Cesta

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich c...celý text

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18/cesta-O5I-18.jpg 4.41377
Originální název:

The Road (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
Více informací...
Nahrávám...

Komentáře (249)

Přidat komentář
VerčaFF
včera

Kniha se podobá jiným post apokalyptickým dílům - hnusné počasí, zničená země, zbytky lidstva živoří a vybíjejí se navzájem kvůli shnilým zbytkům... Za mě musím říct, že se jedná o dost silný příběh, protože v centru pozornosti stojí vztah otce a syna, kteří jsou pro sebe vlastně celým světem. Děj se navíc nikam zvlášť neposouvá, hlavní hrdinové pouze jdou "na jih", aniž by měli nějaký konkrétní cíl, a nezdá se, že by měl přijít šťastný konec. Po přečtení zůstává deprese a úlevný pocit, že tohoto stavu já už se snad nedožiju. Ale kdo ví.

Dandy1
17. února

Ta zima a sníh byla dokonalým zobrazením beznaděje. Ještě, že svět doopravdy nekončí a můžeme si pěkně v teploučku hovět u dalších příběhů.

Elkiss
14. února

Příběh je napínavý, velmi zajímavý a pokud by se stala taková apokalypsa jako je v knize (ačkoli v knize jsem se nikde nedočetla, co přesně se stalo, že apokalypsa nastala, možná jsem jen přehlédla) tak by asi pud sebezáchovy a vracení se k dávným kořenům, kdy lidé žily v přírodě pocítil a prožil každý jako právě hlavní hrdinové.
Co bych knize vyčetla je naprosto chaotický popis, nikde není rozlišená přímá řeč od popisu děje a spisovatel hodně přeskakuje děj (několika hodinový až denní). Vím, že to není deník, ale styl psaní co spisovatel má, mi vadil.
Ale velkou hvězdu má konec, i když to tušíte od začátku, tak Vás konec šokuje, zamrzí, rozveselí i přivede do "reality" v knize. Ke knize se vrátím asi o něco později než ke svým oblíbenějším.

AnoMANder
14. února

Smutek, beznaděj, plno otázek. To jsou skutečnosti, které kniha ve mně vyvolala. Cesta otce se synem za nejasným cílem ve světě, kde zůstal jen zmar. Spíš než o cíl jde o to nepřestat jít dál krok za krokem, přežít a neztrácet naději. Nešlo přestat číst a nedržet jim přitom palce. Velmi temné, drsné čtení.
Útlá kniha, která si vystačí s pár postavami beze jmen, jednoduchými větami, popisy, ale disponuje skvěle vykreslenou, depresivní atmosférou, popisem zničeného jednobarevného světa plného šedi, popela, postavami, které se snaží přežít za každou cenu. Člověk člověku vlkem.
Krátké, smutné rozhovory otce se synem, pro kterého žije a udělá cokoliv, chytaly za srdce.
Kniha končí asi podle očekávání, ale zároveň je tam snad i trocha naděje.
Važme si našeho světa. Jedna z knih, které ve mně zanechaly velmi silný dojem.

jiri77
12. února

Postapokalyptická kniha,které nechybí opravdu nic. Naprosto dokonale popsané prostředí a atmosféra světa po katasrofě. Krásně napsané ,že láskou k někomu koho opravdu milujeme dokážeme až nemožné.

Kubalin
12. února

Text ořezaný až na Takjo. Strohý a pustý jako spálený a vyrabovaný svět. Tma a šeď. Se jmény shořely i uvozovky. Vůbec nejvýstižnější je asi popsat jazyk jako prázdný, což ale není rozhodně na škodu, jelikož to tak krásně ladí s prostředím knihy. Stejně tak jistá monotónnost - když svět skončí, těžko najít jiný smysl života, než každodenní "jít-spát-jíst". Naštěstí v té temnotě putují naši nosiči světla a nebýt jich, nejspíš bych čtení zařízl společně se svým hrdlem. Jejich světlem je to, co člověka (nebo alespoň některé) dělá člověkem - dobro. Nejde však o nějaké čisté superdobro, je spíš v odstínu šedi.

