Cesta / The Road

Je to první postkatastrofická kniha co jsem četl. Přišla mi tak něják celou dobu stejná. I zajímavé a hrůzostrašné úseky jsou popisovány, jako by to bylo každodenní záležitostí. Nejhorší na tom je, že to tak opravdu je. V knize je tolik hrůzy co si sotva dokážeme představit. Radost znamená najít plechovku s jídlem, smutek je opečené dítě na rožni. Je to pěkně napsané a jsem rád že sem po této knize sáhl. Kniha ale mohla pokračovat dál, v podstatě skončila tam kde začala.(01.05.2013)

Po několika neblahých zkušenostech s McCarthym, kdy mě jeho díla především štvala, jsem rád, že jsem objevil knihu, pro kterou si ho můžu začít vážit.

Cesta je sugestivní obraz totálního zmaru a lidské bídy tváří v tvář konci civilizace. Popsaný je tak věrohodně, až se těžko věří, že to McCarthy neviděl na vlastní oči. Zároveň kniha není vůbec depresivní, ba naopak. Alespoň pro mě všechnu tu hrůzu přebila fascinace ústředními postavami. Jejich silou, odhodláním a lidskostí navzdory všemu. Jejich vírou, že i v tak beznadějné (?) situaci má smysl "být těmi dobrými".
Za tyhle dva má autor můj dvojitý obdiv, protože ve světě, který zde stvořil, mu muselo dát ukrutně zabrat, než nalezl někoho ochotného "nést oheň".(30.04.2013)

Úžasná kniha o víře v dobro ve světě zla..... o lásce ve světě nenávisti....o naději ve světě beznaděje(28.04.2013)

Tak z tohohle jsem měl opravdu depku. Hustá atmosféra, ale i beznaděj, zoufalství. Skončit v tomhle světě, asi bych si to sám šel hodit. Nejlepší post-apo ke kterému jsem se zatím pročetl.(22.04.2013)

Super knížka, děj mě hned pohltil do sebe. Líbil se mi i film, který se celkem držel knižní předlohy...(21.04.2013)

Vynikající autor. Kniha mě nadchla, i přes svou depresivní atmosféru celé knihy, to smlsnete jako jednohubku.(08.04.2013)

Četla jsem různé thrillery i horory od uznávaných spisovatelů, ale nic mi nenahnalo takovou husí kůži jako toto. Ten příběh je hrozný. A to v tom nejuctivějším smyslu. Bylo to dobrodružství, zvrácenost i sonda do nejsyrovější deprese, jaká se v člověku skrývá. Velice obdivuju McCarthyho úsporný styl. Úžasná práce s popisy bez zbytečných sloves - stručně a atmosfericky. Dialogy, skvělé. Má to emoce, má to myšlenku, má to osobitost. Dostala mě kniha stejně jako film, který nezašel od své předlohy daleko. Autora rozhodně nespustím z očí.(01.04.2013)

Je to depresivní příběh.
Jako, když se podíváte 28. března ven a mrzne a sněží a domy se mrazem bortí.
A všude je sníh.
Nikdy na tu knihu nezapomenu.(28.03.2013)

Skvělé, úžasné! Děsivé a depresivní, ale každou stránkou čtivé.(20.03.2013)

Velmi poutavá kniha, několik dalších nocí jsem přemýšlela, co bych dělal se svými dětmi, kdyby nás něco takového postihlo....(17.03.2013)

Těžko budete hledat depresivnější příběh. Hned od začátku se mi vryl pod kůži a nemohl jsem se od něho odtrhnout. Skvělé napsané ústřední duo otce a syna, jenž putují šedým světem. Za mě 9/10.(09.03.2013)

Dobrá kniha s pochmurným dějem, zejména pro milovníky post-katastrofických knih.(04.03.2013)

Jedním slovem skvělé! Autor se mi trefil přímo do chutě, mám rád tyto post-apokalyptické hříčky :) Určitě si to ještě někdy přečtu.(28.02.2013)

Dej vtiahne čitateľa hneď od začiatku. Perfektná atmosféra, niektoré pasáže pôsobia dosť hororovo. Predstavivosť je prinútená pracovať na plné obrátky. Odporúčam na čítanie počas dlhých zimných večerov.(27.02.2013)

Oproti Kingovu Svědectví taková post-apokalyptická jednohubka, nicméně doporučuji přečíst.

Opravdu zajímavou atmosféru mi navodila cesta autobusem, kdy venku sněžilo, byla mi zima k zbláznění a zrovna mi nebylo moc dobře.(19.02.2013)

Málokterá kniha mě osloví hned po prvním stránkách. A ještě méně knih mě dokáže tak emocionálně vyždímat jako Cesta. Blíže neurčený postapokalyptický svět, nevlídný, nebezpečný, pochmurný, beznadějný. Otec a syn, muž a chlapec, stále putující někam. Někam, kde je moře, Jih. Kde jim možná bude dobře. Je to vůbec možné, mít se na tomto světě dobře? McCarthy používá prosté, krátké a výstižné věty. Krátké dialogy bez uvozovek, vše prokládá vnitřními uváhami otce, který žije už jen a jen pro svého syna. Celý tento svět je tak depresivní, že jsem tu tíhu cítila i na sobě. Tu beznaděj, bezmoc, co bude zítra? Bude ještě zítra? A proč vůbec ještě žít? Příběhy, které se zabývají (ne)konečností světa mě prostě fascinují. Proč žít, když každý den je jen o boji o přežití? Dokonale napsaná kniha o smyslu života. Z její neurčitosti a nekonkrétnosti pramení také její největší síla. Vřele doporučuji. Není to veselá kniha, ale o to víc vám přinese.(16.02.2013)

Ta kniha se mi opravdu nelíbila. A to jsem na ni byla vážně zvědavá. Nebylo mi jasné, proč pořád jdou a jdou, živí se zbytky a nesnaží se pokusit žít pro budoucnost - někde se usadit, něco pěstovat, vytvořit novou komunitu. Padaly na mne deprese.(14.02.2013)

Taková hrůza a beznaděj. Den za dnem provázíme "naše hrdiny" a zoufáme si nad nimi; doufáme, že snad přece, ale tušíme, že s téměř absolutní pravděpodobností zbytečně... Tak strašnou a přece krásnou knihu jsem už dlouho nečetla.

