Damato komentáře u knih

Mám hodně rozporuplné pocity. Viděla jsem film, četla knihu. Obojí mě zasáhlo, emoce se mnou házely ze strany na stranu. Nakonec jsem se ustálila v depresičce, kterou korunovalo podzimní sychravé počasí. Rodinný život , hra na vzorného tatínka, který po snídani odešel střílet do Židů... Vzpomněla jsem si na kdysi v Československé televizi vysílané zpravodajství o Heindrichovi a jeho ženě, která do televize prohlásila, že by se do Prahy a do doby Protektorátu vrátila třeba i bosá. Uvědomujeme si, kolik takových velkých dcer národa bylo v Hitlerově mládeži vychováváno a své nadšení předávaly- a předávají- dalším generacím? Tak jak jsme v historii zavírali oči před nebezpečím od německých hranic, tak teď zas zavíráme oči před nebezpečím přistěhovalců z muslimských zemí. A mám strach z budoucnosti, aby jednou náš kulturní svět nebyl zatemněn jinou , další velkou myšlenkou, dalekou od našich hodnot.

23 04.11.2020

Připadám si se svým hodnocením nepatřičně, ale víc než 3* za sebe dát nemohu. Nedokázala jsem se do knihy začíst, nepohltila mě až tak, abych se těšila na každou volnou chvilku, kdy mohu číst. Po spoustě kladných chvalozpěvů já za sebe prostě říkám.., prapodivno, smutno, šedivo. Já vím, doba byla zlá, nečekám, že každá kniha bude zářit "světlou budoucností", pár knih s touto tématikou jsem již přelouskala a pokud bych porovnávala s ostatními v tomto žánru - tady opravdu nic co by mě zasáhlo pořád ne a ne najít.

41 04.11.2020

Za mě také deset *, byla jsem tímto milým čtením okamžitě vtržena do knihy, což miluju a pan Čepelka je náramný vypravěč, sám Cimrman by mu jeho talent mohl závidět. Samozřejmě mamku v Aktu to nepředčí, ta je jen jedna a lépe už to ani nejde (viď taťko...), ale knihu doporučím, na takovéto podzimní sychravo- ideální.

42 02.11.2020

Možná se budu lišit od hodnocení dole pode mnou. Ale já si Murpyho knihy četla a to v životním svrabu, který prošel kolem mě. A přežila jsem s tím, že život stojí za to žít, ať už vám klacky pod nohy hodil někdo, od koho byste to čekali nejméně ( v mém případě dnes již dávno ex-manžel) nebo ze závisti někdo, od koho jste to čekali, protože antipatie byla oboustranná.
Jsou to opravdu úvahy-životní zkušenosti-od člověka, který ví, o čem je řeč, který lidské duši a bolístkám hodně dobře rozumí. Ano , hodně se obrací na Bibli, což má pro ateisty velkou nevýhodu, musí si cestičku k tomu, co tím "chce básník říci" vydupávat sami. Ale není to nečitelné, jen musí člověk vnímat hlavně sebe a své pocity si říkat sám sobě bez příkras so cítí, co chce a co je pro něj nedůležitější a ve finále - řídit se sebou samým, samozřejmě s ohledem na své nejbližší.

27 02.11.2020

Murphy a jeho knihy- to je studnice moudra. Pro mě naprosto TOP čtení. Jediné, k čemu bych měla výhrady je to- já ač člověk hluboce věřící nemám problém s odkazem na citace Bible. Ale chtěla jsem knihu půjčit člověku, kterému by možná poznání sebe sama a své duše alespoň trochu pomohlo k pochopení nejen právě sebe sama ale i k pochopení světa okolo. Není jen zlý a necitelný, je a dokáže být i veselý a milý ten svět venku před prahem , jen se umět okolo sebe koukat a umět se smát, smát se i třeba sám sobě. Což zrovna Murphy skvostně dokáže. Ale jak to má pochopit ateista. To nezapadá do sebe. To prostě nejde. A nebo jde , ale dá to hodně síly. Člověk věřící se svěří Bohu a věří mu, ateista si tohle musí vyřešit sám v sobě a pro sebe. Moc podvědomí v tomto byla o vous benevolentnější.

