Epes
komentáře u knih
Ten, kdo stojí v koutě
Stephen Chbosky
To bylo v dobách, kdy ještě byly kazety, telefonní seznamy, z televize se nahrávalo na VHS a kluci brečeli. Takže opravdu dávno, skoro 30 let. Jestli čte knihu současná generace, musí si připomínat, že hrdina je jednu generaci před nimi. A knihy, které čte v příběhu Charlie a píše o nich eseje (Lee - Jako zabít ptáčka, Kerolac - Na cestě), jsou ještě o dvě další generace starší. Ale i když současnému teenagerovi možná bude chybět znalost kontextu doby, témata dospívání, mezilidských vztahů a hledání identity zůstávají nadčasová a univerzální napořád.
PS: Škoda že to Charliemu a Sam tu poslední noc nevyšlo...
Rudá královna
Victoria Aveyard
Kdo ještě nechce opustit tematiku Divergence a Hladových her, tak najde v knížce uspokojení.
Ledové sestry
S.K. Tremayne (p)
Nikdy jsem takhle o dvojčatech nepřemýšlel, ale zápletka se mi zdá uvěřitelná. Tak si na ně dávejte pozor a neoblíkejte je do stejných věcí. Ostrov ve Skotsku skutečně existuje a žít tam musí být opravdu drsné.
Prašina
Vojtěch Matocha
Zatímco Foglar už se dneska pro archaičnost stylu skoro nedá číst, Matocha důstojně převzal štafetu. Příběh má všechny atributy dobrodružství, a přitom zůstává čtivý a dobře přístupný současnému dětskému čtenáři.
Světlo mezi oceány
M. L. Stedman
Hluboký příběh, který nám ukazuje, že jsou v životě dilemata, která nemají řešení a jimž fakticky nejde předejít. Mám silné pochopení pro všechny hrdiny knihy, nikoho nesoudím. Svět prostě není černobílý a není ani spravedlivý, i když bychom si to mnohdy přáli (a zasloužili).
Marťan
Andy Weir
Technické popisy jsou tak přesvědčivé, že čtenář má dojem, že otázky osídlení Marsu jsou již prakticky vyřešené. Jen nám ještě chybí ten ionový pohon... Téma zápasu člověka s osudem a touha přežít podmínkám navzdory zůstává nadčasová a v kulisách rudé planety se opět dobře čte.
Robot v divočině
Peter Brown
Hodně triviální příběh; vhodné tak pro děti v 1. až 2. třídě.
Čarodějčin syn
Kelly Barnhill
Příjemný příběh na pomezí pohádky a fantazy. Autorčin vyprávěcí styl se nemění, takže text je prakticky k nerozeznání od Dívky, která upíjela měsíc, včetně kulis odosobněné rady města či hloupých vesničanů. Proto jen čtyři hvězdy a přál bych autorce, aby napříště přišla s něčím novým. I zde se mi líbí téma osudovosti, která svádí hrdiny z různých míst dohromady a proplétá jejich životy.
La Belle Sauvage
Philip Pullman
Opět strhující příběh, mistrně odvyprávěný. I když některá témata se opakují z Temných esencí (zase tu máme dospělou ženu scholárku ve vedlejší roli apod.). A povýšenost Lorda Asriela mě nepřestane nikdy iritovat.
Oba na konci zemřou
Adam Silvera
Skutečnost, že víme předem, jak to dopadne, nám dává možnost plně se soustředit na prostředek knihy. Zatímco epizodní postavy se nám v textu jen mihnou před očima, aniž bychom měli šanci si s nimi vybudovat jakýkoli vztah, s Mateem a Rufusem se sblížíme natolik, že jak se přetáčejí číslice na ciferníku, prožíváme stále větší úzkost. A i když víme, že výjimka nepadá v úvahu, přesto v nás hoří jiskřička naděje, že nás snad autor překvapí nečekaným koncem. Je dobře, že to neudělal, v té nevyhnutelnosti je řád světa. Jak píše Silvera v závěrečném poděkování, kniha vás donutí přemýšlet nad vlastní smrtelností - snad bude váš dnešní a zítřejší den bohatší právě o toto uvědomění, že život je úžasný dar. Děkuji Naty, že mě na knihu upozornila.
Anna
Jostein Gaarder
Tak jako mě nudil Sofiin svět, nudila mě i Anna. Akorát místo filozofie píše tentokrát autor o ekologii. Již podruhé se autor snaží suchopárné informační pasáže nezdařile vyvážit rádoby chytlavým příběhem. Označit tento způsob psaní za román je značnou nadsázkou, v němž je nečtivá didaktizující složka jen chabě zamaskována. Zmate každého, kdo se těší na poctivý literární příběh. Přesto je téma ohrožení přírody a vymírání druhů určitě velice naléhavé a stálo by zato, aby si ho čtenář mohl skutečně prožít a identifikovat se s hrdiny bojujícími za záchranu planety. Tak snad někdy příště.
