Cesta

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich c...celý text

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18/cesta-O5I-18.jpg 4.41416
Originální název:

The Road (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (259)

Přidat komentář
tygřík2
22. března

Něco tak depresívního a přitom plného nezdolné naděje a nesobecké lásky jsem snad ještě nečetla. Velice drsný styl autora konvenuje s drsným příběhem odehrávajícím se v drsných časech a v drsném světě. (Hlavou se vám kromě jiného mihne něco o té slupce a jádru.) Rozhodně se po tom neusíná dobře. Jedna z knih, které se vypálí do mozku. Nemusím ji už nikdy otevřít, protože když na ni pohlédnu, jak stojí v knihovně, celý příběh se mi odehraje ZA očima, ne PŘED nimi.

Manyna
21. března

Nesdílím názor většiny na tuto knihu. Špatně se četla, měla jsem problémy rozpoznat co je současnost a co minulost, plytké rozhovory otce a syna, když jakákoliv bližší zmínka o nich scházela. V příběhu se nic zásadního neděje, otec a syn jdou, vždy se na ně karmicky usměje štěstí a v době největší krize objeví zlatý důl v podobě jídla a oblečení, pak zase jdou, sem tam někoho potkají...prostě celkem nůďo. Čekala jsem, že alespoň konec bude strhující a že mě třeba donutí přidat hvězdičku, ale bohužel se nestalo.

PeterSmith
20. března

Nápad na příběh byl zajímavý. Nic méně jsem čekal o něco víc, žádná zápletka nebyla delšího řešení, kontakty s ostatními lidmi jen krátké a neoddiskutovatelné štěstí v jakékoliv krizi. A nemohu si odpustit říci, že by se tato kniha měla jmenovat "Tak jo".

Ve filmu mě fascinovalo, jak si ránu od šípu scvakl sešívačkou :)))

LenkaWal
19. března

Velice depresivní a velice uvěřitelné.

Brace
17. března

Kniha mi bohužel také dost nesedla svým stylem. Vybral jsem si ji kvůli čtenářské výzvě a délce, přesto spíše lituji. Nebýt výzvy, nedočetl jsem. Cením si aspoň toho, že je to postapo a nepobíhali tam zombíci, to už bych úplně vykvetl. A jako jiní, vybudoval jsem si nenávist ke slovům Tak jo :-)

mehilainen
16. března

Ufff. Cesta je skvělá, 5/5, ale... na to, jak je krátká, jsem ji četla hrozně dlouho. Několikrát jsem ji musela odložit, protože ten pocit beznaděje, který jsem z ní měla, jsem prostě neměla zapotřebí. Ale ono to člověku občas prospěje, takže když už číst něco, po čem si člověk uvědomí, jak se má vlastně skvěle, tak rozhodně Cestu!

jarabr
11. března

Divná kniha. Začátek jakoby nikde, prostě najednou máme kluka s tátou v lese. Konec taky nikde, protože nevíte co bude dál. Přečetl jsem díky Výzvě. Možná bych si to vybral někdy i bez toho, protože mě sci-fi baví. Ale jinak depka, depka, depka. Dočetl jsem díky tomu, že jsem chtěl vědět, jak to skončí. A ono jakoby nic. No, už jsem četl hodnotnější kousky.

GreenMagritte
05. března

Cesta je románem v první řadě o putování samotném. Nedozvídáme se z něj, co způsobilo zkázu země, ani kdo je za ni zodpovědný. Nevíme, kolik lidí přežilo, ani jestli vůbec mají šanci na přežití. Od katastrofických románů se kniha odlišuje tím, že popisuje putování dvojce ne následně po zániku světa, tak jak jej známe, ale až několik let poté, co na zemi zůstávají poslední zbytky lidské rasy. V kontextu přečtených knih je tak Cesta jakýmsi pomyslným pokračováním Dne trifidů, jakožto pochmurná a místy až děsivá vize postapokalyptického světa několik let po globální katastrofě.

Etelea
01. března

Pokaždé, když se s někým bavím o knihách, opakuju, že žádnou knížku nedokážu číst více než jednou. Poprvé v životě jsem našla výjimku!

Příběh jsem "sjela" za dva dny a nevím, jestli cítím víc beznaděj, prázdnotu, lítost... tady nejde o nějaký umělecký kudrnatý styl psaní, kniha nabízí jednoduché popisy i dialogy. Důležité je to, CO nám chce sdělit.
Dávám 5* z 5-ti. Jen díky výzvě jsem se dostala k tomuto titulu, děkuji za to!

petulienka126
25. února

....ten konec, mi tam moc nesedel. Spise mi to prislo, ze autor nevedel, jak to ukoncit, asi uz dochazeli napady...

Truck3
21. února

Deprese na mě dýchala z každou stránkou. Beznaděj, šeď, zima, hlad. Nikdy jsem nečetla knihu, která by tyto 4 hlavní věci tak dobře popisovala. Jediné, co mě mrzelo, že nevím, jak k apokalypse došlo.