25 02.11.2020

Hodně jsem se po dočtení zamýšlela nad životem, jako takovým. Kdyby..... kdybych žila v té době, jaká bych byla já? Statečná po dědovi???? Nevím....Kdybych měla děti, bála bych se , k smrti bych se bála všeho....Terezína, Mathausenu, bolesti u výslechu, bolesti o život dětí.... Byla bych šedá Myš a přežívala? Nevím, nikdy jsem pusu proti nespravedlnosti nedržela, párkrát přes ni pořádně dostala ....Samé kdyby. Proto nemůžeme porovnávat. Kdyby vyrůstala Hana nyní, měla by nejnovější mobil, měli by služebnou a dívala by se na děti ze slabších sociálních vrstev z vrchu? Asi ano.... ale to je samé kdyby. Každopádně souhlasím s Jája 92.... měla jsem problém se do knihy začíst,).

Nádherná kniha po mém tatínkovi, kterou dostal, když šel v roce 1944 do první třídy, Pak jsem ji v sedmdesátých letech četla já a s velkým nadšením se v 90 letech na ni vrhli moji synové. Za 5 let v nich bude svá první písmenka luštit můj vnouček a já doufám, že u toho budu moci být. A tak jak muj tatínek, jako já, jako moji synové bude chtít udělat ze žehlícího prkna stejnou skluzavku do postele jako Jeník z knihy a a poté si bude přeříkávat stejnou modlitbičku z knihy, , jako kdysi děda, jako později já, jako nedávno moji kluci.... Můj Pánbíčku na nebíčku, modlitbičku dovedu-ochraňuj mně mou dušičku, než zas něco provedu....

25 02.11.2020

Skvělý Murakami.... a vlastně , co jsem jiného čekala???? MOŽNÁ VÍC OPTIMISMU, mládí a studentská léta přeci voní láskou, zamilovaností, bezstarostností. A najednou ne???? Ano, tady - u tohoto čtení si totiž každý sáhne na své vlastní dno. I přesto jsem u čtení byla naprosto fascinována dějem a díky Murakami, bylo to čtení bez nádechu. A díky Dádul za půjčení, jednou, až si budu s mým vnoučkem povídat o knihách, všechno mu budu vysvětlovat a doporučovat, už se na to těším.

48 02.11.2020

Paní Loukotová, promiňte. Při vší úctě k VÁM, jsem vaše velká obdivovatelka, vaše knihy- obzvláště Navzdory básník zpívá, Není římského lidu a Spartakus mě dokážou přikurtovat k židli, ale tohle to... to se opravdu číst nedá. Nadále zůstávám vaší čtenářkou, ale tohle opravdu nedávám.

23 02.11.2020

Možná proto, že jsem se do tzv. Sudet v době kdy začínal skomírat socialismus přistěhovala, do místa Bohem zapomenutého, ale bývalými německými Sudeťáky neustále navštěvováno a i finančně podporováno. Jsme celkem empatická povaha a po pár vyprávění místních , českých občanů, jsem tady začala cítit tíhu, kterou tenhle, ano krásný,ale neskutečně smutný kraj v sobě a sebou nese. Neštěstí, které se touto krajinou od roku 1938 až do dnů sametové revoluce prohnalo, je bytostně cítit do dnešních dnů a v knize je to nádherně popsáno. Ta bolest lid - ať už Čechů nebo těch ostatních tady prostě je . Starousedlíci pomalu vymírají, mladí , kteří se sem ( málokdy) vrací ze studíí a kteří jsou tu doma, tady sice trochu rozčeří vodu svou energií, ale je to žalostně málo. Pořád - stejně jak v této smutné knize je celé naše pohraničí kraj zapomenutý, kde infrastruktura prostě nefunguje a když funguje, tak špatně. Kniha je velice smutná a velice výstižná. Bude vás u čtení bolet duše, bude vám smutno- ale tak to prostě je.

