Cesta

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jej... celý text

Román Cesta se odehrává ve světě sežehnutém neznámou katastrofou. Otec se synem putují šedivou zimní krajinou a děsí se každého náznaku, že nejsou sami, kdo přežil; od posledních lidí totiž rozhodně nemohou čekat nic dobrého. Dvojici drží při životě jen to, co uveze jejich nákupní vozík a co občas najdou v prázdných domech. Jejich cílem je mořské pobřeží, ale i tam se samozřejmě ukáže, že naděje už neexistuje. Nebo snad ano? Za tento román autor obdržel v roce 2007 Pulitzerovu cenu. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/18_/18/cesta-O5I-18.jpg 4.41500
Originální název:

The Road (2006)

Žánr:
Literatura světová, Romány, Sci-fi
Vydáno:, Argo
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (281)

Přidat komentář
ivzu77
17. června

Díky Čtenářské výzvě, díky svému zájmu o dystopické romány a díky dovolené jsem sáhla právě po tomto díle. Trochu jsem se bála toho jednolitého stylu psaní bez uvozovek a jmen, ale nakonec právě toto mělo své kouzlo. Díky za pěkný čtenářský zážitek.
PŘÍŠERNÁ ZIMA. Skoro vůbec nemluvili. Muž bez ustání kašlal a chlapec se díval, jak plive krev. Plahočili se dál NA JIH. Špinaví, otrhaní, bez naděje. Zastavoval se a opíral se o vozík; chlapec šel dál, a pak se také zastavil a ohlédl se. Muž zdvihl uplakané oči a viděl chlapce vepředu, jak se za ním ohlíží - ohlíží z jakési nepředstavitelné budoucnosti, svítil v té pustině jako svatostánek.
Tak jo.

heavy66
11. června

Tak co?
Dočteno!
A co?
Nic moc!
Tak jo!

Cormac se jednoho krásného dne probudí s hroznou depkou.
Fuj, to je ale hnus, řekne si, o tohle se musím podělit se svými čtenáři!
nebudu nic vysvětlovat, jenom napíšu, jak se dnes cítím,
beze jmen, co je komu do toho, jak se kdo jmenuje!
bez uvozovek, ať se neví, kdo mluví!
jenom ten hnusnej pocit ať si užijou!

A my, vážení čtenáři, si můžeme lámat hlavu a hledat hluboký smysl tohoto díla.

(Svědectví, Bídné roky, Den Trifidů, Honzíkovu cestu mám radši. Tak jo!)
Lady_Ef, díky za výstižný komentář!

Robbins
08. června

Hodně silný příběh, hodně silná kniha. Hrůza, chlad, beznaděj, neustálé ohrožení života, děsivá zvěrstva v úžasném kontrapunktu s čirým, krásným lidstvím vztahu otce a syna. McCarthyho úsporný sloh to jen umocňuje. Sonda do toho nejhoršího i nejlepšího, co se v člověku a lidech skrývá. Mimochodem, toto vyprávění je asi nejpravděpodobnějším líčením toho, jak to bude vypadat, až to "rupne".

Pumpkin
31. května

Kvůli čtenářské výzvě
Nelituju
Tak jo

kní
30. května

Taková hrůza a beznaděj. Den za dnem provázíme "naše hrdiny" a zoufáme si nad nimi; doufáme, že snad přece, ale tušíme, že s téměř absolutní pravděpodobností zbytečně... Tak strašnou a přece krásnou knihu jsem už dlouho nečetla.

"V kapse měl hrst rozinek zabalených do látky; v poledne seděli v suché trávě u silnice a jedli je. Chlapec se na něj podíval. Víc už nemáme, viď...
Nemáme.
Takže teď už umřeme.
Ne.
A co uděláme?
Napijeme se vody. A pak půjdeme dál po silnici.
Tak jo."

Punkies
30. května

Tak jo, zvláštní.
Styl psaní mi nesedl.
Chybí uvozovky. Jména.
Na druhou stranu - deprese, a to "nic" z příběhu jen čiší a alespoň se liší od ostatních knih.

Magrata15
28. května

Bez začátku, bez konce, bez jmen, bez vysvětlení.
Knihu jsem přečetla "na jeden zátah" protože jsem stále čekala nějaké rozluštění. To však nepřišlo.

mysiouxsie
26. května

Cesta je natolik nádherná i děsivá kniha zároveň. Beznadějného otce s malým synkem už snad ani nemohl potkat horší osud. S každým dalším krokem jim hrozí reálné nebezpečí příšerné smrti, ale zastavit se nemohou.. a zbídačené dítě je poučené, jak se v případě přepadení vrahy a kanibaly samo zastřelit..
Tahle kniha pro mě byla neskutečně silným a emotivním čtenářským zážitkem..ale doufám, že se nikdy nedožiju onoho katastrofálního úpadku lidské civilizace, o kterém McCarthy tak sugestivně píše.

