Damato komentáře u knih

Tuhle knihu jsem dostala kdysi , jako malá holka od sestry k Vánocům a do dnes mám snad všechny příběhy jao živé- nejen, když je venku mlha a netrefila bych do školy- teď už do práce, ale když vidím krásné žluté hrušky...tak si hned vzpomenu na maminu, která svým dětem donesla z trhu hrušy a za hezky provedené úkoly rozdávala hrušky....byly to příběhy sice veselé, ale ve skrytu duše poučné, ale přitom krásně napsané. Vrací se mi i vzpomínka na "Hraní na školu", kdy jsem si se sestrou jakoby hráli a já až za pár desítek let pochopila, že to byl její pokus mě - věčného školního průšviháře- v rozumné míře donutit alespoň dělat úkoly.

15 22.06.2015

Četla jsem knihu v dětství a vím, že se mi moc líbila, nebylo to jen takové litování chudého chlapce, ale byly tam i veselé příhody z jeho života. Teď už vím, že za Rakouska-Uherska to sirotci měli setsakramentsky těžké, ale tahle knížka moc milou formou jakoby upozorňuje děti, aby si vážili fungující rodiny.

16 22.06.2015

Knihu jsme měli už ani nevím jak dlouho doma v knihovně a ani nevím, jak se tam dostala. Až když jsem začala se svým partnerem chodit na ryby a časně ráno- pomalu ještě za tmy - pozorovat život nejen u rybníka, ale i třeba cestou v lese, když jsem poprvé viděla, co dokáže na rybníku bobr a když jsem se učila , jak opatrně " zaseknout" a nahodit , pak teprve jsem si knihu přečetla a můžu říct, že jedním dechem. když si u čtení představím opravdovskej probouzející se rybník , nad nímž pomaloučku vychází slunce a v lese se ozývají zvuky, které v paneláku v životě neuslyšíte...je to moc poutavé čtení. A je zajímavé, jak je s každým ročním období rybník- případně řeka - jiný a o tom se v knize také hezky píše.

19 22.06.2015

Když jsem tuhle knihu četla v patnácti fandila jsem Ondřejovi, jeho tatínek mi připadal, že mu nerozumí, maminka spíše měla podle mě strach, aby nepřišla o rodinnou pohodu a klid a jinak problémy neřešila, dědečka jsem viděla jako už starého člověka, který kdysi dávno zažil válku a teď žije jen ze vzpomínek. Když jsem se ke knize- díky stěhování- vrátila po 15 letech, byl pro mě Ondra rozmazlený kluk, pro kterého rodiče pomalu dýchají a on - tvrdohlavec- si to snad ani neuvědomuje.Děda byl takový rozumný dědouš, který chce doma slepit neslepitelné. PO dalších 12 letech jsem se ke knize opět náhodou vrátila- a ejhle. Ondra byl pro mě najednou už rozmazlený jedináček, se kterým měli rodiče svatou trpělivost a děda - ta byl panečku frajer, který se svým rozhledem a laskavým přístupem dal nakonec dohromady pomalu nefungující rodinu. Tak jasně, že ne vše je tak jednoduché, ale knížka je napsaná moc hezky.

13 22.06.2015

Ota Pavel nikdy nezklame. Knihu jsem objevila doma v knihovně, vůbec jsem ani netušila, že ji máme a přečetla za jednu noc. Vůbec jsem neměla ze sebe dobrý pocit, když jsem četla o tom, co lidi musejí překonávat, aby byli sami se sebou spoikojení a něco dokázali. Mě odradí sebemenší neúspěch a překážky občas i obcházím. Klobouk dolů před nimi a před panem Pavlem rovněž.

24 22.06.2015

Tak tohle byla bomba, začala jsem knihu číst- protože mám moc ráda knihy o zdolávání , ale odjakživa se bráním jakýmkoliv slaďákům, ale tohle jsem přečetla "v cuku letu " a docela se mi to i líbilo. Po přečtení mám pocit, že i o lásce se dá psát jinak než jako o vzdycháním chudé Popelky před plesem u prince. Fakt dobrýýýý

15 22.06.2015

Šabach píše pro lidi a o lidech, proto je tak oblíbený a jeho knížky nenajdete v období vánoc na žádném pultě prodejen knih ani v antikvariátech. Je to kouzelné, milé a pohodové čtení

16 22.06.2015

Skoro bych řekla, že je to popis života minulých, současných i budoucích puberťáků. Každý si tam určitě najde něco, co mu připomene jeho mládí. Je to prostě nadčasová kniha.