32 06.10.2020

Jako každý normální člověk, který v současné době projde kolem tohoto titulu, zastaví se a nakoukne. Já nejsem vyjímka. Zastavila jsem se a až doma koukla na hodnocení tady na DK. I přesto jsem začala číst. A tak teď mám rozporuplné pocity. Detektivka není můj šálek kávy, ale číst se to dalo. Možná jsem čekala víc- Já vám teda řeknu, co jsem čekala. Pozitivní zakončení celé karantény. A to se nekonalo. Podle mě dost depresivní a kdo tuhle dobu přežíváte na antidepresivech, tak se knize vyhněte. Já si po přečtení hned po antidepresivech sáhla. De facto ( podle skutečnosti)- čekala jsem víc.... de jure ( podle práva) - není to špatně napsané, ale číst to s chutí čtenáře, který se na čtení těší - to se fakt nedá ( alespoň pro osoby s menší psychickou odolností- a to jsem já).

37 30.09.2020

Knihu jsem četla jako malá 12-13 letá holka a naprosto mě fascinovala. Možná i díky své sestře, která hudbu studovala na brněnské konzervatoři jsem k vážné muzice trochu přilnula a do dnes mám moc ráda, když se ve Stavovském divadle usadím a kochám se nejen krásou divadla, (které mám naprosto nejraději ze všech našich divadel, protože tam na mě dýchá minulost ze všech koutů) ale i muzikou. Vidím tam za dirigentským pultem nejen Smetanu, cítím tam naše národní dědictví.
Ke knize jsem se vrátila jako dospělá . A ouha, najednou jsem uvízla ve svém současném světě a už jsem se nedostala přes dospělácký náhled. Přesto, že je kniha napsána velice poutavě, trochu tam cítím určitou naivitu dětství. Tu samozřejmě máme ve vzpomínkách na dětství všichni, přesto bych asi knize ubrala na hodnocení. Ale neudělám to už proto, že knihu určitě doporučím vnoučatům, až budou vnímat naši , českou, kulturu. Smetanovo rodiště jsem prošla nesčíslněkrát v životě, protože pocházím z města nedaleko Litomyšle , nedávno jsem byla po letech i na zámku, kde nás provedla paní průvodkyně po domě , kde se Smetana narodil ( mimochodem, trošku se paní ztrácela ve výkladu a přestože byla velice milá, chyby v jejím výkladu byly do očí bijící...) a po procházce Litomyšlí musím opravdu toto město mládí pana Smetany ( a pana Jiráska, paní Němcové , paní Rettigové a spoustě dalších našich historiků a spisovatelů) jen a jen doporučit . Stejně tak, jak Jabkenice, kde vznikala ty nejnádhernější opery a díla pana Smetany.

30 30.09.2020

Lustig je naprostý fenomén. Miluji jeho vyjadřování, lehce ironické, lehce smutné, prostě píše ( vlastně psal.... nějak mi to nejde psát v minulém čase) s lehkostí, kterou čtenáři všech jeho knih naprosto bytostně cítí. Možná právě tou tíhou břemena , kterou mu život nandal , možní tím, že mu byla ironie lehce daná do vínku. Měla jsem to štěstí, že jsem ho v životě potkala - on to samozřejmě netuší ( netušil...) a žilo se mu i bez této vědomosti dobře. Zatímco já si jeho moudrostí a potměšilým úsměvem žiji do dnes, on si v klidu žil i bez mé ironie a mého úsměvu. Nevím, svou moudrostí a lehkostí vyjadřování mi připomíná pana Wericha. Každopádně to byl PAN SPISOVATEL, který by "rádobypisálkyufňukánky" strčil do kapsy zadních kalhot. A to nemluvím o některé současné próze, kdy se v knize motá nečitelno a depresivno až až - ač k tomu nemá pisálekufňukánek pražádný důvod. Jeho knihy jsou převážně nádherně smutné s depresivním koncem, ale přitom strašně moc lidské až jemné. Prostě pane Lustigu, já vás miluju, víte VY to vůbec????

31 23.09.2020

Moje chyba, kolikrát jsem si říkala, že Třeštíková není moje krevní skupina. Tak se mi to opětovně potvrdilo. Tohle je chaotická slátanina, od ničeho k ničemu, celkem duchoprázdno.

