Damato komentáře u knih

Prosím, neporovnávejme Hanu a jakoukoli další knihu. Porovnáváme neporovnavatelné. Slepá mapa, Hotýlek..... všechny knihy paní Mornštajnové jsou ...WAU...Kdyby napsala pouze jednu z nich, byla by pro mě TOP autorka. Tiché roky- číst je první , psala bych ódy na autorku. Její styl, její naprosto dokonalá orientace v době, její naprosto uchvacující vtažení do děje, kdy čtenář čte a během toho čtení je vtažen do děje tak moc, že stojí v obyváku u klavíru, v tu chvíli sedí sedí v autě a zavírá oči hrůzou, stříhá novinové ústřižky až se málem střihne...
Paní Mornštajnová- děkuji. Děkuji za všechny čtenáře, kteří jsou vašimi knihami pohlceni tak jako já a v neposlední řadě děkuji i dárci, který mi knihu daroval, protože ví, jak moc jsem po ni toužila.
A všem čtenářům, kteří se chystají knihu číst přeji nezapomenutelný zážitek.

91 17.03.2021

(SPOILER) Kniha je úžasně napsaná.
Přesto, že v historické části popisuje dobu temna- holocuastu a anšlusu Rakouska , četla se velice pohodově a nenásilně. Novodobá Amerika a Německo už se mi četli hůř, ale ke konci jsem litovala, že jsem to čtení trochu ošulila, protože závěr byl naprosto famózní. Rozhodně příběh, který vás chytne a nepustí. Prožíváte s Kristoffem všechno až tak, že vás v posteli i nohy zebou , s Elenou prožíváte tu beznaděj při hledání matky a oddechnete si, když alespoň sestra a otec jsou jak-takž v bezpečí. A to pořád nevíte , co bude dál ...
Amerika a Německo 90 let mně už tak nebralo, ale číst tyto části samostatně , nebýt u toho tak famózně zpracovaná část let 1938-1939 , určitě bych dala také vysoké hodnocení...A pak přijde závěr, kdy jedete s písmenky po řádcích a nedýcháte... Prostě nádhera...

40 01.03.2021

Tak nějak jsem si ověřila u knihy to, co vím už dávno
Rozhodně nesouhlasím, že tento člověk měl vysoký mravní kredit- ale to nebudu soudit já, jednou to vyhodnotí budoucnost- což tato kniha také tak trochu vyhodnocuje.
Souhlasím s tím, že jako dramatik byl par excellence .
Souhlasím s tím, že v listopadu 89 byl milován celým světem - nenapadá vás ale , že dav byl trochu zfanatizován ( co takhle pohádka Císařovi nové šaty...)
Souhlasím s tím, že ho- jako všechny lidi -ovlivnilo dětství a prostředí, ve kterém žil. Ve svém principu mu byl dělný lid naprosto ukradený...a to nejen v dětství, ale i jako politik na tom se vztahem k obyčejnému lidu nebyl až tak "echt gold". Nakonec setkání s polským předákem Lechem Valesou ukázalo, jak to ten náš "lidumil" uměl zahrát...A oni mu to (VH) v tom Polsku až tak nebaštili...
I tu demokracii si představoval trochu jinak, než my, obyčejní lidé. A my mu to všichni baštili- a spolkli i s navijákem

33 19.02.2021

Reakce na komentář onRock-To jako vážně????? v 21 století?????.... a demokracie nám opět mává z jiného koutu světa, než z toho našeho. Stydím se za naše politiky, za každého jednoho, kterému je český národ úplně ukradený, možná se budu rouhat, ale jde to jen na moje triko - Nechť jim nikdy není země česká lehká....
Co se týče knihy- napsáno asi dost dobře, v každém případě, tahle zem potřebuje k životu dalšího Karla IV....a ten nepřichází a nepřichází....Je to v čem? V nás, že si takovou bandu volíme????