Dívka z inkoustu a hvězd
Kiran Millwood Hargrave
Text na přebalu knihy (popiska nahoře na této stránce) nabízejí lepší příběh, než jaký se nakonec podařil autorce dát dohromady. Všechny základní ingredience jsou dobré: neprobádaný ostrov, neúplná mapa, nejasná legenda, přátelství..., ale chtě nechtě se jedná o prvotinu mladé autorky. Takže na zralejší texty si asi ještě budeme muset chvíli počkat.
Vango
Timothée de Fombelle
Tlustospis o 700 stranách byl pro mě výzvou. Ale četlo se to rychle. Příběh je i při svém rozsahu přehledný a čtivý. Jak to bylo s hlavním hrdinou se dalo tušit už od poloviny. Chápu, že dobové kulisy neumožnily autorovi uzavřít příběh nějak překvapivě, přesto je škoda, že se literární postavy vytratily jaksi do ztracena.
Polča
Guus Kuijer
Problémy hlavní hrdiny Polči myslím ukazují na různá trápení, která mohou děti zažívat v dnešním světě: dospívání, vztahy, nemoc, kulturní odlišnosti, rodina...
Ztraceni v čase
Petra Braunová
I jako dospělý jsem si tuto knihu hluboce prožil, příběh na mě silně zapůsobil. Stejně jako v případě Domu doktora Fišera je zápletka mistrně rozpracovaná, vědecko-fantastická složka zastoupena v přiměřené míře, aby byla uvěřitelná, a rozuzlení (překvapivé) přichází až na samém konci textu, který v obou knihách zůstává lahodně neurčitý.
Jmenuji se Alice: Jsem narkomanka
Ivona Březinová
Obdivuji se autorce, že dokáže do takových podrobností vylíčit duševní stav narkomanky a sama zůstat "čistá". Musí být těžké popsat tak přesvědčivě "dno", když se nejedná o autobiografickou prózu.
Příběh je uvěřitelný (snad až na ten únos do Turecka - tak strašný čin by musel být v knize víc propracován a nezůstat jako epizoda). Memento je, že příčiny závislostí často tkví už v rodinné výchově, která se tak stává děsivým paradoxem.
Dům doktora Fišera
Petra Braunová
Záhada jako Brno (veliký jako Praha se myslím neříká :-), uvěřitelné kulisy českého prostředí, přesvědčivé hlavní postavy (Petr a Kristýna). Děj je svižný a čtivý. Poněkud stereotypní je generační kritika mládeže závislé na počítačích - zde autorka, i když jinak pokroková, nedrží krok s dobou, dnešní děti jsou spíše na Intagramu než FB. Zápletka s klonem není v literatuře nová, srov. Bez šance - Shusterman, Je to i můj život - Picoult, nebo filmové zpracování Ostrov (2005).
Seznámení
Marcela Remeňová
Jako literární prvotina takto překvapivě mladé autorky je kniha určitě překvapením. Trochu se obávám, že marketing knihy těží právě z této skutečnosti. Na obálce knihy je napsáno 13 let, na webových stránkách dokonce 12 - v každém případě si říkám, zda se autorka příliš brzy nezřekla dětství. Dítě v jejím věku by se myslím mělo zabývat něčím jiným než vraždami, které tak chladnokrevně popisuje. Samotný text je trochu pelmel, ve kterém se pletou mimozemšťani, fantasy, špionáž - a přitom se jedná o scény, které známe z jiných titulů, ať už jde o bojový výcvik, jak jsme o něm četli v Divergenci, přenášedlo Harryho Pottera nebo souboje v podzemní aréně podle Hunger Games. Tým agentů CWS připomíná svými schopnostmi tak trochu Velkou šestku. Přitom autorka svůj věk nezapře - místy utíká do romanticky dětských popisů "pokojíčků" (pro VIP agenty) a neví, kterého chlapeckého hrdinu milovat. Ve stejné kapitole se vyznává z lásky k Harrymu, ale současně touží po lásce Bena, a v záloze si drží Freda... V příběhu je řada disproporcí ve vývoji postav, kterých je až příliš mnoho - podtitul "Seznámení" tak dobře vystihuje, že o nic víc vlastně v 1. díle nejde, a autorka si tak zajišťuje čtenáře pro svá budoucí díla. Věřme, že budou vyzrálejší.
Miliony
Frank Cottrell Boyce
Od samého začátku je jasné, že to s těmi penězi nemůže dopadnout dobře. A tak když jsem sledoval naivitu hlavního hrdiny Damiána, začínalo mi být postupně úzko. Tak nějak jsem ale věděl, že na konci mě čeká veselé a dobré vyústění. Kniha se mi z perspektivy dospělého líbila, ale mám jisté pochyby, zda bude jako příběhová próza s dětským hrdinou s to zaujmout i dětské čtenáře. Zejména podivná posedlost svatými může v očích čtenáře v dětském věku hlavnímu hrdinovi body spíše ubrat.