17 22.06.2015

Celou kompletní sbírku Šabacha měl můj syn- pak se přestěhoval do "vlastního" a já si snad pořídím svojí sbírku - je to úžasné čtení, Šabach je prostě Šabach

20 22.06.2015

Naši tuto knihu dostali kdysi k vánocům od sestry, každý rok, když tam v době adventu jezdím si ji u nich čtu a nejen , že se naladím na vánoce, ale pokaždé mě tam něco zaujme- jako bych ji každý rok četla poprvé...

21 22.06.2015

Kožíkovy knihy se čtou samy, u jeho životopisů si člověk připadá, jakoby byl součástí právě čtené knihy,

19 22.06.2015

Tahle kniha na mě koukala v antikvariátu v Pardubicích, jen jsem se divila, že takovýhle poklad dal někdo z ruky - pro mě naštěstí, mám ji doma a nedám z ruky, je to krásná kniha, nenudí a člověk se diví, jak se všechno točí dokola

16 22.06.2015

Myslela jsem, že jen my doma ho citujeme , ... Cár necár, svátek nesvátek... Ale Havlíček je prostě frajer, u jeho tvorby je nejzřetelněji vidět, jak se "dějiny politiky" neustále točí kolem do kola. Na štěstí pro minulé i současné politiky- na ně si budoucí pokolení ani nevzdechne, zatímco formát typu Havlíčka, Erbena , Čapka budou žít " na věky věků". Takže jak se vám čtou verše pana Havlíčka pane Kalousku, Nečasi, Sobotko... a další vám podobní POLITICI" ???

17 22.06.2015

Zrůdnost té doby je popsaná ve stovkách knih, ale tohle jsem nečekala. Film jsem viděla, ale knihu jsem najednou nedala. Musela jsem to číst delší dobu a občas si od toho " odpočinout". Ale to není proti knize, spíše proti té době. Ale - "Nic není v životě jisté, jenom smrt,"

22 18.06.2015

Jako malá jsem ji četla mockrát, je fat, že doba, kdy byl Péťa nemocný se mi četla dost těžko ,ale až v dospělosti jsem si uvědomila, jaká silná osobnost musel pan Poláček být , když před odchodem do koncentráku napsal takovou úsměvnou a příjemnou knihu. Většina židů už tušila , že je to nenávratná cesta a přesto dokázal svým humorem obohatit další generace.

38 18.06.2015

Když jsem ji četla poprvé , bylo mi asi tak 13-14 let a tajně jsem ji kradla sestře a v noci četla pod peřinou. Mamka se pak divila, proč máme pořád prázdnou baterku. Bála jsem se ohromně, ale neodradilo mě to číst dál. Později , jako dospělá jsem ji četla znovu a musím říct, že dojmy z knihy byly totožné, jako jsem si upamatovala z dětství. Moc poutavě napsané, trochu tajemné, trochu psycho, trochu horor. Určitě super kniha

22 18.06.2015

První kniha, kde jsem se setkala s judaismem jako takovým - vždy jsem o tom četla ve spojitosti s holocaustem, ale nikdy jsem nepátrala po judaismu jako víře - - a možná právě proto, že jsem nikdy nepátrala po tom co to vlastně obnáší, se mi kniha moc líbila a hned jsem si v knihovně sehnala pokračování. Podle mě ať věřící, nebo ateista ale hlavně tolerantní člověk se u téhle knihy určitě nudit nebude. Ve víře to nikoho neohrozí a spoustu věcí, které u židů vidíme, ale nechápeme se v této knize dozvíme. Určitě stojí za přečtení

18 18.06.2015

Jako mladá jsem ji četla vícekrát, líbila se mi . Ale je pravda - viz komentář dole- že bych po ní v současné době už asi nesáhla

16 12.06.2015

Moc pěkně napsaná kniha, čte se skoro sama. Otčenáškovi knihy mám moc ráda.

24 12.06.2015

Poprvé jsem knihu četla před mnoha lety, když jsem ji jako mladá holka dostala pod stromeček. A pořád ji mám v knihovně a pořád se k ní vracím. Moc nádherná kniha. Člověk si při čtení uvědomí, jak nám je teď, kdy nás nenahání gestapo a pod. , dobře

27 12.06.2015