Eldar80 komentáře u knih

Je to jednoduše napsaný příběh ze současné Moskvy. S tím je nutné počítat. Takže Rusko pár let zpět. Hlavní hrdina je obyčejný mladík, který nedokáže myslet bez cigarety a žádná delší debata se neobejde bez alkoholu. :)
A začnou se mu dít neuvěřitelné věci. Není to nějaký veledílo. Lukjaněnko si na nic nehraje. Začíná to dost pozvolna. Až do poloviny není zřejmé, co se děje, takže to začne nudit. Ale jak se to rozjede, tak už se to nezastaví.
Stupňuje se to a je to čím dál zajímavější. Napínavé a akční to moc není. Teprve až ke konci. Závěr se povedl. Bylo to fajn, ale na hlídky to nemá. Chybí tomu jejich atmosféra. A pak tam jsou nesrovnalosti.
Kapitoly začínají rádoby filozofováním o smyslu života a všem možném. I žánrově je to otázka. Vyloženě sci-fi to není. Podobá se to Zelaznymu. Ten je ale náročnější. Tohle se líp čte a není to tak zprasený.
Určitá analogie mezi těmito autory mi došla až teď. Schopnosti hlavní postavy zůstaly nevyužité. Mohlo to být mnohem akčnější. Na čtenáře z Moskvy to možná zapůsobí víc. Mě ruské reálie míjely.
Lukjaněnko se literárně drží zkrátka. Neladilo by to s hlavním hrdinou. Má to jen jednu dějovou linii, ale závěr je dobře vymyšlený a tak to nevadí. Podobně jako hlídky to zapůsobí spíš až po dočtení. 80%

18 12.04.2023

Doporučuju pečlivě promyslet, zda se do toho pustit. Zůstat na straně 300 s tím, že té filozofie a promyšlenosti je moc, by byla škoda. Já bych to nečetl, ale dostal jsem to jako dárek a možná proto je to takové zklamání. :(
Na Anatém jsem se dlouho těšil, jenže pak jsem si přečetl Diamantový věk a zjistil, že mě Stephensonův styl vůbec nesedí. Nápady má geniální, ale samotné provedení je bída. Postavy by ještě ušly, ale děj je špatný.
Stephensonovy knihy jsou skutečná výzva. Je to náročné čtení, žádná oddechová literatura. Místy to vyžaduje stejnou pozornost jako naučné knihy. Asi nemá smysl víc psát. Cílová skupina bude absolutně nadšená. Závidím jim.
Stephenson se na čtenáře vůbec neohlíží. Co Zelazny zmáslí na 200 stranách, tak Stephenson na 700. Není umění vychrlit tuny textu, ale vyhodit co není dost dobré. Zelazny má texty hravé. Tohle je těžkopádné a vypřemýšlené.
Trochu se vrací k tradici filozofických sci-fi z 50. a 60. let, ale jeho úvahy jsou zcela dnešní. Líbilo se mi, jak to bylo napsané. Vnější popis by odpovídal fantasy, ale zevnitř to bylo klasické sci-fi.
Jen ta filozofická rovina na mě byla příliš intelektuální. Úplně nejhorší bylo, když přišel nejzajímavější okamžik, který následovalo přes 100 stran filozofických keců. Po 400 stranách by se mohlo něco dít. Jenže zas ne.
Závěrečná část byla geniálně vymyšlená. Pořád jsem si říkal, že to všechno je kvůli nějakému bombastickému závěru. Jenže konce jsem si všiml jen proto, že to tam bylo napsáno. A to je jako všechno?
Jo. Tady je to napsaný: konec. Máte fakt brutální nápady a nakonec to dopadne tahle. I ten Míla moc dobře věděl, že by do toho neměl moc zabrušovat, protože pak by z toho musel vybrušovat.
Je to lepší než Diamantový věk. Zde není tolik vaty a je to čtivější. Ale je to celé nezvládnuté. Zkrátit by to nešlo. Muselo by se to napsat jinak. Pokud volíte mezi těmito knihami, tak jednoznačně doporučuji Anatém.
Hodně záleží, co jste za čtenáře. Zda obdivovatel Stephensona nebo někdo jiný. Je to pro všechny, kdo milují spojení filozofie a sci-fi. Akorát je to moc nevyvážené. Druhá a poslední kniha co od něj čtu. Nedokážu to náležitě ocenit. :( 70% 3,5*

14 02.04.2023

Když jsem knihu uviděl v antikvariátu, věděl jsem, že autor napsal několik vysoce hodnocených knih. Koupil jsem ji s tím, že když se mi bude líbit, tak si od něj koupím další. A nebyl to dobrý nápad.
Kniha obsahuje eseje shrnuté do několika témat. Sloupky původně vyšly většinou v novinách. Přečíst si takový sloupek by mi nevadilo. Ale přečíst řadu esejů, které by mi nevadily, je úplně jiný zážitek.
Moc nesleduji světové dění, na které autor občas reaguje a tak mi asi spousta věcí unikla. A potom asi nejsem tak světaznalý jako Komárek. Podle mě je nutné vidět svět podobně jako on. Pak se čtenář bude líp orientovat.
Nesleduju zprávy ani politiku. Čtu spíš články, analýzy nebo eseje. A hlavně knihy samozřejmě. Sleduju některé lidi. Informace zpracovávám úplně jinak než běžný konzument zpráv. Možná proto mi to vůbec nesedlo.
Buď měl být výběr esejů přísnější nebo měly mít krátké předmluvy uvádějící čtenáře do kontextu. Já jsem se ztrácel. Asi by bylo poctivější ohvězdičkovat jednotlivé eseje a některé zkrátka nehodnotit.
Pár esejů bylo fakt dobrých. Bylo tam několik výborných hlodů, které mě skutečně rozesmály. Jenže těch průměrných nebo nepochopených bylo víc. A pak tam bylo hodně věcí, se kterými jsem nesouhlasil.
S výslednou pointou jsem většinou neměl problém, ale bylo tam dost pochybných tvrzení. Autorův cynismus je mi cizí. Doporučuji především příznivcům autora a všem, kdo mají podobné paradigma. 55% 2,5*

