Damato komentáře u knih
Nejdříve jsem viděla film, ale kniha ho určitě převálcovala. A možná, že je to ovlivněno i tím, že jsem v té době vyrůstala, náhodou jsem zažila kontrolu VB při jedné letní neplánované zábavě ve Všetatech v r. 1982- o Janu Palachovi jsme se tenkrát neučili, pouze občas něco doma slyšeli a nechápali,ale začali jsme pomalu tušit, že je něco : "prohnilého ve státě Československém..."Tahle kniha prostě nemá chybu- Šabacha doma všichni milujeme a bude to tak asi až... na věky věků....
Trochu jsem čekala, že se mi vyjasní pojem "zednářství", ale buď jsem tomu nerozuměla, nebo tím, že mě to občas nebavilo jsem něco přehlédla. Ale v každém případě se mi u některých osobností vyjasnilo a u některých věcí jsem zaraženě přemýšlela, proč to věčné škatulkování a selekce lidí- ty patříš sem a ty sem... a sem ty nesmíš, ty patříš jinam. Je mi z toho - z lidí- dost úzko.
"Duši chápu a prožívám jako božskou částici, která sídlí ve všem, co je stvořené a živé, duch je tvůrce, pramen života nebo prapodstata. V sanskrtu je duše átman a duch brahma."
Když mi ji při návštěvě u rodičů mamka ukazovala, říkala mi , že v Třebové v knihovně jsou na ni vypsané termíny. Myslela jsem si: " no jo babky nemají co dělat, tak se předhánějí, která ji bude mít dřív přečtenou a bude za tu nejchytřejší", ale po přečetení jsem se všem v duchu a hluboce omluvila. Jen houšť takových knih do knihoven, je fajn, když místo stupidních Ordinací v Ulici na Cestě domů čtou takovouhle literaturu a baví je to. Mě to teda bavilo a těšilo mě, číst tuhle knihu
Naprosto souhlasím s názorem Trissi - sakra, vždyť ten odsun ty zbylé Němce de facto opravdu chránil- a to co se dělo s Židy a s politickými vězni v nacistických lágrech ? Už jsem to kdesi psala, ale stalo se snad odsunutým Němcům, že by jim brali- co brali- rvali děti z náručí matek a strkal je někdo do šílených baráků, kde je ostříhali, vysvlékli a nechali trpět? Zastal se snad někdo z "ubohých " odsunuvších německých občanů někdy nějakého Žida, který šel do transportu? Tak co čekali? Kateřina Tučková píše "čtivě", její knihy hodnotím dobře, ale tohle fakt nejde hodnotit.
„Kdy i tvůj život vlastní se nezdá být už tvým,kdy temno nade vším se svírá a prokleto se zdá být všechno bytí –Ne, nikdy ne! i tehdy na dně srdce svítí nám stále ještě nepohaslá víra!“
Připadá mi strašně nespravedlivé, že jsme se na střední škole (1980-1984) učili o Josefu Čapkovi jen okrajově - a tím samozřejmě nechci znevažovat jeho práci malířskou a knížka Pejsek a Kočička provázeli mě i mé děti celým raným dětstvím. Básně z koncentračního tábora jsem četla po kouskách- vždycky jsem musela vstřebat, to co jsem četla a musela se odreagovat něčím lehčím. Musel být velice silná osobnost, každý jiný na jeho místě by se hroutil a propadl depresi, zatímco on psal takové nádherné a za srdce ( a nervy) beroucí básně.
Pohodové čtení - při denním světle, na sídlištním balkóně, kde pořád okolo někdo šmejdí, ale v noci jsem se i trošku bála a usínala za světla
Vyloženě "dovolenkové čtení" určené sice pro mládež a právě na dovolené jsme ho četli a byla to veliká pohodová četba , která naskýtala spoustu inspirací, kam vyrazit a kde je potřeba se bát. Třeba i díky tomu naše vnučka nešla hned po trapných suvenýrech prodávající se v podhradí většiny našich hradů a zámků, ale spěchala za Bílou paní (|Svojanov), za zakletým rytířem (Litice)... atd.
Po přečtení naprosto souhlasím s komentářem , jak mohl Čapek už tehdy vědět, co "dobrého" nám soudruzi straníci můžou přichystat. Ale zároveň jsem od některých pánů čekala asi něco jiného a byla jsem i trochu zklamaná- ale to je čistě můj názor, spíš si jenom obhajuji sama před sebou, proč ne všěch 5 *
Sice jsem ji četla stokrát, ale na dovolenou jsem si vzala právě ji. A když ji čtu , vzpomínám na svoji babičku, jako by v tu chvíli byla se mnou . A ve skrytu duše doufám, že i já budu tak skvělá babička, že až bude vnoučatům tolik, kolik je teď mně, že u téhle knížky budou vzpomínat na mě ( neskromné přání, ale třeba...). Je to skvělá klasika a když si představím, že ji Němcová psala v době, když přišla o své dítě....musela to být strašně silná a statečná osobnost. Přesto, že se o jejím životě píše i občas "nekladně", byla tvrdá nejen ke svému okolí ( nakonec oni to ti její milenci všichni rozdýchali, doplatila na to jen a jen ona sama), ale asi především i sama k sobě. A kdo to dnes dokáže???