"V kapse měl hrst rozinek zabalených do látky; v poledne seděli v suché trávě u silnice a jedli je. Chlapec se na něj podíval. Víc už nemáme, viď...
Nemáme.
Takže teď už umřeme.
Ne.
A co uděláme?
Napijeme se vody. A pak půjdeme dál po silnici.
Tak jo."(13.02.2013)

Otec předává své zkušenosti synovi. Učí ho morálce a hodnotám, ale sám se jimi často neřídí. Chlapec je citlivý, vnímavý, chce pomáhat. Svět je pustina. Zmizela zvířata i rostliny. Přežívají poslední lidé. Je stále větší zima, v noci tma, ve dne šero. Ticho, vítr. Marnost. Lidský svět v troskách. Tlupy těch, co ztratili lidskost. Vlečou otroky, mučí je, zabíjejí. Jedí.Otec a syn stále míří na jih. Ten představuje nejistou naději, která však slábne. Přesto putují, jako ptáci za teplem. Otec pomalu umírá, ale kvůli chlapci se snaží vydržet, dovést ho co nejdál.Vztah mezi otcem a synem je silný, přesto je mezi nimi velká propast. Muž ještě zažil opravdový svět, syn už jen to, co z něj zbylo. Nemůže porozumět, ale snaží se. Známé mezigenerační nepochopení. Zároveň snaha přiblížit se. Konec knihy je stručný, otevřený novému příběhu. Otec uspěl, vychoval ze syna člověka.(26.01.2013)

Už dlouho jsem žádnou knížku tak nepřožívala. Pocit naprostě beznaděje, totální deprese a já zápasila s tím, že už se při čtení do té hrůzy nechci duchem vracet, ale zároveň chci víc, chci vědět, co bude dál.(22.01.2013)

Tak jo.
Nejtenčí knížka, co vás donutí k největšímu zamyšlení.
Za dne zapuzené slunce krouží kolem země jako truchlící matka s lampičkou.

Zatím jsem viděla jen trailer "The Road" a nevím, jestli vůbec film chci vidět. Nic nemůže nahradit vaši představivost, tu šeď a beznaděj ... nebo naději?(12.01.2013)

V téhle knížce se vlastně nic moc neděje. Hlavními hrdiny jsou muž a jeho chlapec, kteří neustále putují, aby přežili. Děj není zasazen do konkrétní doby ani místa. Veškerá akce je soustředěna na dvojici, popřípadě příležitostná setkání s jinými lidmi, které vždy velice rychle pominou a málokdy dobře skončí. Román je prosáklý beznadějí a utrpením, přesto se tu objevují jiskřičky naděje, často však velice rychle zadušené popelem.(07.01.2013)

Trochu mi niečo na tej knihe chýbalo. Niektorí píšu, že nie sú spokojní so záverom knihy. No mne sa najviac páčil práve samotný záver.(06.11.2012)

Krásně čtivá knížka, v jednoduchosti děje je jeho krása a složitost. Otevřené konce mě příliš neuspokojují, ale
co se dá dělat. Jednou takto lidstvo jistě skončí, je dobré se nad tím zamyslet.(21.09.2012)

Člověk má při čtení této knihy pocit, že se nic neděje a pořád čeká, co bude. A ono nic. Ale to šedé, prašné NIC je popsáno tak skvěle, že se vám ta kniha bude v myšlenkách pořád vracet. Po přečtení jsem zkoušela i film, ale marná snaha. Kniha vás donutí představovat si tu krajinu a to, co zbylo. Film se zkrátka k mým představám ani nepřiblížil..(06.09.2012)

Kniha mě ze začátku nebavila, nejsem totiž moc vyznávač knih, kde není "barevný" děj. Říkala jsem si, že na konci se musí něco zajímavého a velkého stát, když už ne v průběhu. Ale konec mě docela překvapil. Vlastně to nebyl ani konec, konec byl pouze pro chlapcova otce. Zajímalo by mě, jaké by bylo pokračování příběhu chlapce.
I když děj nebyl bůhvíjak na první pohled zajímavý, měl něco od sebe. Je to k zamyšlení a musím se přiznat, že jsem se u toho zamýšlela až moc. Ale byla to dřina, než jsem tu knihu dočetla.(03.09.2012)

Jediným slovem: Deprese...Pesimismus na mě pršel z každé ztránky.Jinak kniha čtivá a určitě čtenáře donutí k hlubokým úvahám...Pouť syna s otcem jsem opravdu prožíval,protože jsem si představoval jak bych řešil nelehkou každodenní situaci se svým synem já...(23.08.2012)

Očekával jsem něco lepšího...(22.08.2012)

Zpočátku mě kniha příliš nebavila, ale v průběhu čtení mě oslovovala víc a víc a nakonec zanechala hlubokou stopu. Krásně vykreslený vztah malého chlapce a jeho táty ve světě beznaděje.(22.08.2012)