VerčaFF
19. února

Kniha se podobá jiným post apokalyptickým dílům - hnusné počasí, zničená země, zbytky lidstva živoří a vybíjejí se navzájem kvůli shnilým zbytkům... Za mě musím říct, že se jedná o dost silný příběh, protože v centru pozornosti stojí vztah otce a syna, kteří jsou pro sebe vlastně celým světem. Děj se navíc nikam zvlášť neposouvá, hlavní hrdinové pouze jdou "na jih", aniž by měli nějaký konkrétní cíl, a nezdá se, že by měl přijít šťastný konec. Po přečtení zůstává deprese a úlevný pocit, že tohoto stavu já už se snad nedožiju. Ale kdo ví.

Dandy1
17. února

Ta zima a sníh byla dokonalým zobrazením beznaděje. Ještě, že svět doopravdy nekončí a můžeme si pěkně v teploučku hovět u dalších příběhů.

Elkiss
14. února

Příběh je napínavý, velmi zajímavý a pokud by se stala taková apokalypsa jako je v knize (ačkoli v knize jsem se nikde nedočetla, co přesně se stalo, že apokalypsa nastala, možná jsem jen přehlédla) tak by asi pud sebezáchovy a vracení se k dávným kořenům, kdy lidé žily v přírodě pocítil a prožil každý jako právě hlavní hrdinové.
Co bych knize vyčetla je naprosto chaotický popis, nikde není rozlišená přímá řeč od popisu děje a spisovatel hodně přeskakuje děj (několika hodinový až denní). Vím, že to není deník, ale styl psaní co spisovatel má, mi vadil.
Ale velkou hvězdu má konec, i když to tušíte od začátku, tak Vás konec šokuje, zamrzí, rozveselí i přivede do "reality" v knize. Ke knize se vrátím asi o něco později než ke svým oblíbenějším.

jiri77
12. února

Postapokalyptická kniha,které nechybí opravdu nic. Naprosto dokonale popsané prostředí a atmosféra světa po katasrofě. Krásně napsané ,že láskou k někomu koho opravdu milujeme dokážeme až nemožné.

Kubalin
12. února

Text ořezaný až na Takjo. Strohý a pustý jako spálený a vyrabovaný svět. Tma a šeď. Se jmény shořely i uvozovky. Vůbec nejvýstižnější je asi popsat jazyk jako prázdný, což ale není rozhodně na škodu, jelikož to tak krásně ladí s prostředím knihy. Stejně tak jistá monotónnost - když svět skončí, těžko najít jiný smysl života, než každodenní "jít-spát-jíst". Naštěstí v té temnotě putují naši nosiči světla a nebýt jich, nejspíš bych čtení zařízl společně se svým hrdlem. Jejich světlem je to, co člověka (nebo alespoň některé) dělá člověkem - dobro. Nejde však o nějaké čisté superdobro, je spíš v odstínu šedi.

Knihu rozhodně doporučuji. Má více vrstev a může tak být klasickým post-apo příběhem, výpovědí o pevném poutu mezi otcem a synem, existenciálním dramatem, survival příručkou, horrorem...
Myslím že každému, kdo si alespoň trochu a alespoň občas zahloubá o smyslu života, rozčeří vody natolik, že si zahloubá pořádně a možná i dlouho.

PS: Podařilo se mi číst dosti vyhladovělému a musím říct, že to ještě umocňuje zážitek.

Eremites
10. února

Tak dokonale literárně zpracovanou beznaděj jsem snad ještě nečetla....opravdu drsné, syrové a ponuré čtení. Tiše doufám, že se něčeho takového nikdy nedožiju, nevím, zda bych v sobě našla tolik síly co Muž a Chlapec.

pajaroh
08. února

Silná kniha o jedné Cestě lidstva, která ve vás zůstane jako šedý popílek.

Lana33
05. února

Tak jo, tato.
Pri cteni knizky mi bylo stejne tezko, jako bych s nimi dychala vzduch s popilkem. Silny pribeh o preziti otce a syna, kde kazdy novy den predstavuje novou vyzvu a pokracujici cestu. Zvlastni zpusob, kterym je kniha psana, jen umocnuje depresivni dej. Po precteni si reknete, ze se nemate vubec spatne.

DRALI
01. února

Takhle smutno mi po dočtení knihy ještě nikdy nebylo. Ale to je dobře, proto postapo přece čteme. Celá je napsáná velmi zvláštním, neobvyklím stylem, ale zdá se že to celý děj ještě umocňuje. A ten konec je opravdu totální depka. Super 90 %

Matesik94
27. ledna

Po přečtení mi asi ještě nějakou chvíli potrvá, než knihu dostanu z hlavy. Depresivní, ponurá, temná kniha, ve které na mnohé otázky nedostaneme odpovědi. Jména hrdinů? Příčina katastrofy? Na tom ale nezáleží. Kniha nutí k zamyšlení a úvahám. Zejména dvě pasáže mě zasáhly. Část, kde dvojice narazí na lidožrouty, při které se mi sevřel žaludek hrůzou a poslední stánky knihy, kde i přes to všechno existují stále lidé, kteří "nesou oheň". Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale nevím, zda budu schopná se k ní někdy vrátit. Takovou úzkost a strach při čtení ve mně snad žádná kniha ještě nevyvolalo.

