Světlo mezi oceány

Světlo mezi oceány

Světlo mezi oceány je uhrančivý příběh o lidské touze po štěstí a rozporech, které s sebou přináší, ale také o lásce a lidskosti, jež hlavním hrdinům dodávají sílu překonat i ty nejtěžší životní zkoušky. Válečný hrdina Tom Sherbourne po běsnění, jímž prošel na západní frontě, touží především po místě, kde by znovu na...celý text

Světlo mezi oceány je uhrančivý příběh o lidské touze po štěstí a rozporech, které s sebou přináší, ale také o lásce a lidskosti, jež hlavním hrdinům dodávají sílu překonat i ty nejtěžší životní zkoušky. Válečný hrdina Tom Sherbourne po běsnění, jímž prošel na západní frontě, touží především po místě, kde by znovu našel vnitřní klid. Stane se strážcem majáku na Janusově ostrově u západního pobřeží Austrálie. Po čase najde i milující ženu, jež je ochotná snášet s ním drsné podmínky, které s sebou život na majáku přináší. Ke štěstí jim chybí jen požehnání v podobě dítěte. Až jednou moře na břeh vyplaví člun s mrtvým mužem a miminkem na palubě... Tom je nucen volit mezi láskou a povinností a rozhodnutí, které učiní, bude mít nedozírné následky nejen pro ně dva. méně textu

http://www.databazeknih.cz/images_books/17_/177545/svetlo-mezi-oceany-M6x-177545.jpg 4.5320
Originální název:

The Light Between Oceans

Žánr:
Literatura světová, Romány
Rok vydání: , 1. vydání originálu: 2012 ...více
Nahrávám...

Komentáře (114)

Přidat komentář
sioux
28. října

Ze začátku mě to bavilo, ale pak se začala řešit neskutečná morální dilemata, která mě nebavila. Ten chlap, který prošel válkou tam je nakonec líčen jako troska špatného svědomí.
Ale své čtenáře si to najde, jak je vidět z recenzí.

pecka02
23. října

Jak už zde je mnohokrát zmíněno, jedná se o velice silný příběh. Vtáhne Vás a nepustí. Tolik otázek, pocitů, protikladů a morálních dilemat jsem snad ještě v knize nezažila. Kde je vlastně hranice mezi dobrem a zlem? Jak se z původního rozhodnutí, které se zdálo tak správné, může najednou vyklubat něco, co ublíží tolika lidem včetně vás samých? Jsem upřímně dojatá. Jediná kniha, u které jsem se nebyla schopna rozhodnout, na čí straně vlastně stojím, protože mi obě připadaly svým způsobem v právu. Sedl mi i styl psaní a celkově se pro mě jednalo o úžasný čtenářský zážitek. Doporučuji a těším se na filmovou verzi.

"Odpustit potřebuješ jenom jednou. Nesnášet musíš celý den a každý den. Musíš si všechno zlé pořád pamatovat."

exitus
23. října

3,5 - na jednu stranu je to opravdu krásný a silný příběh, na druhou stranu ne příliš dobře napsaný - ne že by autorčin styl byl špatný, ale něco, co bohužel nedokáži vysvětlit, mi na něm vadilo - byla to snad zvláštní starosvětskost nebo jednoduchost, s kterou byl příběh podán? Bylo to snad střídání přítomného a minulého času vyprávění v jedné větě? Ani české vydání úplně nepomohlo, jelikož je v knize docela dost překlepů.

Co se týče příběhu, musí asi dostat každého čtenáře a je to jeden z těch příběhů, který vás donutí přemýšlet, co byste dělali vy v situaci vlastně jakékoliv z hlavních postav. Rovněž tu rezonuje otázka, jestli skutečně krev není voda, nebo jestli jsou pro pouto mezi rodiči a dětmi mnohem důležitější společné prožitky a investovaná láska než cokoliv jiného. Sama vlastně nevím, jak jsem chtěla, aby příběh skončil, protože každé východisko mělo svá pro a proti, ale s koncem autorčiným jsem byla spokojená a mírně dojatá.