Hrozná blbost. Jediná dobrá věc na téhle knize je snad jen vize se zvířetem (nebo co to bylo) v úvodu. Důkaz toho, kolik lidí je schopno "sežrat i s navijákem" prázdné řeči našroubované na xkrát zrecyklovaný příběh.(16.08.2012)

Kdybysme umírali, řekneš mi to?(10.08.2012)

Od samého začátku urputný pohyb vpřed, a bezmoc. Úplná a definitivní beznaděj snad - zatím - ještě ne, ale bezmoc ano. Jsem na straně 38:

Šli dál. Chlapec plakal a pořád se ohlížel. Když přišli ke kopci, muž zastavil, podíval se na něj a pak na silnici, odkud přišli. Spálený muž se převalil a na dálku se ani nedalo poznat, co to tam leží. Moc mě to mrzí, řekl. Ale nemáme mu co dát. Nemůžeme mu nijak pomoct. Je mi hrozně líto, co se mu stalo, ale nic s tím nenaděláme. Je ti to jasný, viď? Chlapec tam stál a hleděl do země. Přikývl. Pak šli dál a chlapec už se neohlédl.(05.08.2012)

Mistrovské dílo literatury.Mělo by být povinnou četbou ve školách.Pullitzer zasloužený.I film je super.(01.08.2012)

Velice naturalisticky napsaná, temná pouť která, jako všechno v tom světě, nemá smysl. Nedozvíme se pořádně kdo jsou hlavní hrdinové a co se vlastně stalo, především proto, že na tom nezáleží. Úvahy o Bohu a proč něco takového dopustil celý příběh protínají jako zrezlý šíp vyrobený v domě jednoho z přeživších. Dialogy jsou strohé, věcné... není moc o čem mluvit. Když hrdinové našli plechovku broskví měl jsem radost s nimi, když se na konci stalo, to co se stalo, měl jsem slzy na krajíčku. Blížíme se k takovému konci?(01.08.2012)

Musím přiznat, že podobnou knihu jsem nikdy nečetl a pokud se některému spisovateli podařilo zhmotnit depresi do písmenek, vět a celé knihy, podařilo se to právě McCarthymu v této knížce. Otec se synem putují pustým světem, zničeným katastrofou (nevíme jakou, vlastně toho nevíme víc než dost, ale to nevadí). Tlačí vozík a jediné, o co skutečně jde, je sehnat jídlo na další dny a uchránit se nepřátelům. Tedy, alespoň se to zdá na první pohled. Pokud budete nad knihou přemýšlet a užívat si ji jako já, jistě vám dojde spousta jiných věcí, jejichž vypisování zde ztrácí smysl (aneb: najdi si sám).

Čtení evokuje spoustu prázdna, ti dva (a ani o jednoho víc) si toho mezi sebou taky moc nenapovídají („Oni ty lidi zabijou, viď?“ ,,Ano.“ ,,Proč to dělaj?“ „Nevím.“ ,,Snědí je?“ ,,Nevím.“ ,,Snědí je, viď že jo?“ ,,Ano.“ ,,A my jim nemůžeme pomoct, protože jinak by nás snědli taky.“ ,,Ano.“ ,,Proto jsme jim nemohli pomoct.“ ,,Ano.“ ,,Tak jo.“) Takových dialogů přibližně 180 stránek, pěkně prosím. Při začtení se a nebo jen běžném prolistování knihou patrně pocítíte pocit prázdnoty. Ta knížka na první pohled působí, jakoby v ní téměř nic nebylo, což navíc perfektně vystihují dialogy bez uvozovek (autorův trademark, který právě zde dopomáhá povýšit tísnivou atmosféru do nebeských výšin tísnivých atmosfér celýho světa), dialogy strohé, jednoslovné, dvouslovné, seškrábané na samé jádro sdělení, nevím, nevím, nevím, tak jo. To je ovšem jen prvotní zdání, podle mě se jedná o propracované prázdno, za kterým je vidět kus odvedené práce zkušeného autora, který sice netrpí literární nadprodukcí, když však něco vypustí, obvykle to stojí za to. Když se nad tím tak zamyslím, tahle knížka skutečně stojí za víc než tři nebo čtyři hodiny, které průměrný čtenář potřebuje k jejímu přečtení.

Líbí se mi dva komentáře zdejších uživatelů, cituji:
Houston: „Taková post-apo pohlednice.“
Lady Ef: ,,Tato kniha je buď tak úžasná, až jsem ji nepochopila, nebo jsem ji pochopila a je o ničem, ale přesto bych všem doporučila, ať si ji přečtou.“

Můj závěrečný ortel: Neobvyklá kniha plná propracovaného prázdna, kterou každému rád doporučím. Pro někoho strohé nic, pro druhé mistrovské dílo. Jdi do toho, žádnej strach. Jo, abych nezapomněl, je to román o naději a beznaději. O těch především.