Sylvanas
24. května

Ze začátku jsem byla z knihy zklamaná, taky mi dělal problém autorův styl psaní. Asi na 35. stránce jsem ji zaklapla a rozhodla se, že už jí dál číst nebudu. Nicméně jsem ji asi po půl minutě otevřela a řekla si, že jí dám ještě šanci. Chybu jsem neudělala.
Při čtení se ve mě vystřídalo nespočet pocitů, hlavně konec byl velmi smutný. Je ale dobře, že to skončilo právě takhle - příběhu to dodalo na reálnosti, a to mnoha knihám se šťastným koncem prostě chybí.

Pawlis
20. května

Literatura osekaná jen na to nejnutnější - a jak úžasně to funguje. Jazyk tak strohý, že z něj sálá jediný cíl, a to přežít. Depresivní výlet napříč spálenou Amerikou, otec a syn, vozík, revolver a s každým dalším řádkem postupné vychládání naděje, že z toho všudypřítomného popela ještě někdy něco povstane.

Diabel
18. května

Knížka je tak depresivně a realisticky napsaná, že deprese na Vás vysloveně dýcha z káždé otočené stránky. Všechno je chladný, šedivý a smůtný. Takhle někjak si představím konec světa a všeho, čeho lidská společnost dosáhla. Smutná vize budoucnusti, kde otec a syn hledají střípek světla a naděje.
V knize, ale nelze jen vidět snahu o pouhý popis celoplošného katastrofického světa, ale především dojemný vztah oněch dvou postav, spojených rodinným poutem a temnou budoucností. Aspoň takhle to na mě celé působilo.
McCarthyho nápaditost z toho všeho dělá skutečný psychologický horor. Otec dítěte a tedy i jeho ochránce, už od počátku příběhu v sobě stále bojuje s jednou hrůznou myšlenkou - zabít ho sám? Rychle a bezbolestně. Než je zlí lidi dopadnou, budou je mučit a sní je... Jak dlouho tu ještě pro něj budu? Najdem útočiště?... To je myslím hlavní myšlenka celého příběhu... Autor vlastně stvořil nejen psychologické drama, ale science fiction a horor, to vše v jednom.
Autorův styl psaní se zprvu nečetl snadno. Jeho projev byl strohý. Má nezvyklé vnitřní dialogy a zvláštní, ale zároveň zajímavý popisy cesty. To všechno ve své jednoduchosti jen zdůrazňuje tu hrůzu kolem i uvnitř všeho co se děje. Vše má u něj svůj čas k dozrání. Pomalu, ale jistě vede čtenáře hlouběji a hlouběji do šedého, post-apokalyptického světa, kde každá další věta jakoby byla dalším krokem. Musím připustit, že autor nakonec vytvořil opravdu čtivý příběh, který má spád a někam směřuje. Příběh, který je ale spíš pro otrlé čtenáře.
McCarthy je asi nevšední člověk, když je schopen stvořit něco takového. Do budoucna se těším na další jeho knihy. Zkusím Dítě boží :-)

Hodnotím 9/10

Atuin
13. května

I kdyby chtěl člověk tu knížku odložit ( jelikož je to v mnohém rána mezi oči) tak prostě nemůže. Jakmile se dostane příliš blízko ( což je v podstatě možná otázka pár vět, odstavců), už nenajde cestu ven. Nebylo v mých silách knihu zavřít, nebo hledat jiné východisko (třeba se jít projít). Není moc prostoru pro nějaké úvahy, možná ani pro nějaké rozhlížení či hledání detailů a přesto vás to s nějakou tou úvahou vyplivne, detaily se na na vás doslova sesypou, s tím že tohle po druhé už ne.

Allebith
11. května

Poselství je důležitější než výklad.
Takže za mě jednoduše geniální.