Moc těžko se mi píše. Kniha mě zasáhla kdysi, jako studentku, nyní po letech, kdy mám odrostlé děti a malá vnoučata, cítím tu nepopsatelnou bezmoc kolem Uzlíka a naprosto se ztotožňuji s komentářem ondrej.b - ten mně mluví z duše.
Kniha i film určitě navždy zůstanou v mém srdíčku

Knihu mi přivezla před 30 lety sestra do nemocnice. Věděla, že jsem knihomol a s knihou v ruce přežiju všechno. Naštěstí s touto knihou mi přivezla i jiné. Nesčíslněkrát jsem se pokoušela knihou prokousat. Ilustrace pana Renčína přímo svádí k tomu knihu otevřít a číst. Ale za těch 30 let jsem se dostala ke stránce 150- mám tam permanentně založenou záložku, jestli se kdy dostanu dál. Začátek super, ale pak jen šeĎ a nuda. Řečeno řečí pana Cimrmana- asi sedím vlevo.

35 10.01.2021

Nejdříve trochu rozladění, protože Zvuk slunečních hodin zůstává v mém srdíčku i po pár letech od přečtení. Tenkrát jsem u čtení promočila nejeden kapesník. Srdce na udici jsem četla nedávno, proto se to mnohem hůře hodnotí. Autorka se již -Bohu žel -nemůže proti mému komentáři bránit. Ale mně to celé připadalo takové ne snad necitlivé, ale studené, chladné, bez emocí. Nebo jsem knihu četla ve špatné době, kdy jsem sama byla emočně trochu mimo a celý svět stál proti mě. Proto knihu hodnotím průměrem a za pár let ji dám určitě šanci. A - uvidíme.

34 10.01.2021

Kniha, kterou, pokud jednou přečtete, budete se k ní vracet celý život. Krásně to popsal willy9203. Když vám bude ouzko, když budete v pohodě. Kniha o věcech člověka. O radostech i starostech. Trochu už je cítit strach z války, přesto kniha pobaví. Možná proto, že my víme, že zlo bylo poraženo, Do jaké míry však necháme dalšímu zlu, aby vystrkovalo drápky je jen na nás. Už i tady čteme, že se Hitlera moc nebáli, protože mysleli, že to vyřeší ti ostatní- myšleno tím politici jiných států. Kniha je tím i o zamyšlení, jak život prožít a nezoufat, ale bojovat za lepší zítra.

Můj životní sen, sednout v Moskvě do vlaku a 14 dní poslouchat klapot kol a kochat se pohledem na zemi, o které jsem tolik slyšela - ať už v dobrém, nebo zlém, Ale lidi, lidi jsou přeci všude stejní. Jednou si spolu sednem a pojedem, ano? Necháme všechny starosti tady doma a s napečenými vepřovými řízky ( slibuji, že budou měkké) se necháme kolébat po téhle transsibiřsé magistrále, koukat na Bajkal a splníme si sen o našem cestování. Nejdřív ale musíme zjistit, kde zabukovat jízdenky, na Idosu to totiž nejde. Tahle železniční příručka mě trochu dostala do rauše a už se vidím , jak okénem ruského vagónu koukám na krásu Sibiře.

46 10.01.2021

Naprosto se ztotožňuji s komentářem Alef- knihu jsem četla v nedělní zimní podvečer, zabořená v křesle s hrnkem bylinkového čaje, kdy jsem měla všechno hotovo a jen tak si vychutnávala večerní ,nedělní nicnedělání. A s Čapkovou knihou- co je lepšího. Venku začíná chumelit a vy si ve svém teplém a uklizeném 3+1 čtete o rozlehlých sídlech ( tam musela být zima a nevlídno) o parcích, kde by jeden zabloudil a vše vlastně psané s tak milým čapkovským přehledem , že to všechno člověk vidí před sebou a brouzdá parky, klepe se zimou ve studeném dešti , abyste se pak s hrdým anglickým lordem stavil na jeden drink v útulném klubu. Vše s anglickou přesností a přesto milé, pohodlné, nekonfliktní. A pořád aktuální. Jakoby to Čapek psal včera. Pokud hledáte odpočinkovou četbu, doporučuji.