Přečteno za jeden den, 30. května 2012.(23.07.2012)

Ze začátku jsem měla strach číst tuto knihu kvůli vysokému procentu hodnocení, ale nakonec jsem neodolala a půjčila jsem si ji v knihovně. Celou knihu jsem přečetla za jeden den a vůbec mě nezklamala, ba naopak mě naplnila hromadou otázek. Většina knihy je popis krajiny, která je celá zdevastovaná, pokrytá popelem a také jsou zde rozhovory mezi mužem a chlapcem, které jsou velmi strohé a jednoduché. Ale tento relativní klid ruší krátké odstavce knihy, které vás šokují a překvapí. Právě tyto odstavce dávají knize život a vytrhnou vás z nostalgie putování a šedého klidu.... Někdo tvrdí, že tato kniha je brak a že v ní chybí pointa. To si já nemyslím. Tato kniha je perfektním vyobrazením nekonečné nicoty, šedi a beznaděje. Někomu zase vadí, že neví, co se stalo za katastrofu, která postihla Zemi. Mě to vůbec nevadí a spíše jsem ráda, že nic podrobnějšího tam není, protože když něco nevíte, můžete si představovat různé varianty a právě to nevědění, co se stalo se Zemí, zahaluje příběh do ještě větší neproniknutelné mlhy a dává jí ještě větší nádech tajemna.(16.07.2012)

Jedna z nejsmutnějších a nejzajímavěji napsaných knih, jaké jsem kdy četl. Ta atmosféra je jednoduše nepopsatelná.(25.06.2012)

Přečteno jedním dechem za jeden den. Ač jsem se ze začátku obávala vět bez uvozovek, tak svůj názor jsem hned po začtení změnila. Chybějící uvozovky ještě více umocňovaly už tak silnou atmosféru. Dokonalé!(18.06.2012)

Zvláštní kniha, která nemá ani začátek a v podstatě ani konec. Některé momenty jsou opravdu dost drsné a celkově je kniha depresivní. Docela mi vadilo, že nebyla popsaná katastrofa, co se stala. Ale i tak je to velmi zajímavá kniha.(25.05.2012)

Velice zvláštní postapokalyptické sci-fi. Dokonale popsaný vztah otce a syna a jejich vzájemné vnímání. Není to lehká kniha, ale krásná a dojemná..(24.05.2012)

Nedočetla jsem a už se ani nechystám... knihu jsem několikrát odložila a zase se k ní vrátila, abych jí dala šanci. Poslední pokus, který skončil tím, že mi vypadla záložka a já nemohla za boha snad pět minut najít, kde jsem skončila, vypovídá naprosto o všem- kniha je totálně o ničem.(23.05.2012)

Perfektní čtení, skvělě napsané. Jen mi chybělo víc zápletek. Doporučuju všem...(10.05.2012)

totální beznaděj. fantastické dílo.po přečtení této knihy jsem byla vděčná za vše, co mám..(15.03.2012)

Absolútne zničujúci román. Kto hral niektorú z hier Fallout tak ich posapokaliptická atmosféra sa podobala. Stačilo privrieť oči a videl som svet ako naozajstný. To čo predviedol McCarthy v tomto diele je až bolestne reálne napísané. Pulitzerova cena sa dostala do spávnych rúk.(08.03.2012)

Velmi, skutečně velmi depresivní. Atmosféra na jedničku, ale knížka naprosto bezpointově vyšumí a zmizí. Taková postapo pohlednice.(22.02.2012)

Dost depresivní, ale mistrně napsané.
Snad u žádné jiné knihy jsem tolik nelitoval, že jsem dřív viděl film (víceméně náhodou) než si přečetl knihu(12.01.2012)

Spisovatelé by obecně měli vyprávět příběhy, případně formulovat myšlenky a všechny možné popisy omezit na nezbytné minimum. V knize Cesta nejenže popis krajiny zaujímá snad 90 procent textu, ale ještě je poznamenán nechtěně komickou snahou o nakoncentrovanou depresivnost (z černých větví visely ohořelé mrtvoly a pod nimi tekl černý potok plný mrtvých ryb apod.). Příběh nula, myšlenka triviální, v podstatě lze tím pádem Cestu označit za brak, který je vcelku nehorázně vydáván za umění.(10.01.2012)

Asi ta nejdepresivnější kniha co jsem kdy četla, zároveň také nejpůsobivější. Nezabývá se otázkami, které by celkový dojem akorát pokazily. Zabývá se pouze tím, co člověk potká na cestě, na které chce přežít co nejdéle, ale zároveň už si přeje aby to celé skončilo, protože jiný konec ho stejně nečeká.(09.01.2012)

Zaplať pán Bůh, že je to jenom fikce. Dost silný zážitek.Beznaděj, deprese.(29.12.2011)

Mrazivé a ponuré, až bolí. Stojí na dvou postavách, ale nenudí. Ač přímočará, nikam nesměřuje. Končí tak, jak končit má, jinak ani nelze. Úsečné, depresivní. Není to kniha do nepohody. I když postkatastrofická témata jsou docela profláklá a vcelku neoriginální, drží se McCarthy na slušné úrovni, a to především díky způsobu vyprávění. (Z dalších knih věnujících se podobnému postkatastrofickému tématu bych vypíchla především Malevil, Chvalozpěv na Leibowitze či Den Trifidů, které Cestu přece jen smetou stranou.)(29.12.2011)

Jedna z nejlepších knih co jsme četl. Jestliže všechno, co jsme kdy dokázali, proměníme v prach, co se stane z nás? "Cesta" je ukázkou naděje v beznadějné situaci. Naděje, že ještě zůstaneme lidmi i když se touláme spáleništěm a víme že to nejcennější, vlastní děti, nejsme schopni ochránit. McCarthyho vize současného světa je mrazivá.(25.10.2011)

Mrazí a mrazí. S takovou beznadějí jsem se ještě nesetkal.
,,A my jsme ještě pořád ty hodný?“(25.10.2011)

Velmi působivý příběh na pozadí totální apokalypsy. Temné, beznadějné, přesto velice barvitě a poutavě vykresleno. Příběh je zdánlivě docela prostý, ale čtenáře zavede až na dno, na úplný základ lidského bytí.(07.10.2011)

Mám, už vžitú a stále pestovanú, nedôveru takmer vo všetko, čo dnešný svet dokáže považovať za „umenie“. Mimo iného aj preto, že aj z hovna dokážu reklamní mágovia upliesť bič a urobiť dobrý biznis. A funguje im to.
Minimalizujte to, oni už kritici všetko to úžasné nájdu sami (len im niekedy treba jemne naznačiť, na ktorýže to objekt majú svoje cibrené schopnosti zamerať). Napríklad.