Velmi působivé; na pár řádcích se promítne post-apo hard core společnost, psychologické drama, rutina denního přežití a naděje ... ať už ji teda berou kdekoliv.

havranice
07. května

Uff, velmi silná a velmi neobvykle napsaná kniha. Autor používá velmi minimalistický jazyk, věty v dialozích jsou krátké, ale přesto, nebo možná nějak záhadně právě proto, ve vás naprosto zhmotněně a intenzivně vyvolají tu atmosféru těch momentů, ve kterých se postavy (otec a syn) nacházejí. Je to tak silné! Tajil se mi dech, svírala mě úzkost a zároveň v té bezútěšnosti jsem s nimi prožívala ty záblesky naděje. Kniha se dotýká jistě mnoha aspektů a každého to může oslovit v jiné rovině, ale pro mě jako matku třech dětí tam byly silné ty momenty, kdy bylo cítit, jak moc synovi záleží na tom, aby oni s tátou neztratili vnímání hranice dobra a zla, aby prostě táta zůstal "ten dobrý" a tahle potřeba byla snad silnější, než to, aby přežili. Přišlo mi to nesmírně pravdivé - děti podle mě touží potom, aby jejich rodiče žili a jednali "správně", prostě aby stáli na straně dobra, i kdyby za to měli zaplatit. Tohle tam na mě silně působilo z každé stránky, lezlo mi to do útrob a tam to pracovalo a vyvolávalo silné emoce fakt někde až v morku kostí. Kniha popisuje obraz světa, kde se rozpadne jakýkoliv společenský řád, prostě neexistuje, každý je jen sám za sebe, za zlé činy není žádný trest, žádný tlak společnosti, takže pokud se člověk v rámci boje o přežití neuchýlí ke zlu, musí to být ze samotné lásky k dobru, nic dalšího mu to nepřinese, prostě motivace osekaná o jakoukoliv nadstavbu, jde to na pouhé jádro naší morálky. Kniha vyvolává silné existenciální pocity a otázky - o Bohu, o dobru a zlu v člověku, o společnosti, o smyslu života, o utrpení, o smrti..ale ani trochu to není prvoplánové, není tam žádné mudrování, ale dýchá to na vás právě skrze tu autentickou syrovost vyprávění o každodenním přežití či nepřežití. Konec knihy mě dostal - z hlouby duše jsem plakala a nemohla přestat asi půl hodiny (neznám jinou takovou knihu, kde by na mě konec takto zapůsobil), byla to směsice bolesti a zároveň uspokojení a úlevy - mě ten konec prostě dokonale uspokojil. To, o co tam podle mě šlo, v co jsem doufala já, to se podle mě stalo a má naděje došla naplnění. Kniha, která je určitě atmosférou jinak velmi skličující, ve mně zanechala přímo bouři naděje. Ne každý ovšem ten konec vnímá takto -některým mým přátelům přišel depresivní - to je asi velmi individuální. Za mě - mistrovské dílo.

petulka.sasanka
02. května

Kniha zajímavá, neosobní - bez jmen (muž, chlapec), žádné velké drama. Ale přesto čtivá, napínavá...

rarášek
30. dubna

Velice zajímavá kniha s obsahem k zamyšlení. Ke konci jsem sice čekala ještě nějaké drama, ale to, co se ke konci přihodilo, bylo i tak bolestné. Chystám se ještě na film, jsem na něj zvědavá. :)

toni-az
24. dubna

Muž a chlapec. Otec a syn. Žádná jména, ani jedno. Pouze muž a chlapec, město, řeka. A nákupní vozík. Neuvěřitelně osobní a přesto neuvěřitelně neosobní.

Žádné uvozovky, které by dávaly znát, kdo mluví a že vůbec někdo mluví. Ve spoustě vět chybějící slovesa. Nejasná motivace postav a nedomyšlený svět po katastrofě. Místy trochu deprese, i když by se dala očekávat horší. I přes to poutavá kniha, která vtáhne čtenáře do atmosféry. Dokonalé popisy, které nenudí, dokonalá představivost autora. Vzhledem k jeho věku v době vytvoření této knihy snad neuvěřitelná.

Neseme světlo. Tak jo.

Peleus
20. dubna

Výrazně přeceňované dílko!

Začíná se odnikud, jde se nikam, končí se nijak.

Zpracování? Jednoduchá forma, bez pocitů a dialogů.
Motivace postav? Přežít do další broskvové konzervy.
Realističnost? Kromě konstatování, že po jakési katastrofě příroda má daleko k tomu, co v Máji popisuje K.H. Mácha, taktéž málo uvěřitelné.
Nejočekávanější okamžik knihy? Upřímně jsem doufal, že toho otravného kluka, jenž by se s každým ihned družil, konečně někdo sežere. SPOILER: Nestalo se :( .

Kolem a kolem nechápu vlnu nadšení, na níž se kniha veze.