8 31.03.2023

Tak jo. Na konci byly slzičky. A když jsem se sebral a přečetl posledních pár stran znovu. Tak zas. Jak tohle ohodnotit hvězdičkami? Funguje to i u ostatních? A nebo se nad lidskými osudy jen rád dojímám? To fakt nevím.
A tak budu zlá cynická příšera a dám tomu jen tři hvězdy. Vydání je asi určené pro děti a tak to má větší písmena. Proto těch 700 stran a ještě je to taková cihla. Je to dilogie, ale u nás to naštěstí vyšlo jako jedna kniha.
Ta první by byla fakt špatná. I přes nečekané zvraty to jen volně plyne a tak tomu chybí napětí. Prakticky je to jen začátek. Pouze se připravujeme na pozdější provázanost životních osudů a sžíváme se s hlavními hrdiny.
Zasazení do meziválečného období se povedlo, je to hodně výpravné, ale něco mi tam chybělo. Možná mi vadila ta pohádkovost, nepravděpodobnost situací. Nevěrohodnost a občas divné jednání postav. Dvě hvězdy.
Horší je, že druhá kniha je skoro stejná. Zlomí se to až v její polovině. Teprve pak začne mít děj aspoň nějaký spád. Vnímám to jako tajemný a dobrodružný příběh pro náctileté a pohádku pro dospělé.
Napsané je to fakt moc hezky. Jak popis prostředí, tak postav. Ty jsou uvěřitelné a živé. To jak se lidé potkávají a míjejí je zpracované úžasně. Po této stránce je to ohromující. Ale to je asi tak všechno. Čtyři hvězdy.
Je to hlavně propletené než napínavé. A moc zdlouhavé. Už během čtení jsem vůbec nerozuměl tak vysokému hodnocení. (Nyní 93%.) Zas se ukazuje, že se tím nemůžu řídit. A nebo mi něco uniklo. (Konec. 27.2.2022)
Bohužel se po roce přikláním k průměrnému hodnocení.
Zážitek na konci skvělý, ale nestačí mi vyvážit 500 stran úvodu. Některá tajemství byla trochu průhledná. Je to spíš pro mladší čtenáře, kterým nevadí dlouhé knihy. A pro ty, kdo mají rádi dojemné a malebně napsané romány. 75% 3,5*

14 28.03.2023

Tohle bylo překvapení! Koupil jsem to naslepo. Autorku ani její linii neznám, ale bylo mně to moc blízké. Další kniha, kde nezaujatost jde do háje. To je hezké. Tak dlouho se snažíte být objektivní až nevyhnutelně zjistíte, že to nejde.
Tak kvalitní buddhistické přednášky jsem nečekal. Editorka knihy předvedla vážně vynikající práci. Přednášky jsou srozumitelné a mají hlavu a patu. Výborné jako první seznámení s tibetským buddhismem.
Před čtením není nutná žádná znalost buddhismu. Neobsahuje to žádnou teorii. Výborné pro každého koho oslovuje vadžrajána. Obsahuje to některé základní praxe a jedna z kapitol pojednává o šesti parámitách.
Podání je v duchu nejlepších přednášek v BDC. (Chodil jsem tam v letech 2006 - 2012.) Forma výkladu je prakticky identická. To je asi dané tím, že od Karma Kagjü není k Drugpa Kagjü daleko. Moc se mi to líbilo.
Ostatně autorka se se 16. Karmapou setkala. Ale moc příběhů nezmiňuje. Soustředí se hlavně na uvádění praxe do života a jak k životu rozumně přistupovat. Výklad doplňují otázky a odpovědi na konci každé kapitoly.
Na textu je znát, že přednášející je praktikující buddhista. Koho zajímá, jak uplatnit moudrost buddhistických učení v životě, tak doporučuju. Je to skvěle napsané a hodí se to k opakovanému čtení. 90% 4,5*

14 26.03.2023

Opět je to na téma "tohle by si měl každý přečíst". Informace v knize by měly být všeobecně známé. Pokud vás odrazuje těch 500 stran, tak rozhodně doporučuju kanadský dokument The Corporation (2003).
Vypovídací hodnota je velmi podobná. Dokument jsem kdysi viděl a spoustu věcí už jsem znal. Překvapilo mě, jakou knihou začíná má oblíbená edice. Autorka je levicová novinářka a kritizuje zde nadnárodní společnosti.
Vysvětluje, jak se některé korporace zbavily dělnických profesí a přesunuly pracovní místa do zemí třetího světa. Jak se zcela se zaměřily na marketingové budování značky. Jak ovlivňují vzdělání a vědecký výzkum.
Vliv na univerzity a vědu je asi nejhorší. Dokud si člověk neuvědomí, jaký problém obnáší přesunutí výrobního průmyslu a na něj navázaných profesí. V původní zemi zmizí pracovní místa a v nové naroste moderní otrokářství.
Vliv korporací nás provází celý život a týká se nás všech. Od reklamy pro děti až po dospělého spotřebitele. U nás vytváří konzumní kulturu a v chudých zemích se objevuje vykořisťování a práce v robotárnách.
Působení korporací je tak pro lidskou společnost negativní. Jenže po veškeré relevantní kritice to začne ztrácet dech. Nadšení autorky z neziskových aktivistů nesdílím. V tomto ohledu je to možná poplatné své době.
Tím nemyslím fakta a kritiku nadnárodních korporací, ale nadšení kolem roku 2000. Někdo mohl postřehnout podobnou vlnu kolem roku 2012. Nebo aspoň mě kulturní sabotérství zcela míjí.
Možná v USA je situace jiná. Naštěstí to končí pozitivně, protože nakonec jsou zmiňovány změny, které korporace po nátlaku musely provést. Určité aktivity tak mají smysl, ale musí mít konkrétní cíl.
Bohužel i na jejím případu z mládí vidíme, že levicoví aktivisté se často chytají nedůležitých věcí nebo věcí vyloženě defektních. Pokud má aktivismus smysl, funguje, pokud se chytá ideologických věcí, selhává.
Dnes se v debatách objevují zmatené výkřiky: "Je to firma! Může si dělat co chce!" Třeba najmout vojáky a postřílet pár demonstrantů? Ale dyť to bylo pár negrů a stalo se to kdesi v Africe... (Nigérie, hnutí MOSOP)
Je to nepříjemný číst. Že se dějí špatné věci už dávno víme. Jenom jsme to úplně vytěsnili. Doporučuju všem nadšeným fanouškům Faktomluvy od Roslinga. Akorát hrozí, že všechno o čem autorka píše, už budete znát. 90% 4,5*