A teraz k veci, teda k Ceste.
Áno, áno. Tá atmosféra, tie drsné scény, tie srdcervúce scény, navrch sem-tam plácnuté nejaké to „múdro“ a k tomu ešte univerzálne posolstvo ukryté medzi riadkami. Ale to všetko toto McCarthyho dielo jednoducho z biedy nevytrhne. A že Pulitzerova cena? Mám padnúť na zadok? To by sa už kľudne mohla ujsť aj niektorej tvorbe páně Kulhánka. Ale Cesta McCarthyho ňou bola ocenená možno za stručnosť (alebo s prihliadnutím k celoživotnému dielu starého pána?).
Uznávam, má to svoje kvality a bezpochyby je to presne také, aké to chcel McCarthy mať. Odviedol dokonalú remeselnú prácu. No a to je asi ten problém.

Citlivé duše nech neupadajú do mdlôb, ak to vyznelo príliš cynicky. Alibisticky dodávam, že toto moje hodnotenie je vyslovene subjektívne, determinované doterajšou skúsenosťou a ovplyvnené precitlivelosťou na prehnanú PR. A taká vyšpičkovaná PR vo mne vždy vyvolá silný pocit, že opäť raz ide viac o dobrý biznis, než o čokoľvek iné. No a to potom bývam niekedy až prehnane kritický.

A bezpochyby som ovplyvnený aj tým, že práve teraz, keď vyjadreniu svojich pocitov ohľadom McCarthyho Cesty dávam definitívnu písomnú podobu, mám za sebou Gallenziho Bestseller. :-)(21.09.2011)

Jednoducho NUDÁ, prečo si nepriznať, že to nebavilo a nič nedalo okrem jednej záchvevnej chvílky na konci...nechápem prečo to toľko vychvaľujete...asi by pár ľuďom prospelo, keby boli farboslepí plus dyskalkulici(21.09.2011)

Takhle kniha je zkrátka čistá esence deprese.... velmi dobré čtení.(06.09.2011)

Kniha má nesporne svoju atmosféru - postapokalyptický svet, spálenisko, strach, depresívna nálada tiahnuca sa celým putovaním otca so synom za vidinou lepšej budúcnosti. Avšak, nejako ma to nedostalo, rovnako ma nepresvečila ani filmová verzia. Možno som urobila chybu, že som v záchvate nadšenia z postkatastrofických románov chytila knihu do ruky po Croninovom Priechode a čakala podobnú eufóriu z vykreslenia vízie budúcnosti, v ktorej rovnako vládne strach a beznádej, avšak atmosféra a postavy sú vykreslené tak plasticky, že sa človek s príbehom nenútene zžije a línia deja zvýraznená akciou pripúta a nepustí. Toto je práve to, čo som v McCarthyho Ceste postrádala. Asi nie je správne tieto dva romány vôbec porovnávať, lebo ambíciou Cesty určite nebola "akcia", ale skôr "atmosféra", napriek tomu si myslím, že rozvitie deja by tomuto inak nepochybne zaujímavému príbehu dodalo to, čo by stálo za 5*.(05.08.2011)

Není snad postkatastrofický román, který bych nečetl. Je-li dokonce s nádechem sci-fi, nemůže se stát ani náhodou, že by mi unikl. Má to jednu velkou nevýhodu: jsem na tyto romány velmi náročný. I proto jsem nucen dát této knize pouze průměrné hodnocení. Je sice dokonale zvládnutá po stránce řemesla (výborná atmosféra, proměnlivá dynamika), bohužel co se týče originality, je to dost zlé. Kniha de facto nepřichází s žádným novým nápadem a možná proto, že se dobře čte, plave na povrchu a působí dojmem knihy napsané na základě pitomého amerického filmu. Autor má rozhodně na víc, bohužel přes již zmiňovanou povrchnost vyprávění a efektní příběh, zůstává kniha průměrným postkatastrofickým příběhem, který možná zamrazí, ale to je asi všechno.(18.07.2011)

Velmi temné. Chce to hodně odvahy a otrlosti dočíst Cestu do konce, odměnou je pak jakýsi závan naděje. Ponurý příběh otce a chlapce. Je po katastrofě, lidská civilizace dohasíná. McCarthy výstižně (bez okras, spoře, přesně) popisuje různě vyhrocená etická dilemata. To vše na pozadí extrémních existenčních podmínek, kdy spíše než na Dobro narazíte na nepředstavitelné Zlo. Jaký je vlastně smysl života?(07.07.2011)

Takové postapokalyptické Kdo chytá v žitě...cesta odnikud nikam, lemovaná tou nejautentičtější atmosférou, jakou si dovedete představit. Cesta je typickým příkladem díla, které v podstatě po celou dobu četby staví pouze na atmosféře a pocitech. A daří se mu to výborně.(04.07.2011)

Naprosto tísnivá, pohltivá atmosféra s neuvěřitelně silnými momenty, ze které mi po celou dobu bylo na zvracení. Příběh o lásce otce a syna. To, co se Cormacu McCarthymu povedlo nejvíc, je forma, v jaké celou knihu napsal. McCarthy vlastně vůbec žádný příběh nevypravuje, nevnucuje nám žádné názory a jen popisuje, bez emocí, cestu otce a syna zdevastovanou, krvelačnou krajinou. Od dob Hobita (cca 15 let) se mi ještě žádná kniha tak nelíbila.(22.06.2011)

Cesta možná není to správné slovo, použil bych spíše "pouť". Pouť vlastně od nikud nikam. Jedinou hnací silou je mužův syn (Bůh, jak ho sám označuje). Postapokalyptický svět ve kterém žijí "dobří" a "špatní". Pěkně vykreslená atmosféra, ale námět a příběh mi až moc připomínal americké velkofilmy na dané téma.(18.06.2011)

[048/11] (ebook) Těžko psát o dobrých knihách pochvalné komentáře. Těžko psát dlouhý komentář o něčem, co se slovy jen stěží dá vyjádřit. Není to ani tak pro náročnost textu, jako jednoduchost myšlenky, která je natolik pravdivá a reálná, že by se každým dnem mohla stát běžným životem.