LittleBubble
27. ledna

Po prvních stránkách jsem byla odhodlaná knížku vyhodit a už se k ní nikdy nevrátit- tak depresivní byla. Ale nakonec to byla nejhezčí kniha, kterou jsem kdy četla. Ta rodičovská láska mezi synem a otcem a okamžiky prchavého štěstí mi vzaly dech. Na konci jsem brečela jako želva. Ráda se k ní zase vrátím.

mitko
26. ledna

Knižka je známa vďaka svojej odlišnosti od ostatných. Zatiaľ som nečítal žiadnu inú, ktorá by bola písaná takouto zámernou depresiou. Depresiou ktorá sa tiahne až do konca knihy a nedáva tu nikde priestor na nádej alebo zlepšenie. Sú tu veľmi jednoduché konverzácie, dej plynulo skáče medzi minulosťou a prítomnosťou a hlavne cesta je to veľmi osamelá a sklúčená, kde len sledujeme zháňanie potravy a všadeprítomný rozklad spoločnosti. Ano aj takto sa dá napísať postapokalyptická kniha.

Hellrampage
20. ledna

Sivá postapokaliptická kniha, v ktorej sa stretávama s dvoma osobami - mužom a chlapcom. Ich mená od začiatku do konca knihy zostávajú v hmle, no je to dobré. Anonymita tu pôsobí v zmysle, že to je príbeh každého človeka. Žiadny hrdina tu neexistuje, je to príbeh otca a syna, ktorí sa snažia prežiť v zdevastovanej, nehostinnej Zemi. Nezáleží na mene (a preto im ho aj starý deväťdesiatnik nechcel povedať), záleží na neuveritelne neutrálnych (v zmysle beznádeje) rozhovoroch otca a syna, ktoré sú písané bez uvodzoviek, čo je neskutočne originálne. Z čítania celej "cesty" budete mať skľúčený pocit a koniec chytí za srdce (podaktorých). Čo sa stalo? - budete sa pýtať. Aké nešťastie/katastrofa/tragédia sa stala? Nikto nevie - hlavné je to, že má chlapec a muž dostatok jedla. Zamýšľať sa azda budete pri rozhodnutiach muža, či pomôže ľuďom, ktorých stretne na svojej ceste, v zmysle, či by ste im i vy pomohli, obetovali kúsok zo svojho jedla, ktoré sa tak ťažko hľadá. Mimochodom, predstava, že nad morom nelietajú čajky a v mori neplávajú ryby ale kosti, všade poletuje popol a celý svet je jedno sivé miesto, ma privádzala do zúfalstva. Naozaj neviem, čo by som robil - asi by som si strelil tú jedinú guľku v revolvere do hlavy a ukončil tak neexistujúcu cestu za vykúpením.

Dve pasáže ma dostali. Práve tie, kde vystupovali ľudožrúti, ktorí už prekročili hranicu ľudskosti (tak to ani zvieratá nerobia a my sme pritom takisto zvieratá, len s vyššou inteligenciou). Krútil som nad tým hlavou, no celkom pravdepodobne sa to môže stať aj nášmu svetu. Plný počet bohužial nemôžem dať, pretože to pre mňa nemalo AŽ taký úder, aký by som od knihy očakával. A teraz si pozrieť ešte film... :-P 90%

PanTomina
14. ledna

Opravdu silná záležitost. Právě jsem ji dočetl a nemám moc slov. Musím to vstřebat. Bolí to, protože se bojím o svět a mého malého syna v něm. Kéž vše dopadne dobře

Humr
10. ledna

Pecka, pohlcen knihou často odcházím, tu si dát něco z ledničky, pak si s knihou vlezu do vanz. je mi stydno, že si tak užívám všech výdobytků civilizace. Možná totální ztotožnění s autorem.
I já si myslím, že si lidstvo zahrává a neváží si toho, co má. Nesmyslně plýtvá. Někdy čtu úplně bez dechu. Na konci ni vyhrknou slzy a dokonce hlasitě vzlykám, snad tím, že mám malé dítě vedle sebe.

marketa536
09. ledna

Takový konec jsem vůbec nečekala, knížka se mi hrozně moc líbila, určitě si ji někdy přečtu znovu ♥

anez66
26.12.2016

U některých scén se mi stalo, že jsem prostě jen četla dokola tu stejnou větu a byla víc a víc v šoku.

Serja
10.12.2016

A tati, viď že mě nikdy neopustíš?!

Patapuf
07.12.2016

Nebylo to vůbec špatný čtení.. Nebylo to tak depresivní jako Poslední světlo.... Trochu mi to připomínalo Pána prstenu... nekonečný pochod bez konce pouze bez naděje a fantasmagorie okolo...