17 26.03.2023

Je to náročné. Vyžaduje to soustředění. Funda to říká v první větě. Má to formu eseje, ale je to spíš analýza, jak křesťanství zpřístupnit dnešním lidem. Mnoho odstavců jsem četl vícekrát. Někdy celé pasáže.
Četl jsem to docela dlouho. Místy to má akademický styl psaní. Na druhou stranu jsou některé důležité pasáže napsané opravdu skvěle. Funda má vytříbený jazyk. Jen to není snadné čtení a někdy je to nepříjemné.
Obsahuje to myšlenky, které by měl každý západní člověk znát. Sekulární pojetí křesťanství by mělo být běžnou znalostí. Vzhledem k tomu jak moc je naše kultura křesťanstvím ovlivněná, měli bychom si jeho význam uvědomovat.
Má to tedy dva zásadní nedostatky. Ani za jeden Funda nemůže. První je, že už nejsou cíloví čtenáři. Křesťanství je na okraji zájmu. Počet Přečtených do října 2022 je jen 6 lidí. A druhý je, že to Funda napsal pozdě.
Ale tak o 100 let. Tohle téma se mělo řešit už dávno. Křesťanství reprezentované především církví zaspalo. Cílí na lidi, kteří během času zmizeli. Současné střední vrstvy náboženství (zdánlivě) nepotřebují.
A pokud ano, sáhnou po New Age nebo esoterice. Očekával jsem, že se bude jednat o nějaký nenáboženský přístup ke křesťanství, ale Funda chce samotné křesťanství znenáboženštit. Asi tak jsem to pochopil. Možná blbě.
Se spoustou myšlenek jsem nesouhlasil. On je ateista. Já ne. On považuje ateismus za pozitivní. Já za velmi negativní. Naše cesty v životě vedly přesně obráceně. Já bych to řešil úplně jinak:
Myslím, že křesťanství potřebuje další reformaci. Vrátit ho ke kořenům. Více ho judaizovat. Odstranit nevhodnou řeckou filozofii. Více racionalizovat. Odstranit dědičný hřích a další nesmysly. Ale pořád musí zůstat náboženstvím.
Nemusíme být věřící ani křesťané, ale je nutné chápat hodnotu Ježíšova poselství. I pokud Bůh neexistuje a historický Ježíš nikdy nežil, tak i potom dává křesťanství větší smysl než ateismus. (Konec.)
To sem si odnesl z této Fundovy knížky. Po půl roce se vzdávám. Nejsem natolik fundovaný, abych napsal adekvátní komentář, který si to zaslouží. A taky jsem zaujatý. Nemám rád křesťanství ani ateismus.
Měl by k tomu napsat komentář vzdělaný ateista a věřící, aby bylo srovnání, kdo jak knihu pochopil. Před čtením doporučuji: Kapitoly k nenáboženské spiritualitě (Němečková, 2016) a Evoluce boha (Wright, 2009). Zdají se mi zásadnější. Tohle je vyloženě pro konkrétní zájemce. Ale už nevím, kdo to je.
Funda část knihy nechal 20 let nezměněnou, takže to odráží jeho vývoj a dobu 60. až 70. let, kterou autor reflektuje. ... (Poslední třetina textu smazána. Čistý čas úprav 5 hodin 38 minut.) 80%

11 25.03.2023

Na knize je nejlepší obálka. Ta se fakt povedla. Moc se mi líbí. Jenže obsah je průměr. Pro spoustu čtenářů to bude opakování. Zjednodušeně by se dalo říct, že vše co děláte pro zdraví, děláte i pro mozek.
A co škodí zdraví, škodí i mozku. Není to klasická naučná literatura. Spíš motivační. Takový melvilovský standard. Hýbejte se, žijte smysluplně, dost spěte, zdravě jezte a choďte do společnosti. A to je všechno.
Jen vztažené ke zdraví mozku. Na začátku je nezbytný úvod do jeho fungování. Je vysvětlena tvorba škodlivých plaků. A pak argumenty jak je důležitý zdravý životní styl, protože má větší vliv než geny.
Ve výsledku se nedokážu ubránit zklamání. A pak tohle: na straně 12 se píše: "... (což urychlují zlozvyky typu nadměrného pití alkoholu či kouření marihuany jak je to doopravdy si povíme později)." A na straně 39 o mozku: "Patrně je zdrojem našeho vědomí, ačkoli tím si nejsme tak docela jistí. (Více si řekneme později.)" Ale nějaké později nikdy nepřijde.
Jen v případě alkoholu. Ale že je škodlivý, je snad obecně známé. O vědomí či marihuaně tam pak nebylo nic. Tak jaké později? Teoretický úvod má zhruba 100 stran a pak už je tam jen popis prospěšnosti pohybu, co jíst atd.
Celé to systematicky směřuje k co nejlepší prevenci vůči Alzheimerově chorobě. Ale pořád mi to přijde příliš obecně zaměřené. Myslím, že by tam měly být více ucelené konkrétní rady. Je dost těžké si z toho něco vzít.
Zvláště pokud o zdraví čtete nebo už sportujete a zdravě jíte. Nejvíc důležitá je poslední kapitola, kde jsou praktické rady. Řeší se tam péče o pacienty s demencí, něco k financím, na co myslet a co zařídit apod.
Pokud tenhle druh literatury nečtete, tak si přidejte hvězdu navíc. Koho zajímá stručná a srozumitelná kniha o prevenci před demencí, tak doporučuju. Výborné pro všechny, kdo se chystají do důchodu. 75% 3,5*