(EB str.: 096) ,,Chcete umřít?“
,,Ne. Ale možná mě mrzí, že už jsem neumřel. Když žijete, tak máte smrt pořád ještě před sebou.“

Nevíme, co se stalo, proč se to stalo a co to zapříčinilo a přitom toho známe více než dost. Prostě se to jednoho dne událo a je to tak. Nevíme jména přeživších a nevadí nám to. Nevíme, co se podělalo a nevadí nám to. Nevíme, kdo to provedl a… je nám to jedno. Stejně jedno, jako muži a chlapci, kteří v tom musí žít. Nemluví o tom, prostě žijí, dokud mohou žít a jsou rozhodnuti to vyřešit vlastní rukou, jakmile si někdo usmyslí ukončit jejich existenci. Vystačí si s jen malým množstvím slov a stále se opakující konverzací a přitom pomocí takové trošky dokáží vyslovit vše, co potřebují.

(EB str.: 045) ,,A my jsme ještě pořád ty hodný?“

Spíše než krutosti jednotlivých pasáží jsem si všímala toho tichého souboje otce a syna. I když je kanibalismus hrozná věc, v krizové apokalyptické situaci by se většina zachovala stejně a kdo ne, byl by sežrán. Jsem převážně realistka a tak mě to ani přinejmenším nešokovalo, ale překvapila mě ta neuvěřitelná kontrastnost lidské morálnosti, která přímo vystupuje na povrch. To naprosté postrádání touhy po uchování lidstva, kterou nahradilo uchování sebe sama. Kanibalové se vůbec nezaobírali otázkou přežití druhu, ale pouze přežití jedinců a i ti, co žili vy skupinách, se museli postupem času pozabíjet. Zachovali by se lidé stejně? Myslím, že ano. Není to nic filozofického, ale váha této myšlenky naprosto demoluje ty utopické kecy, které nám jsou neustále předestírány.

(EB str.: 009) Zdvihl obličej ke světlající obloze. ,,Jsi tam?" zašeptal. ,,Spatřím tě v poslední chvíli? Máš vůbec krk, aby tě šlo uškrtit? Máš srdce? Buď navěky proklet... a máš vůbec duši? Ach Bože," šeptal. ,,Bože."

Život prostě není Hollywood.(25.05.2011)

Naprosto strhující kniha odhalující to nejhorší a i to nejlepší z lidství najednou. Pouze pro silné nervy, četla jsem bez přestávky do 2 hodin do rána a pak už nespala, citlivým povahám a těhotným upřímně nedoporučuji. Zcela souhlasím s tím, co psal někdo v komentech, že je důležitý přečíst si Poledník a pak Cestu, pro mě je to zásadní kniha, jedna z těch, na kterou dlouho (možná nikdy) nezapomenu (ačkoli s tou věčností... chlapec dobře ví, věčnost není čas vůbec žádný).(18.05.2011)

Můj názor je, že mě tato kniha moc nezaujala, ten příběh se mi moc nelíbil :-((16.05.2011)

Tato kniha je buď tak úžasná, až jsem ji nepochopila nebo jsem ji pochopila a je o ničem, ale přesto bych všem doporučila, ať si ji přečtou.(12.02.2011)

McCarthyho finální výpověď. Něco jako Hemingwayův Stařec a moře, obdobně hluboká, ale i obdobně nudná. Pro mnohé jde o dílo velké a zásadní, pro některé jen depresivní a pro některé pouze nudné. Faktem je, že dostalo Pulitzera a to je jakoust takous nálepkou, že nejde jen tak o něco, co můžete odsoudit, co je vnitřně nahnilé, jak špatné ovoce, ledaby se vám to "prostě nelíbilo".

Nicméně, i přes veškeré nezpochybnitelné kvality mě to bavilo ze všech McCarthyho knih asi nejméně (četl jsem Tahle země není pro starý, Krvavý poledník a Dítě boží). Takže jestli chcete okusit McCarthyho, radím, vybodněte se na Hraniční trilogii, protože ta se mi zdá víceméně pofiderní, na Tahle země není pro starý i Cestu a přečtěte si Krvavý poledník, základní kámen a pilíř, od kterého se dle mě Cormac odráží. Poledník vám otevře bránu ke knihám jako je třeba Dítě Boží. Ono, není až takovým překvapením, že Hemingway psal na začátku taky nejlepší kousky.(07.02.2011)

Oceňuji délku, údernost, atmosféru a příběh, neřešící všechny ty otázky, které spisovatelé podobných příběhů řeší rádi. Půjdeme? Tak jo.(25.01.2011)

Zajímavý a trochu depresivní příběh. Musím se přiznat, že mě moc nebavil.(25.01.2011)

