelze nefandit, i když je jejich počínání eticky diskutabilní.
Vynikající kniha vynikající autorky. Pronásledování mužů, kteří se dopustili násilí na ženách, motiv vlaštovek, které tyto ženy symbolizují. Policista vyšetřující zdánlivou sebevraždu úspěšného podnikatele. Několik dějových linií, které se vzájemně prolínají a postupně splétají dohromady. Doplněk o Edvardu Benešovi v závěru knihy jako bonbonek na dortu. Zvláštní, přesto zajímavý styl vyprávění - výborné čtení!
Silné téma, zajímavé zpracování. Zpočátku se mi zdálo, že jsou to nějaké nesourodé příběhy, ale pak se vše pospojovalo a nešlo to opustit.
Pro mě náročné čtení, s přestávkami 3 měsíce, ale stejně jsem měla potřebu přečíst do konce, abych pochopila ty vlaštovky
Autorovy další knížky
| 2006 |  Peníze od Hitlera |
| 2018 |  Hodiny z olova |
| 2011 | Kobold |
| 2005 | A já pořád kdo to tluče |
| 2014 | Příspěvek k dějinám radosti |
Těžký kalibr,co se týče formy vyprávění,ale i tématu.Zpočátku jsem byla zmatená a dezorientovaná(to by se vlaštovkám nestalo:)),ale brzy jsem zachytila směr a z dané trasy ,přes města a zákoutí duše až k Petřínské rozhledně ,nešlo vystoupit.Mé první setkání s autorkou mě očarovalo, lyrické," jen" naznačující vyprávění s velkými traumaty na pozadí i na popředí.Hluboký vhled do paměti těla.Kdo tohle umí?Obdivuji.