Knihu rozhodně doporučuji. Má více vrstev a může tak být klasickým post-apo příběhem, výpovědí o pevném poutu mezi otcem a synem, existenciálním dramatem, survival příručkou, horrorem...
Myslím že každému, kdo si alespoň trochu a alespoň občas zahloubá o smyslu života, rozčeří vody natolik, že si zahloubá pořádně a možná i dlouho.

PS: Podařilo se mi číst dosti vyhladovělému a musím říct, že to ještě umocňuje zážitek.

Eremites
10. února

Tak dokonale literárně zpracovanou beznaděj jsem snad ještě nečetla....opravdu drsné, syrové a ponuré čtení. Tiše doufám, že se něčeho takového nikdy nedožiju, nevím, zda bych v sobě našla tolik síly co Muž a Chlapec.

pajaroh
08. února

Silná kniha o jedné Cestě lidstva, která ve vás zůstane jako šedý popílek.

Lana33
05. února

Tak jo, tato.
Pri cteni knizky mi bylo stejne tezko, jako bych s nimi dychala vzduch s popilkem. Silny pribeh o preziti otce a syna, kde kazdy novy den predstavuje novou vyzvu a pokracujici cestu. Zvlastni zpusob, kterym je kniha psana, jen umocnuje depresivni dej. Po precteni si reknete, ze se nemate vubec spatne.

DRALI
01. února

Takhle smutno mi po dočtení knihy ještě nikdy nebylo. Celé kniha je napsáná velmi zvláštním, neobvyklím stylem, ale zdá se že to celý děj ještě umocňuje. A ten konec je fakt totální depka. Super 90 %

Matesik94
27. ledna

Po přečtení mi asi ještě nějakou chvíli potrvá, než knihu dostanu z hlavy. Depresivní, ponurá, temná kniha, ve které na mnohé otázky nedostaneme odpovědi. Jména hrdinů? Příčina katastrofy? Na tom ale nezáleží. Kniha nutí k zamyšlení a úvahám. Zejména dvě pasáže mě zasáhly. Část, kde dvojice narazí na lidožrouty, při které se mi sevřel žaludek hrůzou a poslední stánky knihy, kde i přes to všechno existují stále lidé, kteří "nesou oheň". Knihu jsem přečetla jedním dechem, ale nevím, zda budu schopná se k ní někdy vrátit. Takovou úzkost a strach při čtení ve mně snad žádná kniha ještě nevyvolalo.

LittleBubble
27. ledna

Po prvních stránkách jsem byla odhodlaná knížku vyhodit a už se k ní nikdy nevrátit- tak depresivní byla. Ale nakonec to byla nejhezčí kniha, kterou jsem kdy četla. Ta rodičovská láska mezi synem a otcem a okamžiky prchavého štěstí mi vzaly dech. Na konci jsem brečela jako želva. Ráda se k ní zase vrátím.

mitko
26. ledna

Knižka je známa vďaka svojej odlišnosti od ostatných. Zatiaľ som nečítal žiadnu inú, ktorá by bola písaná takouto zámernou depresiou. Depresiou ktorá sa tiahne až do konca knihy a nedáva tu nikde priestor na nádej alebo zlepšenie. Sú tu veľmi jednoduché konverzácie, dej plynulo skáče medzi minulosťou a prítomnosťou a hlavne cesta je to veľmi osamelá a sklúčená, kde len sledujeme zháňanie potravy a všadeprítomný rozklad spoločnosti. Ano aj takto sa dá napísať postapokalyptická kniha.