Lehké čtivo o těžkých věcech. Kniha Cormaca McCarthyho by se, a to i formátem, dala považovat za příručku pro postapokalyptickou dobu, kdy největším problémem přeživších je jejich vlastní prdel, kterou se jim neustále snaží někdo ukousnout. Prasátka a jiné plniče žaludků už prostě nejsou. A neví se proč nejsou, neví se kolik lidí přežilo a neví se, zda tamti jsou zrovna ti hodní, nebo ti zlí. Ale hlavně se neví, jestli má jakákoliv snaha přežívat smysl, protože není vůbec jisté, že je ještě na světě něco, co má smysl hledat. A to je to největší závaží celkové tíhy doléhající na bezejmenné hlavní hrdiny, ale i na čtenáře, kterého McCarthy bravurně donutil tlačit jejich životně důležitý nákupní vozík s nimi, po jejich boku.(17.01.2011)

Tato kniha si na nic nehraje a naservíruje Vám na "pár" stránkách syrovost postapokalyptického světa. Což je problém, protože si myslím, že kniha s tímto tématem by si zasloužila minimálně o 100 stránek více k důkladnějšímu sžití s hlavními postavami, které byly místy až nepříjemně odtažité(20.12.2010)

Docela dlouho jsem zvažoval, co sem napíšu. Jelikož vím, že dost lidí to tady čte pro inspiraci, tak nechci nikoho klamat a nebo si vymýšlet.
Původně jsem si připravil pár nelichotivých poznámek, které jsem chtěl autorovi vytknout. Jenže! Byl to předčasný soud a opět jsem se poučil, že je třeba soudit knihu jako celek. Tedy až po přečtení celé knihy nikoliv v půlce. Kdybych knihu hodnotil v půlce, tak řeknu upřímě toto:
Je to velice jednotvárný příběh o muži a chlapci, kteří z naprosto nepochopitelného důvodu putují pěšky na jih Spojených států. Co je k tomu vede se nedozvíme, ale převažuje zřejmě touha se zahřát, neboť autor si po celou dobu prostřednictvím postav stěžuje, jaká mu je strašná zima. Navíc má neustále hlad, což ve spojitosti s faktem, že se nachází ve zpustošené, vypálené a nehostinné zemi bez slunečního svitu a zahaleni až po kotníky v popílku nepůsobí opravdu moc pozitivně. Po celou dobu vlastně oba prohledávají nové a nové ruiny lidských obydlí v touze najít hrstičku shnilé mouky, aby si z ní mohli vyrobit placky. Zapít to vodou z kontaminovaného potoka a pak zase vesele dál vpřed novému hladu. Atmosféra jako z Falloutu, až na to, že chybí nějaká větší zápletka. Takový Fallout bez zápletky. Spousta harampádí, sem tam nějaký ten kanibal, uřízlá hlava nebo opečené dítě na rožni, což mě osobně moc nebere. Konkrétně to dítě je dle mého názoru přitažené za vlasy víc, než oblečení Střihorukého Edvarda, ale budiž. Když má matka takový hlad, že je schopná zblajznout vlastní dítě a zapít ho hořkou vodou z potoka a pak si dát dvacet, zatímco její kolegové si ze zubů vyndávají zbytky stehýnka jejího prvorozeného synka, řekl bych si, že asi musí mít vážně hlad. Ale to není jediná věc co mi zde vadila. Monotónní popis situací jako, dnes budeme spát u silnice a přikrejeme se plachtou, mě je zima, já mám hlad a zítra možná umřeme hlady na náladě člověku nepřidá. Celý děj přesně tak šedivý jako počasí které neustále popisuje. Mlha, déšť, místo sněhu popílek. V noci tma bez svitu měsíce, ve dne světlo bez svitu slunce. Pořád jen tlumený déšť, kouř, zima a dvě vyhladovělé lidské bytosti schoulené pod plachtou. Dialogy tomu taky moc nepřidávají. Jsou ve stylu. Zabijou nás? Ne. Tak jo. Jdeme? Jo. Tak jo. Celý děj ubíhá tempem 15 km za den a ani o centimetr víc, což je přesně dávka, kterou tito dva zubožení bezdomovci zvládají ujít za den s nákupním košíkem plným harampádí. Fakt, že si nikde nedokáží najít fungující střelnou zbraň a neustále žmoulají pouze obyčejný revolver s posledním funkčním nábojem, mi přijde právě v USA tak tristní, že jsem si musel chvílemi kousat ret, hlavně v momentech, když na jediném výstřelu závisí celý jejich život. Pochybuji také o tom, že by poslední přeživší lidé konvertovali na kanibaly a stranili se v co nejmenších skupinkách. Spíše bych očekával, že dojde ke sbližování lidí, za účelem vytvoření silnějších komunit, které mají větší pravděpodobnost získat obživu. Navíc pořád by přece měli možnost pálit uhlí, ropu, olej a vyrábět si umělé světlo, pěstovat rostliny, houby nebo červy. Asi všichni schopní lidé zlenivěli a raději se dali na ohlodávání kostí svých soudruhů.
Navzdory veškeré kritice, kterou jsem zde vypsal, se mně kniha velice líbila. Závěr nečekaně reálný a smutný. Vlastně jako celá kniha. Ale opravdu mě dojal svým citem a něžným pochopením a smířením se s osudem a láskou otce k synovi, což je pro mě osobně věc, kterou zatím znám jen z té duhé strany. Jako syna.
Knihu rozhodně nedoporučuju fanatickým vyznavačům sci-fi a postapokalyptických románů s oblibou mutantů, příšer a tajemna. Téma pos-apo je zde jen pozadí celého děje. Klidně by se vše mohlo odehrávat v 15. století nebo po druhé světové válce. Pozor tento román může prohlubovat deprese a vyvolat šok. Nečtěte ho, pokud nejste v dobrém rozpoložení.
Sečteno podtrženo. 80 procent, pokud se dá takto kniha hodnotit.