11 20.03.2023

Občas čtu i věci, na které nemám dost znalostí. Před člověkem se pak otevírá další vesmír, o kterém neměl ani ponětí. V tom se to podobá Chování od Sapolského. (Dokořán, 2019) Oboje tlusté bichle náročné na vědomosti.
Má to stejné nedostatky. Za největší považuju nejednoznačnost. A pak to má blízko k relativismu. Je to na hraně. Jenže pak to působí jako neschopnost zaujmout jasné stanovisko. Díky tomu to pak čtete s nedůvěrou.
Orientace v 19. století se fakt vyplatí. Kdo má načteno, tomu se doplní spousta souvislostí. Tím pádem to bylo nejzajímavější v případě věcí, které jsem už znal. Víc než o 19. století jsem se dočetl, co o 19. století nevím.
Je to tak rozsáhlé dílo, že není vůbec snadné vytvořit si nějakou osobní syntézu přečteného. Zásadní poučení z toho je, že nemáme přesnou představu, jaké nejsilnější jevy současnosti jsou nejdůležitější.
Na to je potřeba dějinný odstup. I největší vzdělanci 19. století se v popisu jejich doby mýlili. Plyne z toho, že naše vnímání současnosti je silně zkreslené tím, čemu přikládáme důležitost a co se nás bezprostředně dotýká.
S odstupem 100 let se objevuje trochu jiný obraz 19. století. Vědeckotechnická revoluce, která se dnes jeví jako zásadní zlom, měla ve skutečnosti vliv velmi pozvolný. Žádné překotné změny se ve skutečnosti neděly.
Spíše se zdá, že od konce 18. století se nějaký zásadní pokrok téměř zastavil. Vliv starých struktur byl enormně silný. Spoustu zemí svíraly starobylé monarchie. Rychlé změny neměly vliv na jejich byrokratický aparát.
Na druhou stranu to působí značně pozitivně. Vývoj je sice pomalý, ale vše se postupně zlepšuje. Vzdělání a pokrok pozvedá všechny národy. Brutální imperialismus a kolonialismus je triumfem Západu.
A všechno nakonec zničí "matka všech katastrof 20. století". První světová válka. Teprve až ta má sílu vzít starým strukturám moc. Pýcha předchází pád. Ale o tom už kniha není.
Dá se říct, že to obsahuje vazby a spojení než fakta jako taková. Víc než informace to obsahuje spojitosti a souvislosti. A když chybí fakta a informace, tak zkrátka nemáte ty propoje kam dát. A to je i můj případ. :(
Už vím, jak je kniha náročná, ale nevím, zda budu mít někdy tak moc načteno, abych ji četl podruhé. Rozhodně doporučuju všem amatérským historikům. Znalost tohoto období je nutná. To je jediný důvod, proč jsem to četl. 80%

13 12.03.2023

Komu se líbila Katedrála moře, tak doporučuju, je to ještě lepší. Komu se nelíbila, tak nedoporučuju, je to ještě horší. Mně se Katedrála moře líbila. Ale hodnotil jsem ji shovívavě, protože se jedná o autorovu prvotinu.
Tohle je volné pokračování a je to napsané úplně stejně. Sice mezitím napsal další knihy, ale jeho literární projev se vůbec nezměnil. Snad by to šlo přirovnat k naivnímu historickému románu.
Jeho pojetí středověku obsahuje všechno, co si s tímto obdobím intuitivně spojujeme. Skoro se zdá, že se v ukrutnostech středověku vyžívá. Někomu se zas tvrdý osud jeho hrdinů může líbit.
Působí to mnohem víc reálně než v případě nepřemožitelných hrdinů ve fantasy. Ohledně postav je to napsané fakt dobře, takže postavy jsou živí lidé, kteří mají své cíle a touhy a tak se zde logicky objevuje i sex.
A samotný svět Barcelony na přelomu 14. a 15. století je dostatečně autentický. Falcones má vše potřebné nastudované. Vše co se děje odpovídá realitě. Jenže je to tak věrohodné až vás obyčejný příběh moc nepřitahuje.
Ještě kolem 200 strany jsem se do čtení musel nutit. To se mi jinak vůbec nestává. S dalším čtením se to naštěstí zlepšuje. Sice to není zrovna napínavé, ale díky mnoha zvratům chcete víc a víc vědět, jak to bude dál.
Vzadu na přebalu je zmínka o Jménu růže od Eca. Nevím proč tam jsou poznámky od lidí, jejichž rozlišovací schopnost končí u historického románu a nechápou, že je to úplně jiný druh literatury.
Další kniha, kdy jsem moc rád, že jsem to četl, ale jednou mi to stačilo. Co bylo u Katedrály moře nové, svěží a nečekané, už tady moc nefunguje. Může se to líbit třeba lidem, které zajímá pěstování a výroba vína.
Trapně se přiznávám, že od knihy, která má skoro 800 stran, už očekávám něco víc než jen dobrodružný dobře promyšlený příběh ze středověku. Ale kdo historické romány zbožňuje, tak maximálně doporučuju. 75% 3,5*