Makaveli
18. dubna

Tak jo.

petra4080
11. dubna

Tahle knížka mě tedy příliš neoslovila, dostala se mi do ruky náhodou, a v nemocnici člověk koni na zuby nekouká.
Film byl dle mého názoru mnohem lepší.

wosch
10. dubna

Depka na druhou. Ořezaný až na kost.

Majkrofon
08. dubna

Dlho som sa tešil na túto knihu, preto keď som ju zbadal v knižnici voľnú, ani na chvíľu som neváhal. Je to trošku iné čítanie, McCarthy pekne vykreslil vzťah medzi otcom a synom. Škoda len, že po chvíľi začnete tušiť čo Vás čaká na konci. Občas som sa síce strácal v rozhovoroch bez úvodzoviek, ale aj tak má táto posapokalyptická záležitosť v niečom zasiahla.

tygřík2
22. března

Něco tak depresívního a přitom plného nezdolné naděje a nesobecké lásky jsem snad ještě nečetla. Velice drsný styl autora konvenuje s drsným příběhem odehrávajícím se v drsných časech a v drsném světě. (Hlavou se vám kromě jiného mihne něco o té slupce a jádru.) Rozhodně se po tom neusíná dobře. Jedna z knih, které se vypálí do mozku. Nemusím ji už nikdy otevřít, protože když na ni pohlédnu, jak stojí v knihovně, celý příběh se mi odehraje ZA očima, ne PŘED nimi.

Manyna
21. března

Nesdílím názor většiny na tuto knihu. Špatně se četla, měla jsem problémy rozpoznat co je současnost a co minulost, plytké rozhovory otce a syna, když jakákoliv bližší zmínka o nich scházela. V příběhu se nic zásadního neděje, otec a syn jdou, vždy se na ně karmicky usměje štěstí a v době největší krize objeví zlatý důl v podobě jídla a oblečení, pak zase jdou, sem tam někoho potkají...prostě celkem nůďo. Čekala jsem, že alespoň konec bude strhující a že mě třeba donutí přidat hvězdičku, ale bohužel se nestalo.

PeterSmith
20. března

Nápad na příběh byl zajímavý. Nic méně jsem čekal o něco víc, žádná zápletka nebyla delšího řešení, kontakty s ostatními lidmi jen krátké a neoddiskutovatelné štěstí v jakékoliv krizi. A nemohu si odpustit říci, že by se tato kniha měla jmenovat "Tak jo".

Ve filmu mě fascinovalo, jak si ránu od šípu scvakl sešívačkou :)))

LenkaWal
19. března

Velice depresivní a velice uvěřitelné.

Brace
17. března

Kniha mi bohužel také dost nesedla svým stylem. Vybral jsem si ji kvůli čtenářské výzvě a délce, přesto spíše lituji. Nebýt výzvy, nedočetl jsem. Cením si aspoň toho, že je to postapo a nepobíhali tam zombíci, to už bych úplně vykvetl. A jako jiní, vybudoval jsem si nenávist ke slovům Tak jo :-)

mehilainen
16. března

Ufff. Cesta je skvělá, 5/5, ale... na to, jak je krátká, jsem ji četla hrozně dlouho. Několikrát jsem ji musela odložit, protože ten pocit beznaděje, který jsem z ní měla, jsem prostě neměla zapotřebí. Ale ono to člověku občas prospěje, takže když už číst něco, po čem si člověk uvědomí, jak se má vlastně skvěle, tak rozhodně Cestu!

jarabr
11. března

Divná kniha. Začátek jakoby nikde, prostě najednou máme kluka s tátou v lese. Konec taky nikde, protože nevíte co bude dál. Přečetl jsem díky Výzvě. Možná bych si to vybral někdy i bez toho, protože mě sci-fi baví. Ale jinak depka, depka, depka. Dočetl jsem díky tomu, že jsem chtěl vědět, jak to skončí. A ono jakoby nic. No, už jsem četl hodnotnější kousky.

GreenMagritte
05. března

Cesta je románem v první řadě o putování samotném. Nedozvídáme se z něj, co způsobilo zkázu země, ani kdo je za ni zodpovědný. Nevíme, kolik lidí přežilo, ani jestli vůbec mají šanci na přežití. Od katastrofických románů se kniha odlišuje tím, že popisuje putování dvojce ne následně po zániku světa, tak jak jej známe, ale až několik let poté, co na zemi zůstávají poslední zbytky lidské rasy. V kontextu přečtených knih je tak Cesta jakýmsi pomyslným pokračováním Dne trifidů, jakožto pochmurná a místy až děsivá vize postapokalyptického světa několik let po globální katastrofě.