Nevím proč, ale vůbec jsem nepochopila, co toto dílo má znamenat! Hlavní myšlenka je přežít. Ale to zdevastované prostředí a nikde nic. Divný. Sice se četla dobře, vtáhla mě do děje, ale vážně ji nepobírám.. Za pár let ji zkusím znova!

No tak já si nemůžu pomoct, ale podle mě je tato knížka hoooodně, hodně dobrá. Dokázala mě vtáhnout do děje tak moc, že jsem se bála usnout. Já tento žánr vůbec nemusím, nikdy jsem žádné sci-fi nečetla, protože mě to neoslovuje. Ale toto mě zaujalo, přečetla jsem to nadvakrát a pokaždé jsem to četla se zatajeným dechem.

Podle mě je to ale knížka, kterou nejde číst cestou do práce, po chvilkách při vaření atd.... Potřebuje se na to klid a dostatek času, člověk se prostě musí vnořit do děje.

A je pravda, že knížka je hodně depresivní. Některé situace jsem si ani nechtěla představovat, jak byly otřesné.

Nevím proč se mi tohle dílo až tak nelíbilo. Proč mě neoslovilo. Možná je to tím, že tato postkatastrofická vize není až tak nereálná. Že může v mysli člověka vzkypět podezření, že si čte ve své budoucnosti. Možná, že jsem nepochopil dosah napsaného. Možná, že jsem měl na čtení téhle knihy blbé období a měl si radši přečíst pohádku. Možná, že slunce zářilo nějak šejdrem a mně se díky tomu špatně četlo. Možných možná je spoustu, ale já mám pocit, že kniha byla pustá a táhla se jako putování dvou ztracenců, kteří ji okupovali. Ano, poslední možnost u mě vítězí. pusto na stránkách a popularita knihy uměle vyhoněná až k výšinám.

Tahle kniha se mi velice líbila. Dozvěděl jsem se o ní až díky tomu, že jsem četl o filmové adaptaci a než jsem shlédnul film, chtěl jsem si prvně přečíst knihu. Já mám rád katastrofickou tématiku a vize z téhle knihy mi přišla nejrealističtější k tomu, co nás určitě jednou potká. Já jsem vůči naši budoucnosti velice pesimistický. Jinak nápad to byl dobrý, příběh výborný a zpracování taktéž výborné.
Ale měl-li bych porovnat knihu s filmem, nedokázal bych to. Filmová verze je jedna z mála případů, kdy se film držel striktně předlohy. Pochopitelně něco z předlohy bylo omezeno, ale to bylo vynahrazeno jinak a veškeré změny podle mě byl opravdu jen čistý kompromis film vs kniha. Ten kdo by se rozhodoval mezi knihou a filmem, by se mohl rozhodnout i pro film a nebyl by vůbec o nic ochuzen. Teď je jen otázka, zdali je to dobře, nebo špatně. Když by to bylo jiné, než kniha, fanoušci knihy by nadávali, jenomže jestliže je to stejné, pak mohodou nadávat na to, že to není nijak originální. Je to patová situace a můj případ není ani jeden, protože já vychvaluji obě dvě verze.

Mně teda kniha moc nenadchla. Téma zničené planety a zredukování lidské existence na nejzákladnější instinkt přežití - celkem profláklé. A pak už nic jen ten popílek....Když nemáš vůbec nic, udělej z ničeho obřad a vdechni do něj život.... citát z knihy jak trefný ...

Úžasný zážitek. Určitě pro milovníky drsné a chytré science-fiction. Dávám výjimečných 100% a těším se na film (7.5.2010).

Muž a chlapec putují zdevastovaným světem směrem k moři. Možná za naději a nebo jen proto, že je to lepší než stát na místě. Kdo ví. Pokud se někomu stýská po nějaký tý depce, může směle sáhnout po Cestě. Brrr!

"Všechno se zlepší, až tu nezbude vůbec nikdo. Až budeme všichni v tahu, pak tu zůstane jen smrt, a i ta to bude mít spočítaný. Bude se tu trmácet a nebude mít nic na práci a nikoho, komu by to mohla udělat. Řekne si: ´Kam se všichni poděli?´ A tak to bude. To není špatný, ne?"

Tak jo a bez uvozovek. Otec a syn. Jména? Neznámá. Zakryta všudypřítomným popílkem, následkem ničivé katastrofy neznámé příčiny. Názvy věcí (ale i jména lidí) ony věci pomalu následují do zapomnění. Cesta za nadějí. Dáte si kompot? Tak jo... Jiných potravin se totiž moc nedochovalo. Každý den je hrozná lež. Jenže hrdinové knihy umírají a to lež není. Signální pistole se běžně používá pro přivolání pomoci. Zde by přivolala nebezpečí, přesto se hodí. Jako zbraň. Tak jo... Šlapali po mrtvém světě jako krysy v kole. S tím rozdílem, že před sebou tlačili nákupní vozík s věcmi, které našli na zničené Zemi. Proč? Oheň se přece nést dál musí. Nebo ne pane Exupéry? Tak jo...

Vyborna kniha, autor vystihl atmosferu znicene planety, atmosferu strachu a snahy o preziti. Precetla jsem jednim dechem!

Nízké hodnocení nepatří kvalitě knihy. Ale tomu, že autor dokázal onu depresívní ponurost vylíčit tak věrohodně, až jsem to nemohla číst. Skvělý autor, skvělá kniha, ale pro silné žaludky ...