Isserley
15. října

Nádhera, čtenář se soustředí na jímavý příběh a ani si nevšimne, že kniha není moc dobře napsaná. Málokdy mi to nevadí, ale zde mi to nevadilo vůbec.

parxel
12. října

Světlo mezi oceány je pro mne velmi silný a působivý příběh. Příběh o důsledcích jednoho rozhodnutí, které zcela zásadně ovlivnilo život několika lidí. Jeho dočtení ve mne vyvolalo celou řadu morálních otázek, na které podle mne neexistuje žádná jednoznačná odpověď. Na jednu stranu chápete proč Tom a Izabela jednaly tak jak jednaly, velmi lidsky a přitom "sobecky". Na druhou stranu soucítite s Hannah, která přišla takřka o vše. Zkrátka vůbec bych se nechtěl ocitnout v kůži někoho ze zůčastněných a činit rozhodnutí, která museli učinit.

Pokud jde o vlastní literární zpracováním mám pouze dvě drobnější připomínky. Jednak mne trochu zklamalo, že se autorka více nesoustředila na vnitřní prožívání postav, neboť příběh k tomu přímo vybízí. A za druhé na mne závěr působil poněkud uspěchaně a nepřesvědčivě. Pro mne je totiž velmi těžko uvěřitelné, aby se všichni, po tom co prožili, tak snadno se vším vyrovnali. Spíše si myslím, že by se s tím vyrovnávali dlouhá léta a velmi by to ovlivnilo zbytek jejich života, což by samo o sobě bylo téma na další knihu a ne na jednu kapitolu.

Shrnutí: velmi silný a "krásný" příběh s trochu uspěchaným závěrem.

Matty
06. října

"Těžce jsem dospěl k poznání, že pokud chceš mít nějakou budoucnost, musíš se vzdát naděje, že změníš minulost."

Kdyby podle knihy nevznikl film s Alicii Vikander a Michaelem Fassbenderem, pravděpodobně bych si ji nepřečetl. Což by byla škoda. Debutující australská autorka M. L. Stedmanová napsala lehce starosvětský, tradičně vystavěný milostný román. Vyjma úvodního „flashforwardu“, představujícího s předstihem ústřední konflikt knihy, vypráví příběh manželského páru, který si přisvojil cizí dítě, chronologicky, nestrhává pozornost ke stylu, nesnaží se čtenáře překvapovat násilnými dějovými zvraty (na některá překvapení si naopak šikovně připravuje podloží od začátku - viz např. setkání Toma a Hannah na lodi). Naši pozornost si získává poměrně krátkými kapitolami, častým střídáním vypravěčských hledisek, přesvědčivými (protože lidsky chybujícími) postavami a nadčasovými morálními dilematy, která vybízejí k otázce, jak bychom se v podobné situaci zachovali sami. Ačkoli se tak navenek může jevit, Světlo mezi oceány není samoúčelný „doják“ bez jakékoli hloubky, v němž by postavy pro silnější emocionální efekt činily jedno iracionální rozhodnutí za druhým. Jestli vás v závěru dojme (stejně jako mě), pak ne kvůli vykonstruovanému hraní na city, ale díky tomu, že budete chápat pozici hrdinů a budete věřit a rozumět cestě, po které k ní došli. Něco jiného si z knihy odnesou rodiče, něco jiného ti, kteří potomky nemají, v zásadě jde o příběh srozumitelný pro každého, komu někdy na někom záleželo více než na něm samotném. Pro mne je Světlo mezi oceány především románem o hrdinství. Ne tolik o hrdinství vojáků nasazujících své životy v zákopech první světové války (jako Tom), ale o civilním hrdinství všedního dne, spočívajícím v odvaze učinit nelehké rozhodnutí, o jehož správnosti jste přesvědčeni, a nést jeho následky. Zásluhou této roviny by příběh knihy, zasazené zároveň do Austrálie po první světové válce a zároveň tak trochu mimo určitý prostor a čas (smyšlený opuštěný ostrov zesiluje pocit izolace ústředního páru, ale ne natolik, aby Tom a Izabel dokázali plně ignorovat společenské normy, což se jim stane osudným), nemusel zestárnout. Stejně jako jiné romány, které dnes označujeme za klasické.

"Chutná to jenom okamžik. Ale stojí to za to."

Atuin
20. září

Autorka mistrně zvládla vytvořit fantaskní kulisy, vsadit do nich hluboký a v podstatě komorní příběh, do něhož se opírají vlny, vítr a velice silné emoce. Za takové dílko si zaslouží 5/5. Velice přesvědčivě je člověk přenesen jak v čase, tak samozřejmě v prostoru do míst na která jen tak nezapomene.