55 06.01.2021

Za mě je tohle Hájíčkovo TOP dílo. V minulých letech jsem u knih pana Hájíčka občas nedočítávala a přeskakovala stránky, u téhle knihy jsem si přála, aby se četla pomalu. Dynamika a spád této knihy byl dalek nudných knih předchozích. Kniha se četla naprosto skvěle, možná i proto, že jsem ve věku Marie, rozvodem jsem také prošla, rodiče bydlí daleko a také potřebují pomoc, na rozdíl od knihy se ale my se sestrou dohodneme, protože bydlíme obě daleko a víme, jaké to jsou nervy. Četla jsem svoje myšlenky, svoje průšvihy, svoje touhy.... četla jsem svůj život. Pane Hájíčku, tohle se povedlo a já vám moc děkuji. A tobě ségro taky - nebýt tohoto dárku, asi bych sama po dalších knihách autora dobrovolně nesáhla, ale tohle se mi fakt líbilo.

59 31.12.2020

Jedna z mých prvních knížek, které mi babička četla. Jako dítěti se mi tyto příběhy líbily, když jsem se naučila číst, louskala jsem prázdniny co prázdniny tuhle knihu pořád dokola. Ale upřímně - když jsem měla tuto knihu číst svým malým dětem, ráda jsem sáhla po jemném a milém Erbenovi, než tyto trochu hororové pohádky. Svým obsahem mi trochu připomínají pohádky naší B. Němcové, jejíž pohádky mi jako malé holce naháněly hrůzu ( obzvláště pak Černá princezna Milena, která trhala hlavy....) takže Grimmové- ano, ale pro starší děti, kteří už ale na pohádky nevěří. Zato se nebudou v postýlkách bát a vidět bubáky v každém rohu.

35 29.12.2020

Nedovedu si představit Vánoce bez Ladových obrázků. Nedovedu si představit rok bez kalendáře s obrázky pana Lady. Nedovedu si představit, že bych mně milé a dětstvím vonící obrázky nikdy nepoznala . Pane Lado, díky vám za krásné Vánoce, milé jaro s chlapci prohánějícími káču , parné léto v potoce pod hrusickým kostelem a smutný podzim s vodníkem na vrbě. Všechny tyto obrázky patří k našim životům, tak jak pan Lada k dětským knížkám, ve kterých se v dospělosti tak rádi vracíme do dětství.

48 23.12.2020

Naprosto přikurtována k židli jsem tuto velice zajímavou knihu četla a děkuji za doporučení. Tohle prostě bylo tak poutavě napsáno, to prostě nelze vymyslet. Maximum hvězdiček pro autora, žádnou hvězdičku pro lidi- to co zažil 16 letý kluk, to prostě jiný druh, než člověk, na téhle planetě nevymyslí.

25 23.12.2020

Knihu jsem si stáhla na netu a to v době mediálního humbuku, který kolem knihy prošel. Byla jsem zvědavá. Po přečtení mi vstávaly vlasy hrůzou. Ne ani tak z textu, který jsem četla jako dospělá s vlastním úsudkem, ale z toho, jaký to muselo mít vliv na malé děti. Já v dětství kolem sebe často slyšela v kontextu se svým milovaným dědou - koncentrák, hlad, zima, neštěstí a dala jsem si to do spojitosti s německým národem, odkud nacismus pocházel. Na druhou stranu se ve mě pere to, co jsem slyšela z jiné strany- židovský národ byl ( ovšem pouze naoko) vždycky mimo dění, ovšem ekonomicky vládl světem ( a dodnes vládne) Dodnes to ve mě vězí. A zůstalo mi to v nějaké mozkové komoře a ne a ne pryč. Takže nacismus versus židovství. Mám svoji cestu- češství, to mi rodiče vtloukali a na to jsem hrdá. V tom jsem vyrůstala. A proto, jako dospělá naprosto chápu, jak mohla taková literatura ovlivnit myšlení dětí a celé mladé generace. A že antisemitismus i nacismus pořád žije, na to vemte jed z jedovaté houby . A když k tomu přidáme muslimskou víru - výsledek této nerovnice se rovná naprosté degradaci lidství.
Jinak můj názer na humbuk a medializace této knihy se velice shoduje s komentářem ctuaucturad, myslím, že perfektně vystihl lidskou blbost.