Hellrampage
20. ledna

Sivá postapokaliptická kniha, v ktorej sa stretávama s dvoma osobami - mužom a chlapcom. Ich mená od začiatku do konca knihy zostávajú v hmle, no je to dobré. Anonymita tu pôsobí v zmysle, že to je príbeh každého človeka. Žiadny hrdina tu neexistuje, je to príbeh otca a syna, ktorí sa snažia prežiť v zdevastovanej, nehostinnej Zemi. Nezáleží na mene (a preto im ho aj starý deväťdesiatnik nechcel povedať), záleží na neuveritelne neutrálnych (v zmysle beznádeje) rozhovoroch otca a syna, ktoré sú písané bez uvodzoviek, čo je neskutočne originálne. Z čítania celej "cesty" budete mať skľúčený pocit a koniec chytí za srdce (podaktorých). Čo sa stalo? - budete sa pýtať. Aké nešťastie/katastrofa/tragédia sa stala? Nikto nevie - hlavné je to, že má chlapec a muž dostatok jedla. Zamýšľať sa azda budete pri rozhodnutiach muža, či pomôže ľuďom, ktorých stretne na svojej ceste, v zmysle, či by ste im i vy pomohli, obetovali kúsok zo svojho jedla, ktoré sa tak ťažko hľadá. Mimochodom, predstava, že nad morom nelietajú čajky a v mori neplávajú ryby ale kosti, všade poletuje popol a celý svet je jedno sivé miesto, ma privádzala do zúfalstva. Naozaj neviem, čo by som robil - asi by som si strelil tú jedinú guľku v revolvere do hlavy a ukončil tak neexistujúcu cestu za vykúpením.

Dve pasáže ma dostali. Práve tie, kde vystupovali ľudožrúti, ktorí už prekročili hranicu ľudskosti (tak to ani zvieratá nerobia a my sme pritom takisto zvieratá, len s vyššou inteligenciou). Krútil som nad tým hlavou, no celkom pravdepodobne sa to môže stať aj nášmu svetu. Plný počet bohužial nemôžem dať, pretože to pre mňa nemalo AŽ taký úder, aký by som od knihy očakával. A teraz si pozrieť ešte film... :-P 90%

PanTomina
14. ledna

Opravdu silná záležitost. Právě jsem ji dočetl a nemám moc slov. Musím to vstřebat. Bolí to, protože se bojím o svět a mého malého syna v něm. Kéž vše dopadne dobře

Humr
10. ledna

Pecka, pohlcen knihou často odcházím, tu si dát něco z ledničky, pak si s knihou vlezu do vanz. je mi stydno, že si tak užívám všech výdobytků civilizace. Možná totální ztotožnění s autorem.
I já si myslím, že si lidstvo zahrává a neváží si toho, co má. Nesmyslně plýtvá. Někdy čtu úplně bez dechu. Na konci ni vyhrknou slzy a dokonce hlasitě vzlykám, snad tím, že mám malé dítě vedle sebe.

marketa536
09. ledna

Takový konec jsem vůbec nečekala, knížka se mi hrozně moc líbila, určitě si ji někdy přečtu znovu ♥

anez66
26.12.2016

U některých scén se mi stalo, že jsem prostě jen četla dokola tu stejnou větu a byla víc a víc v šoku.

Serja
10.12.2016

A tati, viď že mě nikdy neopustíš?!

Patapuf
07.12.2016

Nebylo to vůbec špatný čtení.. Nebylo to tak depresivní jako Poslední světlo.... Trochu mi to připomínalo Pána prstenu... nekonečný pochod bez konce pouze bez naděje a fantasmagorie okolo...

Georgik
26.11.2016

Srdcovka. Četl jsem už asi třikrát. Pokaždé, když ji čtu, mi moje problémy přijdou bezvýznamné. Jo a pokaždé mám chuť si pořídit křesadlo a pořádné boty.

kofina
22.11.2016

Temnota, temnota...mně zůstává naděje :)

Karelvovsik
14.11.2016

Já jsem se nechal nalákat na reklamu a musím říct, že pro mě to zas taková pecka nebyla a ten konec mě už vůbec nenadchl.

jakub9312
15.10.2016

Těžké, Temné, Depresivní, Zlověstné, Bolestné, ale...

... příběhem se line plamen naděje a lásky, který je hlavním poselstvím knihy.
Dokud v sobě máte plamen, máte proč žít.