9 11.03.2023

Těžko se mi to hodnotí. Hodně věcí jsem už znal. A když se člověk moc nového nedozví, tak má tendenci hodnotit víc kriticky. Pro mě to byla spíš intelektuální zábava než něco naučného. O štěstí jsem toho četl dost.
Kdo načteno nemá, bude to vnímat úplně jinak. Pak rozhodně doporučuju. Výborná věc pokud vás zajímá, jak se na štěstí dívá náboženství a dnešní věda. Líbí se mi, jak je dávná moudrost lidstva potvrzená moderními výzkumy.
Problém však je, odnést si z knihy nějaké zásadní poučení. Mě to bavilo, ikdyž jsem si uvědomoval, že to můj život nijak nezmění. Mám totiž podobné názory a dost věcí vidím stejně.
Na druhou stranu Haidt reprezentuje hlavně pozitivní psychologii. Kdo chce něco víc vědeckého, tak doporučuji Psychologii štěstí od Buchera. A na shodu vědy a náboženství Velké partnerství od Sackse.
Jednotlivé kapitoly jsou spíš eseje na různá témata. K mnoha věcem se dá přijít selským rozumem a tak to může působit příliš banálně. Člověku pak snadno unikne, že Haidt to má vědecky podložené.
Zarazilo mě jeho omezené chápání buddhismu, ale to je problém mnoha intelektuálů. Způsob jakým Haidt mluvil o různých náboženských směrech měl blízko k relativizmu. Naštěstí to nemění podstatu sdělení.
Jedna věc je být duchovně praktikující nebo aspoň vystudovaný religionista a druhá mít to jen načtené. Haidt uvádí, že četl všechny zásadní texty, ale je znát, že jeho pochopení je jen na intelektuální úrovni.
Občas se tam objevují nesmyslná srovnání. Třeba tam uvádí životopis Buddhy, který je pro samotné buddhistické učení nepodstatný. Jeho životopis ve formě legendy je spíš učební pomůcka.
Autor tam ke konci začal trochu motat politiku a to se mi moc nelíbilo. Ne kvůli tomu, že tady s ním nesouhlasím, ale spíš na to v knize nebyl vhodný prostor. Takže ke konci mě to trochu zklamalo.
Já vnímám psychoanalýzu negativně a behaviorismus považuju za pomýlený směr. Tady se názorově shodujeme, takže hlavně proto dávám vysoké hodnocení. Nezaujatost se mi v poslední době nedaří.
Pokud vás tohle téma zajímá, tak určitě doporučuju. Ale je dobré nemít příliš vysoká očekávání. Hlavně pokud jste už něco podobného četli. 85% 4,5*

10 05.03.2023

Mně se to líbilo. Ale asi nemám srovnání. Biografická díla nečtu a ani podobné romány od ženských autorek. Musím však uznat, že je to skvěle napsané. Nejvíc oceňuji úplnou absenci hluchých míst.
Nemá to zbytečné dějové odbočky. Ale ani žádné jiné. Celé se to soustředí na život hlavních postav. O jejich době se toho moc nedozvíme. A to je velká škoda. Vždyť se jedná o konec historické epochy.
Končí dlouhé 19. století. Atmosféra je zajímavá tím, že se to odehrává v zemi, která už neexistuje a ve společnosti, která už neexistuje. Konec monarchie je blízko a tradiční společnost také končí.
Starý svět reprezentuje Rakousko-Uhersko a nový USA. Kdyby tam byl aspoň větší rozdíl mezi jejich kulturou, když tam ústřední pár střídavě žil. Historických souvislostí bylo málo. A přitom je to tak úžasné období.
Autorka čerpala z různých deníků a tak to působí věrohodně. Zkrátka věříte, že právě tahle se to mohlo odehrát. Sice se věnuje jen důležitým životním událostem, ale chybějící období nejsou vůbec znát.
Příběh je souvislý a celistvý. Asi mě to tak oslovilo, protože jsem neměl žádná očekávání. Pozitivní je normální chování postav. Vlastní fikci a skutečnou historii se autorce povedlo sladit výborně.
Koho zajímá úplný začátek 20. století nebo významné osobnosti Vídeňské umělecké scény té doby, tak určitě doporučuju. Jen počítejte s tím, že je to víc životopisné než historické a že je to podle skutečnosti. 85%

7 04.03.2023

Začátek mě hrozně bavil. Je dobře napsaný. Bylo to přínosné a podnětné. Vybízí to ke spoustě zamyšlení nad samotným čtením knih. Autor uvádí přesvědčivé argumenty, proč si tvořit chytré poznámky.
Celá myšlenka je jednoduchá. Dělat si poznámky dává smysl. Ale fungování zettelkasten jsem z toho nějak nepochopil. Asi mi něco důležitého uteklo už na začátku. Přesto je první polovina vynikající.
Je to užitečné pro každého, kdo hodně čte. Třeba pro studenty, kteří často píší seminární práce. Pokud se zabýváte psaním na základě přečtené literatury, tak určitě doporučuju. Ale jen kvůli té první polovině.
Druhá je fakt špatná. Začal jsem mít pocit, že jsem úplný blb, který nepochopil dokonalost zettelkasten. Je to prudce teoretické a dost blbě se čte čistá teorie, když s tou praktickou částí nemáte vůbec žádnou zkušenost.
Problém asi bude v tom, že to autor napsal pomocí zettelkasten a tak tu praktickou zkušenost má. Jenže čtenář nejspíš ne. Kdo zettelkasten ovládá, bude to asi vnímat jinak. A kdo ne, bude se dost ztrácet.
Celá druhá polovina je postupně víc a víc nečitelná. Už samotné hodnocení říká, že se to nepovedlo. A komentáře jsou taky kritické. Je to spíš dokonalá ukázka, jak lze pomocí zettelkasten napsat zpackanou knihu.
Už dávno jsem intuitivně pochopil, že podtrhávání v knihách a psaní do nich je jen jejich ničení. Jsem rád, že se mi to potvrdilo. Jediné co se počítá jsou poznámky, které si uděláte mimo. Hodně inspirativní a hodně nepovedené. 65%

