Damato komentáře u knih
Úžasné knihy mého dětství, zmizelé v propadlišti dějin na půdě u babičky. Ale pořád je mám v mysli - Gabru, Málinku, školu ve Štítné, gymnázium ve Valmezu, kozy, které snědly papíry, malého bratříčka a švagra, který s nimi nejel na svatbu - a na co jsem vzpomínala ve škole nejvíc- na pana školníka v noční košilce a s papírovou čepicí na hlavě. Když se začínalo nedávno psát o žítkovsých bohyních ( a to píšu ve vší úctě k nim), dávno jsme od paní Amálie Kutinové přece věděli, že jsou.....
natrefila jsem na tuto knihu v NeoLuxoru a protože jsem o žítovských bohyních něco málo slyšela a četla (mimo jiné i v knihách Amalie Kutinová Gabra a Málinka), na zkoušku jsem si knihu koupila- je opravdu skvělá, přečetla jsem ji skoro na jeden dech.
první kniha, kterou jsem od tohoto PANA SPISOVATELE četla. Byla jsem zrovna v nemocnici, doma dvě malé děti a myslela jsem, že to dál nezvládnu . Když jsem to dočetla, měla jsem pocit, že se mám výborně, dětem u babičky nic nehrozí a až přijdu dom, bude vše jen zalité sluncem....
Moc krásné, určitě souhlasím s tím, že je češtější než "Quo vadis", přečetla jsem to jedním dechem, ale když to porovnám, myslím, že Sienkiewicz byl blíž realitě. Ale paní Loukotkovou miluji, takže určitě souhlasím s tím, že jde o úžasnou knihu.
Tuto knihu jsem poprvé četla v mládí o prázdninách u babičky. Na ten den, kdy jsem zahrabaná na staré půdě v seně vytáhla knihu půjčenou v tamní knihovně, kde babička pravidelně chodila, asi nezapomenu. Od té doby jsem milovala jak paní Loukotovou, tak i Villona a po letech, když jsem si knihu koupila -jakoby se mi něco ke mě vrátilo. Nejen vzpomíny na babičku a prázdniny u ní, ale ta kniha je prostě jedinečná.
Jako malá jsem ji četla nesčíslněkrát, moje děti ji znaly zpaměti, mým vnučkám ji právě teď začínám číst. Naprosto úžasná kniha
myslím, že stojí za přečtení, člověk si uvědomí, lidé myslí a vnímají a žijí stejně, ať jsou z Čech, nebo z Nepálu.
úžasný dárek k 50-ti nám , pobaví a hlavně poznáte, že i když si myslíte, že na tenhle průšvih jménem život jste občas sama a plácáte se v tom s vidinou nejasného výsledku (jak ve výchově teď už samostatných dětí, tak ve vztahu k partnerovi, rodičům i sourozencům), tak přesně tyhle stavy vám tady někdo popíše, protože je už asi zažil - a to sakra hodně pomůže. Děkuji za tuto knížu
Kdysi-když mi odcházeli synové na studia, dostali povinně přečíst české MEMENTO ( od R.Johna), ale to proti této knížce je komediální pohoda. Ale určitě souhlasím s tím, aby si to přečetli hlavně rodiče. Protože ti jsou první , kteří musí jako první poznat a zareagovat
Knihu Vypravěčka jsem dostala k Vánocům 2014, do konce vánočních svátků jsem ji přečetla, nedalo se od toho utrhnout, i když zážitky z koncentráu děsivé - a to jsem o tom něco málo věděla, neboť můj děda to stačil také zažít-ale kniha jednoznačně úžasná
dostala jsem ji k 50 narozeninám, zrovna probíhala chřipová epidemie,měla jsem na čtení čas a byla to nejkrásněji strávená nemoc. Díky za tuto knihu