„Především se musíš napřed dost bát, abys vůbec byl ve střehu. Abys byl opatrnej a ostražitej … Člověk by se měl mít na pozoru pořád. Problém vždycky udeří, když ho nejmíň čekáš, takže to vlastně chce, aby ses měl pořád na pozoru.“

Aaron Lewis
13.09.2016

Vůbec nevím, jak jsem k té knize přišla. Film jsem neviděla a útlé knihy nejsou můj šálek kávy. Navíc jsem po přečtení nějakých zdejších komentářů byla celkem vyděšená, že z knihy budu brečet po nocích (to nemyslím ironicky) a jaké bylo mé překvapení, když jsem začala číst a žádné depresivní a tíživé stavy se nedostavily. Naopak, nemůžu si pomoci, ale příběh na mě působil křehce a něžně. A za to může samozřejmě vztah otce a syna, zde tak krásně a jemně napsaný, který přebil všechny hrůzy okolního světa. Nevnímala jsem tu tmu, zimu a strach, to všechno bylo vedlejší, cítila jsem jenom lásku otce k synovi. Možná tomu nakonec pomohla ona forma psaní, která mi na začátku moc nesedla. Oddělené odstavce, jednoslovné věty, žádné uvozovky, žádná vata okolo.

Možná mám pokřivené vnímání reality, budiž. Kniha na mě takhle působila. A konec? Ten to jen vše zdůraznil, potvrdil a podtrhl a dokonce mě přinutil k zamyšlení, že co se mi jeví jako slabost, nakonec možná bude opravdu síla… jsem ráda, že to autor zakončil zrovna takhle. Zasloužil si to.

boxas
25.08.2016

Ponuré, depresivní,smutné, ale nutící k zamyšlení...

YuuMitsuko
27.07.2016

Za prvé, než se mě kdokoliv pokusí ukamenovat za tři hvězdy, tu knížku zbožňuji. Ale znovu ji číst nechci, protože já si chci naději uchovat.
Jde jen o to přežít, jen jeden den, ještě jeden den a pak bude všechno v pořádku. O tom celá ta kniha je. Velice obdivuji hlavního hrdinu, který ačkoliv sám musel vědět, že nic lepšího je nikdy nečeká, vždy dával synovi naději, která je nakonec oba držela při životě.
Co se mi nelíbilo z hlediska struktury a stylizace bylo použití nevlastní přímé řeči, protože občas jsem se ztrácela, kdo co komu říká. Taky mě mátly občasné skoky do minulosti, než jsem se zorientovala, že jsme v minulosti, už jsme zase byli v přítomnosti. Musela jsem ty části potom číst několikrát. Ale jistě, obojí ke knížce vlastně patří a nedovedu si představit, že by to autor napsal jinak. Pravděpodobně by to rušilo celistvost textu tak jako tak.

items
18.07.2016

Ufff, skvelé, ale už nikdy viac. Toľko depresie na tak málo stranách...

alef
16.07.2016

Tak jo ... měli by jsme táto jít ... já se bojím .. hrozně se bojím ...
Já vím ...mrzí mě to ...
Tak jo ... můžeme jít ...
Šli dál ...

Tak jo ... ty si myslíš, že umřeme, že jo ...
Nevím ... neumřeme ...
Tak jo ... ale nevěříš mi ...
Nevím ...
Neříkej pořád nevím ...
Tak jo ...
Šli dál ... a chlapec se ho držel za ruku ...

Strohost dialogů podtrhující beznaděj křičící na nás z každé stránky ... tak jo ... řádek za řádkem čteme o bezvýchodnosti a o blížícím se konci ... tak jo ... a přes to přese všechno ... musíme jít .... taky cítíte tu naléhavost! ...

Doufal ... že se rozjasní ... bylo mu jasné, že doufá tam, kde to nemá žádný smysl ...
Tak jo ... jdeme ...drž mě, ať se děje, co se děje ...
Tak jo ... ať se děje, co se děje ...

Země je totálně zplundrovaná ... není nic ... ani Bůh není ... a přesto zůstává holá naděje ... zůstat naživu ,,, alespoň do příštího dne ... pokračovat v životě ...

Chlapec se pod přikrývkami otočil. Pak otevřel oči. Ahoj táto, řekl, jsem tady ...
Já vím ...
Tak jo ...

jezda159
04.07.2016

Cože? To je vše? Žádná další stránka? Takhle by ale kniha končit neměla... Zanechá neúplný pocit prázdnoty a zděšení. Mistrně psané a živé dílo.