Ivana80
09. září

Těžko hledat slova. Slzy z mé tváře padaly na poslední stránky knihy... Krásné dny všem!

lencin
03. září

Dojemný příběh se spoustou otázek k zamyšlení. Rodičovství, láska a odpovědnost.

MarketV
10. srpna

Po přečtení této knihy jsem ještě dlouho nemohla číst nějakou další, smísit doznívající příběh s nějakým jiným příběhem. Kniha zanechala dojem. Byla plná protikladů, kde stejně jako v životě člověk nemůže říct, že všechno je černobílé.
Netradiční prostředí - pohádková avšak zároveň krutá scenérie ostrovu s majákem a také touha a beznaděj jdou ruku v ruce jako ti dva spletení hadi.
V poslední době jsem nečetla nic, kde by bylo tolik bolesti.

Candide
30. července

Žádné právo na dítě neexistuje. Existuje jen touha. A tu autorka popsala výborně.

zralok.av
22. července

Wow! Co k této knize napsat? Jsem silná osobnost, kterou jen tak něco nedostane, ale tato kniha ve mně probudila city. Nechci nic prozradit, avšak musím napsat, že ještě dlouho po přečtení budete přemýšlet ne jen nad knihou, ale i nad svým životem. Knihu dokonale vystihuje jedna část co je napsaná na konci, je o životě: život do nás dloube a když už si myslíme, že nemůžeme a jsme rádi za chvíli klidu, tak ještě přijde a dloubne si pořádně.
Všem vřele doporučuji přečtení jelikož ač toto není můj šálek kávy (alespoň to jsem si myslela po přečtení obsahu) tak již teď si chci přečíst více takových knih.

kilometr
18. července

Kniha přímo volá od první stránky po zfilmování.Začátek je velice čtivý a čtenář se těší na další okamžiky ze života Toma,Iz a malé Lucy,které prožívají na majáku.První a druhý díl se autorce povedl(80%).Ovšem v okamžiku,kdy se autorka vrací na pevninu,(3.díl)tak se kniha promění ve slátaninu(10%).Ale své spokojené čtenářky si tato kniha najde,proto i to vysoké hodnocení,které si kniha rozhodně nezaslouží.90:2=45%.

Denika
12. července

Dát dohromady silný příběh, chytlavý styl vyprávění, neotřelé prostředí australského předměstí a obzvláště život na majáku, to se autorce neskutečně povedlo. Dlouho jsem nečetla tak osvěžující knihu - knihu, která vás utvrdí ve faktu, že celý život je jen hra protikladů. Lásky a nenávisti, lítosti a touhy po pomstě, zrození a smrti. Dobro a zlo nelze oddělit, nemůže existovat jedno bez druhého. Většina z nás se ale nikdy v životě neocitne v tak svízelné situaci jako Izabela, Tom nebo Hannah. Všechna čest autorce, která dokázala mistrně vykreslit povahu všech postav a citlivě podat snad neřešitelný problém.

"...dívat se do těch očí bylo jako hledět tváří v tvář Bohu. Žádná maska ani přetvářka, její bezbrannost byla neodolatelná. Fascinovalo ji, že si ji našlo takové složité stvoření, dokonalé spojení krve, kostí a kůže..."

Davina
24. června

Tak toto byl velice silný příběh! Tolik emocí, tolik lásky a zároveň bolesti. Opravdu velice povedené! Nádhera!

Leniiis
21. června

Nádherná knížka.

mysticblueriver
15. června

Moc krásný i smutný příběh.

chytahana
02. června

Nádherný, dojemný a smutný příběh v krásném prostředí. Kniha mě úplně vtáhla do děje, že jsem skoro cítila jak mi vítr na ostrově u majáku ovívá tváře. Ke konci jsem se neubránila slzám.

Slamenka30
01. června

Kniha, která v člověku zůstane po dlouhá léta, alespoň v mém případě. Snad bude film alespoň z poloviny taky dobrý =)

Maja44
18. května

Každá dobrá kniha pokaždé něco v člověku zanechá a této se to opravdu povedlo. Tak poutavý příběh jsem už dlouho nečetla. Moc se těším i na filmové zpracování! Doporučuju všem přečíst! Snad paní Stedmanová napíše časem i něco dalšího. :)

Gabi90
16. května

Po dočítaní sa cítim tak zvláštne smutne. Toto dielo vo mne zanechalo hlbokú stopu a ja zato ďakujem.

jiri77
22. dubna

Nádherný a srdce beroucí příběh ve kterém bych nechtěl dělat soudce. Výborná psychologie postav a děj knihy který nenudí ani chvíli.