13 01.03.2023

Pro mě je to zklamání. Anotace mě moc navnadila. Od autora jsem četl Ve stínu meče a to je skvělá věc. Oboje slibovalo hodně a tak jsem očekával příliš. Navíc se autor přiznává, že svůj pohled na křesťanství musel změnit.
V součtu to bylo přesně to, co mě zajímá. Svůj pohled na křesťanství jsem také musel několikrát změnit. Čím víc čtu, tím víc znalostí. Jenže jsem čekal víc souvislý výklad. Víc konkrétní a víc vysvětlující.
Některým lidem význam křesťanství pro Západ úplně uniká. Myslel jsem, že by jim šla doporučit tahle kniha. Ale po přečtení si tím nejsem vůbec jistý. Je nutné znát souvislosti. Vyžaduje to spíš sečtělejší čtenáře.
Holland se vrací značně do minulosti. První kapitola začíná téměř 1000 let př. n. l.. Druhá se věnuje historii judaismu a je fakt slabá. Psal to holt historik a ne religionista. Tady doporučuju Velké partnerství, kde je judaismus podán lépe. (Aby taky ne, když to napsal rabín.) Navíc se knihy vzájemně doplňují.
Je to hekticky napsané napříč časem. Holland vybral zásadní okamžiky pro vývoj Západu a pokaždé jim věnoval asi 20 stran. Jenže takový formát se nehodí pro popis procesů, které trvaly desítky nebo stovky let.
Osvícenství kvůli jeho významu by chtělo víc rozepsat. Nebo třeba inkvizici se moc nevěnuje. Jenže to neumožňují jednotlivé kapitoly. Popsané historické události jsou spíš oddělené, nemá to příběh.
Holland se snaží popisovat historii nestranně. Uvádí i zločiny křesťanů, církve a církevních představitelů. Do vedení církví se často dostali psychopati, moralisti a názoroví fanatici. Lidé amorální a toužící po moci.
Neobsahuje to mapy, obrázky, tabulky, vůbec nic. Ani žádné definice, vysvětlení. (Bibliografii, rejstřík ano.) Je to taková beletristická historie. Výborně se to čte, ale díky způsobu jakým to autor pojal, si toho člověk moc neodnese.
Kdo miluje historii, tomu určitě doporučuju, ale kdo je po přečtení anotace natěšený na přehodnocení historie Západu a křesťanství, tak by toho neměl moc očekávat. Rozhodně doporučuju všem křesťanům.
Je to pro všechny, kdo si chtějí vyjasnit svůj vztah s křesťanstvím a orientují se v historii. Pro lidi, kteří toho o křesťanství a historii moc neví, je to nevhodné. Je to pro všechny, kdo mají čisté potěšení ze vzdělání.
Při čtení kapitoly o světových válkách mě běhal mráz po zádech. Ideálně měl knihu zakončit tam. Bohužel pokračoval až do úplné současnosti a závěr knihy tak vyzněl do ztracena. Nějaké výsledné shrnutí chybí.
Z historického hlediska je to nezaujaté, ale vychází to ze subjektivní zkušenosti ateisty, který si uvědomil jaký vliv na něj má křesťanství, kterému nevěří. Úplně nejhorší je závěr. Přišel mi strašně osobní.
Určitě si to někdy přečtu znovu. Nebudu mít přehnaná očekávání a třeba to pak budu hodnotit lépe. Tak jsem se vybrečel a už je to o trošku lepší. 77,5% 3,5*

17 25.02.2023

Že je většina lidí dobrá, jsem si myslel vždycky. Přišlo mě to intuitivní. Spíš mě překvapuje, že si někdo může myslet opak. Nechápu proč. Tady ode mě nezaujatost fakt nečekejte. Údajně patřím mezi 3% lidí, kteří to vidí stejně.
Čtení mě potvrdilo, co si už dlouho myslím. I tak mě to bavilo a bylo to super čtení. Obsahuje to spoustu zajímavých informací. Třeba proč slavná kniha Pán much o chlapcích na opuštěném ostrově neodpovídá realitě. Autorovi se dokonce povedlo vypátrat podobný skutečný příběh.
Nebo třeba pravdu o Velikonočním ostrově. To bylo nečekané. A nebo se rozebírá slavný Stanfordský vězeňský experiment. O jeho pochybnosti jsem už věděl, ale zde jsou vypsané hlavní kritické argumenty.
Autor zde kritizuje i další slavný experiment s elektrošoky od Milgrama. Vyvrací některé omyly a předsudky, ale je to nevyvážené. Třeba problematika vymývání mozku chybí. Přitom právě tohle je dnes zásadní.
Do jaké míry mohou defektní ideologie zničit dobro v nás? Co propaganda? Je zřejmé, že to vyvolává nedůvěru kvůli černobílému pojetí. Kritizují se zprávy, ale kritika aktivistických novinářů chybí.
Závěr je přehnaný. Lidé jsou sice dobří, ale špatní lidé zkrátka existují. Někde musí vést hranice, kde stačí důvěra a kde je nutná opatrnost. Když neexistuje shoda, kde jsou ty hranice, tak to může dopadnout jako ve Švédsku.
Rozdíly mezi různými kulturami očividně existují. Tohle autor úplně opomíjí. Jeho zmínky o nenávisti a uprchlících jsou směšné. Když je lék na předsudky kontakt, tak proč to u dotyčných nefunguje? Hlavně, že zdravil sousedy...
Pokud narazíte na zapřisáhlého odpůrce toho, že jsou lidé dobří, nedá vám kniha moc argumentů. Nezbývá než ji tomu člověku doporučit. Vaše vysvětlení nebude přesvědčivé. Ve výsledku se neobejdete bez komplexního vysvětlení.
A vůbec. Proč by lidé nemohli být neutrální? Je to spíš výpověď autora. Bregman některé události interpretuje jak se mu hodí. Nedá se říct, že by to bylo objektivní a nezaujaté. Řeší se spíš jedinec než společnost.
Nejvíc zásadní je začátek. Vidět lidi jako špatné funguje jako nocebo a proto je nutné se tomu vyvarovat. Ale zároveň stát nohama pevně na zemi a uvědomovat si jaká je realita. I přes vážné nedostatky maximálně doporučuju. 90%