Tak hlavně mě dostalo to, jak se dá asi opravdu zneužívat věda, to je děsivé, ale kniha se četla dobře, byl to opravdu "nervák"
Začátek byl opravdu úžasný, ale ke konci už to trochu připomínalo červenou knihovnu s hororovým nádechem,takže se kniha četla dobře, protože mě to pořád táhlo ke " světlým zítřkům" , ale výsledek -no dobrý, ale nemusím to číst znovu.
Jediné, co mě napadlo, když jsem knihu dočetla, tak jak mohl Hailey vidět do budoucnosti, když zemřel v r,2004 a např. program TARP- plán na vykoupení nesmyslných hypotečních úvěrů bank státem byl ministrem financí USA Henry Paulsonem aktuální až v roce 2007-2008, v době krize.
Haileyovým knihám jsem se podvědomě bránila už jen proto, že jsem netrpělivý člověk, který když čte jakoukoli zápletku, tak se podívá nakonec, jak to dopadne a pak knihu odloží. Ale tohle mě fakt dostalo.
Určitě stojí za přečtení, nakonec problémy se vztahy v židovské komunitě, nebo v klasické rodině se řeší na stejné úrovni, ale protože židovské víře ani trochu nerozumím, přesto, že jsem se snažila z trocha informací, které se dají sehnat alespoň trochu pochopit- tak nemohu z pár knih, které jsem od Ch. Potoka četla posoudit, jestli se Ašer vždy zachoval, tak měl- případně, jak by se měl chovat syn k otci a později k dalším členům své vlastní rodiny. Byl to svým způsobem velký sobec, ale protože měl velký talent a chtěl něco dokázat, tak asi jiný být nemohl. Chvílemi to na mě působilo až depresivně, ale po přečtení jsem knihu hned neodložila, ale až vlastně po přečtení o tom všem co jsem četla začala o přemýšlet. Takže určitě si zaslouží plný počet *
Přikláním se k názoru, že tohle je to nejlepší ze Šabacha . Jsem možná starší generace a synové mi tvrdili, že tohle mě fakt nebude bavit a "nedám to", ale bavilo mě to a moc- pravda, občas jsem vytřeštila při čtení oči, ale " dala jsem to", proto plný počet hvězdiček
Při čtení úvodní věty první knihy : "Lidské plémě, k němuž tolik mých čtenářů patří,hrávalo dětské hry od počátku a zřejmě je bude hrát až do konce , což je pro hrstku těch, kdož dospěli, mrzuté." jsem si říkala, že to třeba bude dobré. A bylo to výborné, určitě doporučuji k přečtení.
Ták na tuhle knihu jsem natrefila, když jsem po půdě hledala, co budeme o prázdninách s vnučkou číst. Dostal ji můj tatínek, když byl ještě menší než moje vnučka nyní, četla jsem ji já, moje děti ji prázdniny co prázdniny louskaly u dědy na půdě a teď nastupuje 4 generace čtenářů. Myslím, že jako reklama je to naprosto dokonalé.
Tak jsem tady jen prohlížela knihy a najednou jsem narazila i na tuhle krásnou knihu, kterou měl můj tatínek ve své knihovně a kterou jsem jako malá holka četla moc ráda. Možná i proto jsem to s tou fyzikou nějak ve škole probojovala, ale na rovinu pane Křižíku, kdybyste to tenkrát nechal spát, nikdo by nás ve škole žádnou obloukovkou nestresoval, bylo by méně světla, ale více rodinného klidu - vám se totiž nestalo, že byste přinesl kvůli sobě pětku, co?
Ke knize o Olze Scheinpflugové jsem přistupovala velice rezervovaně. Jednak miluji dílo obou bratrů Čapků a jednak jsem asi vždy natrefila na literaturu, kde byla popisována ne zrovna lichotivě . Ale ve výsledku jsem byla mile překvapena, nejen tím, že to byla úplně normální a Čapka milující manželka, ale hlavně úplně normální člověk se všemi svými tužbami. Moc se mi kniha líbila , určitě doporučuji,
Natrefila jsem na knihu v knihovně, když ji přede mnou někdo vracel a jméno spisovatele mi nebylo úplně neznámé- četla jsem Zapomenutého faraona, - jen jsem do knihy nakoukla a hned si ji půjčila a určitě jsem udělala dobře. A myslím, že budu určitě v seznamu pana Vandenberga pokračovat.
Nevím, čím to bylo, ale tuhle knihu jsem četla vždycky, když jsem byla jako malá holka nemocná. Byly to moc hezky napsané příběhy, do dnešních dnů , když vidím v listopadu první zamrzlé kaluže, tak do nich s chutí šlápnu, pejska s kočkou a s myší jsem nezkoušela kamarádit, zřejmě z vrozeného ostychu před myší....