21 16.12.2020

Živote postůj, já jsem jen tvůj.....Kniha rozhodně napsaná skvostně, leč mě se bohužel dostala do ruky v době, kdy se pomalu moji rodiče ohlížejí a uklízejí svůj živit, kdy se pomalu dostávají do cílové rovinky a i já už začínám pomalu bilancovat a otáčet se a bát se o to, abych po sobě nezanechala nějaký "balast" . Asi i proto jsem polovinu knihy probrečela, polovinu provzdychala a vzpomínala na tu nádhernou naivitu mládí. Proč mladí nevěří, že ten život tak strašně rychle letí..Proto ta věta: ŽIVOTE POSTŮJ ....U čtení této nádherné a velice citlivě napsané knihy jsem si utřídila své myšlenkové pochody a trochu se uklidnila a trochu i znervózněla. Nebojím se absolutního odchodu, mám čím dál větší strach ze ztráty soběstačnosti a ze ztráty mého JÁ.
Co se týče knihy a myšlenky, jak praví češtináři: "Co tím chtěl básník říci..." ? Pro mě jasná výzva- važme si života, opravky se tady netolerují...

42 16.12.2020

Naprosto jedinečné zpracování holocaustu a polského odboje. Už dlouho se mi nestalo, že bych se do knihy začetla a nevnímala okolí. Za takhle úžasné zpracování okolností, které byli bravurně zapracovány do knihy patří autorce plný počet hvězdiček. Samozřejmě, že to není odpočinková kniha, nezasmějete se u ní, opět budete žasnout, jak lze pomyslnou ideou zfanatizovat dav, který věří, že nadčlověk může všechno. Pokaždé, když čtu podobný druh knih, říkám si, že všichni ti členové SS, kteří měli nějaké funkce byli přeci studovaní lidé, kteří měli minimálně maturitu na gymnáziích, přesto se nechali zblbnout a věřili ve svou nadřazenost. Chápete, jak málo stač k tomu, aby se povedlo člověka a potažmo dav zfanatizovat?

36 14.12.2020

Já prostě Sandru miluju, taková pohodová holka a její čtení je naprosto stejné jako Sandra. Pohodové, milé, bezproblémové , odpočinkové.... doporučuji po dni plném chaosu a nervů si sednout k této knize a nechat se Sandrou uklidnit a vědět, že každý máme nějaké starosti a trápení a ty lze řešit s chladnou hlavou a s kladným přístupem k humoru se vše zvládá lépe.

37 09.12.2020

Knihu jsem dostala jako malá holka k nějakému vysvědčení a proležela v ní celé prázdniny. Krásná Vasilisa by koukala, jak jsem si na ni na babiččině půdě hrála, v maminčiných svatebních šatech a lodičkách jsem byla (samozřejmě pouze v mých očích) neodolatelná carevna. Finist, jasný sokol, by mi záviděl jízdu na koni , kde koně představoval starý plot, na jehož betonovém sloupku jsem seděla a mávala švihadlem nad hlavou. Švihadlo, toť v mých dětských očích bylo lano. Babička , když mě na plotě viděla , měla málem šok z nepoznaného, ale na dobu, kdy pršelo a my společně s babičkou četli tuhle milou knihu, nikdy nezapomenu. Povídání o statečnosti, lásce, odvaze a na druhé straně o falši, která byla vždy dobrem poražena , to bylo čtení, které jsem celé prázdniny hltala a knihu mám do dnes u rodičů v knihovně. Četla jsem ji svým dětem, ale kluci milovali přece jen o něco víc Českého Honzu. A také dodnes nevím, co jsou to ty pelmeně.....

78 13.11.2020

Milé, občas smutné, občas veselé, občas poučné povídání o marnivosti, lásce, nezbednisti a moudrosti. Nejen člověčí rysy, vodnický a Rusalčin svět je úplně stejný. Dnes jsme s vnučka i dočetli tuto nádhernou knihu, kterou jsem si dovezla z půdy od rodičů a jako malá ji četla snad... 'po tisícátý" Tato nádherná kniha vnučky vždy dostene do peřin a zvítězí i nad počítačem, dokonce i nad prasátkem Pepinou...

23 08.11.2020