MichelleS
05. dubna

V podstatě jsem dostala, co jsem čekala, i když několik pozitivních a bohužel i negativních překvapení musím přiznat. Psát o tak křehkém tématu, jako je ztráta dítěte, a nesklouznout ke kýčovitým proslovům je těžké a autorce se to stalo nejedenkrát. Příběh má za cíl vyždímat ze čtenáře emoce, ale proč jen tak lacině? Kde je nějaká psychologie postav, vidíme slzy, ale co je za nimi? Bylo učiněno rozhodnutí, které prý mockrát probrali, ale proč jsme nebyli u toho? A ty zbytečně teatrální scény na mne působily přesně naopak (vyprskla jsem smíchy).
Věřím, že z toho bude úspěšný americký film. Pro mne je tady příliš zvratů, příliš věcí na efekt, tak moc to chce dojmout, až se to míjí účinkem. Chtěla jsem dát jen dvě hvězdy, ale za maják je jedna navíc.

Ywonek
31. března

Nádherná knížka o lásce k dítěti. Už dlouho se mi nestalo že bych u knížky plakala. U této to jinak prostě nešlo.

lazarus
26. března

Díky doporučení své kamarádky jsem se vyjímečně pustil do žánru pro mě naprosto vzdálenému. Nelituji, protože Světlo mezi oceány je opravdu velmi silným příběhem, místy snad až moc. Autorka šikovně brnká na city a ve finále je tolik patosu, že jsem i já měl málem slzu na krajíčku.
Děj se odehrává v docela zajímavém prostředí autralského pobřeží a samotného mě nadchla myšlenka stát se alespoň na čas správcem majáku daleko od civilizace. Rok bych to možná zvládl i sám. Balzám na nervy z kolotoče všedního středoevropského života.
Jen mě zarazil jeden logický kiks, kdy proběhla výměna piána za gramec a po nějaké době se na piáno zase vesele brnkalo :)

Šánka
16. března

Úchvatný, silný příběh nám vypráví o potřebě obyčejného štěstí, síle mateřské a partnerské lásky, těžké volbě mezi morálními hodnotami a city.
Izabela, Tom, Hannah a malá holčička - jejich příběh nemá jednoznačné řešení, nechtěla bych být soudce, protože žádné rozhodnutí není dokonalé a nemá vítěze, a tady více než jindy platí, že život má plno šedivých odstínů. Je to jedna z nejemotivnějších knih, které jsem četla, smutná, nádherná, nezapomenutelná.

Michi.01
13. března

Nádherná kniha, která dojme každou maminku. Ke konci jsem vyloženě plakala. (Naposledy se mi to stalo u Třech kamarádů před mnoha a mnoha lety). Jak tady už někdo psal, člověk ani neví, jak by měl příběh správně dopadnout. Pokud proti sobě stojí dobro a zlo, je to jasné. Ale co když proti sobě stojí dobro a dobro a jakékoliv řešení vždycky ublíží tomu druhému? Mimochodem překrásná obálka. Pro mě jedna z nejsilnějších knih, co jsem poslední dobou četla!!!

misa077
07. března

Napínavý, čtivý, láskyplný, originální, a také trochu smutný příběh o všedním životě dvou slušných lidí, které touha po dítěti dožene k zoufalým činům. Mě kniha velice potěšila a překvapila a určitě to nebylo naposled, co jsem ji četla. Člověk po jejím přečtení přehodnotí své priority.

maxihrosik
22. února

Přirozený a čtivý styl psaní, chytře poskládaný a dojemný příběh, dobře vykreslené postavy. Četla jsem jedním dechem, ale přesto jsem si v první polovině udržovala od všech citový odstup a ve druhé se trochu vztekala, na posledních pár stránkách jsem malinko slzela. Hlavní poselství knihy mělo být pravděpodobně o nutnosti nehrabat se v minulosti a umění odpouštět, ale pro mě je to spíš smutné poznání, že nejnespravedlivější nástroj mučení je svědomí - nejhodnější a necharakternější lidi potrápí nejvíc, hajzlům neublíží vůbec.

BBaarča
22. února

Krásný příběh. Posledních 160 stran bylo hodně silných a procítěných... už si ani nepamatuji, kdy naposledy mě knížka takhle dojala. Konec zvláštní... sama jsem nevěděla, jak vlastně chci aby to dopadlo...