19 24.02.2023

Dobře si rozmyslete, zda se do toho pustíte. Není to příjemné čtení. Naopak se dá říct, že je to vyloženě odpuzující. Je to napsané dobře, ale díky obsahu je to za hranou čitelnosti. Před čtením se podívejte na obsah.
Autor řeší současné progresivní paradigma ve 4 oblastech. Homosexualita, ženy, rasa a trans. Čtyři největší kapitoly a mezi nimi pár krátkých zamyšlení. Je to jen popis a shrnutí současného stavu.
Jako analýza je to slabší. Je to spíš novinářská práce než naučná. Pro čtenáře se zdravým rozumem je to zbytečné čtení. Všechny argumenty odkýve, ale stejně uvedené problematice neporozumí víc do hloubky.
Díky zvoleným tématům se měla víc probrat biologie, genetika a možná i endokrinologie. Měl tam být lepší teoretický základ. Autor se měl zaměřit na příčiny. Proč se lidi tahle zbláznili? Odkud se to vzalo?
Výklad se opírá o logické argumenty a ukazuje se, jak jsou progresivní myšlenky nekonzistentní. Zbytečně. Progresivní lidi, kteří popírají biologii a jsou schopni zastávat protichůdné názory, to nemůže nijak přesvědčit.
Nejhorší na tom je, že se jedná o uměle vytvořené problémy. O to hůř se to čte. Co původně začalo rozumně, se v dnešní době zvrhlo v šílenství. Další kniha, kde zdravý rozum dostane pořádně zabrat.
Připravte se, že budete číst 50 stran o homosexualitě a pak už je to jen horší. K samotnému obsahu nemám co říct. Jsem jen zvědavý, jak se bude dál vyvíjet hodnocení a jaké komentáře zde budou přibývat.
Rozhodně si dřív přečtěte Podivnou smrt Evropy. Ta je mnohem víc užitečná. Kdo je cílový čtenář nevím. Dá se říct, že to je úžasná kniha pro konzervativce, kteří se chtějí pohoršovat nad současným úpadkem Západu.
A to není dobrá vizitka. Jenže morální panika se stává oprávněnou. A závěr? Nevolit politiky a strany, které se ohání duhovým hadrem. Nevolit progresivní strany. Ale to my rozumní lidé přece neděláme. Že? Nebo… 85% 4,5*

16 12.02.2023

Je to psané formou reportáží. Tím je dán odstup od postav a výsledné dojmy jsou omezené. Zkrátka tomu nepropadnete tak moc, jako kdyby to bylo napsané normálně. Co je horší, že první kapitola je spoiler.
Ani jedno nedává smysl. Autor si to zbytečně zkomplikoval. Aby pomohla forma reportáží, tak by musely být mnohem lepší. Díky spoileru je celá první třetina zbytečná. Jaký smysl má úvod, když víte, co se stane?
Snadno se to čte, ale fandové sci-fi budou zklamaní. A čím víc se v robotice či automatizaci vyznáte, tím víc. Vzdálená budoucnost, o které autor píše, byla v době psaní už 6 let minulostí. (BigDog 2005)
Na druhou stranu skutečná AI je v nedohlednu. Autor si toho naložil podstatně víc než stačil zvládnout. Kdyby to psal v 90. letech tak snad. Záměr napsat postapo založené na válce mezi AI a lidmi se nepovedl.
Nesrovnalostí je moc a tak to nepůsobí věrohodně. To jako autor neviděl žádné video od Boston Dynamics? Jinak je čtení značně znepokojující. Nad dějem se moc přemýšlet nedá, ale otázek to vzbuzuje spoustu.
Poznáme vůbec, že se nám povedlo stvořit skutečnou AI? Dnes se spousta lidí baví vytvářením obrazů pomocí AI a kdy si s AI můžete popovídat… Škoda, že nejzajímavější pasáže nebyly vysvětleny ani využity.
Jako zábava je to fajn. Doporučuju fanouškům postapo a těm kdo ví, že by se jim to mohlo líbit. Škoda, že to autor víc nepromyslel. Psát totiž umí. 75% 3,5*