50 15.09.2020

Moje první audio kniha . Po přečtení komentářů jsem se na ni těšila- zkuste si po tmě , v zimě obejít dům, který znáte, Rozbijete si pusu nato tata. Začátek famózní, když jsem poslouchala ty nahrávky a zpětné přehrávání pak bylo úplně jiné, šel mi mráz nejen po zádech a hrůzou se mi ježily dlouhé vlasy. .... a pak...pak jsem najednou usnula. A zkoušela znovu doposlechnout následující den, kdy jsem ve dne seděla v křesle a těšila se na to, že si knihu v pohodě doposlechnu... a zase nic. Ty hvězdičky za začátek- pak už to byla trochu nuda.

29 14.09.2020

Paní Zagorová a její poezie je náramná, miluji její písně , jsou dokonalé.

29 07.08.2020

Možná je to létem, možná tím, že v létě víc než kdy jindy vzpomínám na prázdniny strávené u babičky na půdě, na kupě voňavého sena, kdy jsem četla všechno, co mi přišlo pod ruku. A Stanislava Rudolfa jsem znala zpaměti. Jeho knížky o prvních láskách, o prvních pusách o kterých sní holky od 14 let a které přijdou vždycky úplně jinak a úplně jinde, než jsme si je vysnili , o prvních zklamáních, po kterých jsme chtěli nejlíp ihned umřít, abychom si druhý den mohli všimnout někoho úplně jiného, zajímavějšího, který v naší přítomnosti ztrácel řeč - nádherná doba končícího dětství a začínajícího dospívání, které za několik málo let ukončí dospělost. Pan Rudolf psal pro nás, holky prostě nádherně, jako by nám viděl do duše.
Nedávno jsem své 9 leté vnučce pustila film Údolí krásných žab a už jsem ji chytla za drápek , není daleko doba, kdy ji knihu půjčím... a pak Nebreč Lucie, potom Metráčka, Něžně háčkovaný čas..... prostě všechny mé poklady mládí....

44 07.08.2020

Kniha se mi dostala do rukou při dovolené , kdy je na čtení klid a čas. Nerada, ale na straně 80 , kdy jsem se nedokázala do knihy začíst , odkládám. Nedávám skoro nikdy odpad, už jen za práci, kterou si s knihou autor dal. Proto dvě *. Za název a hezkou obálku. Mám ráda jiný žánr, proto nebudu znevažovat knihu svými názory. Určitě si kniha své čtenáře najde, ale já to nejsem.

22 03.08.2020

Kniha mého dětství, moje nejlepší kamarádka měla maminku, která pocházela z Valmezu, znala paní Kutinovou (Málinku) a měla všechny díly - každé prázdniny jsem četla znovu a znovu a ke knihám se vracím do dnešních dnů. Úžasně milé a přitom rošťácké povídky a když jsem se později dostala i do Blumova -Bylnice, později poznala Kopanice a s nimi i žítkovské bohyně - poznala jsem tam co je to opravdové Genius loci.

34 27.07.2020

Téma děsivé, takové memento dob příštích , přesto jsem v polovině knihu odložila na noční stolek a nějak nejsem schopná ji znovu otevřít. To ne proto, že je tak děsivá, ale nechytil mě styl psaní. Za nápad proto hvězdičky, za zpracování nápadu - nevím, styl psaní mě opravdu nevyhovuje, nemám chuť číst dál..psáno 20.4.2020

A po roce - přidávám hvězdičku -dne 26.1.2021 jsem se ke knize vrátila, protože to co se děje v těchto dnech ve Francii, je dost alarmující. Pokud bude dovoleno muslimům v evropské zemi až tak moc roztahovat křídla tak potom s námi všemi - Alláhu Akbar... Dovede si křesťan představit, že by v muslimských zemích vyrostl kostel? Ukamenovali by kohokoli, kdo kolem projde, pokud by se podařilo kostel postavit a vysvětit.... a my , co my???.... jen tupě přihlížíme, ve jménu naší víry je nám to jedno....Francie je přeci tak daleko.... No, to si Židé v říjnu 1938 mysleli o Rakousku taky...

35 20.04.2020