12 05.02.2023

Je to stručná kritika sociologie ve 12 bodech, které na sebe myšlenkově navazují. Společenské vědy nejsou zcela exaktní a tak mají potíže, které u těch exaktních chybí. Třeba jen aby byly dostatečně „vědecké“.
Naše myšlení může v těchto vědách selhávat a tak snadno dojde ke krizím. A to se nevyhnulo ani sociologii. Autor poukazuje, jak se některé teorie míjí s realitou a jak se předpovědi některých sociologů vůbec nesplnily.
Čtení si tak užije hlavně ten, kdo se v sociologii orientuje nebo ji studuje. Prvních 6 kapitol mi nepřišlo nějak zásadně objevných. Nesrovnalosti byly příliš evidentní. Taky se přiznávám, že spoustu citovaných autorů neznám.
Co musím rozhodně ocenit, že Keller dokáže dát teorie a skutečnost do takového kontrastu, že se tomu člověk musí smát. Nabádá to, knihu hodnotit i po stránce humoru. Ale i tak by to bylo na 3 hvězdy.
Druhá šestice kapitol je úplně jiná. Nedokážu posoudit jak zastarala první polovina, ale ta druhá je naprosto aktuální. Kapitoly o očekávání a nezájmu přesně popisují dnešní společnost. Od poloviny 90. let žádná změna.
Mylné sociologické předpovědi jsou vlastně taky nevyplněné očekávání. A dnes je zřejmé, že očekávání středních vrstev se rozchází se skutečností. Lidé jsou přitom kulturně nastaveni očekávat od života stále víc.
V systému, který se o jejich očekávání absolutně nezajímá. Přechod od tradiční k moderní společnosti, který je často chápán jen jako pozitivní, nám přinesl spoustu problémů, které jsme si dříve neuvědomovali.
Tradiční společnost byla zaměřená úplně jinak. Pracovitý život, skromnost a očekávání až po smrti. Z tohoto pohledu křesťanství fungovalo. Za to dnešní konzumní způsob života nefunguje.
Lidský život musí dávat smysl, což pouhá spotřeba nedokáže nahradit. Navíc vzniká kultura nezájmu. Co nepřináší okamžitý prospěch, o to se lidé nezajímají. K tomu mám drobnou poznámku:
Naše země je považována za ateistickou zemi, ale reálně to tak není. Lidé se spíš o náboženství a duchovno nezajímají. Tomu se Keller nevěnuje, ale je to ve shodě s popisovanou charakteristikou společnosti.
Některé dnešní nešvary nemají jasného viníka. Jsou dané systémem, ve kterém žijeme. Škoda, že první polovina je spíš učebnicová a ocení ji jen poučení nebo studenti. Druhou lze doporučit všem. Proto nakonec 80%

17 14.01.2023

Humorná kniha o pokrytectví v lepší společnosti. A o střetu nového a starého. Tak jako se na Západě změnila tradiční společnost na moderní, tak ve Vietnamu měla navíc velký vliv francouzská kolonizace.
Reflektuje to 20. léta 20. století a tak je to mírně poučné. Lidé jsou pokrokoví navenek, ale zůstávají konzervativní uvnitř. A to především ve vlastní rodině. Díky přetvařování pak vznikají komické situace.
Zábavné a hravé, ale kdybych to neměl doma, tak bych to nečetl. Obávám se, že cílovka je pevně daná. Buď vás zajímá Vietnam či jihovýchodní Asie a nebo jste čtenáři, které baví humorná kritika společnosti.
Je neuvěřitelné, že to bylo zakázané. Je vidět, jak mají totalitní režimy paranoidní obavy z umění. Kritiku jejich režimu vidí všude. A o erotice se nedá mluvit, takže kdo má chlupaté myšlenky, bude ze čtení zklamán.
Na druhou stranu je neuvěřitelné, co všechno vychází na našem knižním trhu a co si můžeme přečíst česky v kvalitně vydané a přeložené knize. Ilustrace se dnes už prakticky nevidí a překlad je velmi dobrý.
Takže kdo chce něco víc vědět o jedné z našich menšin, dá se to doporučit. Pokud vás Vietnam ani proměny společnosti nezajímají, tak to humor nezachrání. Je vidět, že progresivní lidé byli směšní už tehdy.
My máme eurohujery a libtardy a ve Vietnamu měli stoupence prozápadního hnutí. Tahle pointa mě hrozně baví, ale na 4 hvězdy to nestačí. Docela vtipné, ale je to spíš glosa než román. 75% 3,5*

9 08.01.2023

Nechápu tak vysoké hodnocení. Vždyť je to skoro laciná duchařina. Akorát fakt dobře napsaná. Jenže když čtu beletrii, tak mě zajímá dobře promyšlený příběh, než abych se rozplýval nad uměleckým stylem.
U historické prózy snad, ale tady to nedokážu ocenit. Je to spojení krásné literatury a fantasy, protože tam horor patří, a nakonec to není ani jedno. Ale asi právě proto je King tak oblíbený.
Vlastně nerozumím, proč se svým úžasným talentem píše zrovna horory… Je to skvěle napsané, ale od poloviny jsem se těšil až to dočtu. Mě to nevyhovuje. Od hororu očekávám děsivý příběh nebo aspoň pořádné napětí.
A pak jsem nepochopil ten zlom v ději. K čemu tam je budování atmosféry na 200 stranách, když se to v jednom okamžiku zlomí tak moc, že to ztratí smysl? Buď je na začátku 200 stran navíc a nebo v závěru 200 stran chybí.
Schválně jsem to četl teď v zimě, když napadl sníh, aby to mělo lepší atmosféru, ale vůbec to nepomohlo. Zakončení působí zbrkle. Jako by si King řekl: „Už je to moc dlouhý, tady to useknu.“ Děj je ukrutně nevyvážený.
Je to spíš sociální horor. Čekáte bubáky a přijde alkoholismus a další sociální problémy. Asi jsem moc primitivní čtenář a tak to na mě působí křečovitě. Ostatní to asi naopak oceňují. Možná je to v něčem poučné. Nevím.
Takže je to jasný. Kingovým fanouškům vřele doporučuju. U ostatních záleží na očekávání. Mě sociální problematika ve fantasy moc nesedí. Divná kombinace. Má chyba. Tohle fakt nebylo pro mě. :( 70%

18 02.01.2023